Když rozkvete bahno - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

17. ledna 2002, 00.00 | ... musí u toho být Stu Levy se svým fotoaparátem. A jak vypadá list palmy pod rentgenem? O co jsme přišli, když Francisco Goya neznal platinotisk? Odpověď na všechny tyto otázky naleznete ve vskutku působivé expozici deseti současných amerických fotografů Západního Pobřeží USA, která právě probíhá v Pražském domě fotografie.

Po loňských výstavách amerických portrétistů v Komorní galerii Domu Josefa Sudka, rekapitulaci čtyř desetiletí v tvorbě patnácti amerických fotografů a impozantní show Clyde Butchera ve Veletržním paláci, přichází nyní také Pražský dům fotografie s expozicí černobílých snímků deseti současných autorů USA. Byla připravena ve spolupráci s dvěma prestižními galeriemi: Benham Gallery v Seattlu a Josefsberg Gallery v Portlandu, které před časem recipročně představily americkým milovníkům fotografického umění snímky jedenácti současných českých autorů ze skupiny kolem Pražského domu fotografie.

Díky zdejším nepříliš rozsáhlým prostorám není ani tato expozice nijak nadměrná; i když od každého z autorů jsou zde vystaveny průměrně čtyři fotografie, což má k reprezentativnímu výběru přece jen poněkud daleko, můžeme spíše klást důraz na přehlednost expozice a na poměrně velké množství času, jež můžeme každému snímku věnovat. Následkem toho se dojmy nepřekrývají a nevytvoří změť, z níž bychom je pak s námahou „lovili“.

Kolekce započíná tvorbou Bruce Barnbauma, jenž se nechává inspirovat ušlechtilými, většinou oblými tvary přírodnin, v tomto případě jemně členitých listů kapradiny či překvapivě pravidelnými formami průrvy ve skále kaňonu. Ztvárňuje je z jakéhosi až mystického hlediska a klade důraz na čistotu, jednoduchost, grafickou a výtvarnou estetiku a na neobyčejně kvalitní technické ztvárnění. Rosanne Olson je představitelkou imaginativní fotografie, její snímky v bohatých odstínech sépiové barvy, inscenované jako nostalgicky přírodní výjevy či portréty, působí abstraktně a snově. Naproti tomu Autoportréty Erin Spencer, inspirované autorčiným tělem, pracují se skrytou symbolikou, jsou hodně intimní a subjektivní, a přímo zdůrazňují inspiraci divadelním či filmovým světem. I když nejsou primárně vyzývavé, je v nich zastoupen prvek potlačované erotiky.

Mne osobně uchvátily estetické aranžované fotografie Stevena N. Meyerse, jejichž skutečně působivou zvláštností je využití radiografie, tedy rentgenových paprsků, které odhalují nečekanou a jakoby samozřejmou vnitřní krásu přírodních artefaktů, a také solarizace, mísící negativ s pozitivem. Jeho snímek Krvácející srdce jsou jednotlivé malé květy srdcovky, která kvete zjara i na našich zahradách, kde „vnitřní pohled“ u tak velkého počtu jemných prvků vyvolává neobyčejný dojem. Naopak Vzor listu č. 9, zřejmě nějaké palmy, je jakousi kombinací japonerie a křehkosti žilkoví motýlího křídla. Podobně objevně na mě zapůsobil i Stu Levy se svým obrazem Květ bahna, který tvoří bílý oblý kámen v jakémsi naaranžovaném bahenním „sopouchu“. Pokud jste nadšenci rafinované jednoduchosti, tak právě tento snímek má šanci stát se vaším „kultovním“. Levy se ve své tvorbě vesměs orientuje na nedotčenou divokou krajinu (jeho velkými vzory byli klasici americké fotografie, zejména Ansel Adams). Snímky v pražské expozici působí až neskutečným dojmem, jako kulisa či klasický obraz, čehož autor dosahuje především zvoleným osvětlením a dramatickým zdůrazněním perspektivy.

Thomas Harris zde představuje mimořádně technicky kvalitní stříbro- a platinotisky, jejichž objekty jsou většinou přírodní artefakty a detaily, stylizované do podoby kultovních předmětů, totemů. Archetypálnost tvarů, zvolené kontrasty světla a stínu a konečně i názvy obrazů vzbuzují v divákovi představu neuchopitelného mystična. Také Tom Kearcher se dostatečně věnoval studiu neobvyklých fotografických technik, např. fotogravury, platinotisku, pigmentového tisku či hlubotisku. Vystavené platinotisky jsou akty, zaměřující se na esteticky oblé linie schouleného lidského těla, jejichž kultivovanost a čistota výrazu připomínají inspiraci klasickými výtvarnými technikami 18. století (úvodní slovo dokonce výslovně jmenuje španělského malíře Francisca Goyu).

To bylo jen pár tipů pro navození představy, proč výstavu shlédnout. Je jednou z těch, které máte chuť vidět několikrát, nejen, abyste si znovu zopakovali původní dojmy, ale také proto, že pociťujete přítomnost neujasněných vjemů, detailů a souvislostí, které vám napoprvé uniknou. Objevovat je dobrodružství. Objevovat krásu fotografií je dobrodružství, v němž nejde o život, které ale prověří divákovu fantazii, schopnost vnímat skryté, otevřít svoje nitro, bombardované den co den desítkami vlezlých kýčů, skutečným hodnotám.

(SOUČASNÍ AMERIČTÍ FOTOGRAFOVÉ (R. Olson, D. Kornberg, B. Barnbaum, T. Harris, E. Spencer, S. N. Meyers, T. Kearcher, S. Levy, S. Seubert, Ch. Rauschenberg, Pražský dům fotografie, Haštalská 1, denně 11-18, vstup 30, do 17. 2.)