Otec sexy anděla - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

5. dubna 2002, 00.00 | Jistě jste si jí (či spíše jeho?) všimli: reklama na ballantinku, na níž se sexy modrý anděl s provokativní nevinností táže objímaného mladíka: Byl jsi hodný?
Tvůrce působivé fotografie Robert Vano vystavuje právě nyní své snímky, z nichž některé svého času vyvolaly skandál, ve virtuální World Webphoto Gallery. Ta navíc slaví dvouleté výročí své existence - blahopřejeme!

"Když jsem přijel do Prahy, chtěl jsem fotit chlapce v bílém spodním prádle. Připadalo mi legrační, že všichni měli značku "Calvin Klein". Přemýšlím, bylo-li o tomto Pražské jaro." Autorem sarkastického postřehu je fotograf Robert Vano, jehož výstavou oslavuje virtuální galerie World Webphoto Gallery dvouleté výročí svého vzniku. Vypracovaná těla a půvabné tváře chlapců jsou vůbec nejoblíbenějším námětem tvorby tohoto umělce, který zároveň nikterak neskrývá svou čtyřprocentní orientaci. Jeho fotografie, i když velmi často značně odvážné, nikdy nejeví tendenci sklouznout do oblasti laciné erotiky. Přesto se staly předmětem skandálu: v listopadu roku 1998 požadovala na umělci ředitelka Slovenského institutu v Praze, v němž Robert Vano právě vystavoval, stažení 22 fotografií mužských aktů z expozice. Výsledkem bylo úplné zrušení výstavy. Toto jednání se však nezamlouvalo Slovensko-českému klubu a slovenskému galeristovi Mirovi Smolákovi, působícímu v Praze, jenž Vanovi posléze nabídl obě prostory své galerie MIRO. Výstava s názvem Inventura, jež zahrnovala inkriminované snímky, se stala fotografickou událostí roku 1999.

Ale to už je dávno. Zdá se však, že ani World Webphoto Gallery neměla odvahu předvést Vanovy kontroverznější snímky, a tak zůstalo u standardně esteticky čistých portrétů, za něž je jinak třeba autora pochválit. Expozice virtuální galerie dostala název „Kluci a to ostatní“, což naznačuje, že do ní autoři zahrnuli snímky i z jiného soudku. Tím „ostatním“ jsou míněny dámy, ať už portréty celebrit nebo tzv. cover-snímky z módních časopisů. A překvapivě i příroda, která jako by do této společnosti ani tématicky nepatřila. Ale díky za ni.

Robert Vano je především znám jako tvůrce portrétů slavných lidí a také cover-snímků pro renomované časopisy věnované poněkud znuděnému čtenářstvu z prostředí majetnějších vrstev (ELLE, apod.). Prozrazují dobré řemeslo a zejména instinktivně vyhmátnutý estetizující styl, který k těmto fotografiím patří. Ať už autor své celebrity portrétuje zcela prostě nebo je stylizuje, vždy je výsledek zajímavý. Při pohledu na ně se vůbec nedivím, že mnohé z osobností byly se svým obrazem natolik spokojeny, že Robertu Vanovi zaslaly osobní děkovné dopisy. Jeho fotografie pro obálky časopisů jsou oslnivé, avšak nevybočují z estetického stereotypu, který je pro tento druh tvorby charakteristický. Svět haute couture je však bizarní směsicí elegance a vkusu i nestravitelného kýče a věcí, nám, obyčejným smrtelníkům, nepochopitelných. Fotograf občas zachytí i tuto druhou stranu mince, a tak jsme svědky kouzla nechtěného, jako třeba modelky ve svatebních šatech, jejichž krátká sukně odhaluje zcela „antisexy“ postoj končetin, za něž by se nemusela stydět vězenkyně vyhlazovacího tábora.

V posledním výstavním sále za sebou zavřete dveře a tiše se dívejte. Tady se totiž nacházejí exponáty nejkrásnější a nejniternější: detaily květin a krajiny. A právě ony mě z Vanovy tvorby zaujaly zdaleka nejvíc, i přesto a nebo možná právě přesto, že jim nebyla dána popularita portrétů. Krajiny v podání tohoto umělce vypadají jako snímané technikou konce devatenáctého století. Většinou se jedná o krajinu jihofrancouzskou, zejména staré zahrady, jimž Vanův objektiv dodává tajuplnou, snivě rozechvělou náladu.

"Každá má fotografie je originál, existuje v jediném exempláři, protože je zásadně vyrábím ručně," říká autor. Při vyvolávání i zvětšování využívá různé techniky, světla a stíny modeluje pod zvětšovací lampou vlastníma rukama, vývojku někdy nanáší vatou pouze na některá místa papíru, jindy dosahuje kýženého efektu třeba tím, že na papír nasype sůl nebo prach. "Tohle všechno je neopakovatelné. A tak, i kdybych chtěl, nedokázal bych vytvořit dvě stejné fotografie - tak, jako kuchař nedokáže dvakrát uvařit stejnou polévku," dodává umělec, který se narodil v osudovém roce 1948 v Nových Zámcích na Slovensku, krátce po maturitě emigroval do Spojených států a svou kariéru začal v New Yorku jako maskér a asistent pro fotografy módy. V roce 1984 se osamostatnil a od roku 1990 opět žije a tvoří v Čechách.

Po kamenných výstavních síních mnoha světových metropolí přichází nyní také World Webphoto Gallery, aby svým návštěvníkům představila tvorbu Roberta Vana. Zdánlivá různorodost vystavovaných fotografií je věci ku prospěchu: ukazuje nám autora jako obratného a nápaditého fotografa módy, dobrého portrétistu, jenž má stále na paměti hlavní hodnotu: krásu, ale nezapomíná ani na tajná zákoutí, v nichž postřehneme chvění umělcovy citlivé duše.

(Robert Vano: KLUCI A TO OSTATNÍ, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, do 4. 5.)