MILOVAT! - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

27. září 2002, 00.00 | Výkřik, napsaný na staré ohradě kdesi v šerém zákoutí pražské periférie, je zároveň odpovědí fotografa Jiřího Tondla, jaký postoj zaujmout k opěvované Matce měst. On sám, ač rodák z malebného Posázaví, Prahu skutečně miluje a již řadu let pracuje na zachycení jejího života, jaký byl na přelomu dvou tisíciletí. Výběr z Tondlovy fotografické kolekce můžete vidět právě nyní v Galerii Domova Sue Ryder.

„Být fotografem znamená stále objevovat, vidět a ukazovat překvapivé věci. Mnozí si však neuvědomují, že překvapivé a neobvyklé mohou být i věci všední.“ Čtete motto, jež předznamenává charakter právě probíhající nové výstavy fotografií Jiřího Tondla v Galerii Domova Sue Ryder. Její název je „Praha na prahu 21. století“. Převážně barevné zvětšeniny představují stověžatou matku měst i z poněkud jiného, méně oficiálního či estetizujícího pohledu, než jak jsme běžně zvyklí.

Město je ostatně autorovým velkým tématem už dávno. Roku 1999 na sebe například upozornil výběrem fotografií z velmi zajímavého, fotograficky i dokumentárně cenného výstavního celku, zachycujícího tragické události na pekingském náměstí Tchien-an-men. Další expozice se věnovala Tondlovým záběrům starobylých, mizejících zákoutí čínské metropole. Příští rok v květnu bude v USA z iniciativy Galerie Kalifornské státní univerzity představen umělcův rozsáhlý projekt „St. Petěrburg: za Brežněva, za Putina“, jehož první část vznikla již v sedmdesátých letech a druhá mapuje současný život bývalého hlavního města ruského samoděržaví. Autorovo tíhnutí k fotografickému dokumentu, reflektujícímu každodenní život většího sociálního celku, je zřejmým důsledkem jeho studijního zaměření na vysoké škole, jímž byla teorie a praxe novinářské fotografie s akcentem na využití dokumentární, humanisticky orientované fotografie v tisku.

Praze se fotograf a kurátor fotografických výstav (připomeňme úspěšnou výstavu Tři američtí fotografové významných osobností, která loni proběhla v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka), člen Asociace fotografů Jiří Tondl systematicky věnuje od roku 1995. Expozice v Galerii Domova Sue Ryder byla koncipována se záměrem představit město v několika různých rovinách, což se obráží na jejím rozčlenění do vícero tematických oblastí, opatřených autorovým poeticky laděným komentářem. Výsledkem je bohužel koncepce budící dojem roztříštěnosti, k níž ještě přispívá neorganické zařazení několika klasicky působících černobílých fotografií.

Úvodní slovo k výstavě (bez uvedení autora) informuje, že kolekce si klade za úkol zaznamenat „jakýsi paralelní svět Prahy, který dosud nebyl zapojen do rychlého tempa někdy až příliš necitlivých přeměn tradiční tváře města. Je v něm obsažena zvláštní nostalgie, někdy i zmar, u některých fotografií změkčení, u jiných ponechání syrové reality.“ To se autorovi většinou daří. Je bystrým pozorovatelem, dokáže vyhledávat zajímavé situace či na první pohled nenápadná místa, jimž svým objektivem dodá na působivosti, a nechybí mu ani humorný nadhled. Vše rámuje již osvědčená fotografická zručnost. Ve srovnání se záběry z Pekingu, s jejich spontaneitou pohledu a silnou výpovědní schopností, jež diváka hluboce emotivně zasáhly, a které kladu ještě nad autorem zdůrazňované vyvážení obsahové, kompoziční a barevné stránky prací, jsou některé vystavené snímky Prahy poznamenané příliš snadnou čitelností, která leckdy ústí až do plochosti a líbivosti. Nový projekt bohužel nedosáhl na laťku, vysoce nasazenou čínským souborem, a tak celkově působí poněkud unaveně a málo invenčně. Místo imaginativně propracovaných obrazů městského života občas vzniknou i sentimentální žánrové scénky typu opuštěných pejsků, kteří z tabule opřené o lavičku děkují za poskytnuté dary, nebo nostalgického saxofonisty v klobouku u pomalované zdi.

Tondl je ale nejsilnější tam, kde může uplatnit svůj smysl pro humornou nadsázku, která může být poeticky laděná i mít trochu nahořklou příchuť. Rozhodně není jeho úmyslem malého člověka drtivě zesměšnit, ukázat jeho pachtění a dokázat nesmyslnost způsobu života, který vede. Záběry panelákových pospolitostí – „hradeb“ za soumraku či stereotypních balkonů, odlišujících se jen barvitým chaosem odložených věcí, – spíše zaznamenávají nepůvabnou realitu, která ale může být kulisou šťastného života mnohých jejích obyvatel. Jindy dosahuje umělec silného účinku zachycením bizarních souvislostí. Mezi takové snímky patří žebračka z Východu s dítětem, klečící před billboardem s výkřikem „Pojedete non stop“, nebo starý muž, který se na lavičce usadil právě vedle reklamy na časopis pro matky batolat. Výtvarně zajímavá fotografie různobarevných plastových židlí, „naštosovaných“ u zdi zahrádky restaurace, oprýskaná ohrada kdesi na periférii s jasným nápisem „MILOVAT“, stezka kolem řeky u železničního mostu, vroubená bílými květy kosmatic, a další snímky jsou dokladem správnosti tvrzení, že umělec si dokáže najít pro své vyjádření záběry a místa, o něž bychom se vůbec nezajímali a teprve jejich vystavením si uvědomíme jejich obrazovou hodnotu ve spojení s obsahem sdělení.

Fotografie Jiřího Tondla z kolekce „Praha na prahu 21. století“ jsou jakýmsi pokusem o kaleidoskop pohledů pražského chodce, zachycujících realitu současnou i pomalu mizející. Není to v pravém smyslu dokument, přesto však se jedná o solidní projekt, který by pro ucelenější posouzení bylo třeba vidět kompletně.

(Jiří Tondl: PRAHA NA PRAHU 21. STOLETÍ, Galerie Domova Sue Ryder, Michelská 1, Praha 4, po–pá 9–19, vstup volný, do 30. 9.)