Magické video Annelies Štrby - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

18. října 2002, 00.00 | Pro západoevropské galerie moderního umění je její jméno magnetem, lákajícím návštěvníky. U nás však téměř nikdo neví, že Annelies Štrba, švýcarská fotografka s českým rodokmenem, představila v pražské galerii Gandy svůj zatím poslední videosnímek “Nymja”. Výrazově moderní, avšak zřetelně impresionisticky laděné záběry japonské a švýcarské přírody jsou skutečně přitažlivou podívanou, v jejíž magické atmosféře zapomenete na hektičnost a šeď městského života.

Až k zamlženému obzoru se táhnoucí trsy sporého rostlinstva, mezi nimiž leží ohromné oblé balvany. Kamera se zvolna posouvá dočervena zabarvenými pásy vegetace. Následuje ostrý střih: zpěněné proudy vodopádu neúprosně dopadají do hlubiny. Chvíli pozorujeme tento po celé věky neměnný obraz a vzápětí se ocitáme na klidné vodní hladině tváří v tvář mohutnému horskému hřbetu, nad nímž se klene fialovomodrá podvečerní obloha se sírově žlutými obláčky. A už se kolem nás míhají světelné skvrny, které tvoří sluneční svit, prodírající se vysokými stromy parku, kterým se kamsi pohybujeme. Modrá, žlutozelená a bílá: to je jednoduchá barevná škála této krajiny. Obraz se začíná měnit: prolínají se jím ostře modré květiny, jejichž téměř neznatelnému chvění se kamera věnuje dlouhé vteřiny. Pomalý rytmus filmu ještě zdůrazňuje meditativní jednotvárná hudba. V hlavní roli je prožitek, pocit, vjem.

Sedíme v avantgardních, leč poněkud vratkých textilních křeslech pražské galerie Gandy a sledujeme video, které nám pustila ochotná kustodka. Jedná se o dosud poslední dílo tohoto druhu od švýcarské umělkyně s českými předky, Annelies Štrby. Vzniklo roku 2001 a jmenuje se Nymja. Francouzská galeristka Nadine Gandy, jíž síň (či spíše síňka) patří, vernisáží Nymji oslavila desetileté jubileum jejího trvání. Pro zájemce bylo při této příležitosti připraveno dvacet dva signovaných a číslovaných DVD disků. Štrba však v této galerii neprezentuje svou tvorbu poprvé; před dvěma lety v červnu se zde objevily její fotografie s námětem všedního života teenagerů, které zachycovaly i příslušníky její rodiny.

U nás prakticky neznámá umělkyně je v rodném Švýcarsku i dalších západoevropských zemích velmi populární a její práce jsou součástí expozic mnoha renomovaných muzeí. Připomenu, že na svět přišla roku 1947 v Zugu, v sedmdesátých letech byla držitelkou stipendia Švýcarské konfederace pro užité umění, roku 1996 prošla stáží u Landis&Gyr v Londýně, o rok později v pařížském Cité des Arts. Vystavovala v mnoha zemích světa, např. v Japonsku, Německu, Irsku, Švédsku, Belgii a Koreji, a jednu z nejzávažnějších expozic měla roku 1999 také v New Museum of Contemporary Art v New Yorku. Prozatím vydala i tři monografie.

Zvláštností tvorby Annelies Štrby je, že ač užívá velmi současné umělecké postupy, působí velmi srozumitelně, téměř klasicky. Dalo by se říci, že Štrba je moderní impresionistkou.Velmi sugestivního účinku například dosahuje přesvětlením, rozostřením i následným počítačovým dobarvováním svých snímků. Stejnou metodu použila i při své tvůrčí práci na videu Nymja. Připomenu, že co se filmové tvorby týče, má fotografka za sebou bohaté výsledky; všechny opusy se vyznačují bohatou imaginací a symbolikou, která na experimentálním základě osobitým jazykem „vypráví“ autorčino téma.

Na rozdíl od těchto, jež mapují mnohdy bizarní dění ve velkoměstech, je Nymja jakousi ódou na přírodu. „Odehrává“ se v půvabných přírodních scenériích hned dvou zemí, Švýcarska a Japonska, ale to evidentně není důležité. Kamera, pomalu „plující“ po krajině, oživená pouze občasným pohledem z nepříliš rychle jedoucího dopravního prostředku, jakoby znavena pravidelně utkvívá svým okem v detailním záběru volně rostoucích květů, jimiž zpravidla opět jen velmi volně pohybuje vánek. Jako by pomalý rytmus chtěl divákovi zprostředkovat co nejdelší emotivní vjem přírodní scenérie. Až hypnotickou atmosféru podmalovává monotónně působící zpěv buddhistických mnichů.

Způsob, jakým Annelies Štrba snímá krajinu, klade důraz na světlo a barvy, čímž se do popředí opět dostává autorčino tíhnutí k impresionismu. Při počítačovém zpracování videosekvence často přesvětluje nebo rozostřuje a používá i nepřirozené či příliš syté barvy. Takto vzniklý až kýčovitý vzhled některých obrazů je však funkční, neboť slouží zvýraznění prožitku jedinečného okamžiku. Čas plyne v této magické krajině jinak než ve skutečnosti, panuje zde snění, obrácenost do sebe, subjektivita. Obrazy krajin se odvíjejí nezávisle na logice a řádu. Člověk-divák má pak jedinou povinnost: intenzivně procítit nabídnuté kouzlo, nechat na sebe působit slast harmonie, která byla z reality vytvořena kvůli němu.

Dojem z videotvorby Annelies Štrby dokonale vyjádřil německý kritik Knut Ebeling, který recenzoval jedno z jejích předchozích děl: „Překvapuje diváka v okamžiku, kdy se už téměř zapomnělo, že umění mělo kdysi něco společného s krásou. Tváří v tvář nestydatě vláčným obrazům jí není vzdálen jistý druh studu. Nepokrytá romantika elektronického světa Šípkové Růženky přímo křičí po estetické kritice, která však u tohoto umění vyznívá podivně povrchně.“

I když galerie Gandy není z těch, o nichž by se každý týden psalo v kulturních rubrikách novin, zasloužila by si výstava Annelies Štrby jistě větší publicitu. Je nedomyšlené, že se návštěvník o osobě a tvorbě umělkyně v galerii prakticky vůbec nic nedozví – internetová adresa, uvedená na originální pozvánce (plakát se snímkem z filmu) s poznámkou „for informations“ mi pak připadá trochu jako recese. Nevím dále, zda bylo záměrem autorky, ponechat videosnímek bez jakékoli informace, aby nebyl zkreslen dojem, který na diváka udělá. I přes tyto nedostatky formálního rázu je však shlédnutí zhruba půlhodinové produkce videa Annelies Štrby nevšedním a inspirativním zážitkem.

(Annelies Štrba: NYMJA, Gandy Gallery, Školská 7, Praha 1, út – pá 13.30 – 18.30, so 10 – 12, vstup volný, do 30. 11.)