Lidé a svět pohledem Davida Těšínského - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

19. července 2011, 00.00 | Fotografování.cz se zaměřuje hlavně na fotografickou techniku. Velmi dobře si ale uvědomujeme, že je to především inspirace, která stojí u samotného zrodu jednotlivých fotografií, a fotoaparáty a další technika, to jsou nástroje, které pro svou fotografickou tvorbu používáme. Proto záběr našeho serveru rozšiřujeme o další zajímavá témata. Jedním z nich je představení fotografů a fotografek, autorských výstav a galerií, fotoklubů a jejich aktivit. Dnes vám přinášíme rozhovor s fotografem a cestovatelem Davidem Těšínským.

Těžištěm tvorby Davida Těšínského jsou lidé. Ať už jsou to lidé a jejich příběhy, se kterými se setkává na svých toulkách po celém světě a má možnost je na chvíli prožít společně s nimi, nebo fotografování portrétů v ateliéru. Svoji fotografickou tvorbu prezentuje na internetové adrese www.tesinskyphoto.com. V současné době připravuje v Praze výstavu z cest a zastavení v Nepálu, Indii, na Ukrajině a dalších zajímavých místech. Rád by také vydal obsáhlejší publikaci fotografií spolu s příběhy, které získal právě při svých fotografických putováních.



Dobrý den Davide, můžete se představit čtenářům serveru Fotografování.cz? Jak dlouho se věnujete fotografování, jaká jsou vaše ústřední témata a co vás k nim přivedlo?

Dobrý den, fotografii se věnuji už přes šest let. Nejvíc jsem se odrazil po odchodu ze školy v roce 2009, kdy jsem začal sám cestovat a dobrovolně tvořit. Zaměřuji se převážně na sociální dokument, reportáž a lidi všeobecně, portréty v exteriéru/na cestách a také na ateliérový portrét a volnou tvorbu. U focení lidí mě drží jejich příběhy, individualita, síla emocí a pocitů. Cítím, že má velký význam zachytit tyto momenty. Také zachycení míst a podmínek, ve kterých žijí, mi připadá všeobecně sociálně prospěšné pro společnost. Nejde mi pouze o to, co přesně zachytím, ale hlavně jak. Snažím se to zachytit s osobitým pohledem na věc a kreativně. Mimo lidí fotografuji i místa, na nichž zachycuji především určitý "feeling" a atmosféru.

Vaše fotografie jsou převážně o lidech, nejenom v ateliéru, ale také za nimi cestujete. Jaké země či místa jste již navštívil, zdokumentoval, a kam se v nejbližší době chystáte?

Za účelem fotografování jsem v posledních dvou letech navštívil Indii, Nepál, USA (NYC, Florida a další státy), Maroko, Ukrajinu, Polsko, Španělsko a další evropské země. V blízké době se chystám do Ruska a Finska a ke konci roku do Pákistánu, zpátky do Indie, ale na jih, a nejspíše i do dalších zemí okolo. Jsem velmi spontánní, co se mého "foto-cestování" týče. Jednou jsem se probudil ze snu z arabského světa a zanedlouho jsem musel letět do Maroka. V plánu mám navštívit všechny země světa, jdu si za tím a věřím, že to vyjde.



Podle čeho si vybíráte místa a lidi k fotografování? Máte svoje oblíbená, kam se rád vracíte? Co si ze svých cest kromě fotografií odnášíte?

Velmi spontánně, často ani před cestou nevím, na co se v dané destinaci přesně zaměřím. Většinou mám ale tipy a za nimi si potom jdu. V poslední době se plánuji více zaměřovat na daná témata, která si zorganizuji předem, ale vždy je celá stáž v destinaci v kompromisu s mou spontánností. Moje cestování je velmi alternativní a experimentální.

Vracím se rád téměř všude, kde jsem byl, protože všude tam už mám přátele. Spíše ale upřednostňuji místa, kde jsem ještě nebyl, kde na mě čekají nové výzvy, lidé a spousta dalšího. Nové příběhy a situace jsou ale vždy a všude. Kromě fotografií si odnáším velmi mnoho. Zážitky a zkušenosti spojené se vším od vlastního bytí po názory, pohledy na věci a chování lidí, osobnosti lidí, žití v místních podmínkách, kulturní přehled, atmosférní momenty, méně atmosférní momenty, „feelingy“, a hodně si vážím těch přátel, se kterými se pak občas setkám někde dál na cestě, nebo v Praze.

Místa, která fotíte, rozhodně nejsou běžnou turistickou destinací. Jaká by byla vaše rada či zkušenost pro naše čtenáře, kteří se chystají vypravit do podobných končin? Na co by se měli zaměřit, případně jaké přípravy lze udělat již doma? S čím se mohou na svých fotografických toulkách potkat?

Je to velmi individuální, co destinace to jiný mrav, zvyky a opatření. Kromě základních věcí jako je pas, vízum/povolení, občas očkování, preferuji do destinace letět velmi otevřeně bez předsudků s co nejčistší myslí a mít základní instinkt pro rozpoznání chování lidí; vždy je možnost být v kontaktu s místními a ti můžou pomoci s podstatnými informacemi. Vždy záleží, co hledáte, jestli jen "turistická" místa nebo místní běžný život a "mimo-turistické" oblasti jako já. Upřednostňuji zažít obojí a „cejtit“ kontrast. Na toulkách se můžete vždy potkat se vším, v arabském světě s otravnými prodavači, v indickém s méně otravnými prodavači, ale to je různé. Lidé jsou všude stejní, ale jiní. :)

Jakou fotografickou techniku používáte v současné době a jak řešíte její zabezpečení na svých cestách?

Používám tělo Canon EOS 50D + Sigma 30 mm f1,4 a nyní se snažím sehnat kvalitní pevné širokoúhlé ohnisko. V podstatě pro zabezpečení moc nedělám, fotoaparát nosím většinou neustále na krku, ať se děje co se děje – právě proto, že denní život je plný epických příběhů, tak ať jsem připraven. Jen jednou při focení Holi festivalu v Indii jsem musel foťák ochránit igelitem proti práškovým i vodovým barvám, ale ani to nepomohlo úplně. Když vidím, že na objektivu je tuna prachu, tak ho otřu, jinak s motivací udělat dobré fotky se o samotný aparát příliš nestarám, jako spíš o to, abych nezmeškal správné okamžiky. Když je po všem, místo péče o techniku si dám radši chill-out s mátovým čajem a cigaretou. Ano, je to tak.



Cestování vždy bývá plné zážitků. Máte nějaký svůj osobní „nezapomenutelný“, spojený s fotografováním?

Napadá mě teď především focení Holi festivalu ve Varanasi v Indii, kde všichni po všech stříkali a vrhali vodové a práškové barvy, děti na vás skákaly, kouřila se tráva. Byl to poměrně výjimečný den pití alkoholu pro Indy a všichni byli dost „happy“ a křičeli "Happy Holi!". Celkově tam vládla pro mě nepopsatelná atmosféra, musí se to zažít, slova tolik neřeknou. Nezapomenutelných zážitků mám spoustu, týden focení místní party na vesnici na východní Ukrajině, focení s Berbery v dunách na Sahaře v Maroku, slumy v Dillí a Katmandu. Teď mě ještě napadá jízda vlakem (omyl) s "nezarezervovanou jízdenkou", což znamená, že nikdo nemá místenku a vagóny nejsou jen "plné", to by bylo ještě asi hodně solidní. Lidé spí ve stoje, sedí na dveřích otevřených ven, různě skrčení, spí nezávisle po sobě a hýbat se nedá vůbec, jít na záchod dva metry daleko znamená vzbudit minimálně 20 lidí, kteří musejí udělat mezery mezi těly, kudy se dá projít doslova jen po špičkách. Možná pro Indy bych mohl znít teď trochu moc západně, ale já bych to nazval extrém, a když nešlo dělat nic, tak jsem to aspoň fotil. Jako jediný běloch mezi všemi Indy to byl docela vtipný moment, když jsem vyndal aparát a naznačil jsem, že začínám fotit.

Máte svůj fotografický sen, který byste si chtěl splnit?

Jen v osobní souvislosti, chtěl bych jednou fotit s naprostým klidem v duši a s čistou myslí. Takové ty ostatní sny, jako kde nebo co fotit, se stávají po chvíli zaměřování se na věc v lepším případě skutečností. V horším můžou být pořád reálné, jen ne třeba momentálně na dosah.

V brzké době plánujete svoji výstavu fotografií. Můžete ji krátce představit a naše čtenáře na ni pozvat?

Všechny vás rád zvu na výstavu fotografií, která bude probíhat od 7. srpna do 11. září v La Casa Blů na Praze 1 v Kozí ulici 15, kam můžete zajít i na jídlo nebo drink. Budu zde vystavovat fotografie ze sérií "Neuvěřitelné děti ze slumu Thapathali" v Nepálu, "Happy Holi!" z Indie, "Každodenní Indie", dále ze série "Pouliční příběhy mladých lidí v Nepálu" z Katmandu a Pokhary, "Life in Ukraine" a možná další.

Pozvánka na výstavu