Krajinářské panorama ve virtuální galerii - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

25. července 2003, 00.00 | Silva Nortica – název, kterým by staří Římané na mapě své říše jistě označili oblast poetickou, divokou, s tajemnými obřími kameny uprostřed hlubokých lesů. Latinské slovo „silva“ totiž znamená právě les … Takovou, jak bylo naznačeno, ji viděl a na svých panoramatických snímcích zachytil fotograf Jiří Tiller. Pokud vás zajímá, kde se zmíněná krajina nachází, navštivte virtuální World Webphoto Gallery.

Ačkoli jméno vypadá jako z mapy římského impéria, ve skutečnosti je současné. Silva Nortica je nově vzniklý euroregion, probíhající po obou stranách česko-rakouské hranice. Výraz „nově vzniklý“ není ovšem přesný; v minulosti, kdy obě země měly společné dějiny, se právě na jeho území rozkládal správní útvar zvaný Vitorazsko, jehož vládce vždy významně zasahoval do politického života říše.

Fotografie Jiřího Tillera (*1947) se však nezabývají politikou ani historií. S Rakouskem spojuje tohoto rodáka z Prahy, kde původně vystudoval obor scénografie na střední uměleckoprůmyslové škole a absolvoval jeden rok na FAMU, hodně: po odchodu do emigrace založil roku 1973 ve Vídni reklamní studio se zvláštním zaměřením na projekce a multivize, o sedm let později se stal členem významného uměleckého sdružení „Künstlerhaus Wien“, a konečně roku 1989 zde zřídil vlastní galerii moderního umění, akcentující výtvarné umění z Čech. Jižním Čechám, zvláště Jindřichohradecku, se upsal roku 1994, kdy si je zvolil za svůj domov. World Webphoto Gallery prezentuje 29 barevných panoramatických fotografií ze souboru, který vznikal čtyři roky a již byl představen v několika českých i rakouských městech. Podle provozovatele virtuální galerie Jiřího Hellera se má tato kolekce objevit na podzim na pultech knihkupectví i v podobě výpravné publikace.

Téměř třicítka záběrů vyzařuje Tillerův cit pro náladu a výtvarnou krásu krajiny, zároveň však mnohé prozradí i autora kalendářů a propagačních tiskovin, určených pro cestovní ruch. V souboru je například zastoupeno až nebezpečně mnoho snímků, o jejichž příznivém přijetí běžnou populací je už jaksi předem „rozhodnuto“; na mysli mám především „tajemná“ seskupení obrovských kamenů. Jejich atraktivita, zdůrazněná správným výběrem počasí (mlha, podvečer), osvětlením i optickým úhlem, je při současné nekritické oblibě různých pohanských mytologií téměř jistou zárukou úspěchu. Do účelovosti takového Jana Pohribného má však Jiří Tiller ještě velmi daleko a soudím, že ani nemá v úmyslu se touto cestou někdy vydat.

Panorama propůjčuje krajinářskému fotografování při zachování určitých předpokladů autenticitu a v dobrém slova smyslu i atraktivitu, u několika snímků mi však jeho použití tvůrcem připadalo nadbytečné. Příkladem je fotografie označená číslem 19, kde právě panoramatický formát ubírá obrazu na pointě a rozmělňuje jej do spousty nevýznamných detailů. Podobně na mě působí i detail podzimně zbarvených stromů. Tady rozložení objektů do šířky a absence oblohy vyvolává lehce chaotický dojem bez tolik potřebného dominantního bodu.

Půvab klasických krajinomaleb vydechují Tillerovy snímky otevřené krajiny. Luděk Jirásko, který je autorem průvodního textu k připravované publikaci, trefně konstatuje, že evokují tvorbu malířů tzv. barbizondské školy, jejímž představitelem byl v českých zemích Antonín Chitussi. Největší originality a autenticity však umělec dosahuje všude tam, kde se zaměřuje na vodní živel v jakékoli podobě a rovněž na proměnlivou, dramatickou krásu oblačného nebe. Náladovému záběru vodní plochy jihočeského rybníka, rozrůzněné ostrůvky vegetace, která v ranním či podvečerním oparu vyvolává až básnické asociace, bych nadřadila nenápadný snímek drobného potůčku, protékajícího krajinou, podmáčenou zřejmě po předjarním tání, který citlivou vyvážeností technické dokonalosti, jemné barevnosti a maximálního vcítění se do atmosféry krajiny představuje jeden z vrcholů expozice.

Romantika má v současnosti těžké postavení: je buď vysmívána nebo přeceňována. Zdá se, že s ní ale není počítáno jako s jedním z mnoha rozměrů lidského vnímání. Vystavující autor jí tento prostor ve své tvorbě umí dát: například snímky 8 a 9 jsou běžné scenérie, jaké můžeme nalézt i v blízkosti velkých měst. Umělcův pohled však obě posunuje až kamsi za hranice pohádky - tady by člověk spíš očekával vílu než turistu s batohem. Za absolutní vrchol expozice však považuji fotografii vyprahlého rybničního dna, kde se bahnité nánosy rozpadly do mnoha větších či menších ker. Velmi střízlivá barevná škála, zahrnující i mrtvá těla popadaných stromů, absence horizontu, měřítka a dokonalé využití panoramatického formátu jsou hlavní pilíře hlubokého dojmu, který tento snímek vyvolává.

Fotograf Jiří Tiller má svou krajinu rád. Rozhodně není povrchním zvěčňovatelem jejích krás. Pokaždé však záleží na tom, zda v něm převáží tvůrce kalendáře, jenž se musí prodat, a proto se obrazy na jeho stránkách musí líbit co největšímu počtu lidí, nebo skutečný milenec krajiny, schopný vidět její krásu i tam, kde by ji druzí nenašli.

(Jiří Tiller: EUREGIO SILVA NORTICA, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, v hlavním sále do 3. 7., pak ve stálé expozici)