Kam se hrabe Hollywood - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

16. června 2003, 00.00 | Roční produkce: 800 nových filmů. Denní návštěvnost kin: 12 milionů diváků. Průběh filmového představení připomíná spíš fotbalový zápas – lidé pískají, tleskají, někdy na plátno házejí shnilá vejce. Popularita hvězd je blízká zbožštění. Tak vypadá realita indického filmového průmyslu, kterou na působivých barevných snímcích zaznamenal izraelský fotograf Jonathan Torgovnik.

Postavení filmu v indické společnosti je i v porovnání s americkými poměry výjimečné. Svým divákům ze všech vrstev indické společnosti, ale přirozeně nejvíc těm méně majetným, poskytuje zábavu i útěk z mnohdy nelákavé reality. Je všem zároveň i reflexí indických kulturních a politických hodnot. Ztotožnění se s pozlátkovým světem jde tak daleko, že se lidé touží svým idolům ve všem podobat (což sice není ani v euroatlantické kultuře jev zcela neznámý, ale rozhodně ne tak masový jako v Indii), a klepům ze společnosti filmových hvězd je i v seriózních denících věnováno více pozornosti než čemukoli jinému.

Běžně dvouapůlhodinové produkty indické kinematografie jsou lehce ironicky, ale přesto s hrdostí nazývány “masala“, což je místní název koření karí. Toto označení vyjadřuje pro Evropana velmi nezvyklou koncepci filmů: jsou to melodramatické fantazie o vyhraněných citech, s nezbytnými velkolepými tanečními a hudebními scénami, které navzdory přesně odměřeným ingrediencím akčnosti a erotiky musejí obsahovat moralistní podtext, a zejména - nesmějí končit jinak než happyendem …

Jonathan Torgovnik se indickou kinematografií – touto velkolepou výrobnou snů zabývá od roku 1998. Pět let dokumentuje veškeré dění s ní spojené: portrétuje hvězdy, fotografuje nekonečné fronty na vstupenky, exoticky barevné reklamy a poutače, emoce návštěvníků kin, dokumentuje dění v zákulisí i tolik oblíbená pojízdná kina, putující po venkově a menších městech. Největší část Torgovnikových snímků pochází z Bombaje, Madrásu a Hajdarábádu, které jsou zároveň centry filmového průmyslu. Kolekcí „Bollywoodské sny“, která je dalším zajímavým počinem Pražského domu fotografie v nových, i když jen dočasných prostorách na Václavském náměstí, se autor poprvé představuje i ctitelům fotografického umění v Čechách.

Něco přes tři desítky barevných zvětšenin skutečně velmi dobře zprostředkovávají představu surrealistického a barvitého, pro nás značně kýčovitého, avšak přesto osobitého světa iluzí. Torgovnik se ve svém uměleckém dokumentu snaží proniknout do mentality indické populace, která je i přes fakt, že tato obrovská asijská země je potenciální světovou velmocí, stále na míle vzdálena racionálnímu skepticismu a pragmatismu západní civilizace. Autorovo pojetí v sobě úspěšně spojuje několik prvků: výtvarnou krásu, dokumentární serióznost a z ní plynoucí výpovědní sílu, i lehký nadhled a humor, který však nemá nic společného s nadřazenou shovívavostí.

Kolekci lze přibližně rozdělit do dvou skupin. První zobrazuje vše, co přímo souvisí s natáčením, ve druhé najdeme její reflexi: diváka a jeho svět. Snímky hvězd i filmových scén (zejména hromadných choreografických čísel) působí trochu vyumělkovaně, což považuji za autorský záměr. Vedle toho jsou zde i vysloveně dokumentárně zaměřené záběry, které mají skutečný punc autentičnosti. Nejzajímavější látku však poskytla druhá strana – nadšení fanoušci a lidé, kteří se promítáním filmů živí.

Mezi nejsilnější patří záběr extatických tváří publika v bombajském kině, který pro výstižnější zachycení atmosféry Torgovnik snímal třicetivteřinovou expozicí. Intenzivní kontrast pozlátkového světa iluzí a bezútěšné reality života páriů nabízí fotografie indické madony, která se svým nemluvnětem pobývá v ubohém příbytku, stlučeném z filmových billboardů. Autorova originální invence je patrná například v detailním záběru otvoru, jímž vyhlíží lidské oko – jedná se o výjev od pokladny, kde si mohou kupovat lístky výhradně ženy. K důležitým poznávacím znamením Torgovnikovy tvorby je, že nikdy zcela nenadřazuje dokumentární charakter snímku výtvarnému vyznění: kompozice je promyšlená a stejnou pozornost tvůrce věnuje i barevné skladbě.

Ráda bych na tomto místě ocenila také snahu kurátorů poskytnout návštěvníkům výstavy co nejvíce informací o námětu fotografií. K dispozici je kromě katalogu a tiskové zprávy i zasvěcený text o indické kinematografii (bohužel kostrbatě přeložený a s dost trapnými gramatickými chybami) a rovněž obšírné komentáře k obsahu jednotlivých snímků.

Jonathan Torgovnik (*1969 v Izraeli) je absolventem newyorské School of Visual Arts. Své fotografické vlohy však uplatnil již dříve, a to za kuriózních okolností: „na vojně“ v izraelských ozbrojených silách, kde pracoval jako vedoucí fotografické jednotky. Poprvé vystavoval roku 1994, a od té doby připravil celkem osm expozic, hlavně v New Yorku. Jeho práce, které se žánrově pohybují v oblasti sociologicky orientovaného dokumentu, byly rovněž několikrát oceněny. Pravidelně se objevují ve světových periodikách (New York Times, Forbes, Sunday Telegraph, Paris Match, apod.).

(Jonathan Torgovnik: BOLLYWOODSKÉ SNY, Pražský dům fotografie, Václavské náměstí 31, po-ne 11-18, vstupné 20/10, do 22. 6.)