Krajky a traverzy - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

31. července 2002, 00.00 | Americký fotograf Garrison Beau Scott patří k umělcům, kteří jsou schopni hledat a zejména najít krásu i tam, kde zdánlivě být nemůže. Vedle ornamentů barokní brány staví estetiku puristického tvaru plechové cisterny, ocení dokonalou formu kovové součástky i nepravidelnou majestátnost koruny staletého stromu. Scottovy snímky slučují protiklady a z nudné reality kouzlí snové scenérie. Pod názvem Pohled zpátky je vystavuje Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka.

„Hledej krásu v jakékoliv formě jejího projevu,“ nabádá americký fotograf Garrison Beau Scott, a také se tím řídí. Miluje stromy a stavby, stromy staré, stavby historické i průmyslové. Krajkovím barokní brány se dává unést stejně jako mostní traverzou a předává tak svému divákovi pocit, že krása je skutečně skryta všude kolem nás. K jejímu objevení stačí maličkost: dívat se - a vnímat.

Umělec, který v současné době vystavuje své výhradně černobílé snímky čtvercového formátu v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka, je absolventem prestižního Brooks Institute of Photography (1997), kde získal titul bakaláře v oboru ilustrace a reklamy se zvláštním zaměřením na černobílou fotografii, digitální média a archivní a dokumentární disciplíny. Jeho akční rádius je obdivuhodný: působí jako fotograf-asistent a retušér uměleckého studia, manažer komerčního fotografického studia a vede fotografické oddělení firmy Webvan.com, jež se zabývá prezentací výrobků na webových stránkách. Současně je považován za všestranného experta v oblasti digitálního zobrazování a multimédií a významná je i jeho designérská spolupráce s tiskem.

Zažitý vzorec, že dobrý umělec je zároveň nepraktickým člověkem, by nás mohl svádět k dojmu, že fotograf, činný v komerčních oblastech, se bude i ve své volné tvorbě zaměřovat na jasně atraktivní a dobře prodejná, byť povrchní témata s puncem pochybné kvality. U Garrisona Beau Scotta tomu tak není a důkazem je právě zmíněná výstava, nazvaná Pohled zpátky, jež je výběrem z umělcovy kontemplativní volné tvorby, ohraničené léty 1999 až 2001.

Snímky byly pořízeny v několika městech USA i východní Evropy včetně Prahy. Scott však nevytváří žádné scenérie s typickým koloritem. Jeho obrazy jsou po této stránce spíše unifikované, kladou však důraz na zcela jiné vlastnosti: zajímavost pohledu, kompozici, atmosféru. Jednoduchost, strohost, čistota, záliba v geometrických tvarech, abstraktní humor, hledající souvislosti ve věcech navzájem vzdálených, to jsou hlavní znaky Scottových snímků. Hodně se v nich obráží autorova záliba v klasických fotografických postupech, nechává se jimi inspirovat, ale svým pracím dává pečeť originálního, veskrze současného pohledu. Využívá schopností černobílé fotografie interpretovat jemné světelné valéry, zároveň však ostrým kontrastem světla a stínu dokáže akcentovat tvar snímaného objektu. A pak: tajemství, záhadnost, dramatičnost - pojmenujme jakkoli autorovu schopnost vytvářet za přispění zvláštních povětrnostních podmínek (těžká oblaka, bouře, vítr, soumrak) snovou realitu.

Pražští patrioti budou na výstavě jistě se zvýšeným zájmem sledovat, jak Scott pojal krásu matičky stověžaté – a možná budou zklamáni, neboť některá zobrazená místa třeba vůbec nepoznají. A o to také jde: umělec nekopíruje realitu, nýbrž zaznamenává své pocity. Vezměme si jen snímek Tři duchové: podvědomě známé fasády tří pražských renesančních domů tyčící se v přízračném nočním osvětlení nad schodištní zdí opravdu vyvolávají představu neskutečného přeludu, fatamorgány jdoucí proti toku času, která může každým okamžikem zmizet. Nebo Skrytý vchod: obyčejný vstup do jakési štoly v parkovém svahu, zasypaný spadaným listím, se Scottovi stává jakýmsi zosobněním polozapomenutého tajemství … Asi nejsilněji v tomto ohledu působí snímek praporu, sotva rozeznatelného v poryvech bouře, nazvaný Temný čas (pořízený v San Francisku), zprostředkovávající tísnivou, nejasně výhrůžnou atmosféru.

Ze zcela jiného soudku je například puristický snímek Mihotavé světlo, jakýsi světelný výřez schodiště zabíraného směrem vzhůru, jenž tvarem připomíná dózický zámek. Krásu Garrison Beau Scott hledá i ve věcech užitkových; příkladem mohou být Plynové nádrže či Prádelní sny ponorek, detail součástky nádherně pravidelného kruhového tvaru s kovovým leskem, anebo také pozoruhodný pohled zespoda na mostní konstrukci, připomínající obrovitý šíp. Věci prosté jsou umělci nejmilejší, stačí se podívat na detail starého krumlovského domu či odvážnou kompozici záběru tří vrcholů velkého stanu proti oslnivě světlému nebi. A také plochy a plošky, struktury, vše, v čem je možné hledat zajímavý půvab.

Fotografie Garrisona Beau Scotta prozrazují osobnost se složitým a náročným vnitřním světem. Zdá se, jako by jeho doménou byly protiklady: stejnou pozornost věnuje arabeskám palácové brány jako skladišti z vlnitého plechu, některé snímky obohacuje téměř dětským humorem, v dalších tušíme hlubiny až tragické, vedle přísných geometrických detailů se soustřeďuje i na romanticky košaté koruny stromů. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o práce vynikajících kvalit, ačkoli své tajemství nevydávají snadno a zřejmě ani ne každému.

(Garrison Beau Scott: POHLED ZPÁTKY, Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, Maiselova 2, Praha 1, út – ne 10 – 19, vstup 20/10, do 1. 9.)