Lesk a bída královských dostihů - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

16. října 2002, 00.00 | Na ploše chuchelského dostihového závodiště se podepsaly povodně, na Velkou Pardubickou to může být pro někoho trochu z ruky. Vzrušující atmosféry dostihů se však nemusíte vzdávat – stačí jedna návštěva Britské rady na Národní třídě, kde vystavuje černobílé fotografie z dostihů v Ascotu a Epsomu Pavel Dias. Byly pořízeny v sedmdesátých letech, nechybí na nich ani korunované hlavy, ale hlavně: potěší vás jejich suchý, vpravdě britský humor. A uchvátí sugestivita autorova pozorovacího talentu.

Dostihy neodmyslitelně patří k britské národní tradici. Rovnostářský národ, jakým jsou Češi, si sotva dovede představit bizarnější prostředí, v němž se mísí přepjatá blaseovanost (čti snobství) s vyhraněným estétstvím, obdiv k rychlosti krásných zvířat s hráčskou vášní, finanční spekulace a sportovní fandovství. Fotograf Pavel Dias (*1938) v sedmdesátých letech navštívil závodiště v Ascotu a Epsomu a přinesl odsud svědectví o hlavní scéně i zákulisí zdejších proslulých dostihů. Výběr čtyřiceti jeho černobílých fotografií pod názvem „Bez klapek na očích“ můžete v současnosti vidět v suterénu Britské rady.

Přemýšlela jsem, proč autor dal expozici právě tento titul, a nenapadlo mne jiné vysvětlení, než že chtěl slavnou atrakci vidět nezaujatýma očima, tedy nikoli pohledem britského patriota, pro něhož je dostih nedotknutelnou tradicí. Udělal vše pro to, aby divákovi co nejvěrněji zprostředkoval zdejší atmosféru, a to i se všemi bizarnostmi, jež jsou její nedílnou součástí. Nenasazoval si tedy ony pověstné klapky na oči ani tam, kde tušil, že fotografuje něco, co se turistům právě neukazuje. O to víc jsou však jeho záběry pravdivější a bližší životu.

Více než vlastní závod je pro Pavla Diase zajímavější vše kolem něj: návštěvníci, trousící se na tribuny, páni v cylindrech a dámy v neodmyslitelných kloboucích všeho druhu, přehlídka koní před znalci v boxech, příslušníci královského rodu a jejich doprovod, bookmakeři solidní i pochybní, soustředění žokejové, správcové a majitelé stájí a také personál, odklízející odpadky po obecenstvu. Všichni patří do zvláštního světa, kde se setkávají nejušlechtilejší sportovní cíle s vypočítavým kšeftařstvím, stojícího často na hraně zákona. Fotograf věnuje svou pozornost všem s maximálním pochopením a nadhledem. Mačká spoušť fotoaparátu v těch správných okamžicích, kdy snímaná scéna dosáhne kulminačního bodu zajímavosti, nechává však na divákovi, aby ji ve svých úvahách rozvedl dále. Vytváří většinou vtipně vypointované, drobné, psychologicky laděné příběhy a studie, dávající procítit autorovu vášeň pro neopakovatelnou atmosféru dostihů, která je na snímcích skutečně mistrovsky zachycena.

Z diváků na tribuně přímo cítíme davovou psychózu nervozity a očekávání, pohled do jednotlivých tváří však zároveň ukazuje sílu subjektivního rozechvění, jež prožívá každá individualita po svém. Vypětí těch, od nichž se očekává úspěch, je autorem vystiženo v mistrovské zkratce. Jedná se zejména o působivé portréty soustředěných tváří žokejů, ale například i o záběr dvou mužů, vedoucích koně, z jejichž vizáže s neobyčejnou sugestivitou vyzařuje vyčerpání. Dias také často projevuje svou zálibu v nechtěně komických situacích: ať již jsou to sváteční odborníci, znalecky si prohlížející zadek koně v ohrádce, kohorta ocylindrovaných gentlemanů na tribuně, napjatě civějících do dalekohledů, obrácených jedním směrem, nebo výrazný výškový nesoulad nadprůměrně vzrostlého byznysmena s doutníčkem a vedlestojícího droboučkého žokeje.

Každý dostih jednou skončí. Diváci odejdou, odjedou svými vozy nebo je rozvezou autobusy. Správce zamkne hlavní bránu i vstup pro žokeje a nastoupí sběrači odpadků, jichž po dostihu zbyde požehnaně. Noblesní společnost vystřídají motorkáři, povaleči a lidé, kočující v karavanech. I toto vše na svých fotografiích Pavel Dias zachytil, přičemž odvrácené tváři tradiční britské zábavy dokázal originalitou svého pohledu a osobním zaujetím dodat drsnou pravdivost, v případě sběračů s pytli na louce v Epsomu díky využití působivého protisvětla však třeba také nehledanou poetiku.

Autora není třeba představovat, a proto jen krátce: vystudoval nejprve fotografii na SUPŠ v Brně a na pražské FAMU se věnoval umělecké fotografii. Jako fotograf spolupracoval již od středoškolských studií s několika periodiky. Nejplodnějším bylo období jeho tvůrčích aktivit (ilustrační snímky, dokumenty a koncipované fotografie) pro Mladý svět, kde se jeho jméno objevovalo již od roku 1959, v němž byl časopis založen. V letech 1983-88 byl vedoucím oboru fotografie na SUPŠ v Brně a v současnosti působí jako pedagog na katedře fotografie FAMU. K pedagogickým úspěchům Pavla Diase patří vedle řady úspěšných dokumentárních fotografů, které vychoval, i vybudování ateliéru reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

(Pavel Dias: BEZ KLAPEK NA OČÍCH, suterén Britské rady (British Council), Národní třída 10, Praha 1, vstup zdarma, do 1. 11.)