Milan Blšťák: Učím se žít focením - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Milan Blšťák

Milan Blšťák

30. dubna 2004, 00.00 | Jeho práci znají a obdivují i lidé, kterým fotografování příliš neříká. Makrosnímky, objevující netušenou, hýřivou krásu přírodnin, okolo nichž běžně procházíme bez povšimnutí, umělec nyní vystavuje v showroomu firmy Linea Pura, plném ušlechtilých strohých linií designérského nábytku z Itálie.

Že se kapky vody, zachycené v pavučině, podobají perlovému náhrdelníku, ví asi každý, kdo se někdy pokoušel fotografovat v přírodě. Fotograf Milan Blšťák (*1957) však vidí mnohem víc. Třeba vyšívání, vykouzlené zmrazky na trávě, perly rosy, balancující proti všem zákonům zemské přitažlivosti na okrajích rozevřené růžové lastury choroše, nebo květ, zakletý do ledového skla. Jak je to možné? „Zkuste se dívat. Ne těma nevidomýma uspěchanýma očima, které se sice dívají, ale neregistrují. Prohlížejte si věci klidným pohledem mravenečníka, který si mapuje mraveniště, jestli je dost velké a výživné, aby stálo za to strčit do něj čumák. Zastavte se a dívejte se. Naučte se svým pohledem vnímat,“ prozrazuje vlastní metodu umělec na své webové stránce www.blstak.cz. Když zahajoval svou prozatím poslední výstavu Svět jako makro, dodal blšťákovsky prosté: „Chodím a hledám.“

Ale tak jednoduché to přece jen není. První předpoklad k vytvoření zdařilé fotografie, tedy nalezení vhodného námětu, je splněn. Druhým předpokladem je dobře zvládnuté řemeslo, což je v případě našeho autora, laureáta 3. ceny soutěže Czech Press Photo 2000 v kategorii Příroda a životní prostředí, splněno rovněž. A třetí podmínkou je kvalitní technika. Čím Milan Blšťák pořizuje své snímky, nad kterými se tají dech? K dispozici má fotoaparáty Nikon F90X a Nikon F100 s objektivy NIKKOR MICRO 70-180mm, 60mm NIKKOR 50 mm, 35-135mm, jeho fotomateriálem je kinofilm FUJICHROME Professional a KODAK EKTACHROME Professional. Své záběry autor pořizuje za všech ročních období v exteriéru. Často bývá tázán, zda je nějak upravuje. Milan Blšťák zdůrazňuje, že je zpracovává a zvětšuje bez jakýchkoli retuší, a že jediným zásahem, jehož se občas „dopustí“, je výřez.

O výstavách ve firemních showroomech, kavárnách a místnostech podobného zaměření si můžeme myslet ledacos. Často se zde objevují dílka líbivá, zaměřená zejména na vkus (a peněženky) klientely, která si je tu nejspíš prohlédne. Na druhé straně na fotografiích či obrazech neleží hlavní odpovědnost přitáhnout do prostor, kde jsou vystaveny, hosty. Takže si vystavovatelé mohou dovolit i malý luxus rozvěsit po zdech díla netradiční, avantgardní nebo od mladých autorů zatím neznámých jmen, což je třeba případ originální Galerie Velryba. Linea Pura vsadila na jistotu, a to se jí vrchovatou měrou vyplatilo. Blšťákovy skvostné makrofotografie vypadají samozřejmě dobře i v klasické galerii, jejich prezentace v sousedství minimalistického nábytku však podtrhne přímou souvislost základních přírodních tvarů s převzatými formami architektonickými, a zejména rozmanitost a netušeně bohatý půvab přírodnin, které rozhodně nejsou nijak exotické. Navíc nabízí tip obyvatelům takto strohého interiéru, co mu vlastně „sluší“. Vždyť prohřešky proti vkusu jsou v Čechách a dalších postkomunistických zemích přímo úměrné době, po jakou tu byl vkus považován za buržozní balast, což se v nových podmínkách bohužel nijak výrazně nezměnilo.

Výstavu tvoří čtyřicítka zvětšenin různých rozměrů – od formátu 50x75 až po impozantní 90x135 v matné laminaci a Nielsen rámech – jejichž jednotícím námětem je detail. S potěšením sledujete, jak si autor se záběrem hraje, jak kouzlí s úhlem pohledu, se světlem a hloubkou ostrosti, aby vytvořil půvabnou a svěží podívanou. Hledání toho pravého objektu je pro něj skutečným dobrodružstvím. Některé snímky jsou jednoduché jako čínská či japonská kresba tuší, v hlavní roli je roztodivný nebo naopak úsporně ušlechtilý tvar, jinde se pozornost soustřeďuje i na jemné či ostřejší nuance barev. Umělec dává svým obrazům poetická jména – Žluté schovanky, Ledová lanovka, Plachta s démantem – čímž zároveň probouzí divákovu obrazotvornost a schopnost vnímat jejich subtilní symboliku, která často vede k touze najít a poznat podobné vlastní objekty.

Podnět, který tím sympatický mistr objektivu dává všem, kdo se dívají na jeho fotografie, je jasný. Chce dát jejich existenci ještě jiný rozměr, než je ten všední, spotřební. Naznačuje, že příroda může být lékem pro naše tolikrát stresem bičované duše. Říká: „Každý povedený záběr mi vždy připomíná, jak je příroda dokonalá, a že by k ní měl člověk přistupovat s větší úctou… a že spousta věcí ve srovnání s touhle dokonalostí je malicherná!“

(Milan Blšťák: SVĚT JAKO MAKRO, showroom Linea Pura, Klimentská 48, Praha 1, do konce roku 2004)