Obrazy z metra – tíha a únava všednosti - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

23. ledna 2003, 00.00 | „Ukončete výstup a nástup – dveře se zavírají!“ Věta, kterou zná asi každý, kdo žije v Praze, nebo toto město navštívil. Jízda metrem obvykle nepatří k oblíbeným dobrodružstvím; pro mnohé je to činnost všední, další ji považují za nutné zlo. Také by asi málokoho napadlo, že v metru lze najít inspiraci pro fotografování, ale je tomu tak. Čtyřiadvacetiletý Jan Kuděj nám svými fotografickými obrazy nastavil zrcadlo.

Student katedry fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Jan Kuděj (*1978), je autorem výstavního souboru devíti velkoformátových barevných fotografií dvou velikostí s prostým názvem Metro, které můžete až do 20. ledna vidět v Galerii Velryba v Opatovické ulici na Starém Městě. Snímky pořídil loni v době ranní a večerní dopravní špičky, což je na první pohled patrné. „V krátkém okamžiku vzniku snímku nečekaně přistiženi, zachyceni v rámu otevřených dveří vozů metra – obraz namačkaných těl a tváří, který zračí tíhu a únavu každodennosti. Mozaika různosti a zároveň stejnosti,“ výstižně je v katalogu charakterizuje Jaroslav Bárta.

A skutečně – „rám“ všech devíti obrazů je stejný, „náplň“ se mění. Nahlížíme do tváří lidí, z nichž každý má sice odlišný osud, avšak mnoho společného s ostatními, každý je originál a zároveň i pouze jeden exemplář téhož druhu. Při pohledu na záběry si možná silněji než v reálu uvědomíme, že tyto osoby, ačkoli mezi nimi nenajdeme dvě stejné, cosi spojuje: maska, kterou si nasazujeme ve chvíli, kdy se ocitneme na veřejnosti, ve společnosti zcela neznámých lidí. Onen prázdný výraz, kterým ostatním příslušníkům svého druhu dáváme na vědomí, že je sice vnímáme, ale zároveň pomocí něj předstíráme, že jsme tu úplně sami.

K tématu sociální studie má Jan Kuděj zřetelně blízko, což lze kromě faktu, že je žákem Pavla Štechy, vysvětlit i tak, že předtím, než začal studovat fotografii, věnoval dva roky etnologii na filosofické fakultě. „Únava z každodennosti“ spojená s psychologií davu jsou dva významné sociální fenomény, naplno se projevující ve větších aglomeracích celé industriální společnosti. Obrazy čtyřiadvacetiletého umělce nás vybízejí k zamyšlení nad sociálními jevy, které dřívější, přísně hierarchizovaná společnost téměř neznala. Mezi ně patří kupříkladu setření výrazných rozdílů v oděvu a jeho detailech, jimiž se od sebe dříve odlišovaly společenské vrstvy - při pohledu na snímané cestující určíme jejich sociální zařazení jen nejasně a s obtížemi. Dnes se tyto odlišnosti promítají do jiných rovin, například identifikace s určitým životním postojem. V tom je doba určitě liberálnější. Na jiném fenoménu, který z Kudějových fotografií přímo vyzařuje, je však možné demonstrovat i rub této mince. Lidé, jejichž život už dnes není nalinkován a veden v dráze, jejímž jedním ohraničením kdysi byly nepsané zákony společnosti a druhým církev, mají dnes více příležitosti přemýšlet o smyslu své existence. Můžeme si tipnout, kolik z Kudějových cestujících je se svým současným údělem spokojeno, a jakým způsobem ti nespokojení unikají ze všední reality …

„Barevné fotografie vytvořené na jednoduchém principu statického snímání, které podávají o nás a době výpověď o mnoha významech,“ opět výstižně komentuje Jaroslav Bárta. „Divadlo života,“ nazývá výstavní soubor čísi zápis v návštěvní knize. Ačkoli se nad fotografiemi můžeme zamyslet z několika různých aspektů, „divadlo života“ je pro ně označení poněkud nadnesené. Rozdíl vynikne například ve srovnání s podobně zaměřeným cyklem Hypermarkety Jiřího Křenka, který měli návštěvníci Galerie Velryba možnost vidět v listopadu roku 2000. Zatímco Křenek skládá svou mozaiku konzumního folklóru z mnoha barevných střípků, zaujímá Kuděj spíše postoj pozorovatele, který zaznamenává odlišnosti téhož obrazu ze stále stejného úhlu. Tím sám sebe ovšem postavil do méně výhodné tvůrčí role: výsledek je výrazně méně atraktivní, nápad je v deseti variantách vyčerpán, a další pokračování už by zřejmě muselo být koncipováno jinak. To však neznamená, že mladý fotograf neodevzdal standardně dobrou práci, která má smysl.

Vystavené fotografie lze navíc považovat i za určitou metaforu života. Z hlediska času jsme všichni jakýmisi cestujícími. „Ukončete nástup, dveře se zavírají“, a až přijede další vlak a otevřou se dveře, bude už v nich stát zase někdo jiný …

(Jan Kuděj: METRO, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, vstup volný, do 20. 1.)