Obklíčeni koňmi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

13. listopadu 2002, 00.00 | Ve středověku zde stála tvrz karlštejnských vazalů, dnes na selské usedlosti, postavené na jejím místě, chovají koně. Ve starém špejchaře vznikla stylová galerie, v níž právě nyní probíhá výstava fotografií Jiřího Hellera. Máloco by s rustikálním interiérem korespondovalo lépe než právě citlivé záběry tohoto autora, který ve svém pohledu spojuje pokorné ztišení se před zázrakem přírody s hledáním krásy i v jejích zdánlivě nejobyčejnějších projevech. Ač jsou Želkovice trochu z ruky, nenechte si expozici 68 dokonalých barevných zvětšenin ujít.

Představte si: typický dušičkový den. Kapky hustého deště se rozstřikují o čelní sklo auta, jejich mlhu občas rozčísnou stěrače. Serpentinami úzké silnice, která vypadá, jako když každou chvíli skončí v pustině, vyjíždíte do kopce, o jehož vrchol se otírají cáry mraků. Pak se zaleskne hladina rybníka. Při jízdě po hrázi odstřikuje voda z kaluží do všech stran. Ale jste v cíli: vítá vás starobylá selská usedlost obklopená stády koní. A když vystoupáte do prvního patra kamenného špejcharu, můžete zapomenout na šedivé, sychravé počasí venku – tady vládnou nejkrásnější barvy všech čtyř ročních období.

Nacházíme se ve stylových prostorách Galerie Českého krasu Špejchar v Želkovicích u Berouna, kde právě probíhá výstava fotografií Jiřího Hellera (*1957). Její název, Nástup, vyvolává sice poněkud budovatelské asociace, snímky však vyprávějí o tom, nač jsme právě u tohoto autora zvyklí – o přírodě. Jedná se o jeho čtvrtou letošní výstavu, tato je však rozsahem – 68 vystavenými barevnými zvětšeninami – zdaleka největší, a fotograf si ji „nadělil“ k pětačtyřicátinám. Vystavený soubor představuje retrospektivní výběr z deseti prozatím posledních let Hellerovy tvorby, takže zde kromě několika snímků, jež byly součástí předchozích expozic, uvidíme i práce dosud nezveřejněné.

I tentokrát Jiří Heller diváka bez problémů přesvědčí, že je zaníceným a pozorným obdivovatelem zázraku jménem příroda. Jeho doménou však není krása exotická nebo efektní, která se připomíná sama, nýbrž všechno to, co se zjevuje pouze očím, které se umějí dívat. Při pohledu na objekty jeho fotografií nejednou zdvihneme obočí v úžasu nad netušeným půvabem rostliny či scenérie, kterou bychom jinak bez zájmu minuli. Zejména pomocí detailů a polodetailů nám autor přibližuje zajímavost nejběžnější vegetace našeho podnebného pásu. Vedle jeho již dostatečně známé slabosti pro různé druhy travin jsou to například i rozličné kombinace barevně a tvarově zajímavých listů či plodů (pestré vrstvy psího vína, šťavnatě zelené vějíře obrovitých lopuchů, filigránská stavba větvičky barbarisu) a citlivé detaily květů (až smyslně orosená jiřina, srdcovka tvaru secesní náušnice, mrazíky lehce poznamenané kalichy magnólie). Většinou se zde jedná o snímky menšího formátu, uspořádané na panelech tematicky po šesti.

Stejné řešení autor volil i u dvou panelů, na nichž zajímavou výtvarnou optikou představuje koruny převážně listnatých stromů: v prvním případě si povšiml rozdílností ve tvarech korun a uspořádání větví, jak jsou vidět v zimě, v případě druhém se zaměřil na barevnou škálu pozdně letního lesa. Voda je element proměnlivý, oživující, ve svém svobodném běhu fascinující. Právě proto jí Jiří Heller věnuje ve velké míře svou pozornost, ať už jsou to jednotlivé záběry kamenitého koryta bystřin nebo opět šestice menších snímků, jimiž se fotograf zaměřil na drobnější, leč dostatečně dravé potoky lesní. Asi nejpůsobivějším obrazem této kolekce jsou dva souběžné pramínky deroucí se spadaným listím jako symbol nezdolnosti tohoto živlu.

K vrcholům expozice patří pět panoramatických fotografií krajin, které dávají tušit, že kdyby se byl oslavenec narodil o sto let dříve, patrně by se s úspěchem věnoval krajinomalbě. Způsob, jakým zachycuje impresi kraje, oživující vodní plochy, rychle se měnící oblaka, chvějivé světlo v trávě pod korunami stromů, barevné skvrny slatinné vegetace i třeba zvláštní prosvětlenost borového lesa, prozrazuje malířský cit. Ten vnuká i fotografovi touhu najít optimální úhel pohledu, nejlepší světelné podmínky, detaily důležité zvýraznit a nedůležité potlačit. V kontextu s právě řečeným není jistě náhoda, že jedna z vystavených fotografií připomíná známý Slavíčkův obraz U nás v Kameničkách.

Jiří Heller fotografuje také zvířata, a proto v expozici najdeme i dvanáct menších snímků z živočišné říše. Jsou opět rozděleny po šesti na dva panely, přičemž první soustřeďuje portréty pěti savců a jednoho ptáka. Za mnohem vynalézavější však považuji druhou šestici, kde autor znovu projevil svou zálibu ve strukturách. Pořídil totiž detailní záběry (psí?) srsti, z níž nechal vyniknout kompozici linií: směru růstu chlupů, rýhám a barevným skvrnám na hlavě, škvírce zavřeného oka, jemným a osamělým vouskům. Výsledný efekt je díky barevné střízlivosti a ušlechtilosti linií a tvarů výtvarně velmi působivý.

Výstava přírodních fotografií Jiřího Hellera je skutečným zážitkem. Kromě autorova uměleckého vkladu se na celkově působivém vyznění podílejí i vynikající technická kvalita a adjustace zvětšenin (díky antireflexnímu sklu například odpadají tanečky kolem exponátu při hledání úhlu bez odrazu). Za stylově dokonalé považuji například umístění fotografií na panely ze zaoblených prken či zakomponování informací o autorovi do závěje skutečných podzimně zbarvených listů. Také rustikální interiér venkovského stavení je pro tento druh fotografií jako stvořený. Ve vzájemně ladícím celku bylo pamatováno na všechno: dokonce i na posezení a zahřátí se (ve výstavních prostorách se totiž netopí) v country lokále v přízemí.

(Jiří Heller: NÁSTUP, Galerie Českého krasu Špejchar, Želkovice u Berouna /dálnice na Plzeň-EXIT 28 směr Příbram/, po-pá 15-22, so a ne 13-22, vstup volný, do 24. 11.)