Panorama, jaké se hned tak nevidí - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

28. listopadu 2003, 00.00 | Prostředí letiště či leteckého provozu je pro většinu z nás atraktivní, takže není divu, že se spousta známých literárních a filmových příběhů odehrává právě tady. Asi vás nepřekvapí fakt, že pro mnoho lidí, kteří se okolo letadel pracovně pohybují, je jejich zaměstnání zároveň i koníčkem. Jedním z důkazů jsou vítězné exponáty fotosoutěže Řízení letového provozu v Ruzyni, které by dělaly čest každému profesionálovi.

O této soutěži, kterou vyhlásila redakce vnitropodnikového časopisu Strip, jsme vás poprvé informovali loni v červnu. Tehdy totiž proběhla vernisáž vítězných prací prvního ročníku (výstava posléze „putovala“ po několika českých letištích), a protože se soutěž setkala s velkým ohlasem ze strany amatérských fotografů-zaměstnanců ŘLP i jejich nefotografujících kolegů coby veřejnosti, padlo rozhodnutí uspořádat další ročník.

Uzávěrka byla opět 31. března a v dubnu se zaslané snímky v kategoriích lidé, letadla, létání a volné téma hodnotily. V odborné porotě tentokrát zasedli Ivan Hubert (předseda), Václav Jukl, Lubomír Maršík (letos vystřídal fotografa Alana Pajera), Miroslav Martinovský a Jiří Pekárek, kteří udělili v obou kategoriích tři ocenění a dále vybrali dvacet snímků od třinácti soutěžících pro letošní putovní výstavku.Vítězové II. ročníku tedy byli známi již v květnu, ale vernisáž výstavy se z různých důvodů přesunula až na podzim. 16. října o jedenácté hodině dopolední byli ve vestibulu hlavní budovy Řízení letového provozu České republiky slavnostně vyhlášeni laureáti a zároveň otevřena nevelká expozice jejich prací.

Mimořádnou pozornost budil zejména rozměrný panoramatický snímek Hradčan, za nějž jeho autor, technik PC Centra logistiky Jaroslav Lechnýř získal zvláštní cenu odborné poroty. A protože fotografii považovali za mimořádnou i porotci, poodhalil roušku tajemství jejího vzniku. Jelikož se mnohokrát a marně snažil podobné panorama pořídit klasickým fotoaparátem, vyměnil jej za digitální fotoaparát Canon Power Shot S40. Deset záběrů, z nichž je složeno, udělal z ruky, a pomocí počítačového programu, jenž je součástí vybavení zmíněného fotoaparátu, jej smontoval za neuvěřitelných třicet vteřin. „Je to první panorama v mém životě, které za něco stojí,“ dodal s úsměvem.

První ceny v obou kategoriích si odnesli Stanislav Černý (který stejně bodoval už loni) za pozoruhodný snímek „Práškující Čmelák“ a Zbyněk Hejduk, který soutěž obeslal působivým černobílým přírodním snímkem „Na rybách“. Druhé ceny patřily Jiřímu Láně (záběr stavby trupu letadla s názvem „Nebojte se létat“ a Ivanu Holobradému, jenž se letos se svým melancholicky půvabným detailem „Lví fontána“ umístil o jednu příčku výše než loni. Vysvětlil, že rád fotografuje za nepříznivých povětrnostních podmínek, čehož důkazem jsou právě zachycené barvy a světla oceněného snímku.

Zajímalo mě, čím se dá tak brilantní záběr pořídit, a tady je odpověď: „Já osobně fotím klasickou zrcadlovkou Canon EOS 300 a používám několik objektivů - 24mm, 28-105USM a 75-300 USM. Dále to jsou polarizační filtry a někdy i přechodové filtry systému Cokin a hodně často, i když by se mohlo leckomu zdát, že zbytečně, stativ. Je to klasický "dřevák", vážící přes 3kg, ale je mimořádně stabilní a výsledné fotografii dá neuvěřitelnou ostrost. Současný fotoaparát jsem si pořizoval koncem července 1999, protože se blížil 11. srpen a nastalo úplné zatmění Slunce, za kterým jsem se vydal do rakouského Gmundenu u Tauernského jezera nedaleko Salzburgu. Předtím jsem fotil několika kompakty, a také jsem měl delší dobu půjčenu vynikající Minoltu DX 8000.“ Podle Ivana Holobradého je pro fotografa důležitá i znalost vyvolávací techniky. A proč nejraději fotí přírodu? „Asi to byly natolik silné zážitky: ranní mlhy nad vodou a v nich vycházející slunce, opuštěné ruiny starých hradů s hejny netopýrů celou noc poletující pod úplňkem, nebo naopak cimbuří hrdě se tyčící ke zlověstným mrakům před letními bouřkami…“

Na pomyslné třetí příčce se ocitl opět Stanislav Černý se snímkem řídícího letového provozu před monitorem a Roman Nedbal s poetickým černobílým dívčím aktem. Připomeňme si, že právě on vzbudil při loňském ročníku pozornost snímky, vzrušujícími kontrastem něžných dívčích těl a syrového interiéru chátrající litovické tvrze, které by jistě ocenil i Taras Kuščynskij. Letos zaznamenal úspěch i s ostrým a barevně dokonalým makrosnímkem oroseného květu bramboříku ve váze. Z dalších fotografií, které sice neobdržely žádnou cenu, ale byly vybrány do expozice, zaujal například i barevně a námětově atraktivní záběr Bohumila Štěpána – ostré slunce, třpytící se na špičce letounu, dále pozoruhodný letecký pohled Stanislava Černého na zámek Windsor či další přírodní snímek Ivana Holobradého, dokládající jeho zkušenost při práci se světlem v terénu.

Možná vás bude zajímat, že podobnou akci pořádají i ČSA. Ve vestibulu jejich budovy se pravidelně konají autorské výstavy členů podnikového fotoklubu, ale i tématické expozice. Náměty jsou blízké: létání, příroda, krajina, portrét, apod. V říjnu zde bylo k vidění 36 vesměs kvalitních barevných fotografií příslušníka létajícího personálu Miroslava Macháčka, které pořídil na služebních soukromých cestách po celém světě. U obou „leteckých“ výstav lze opět jen litovat, že nejsou přístupné širší veřejnosti.

(3L – výstava oceněných a vybraných soutěžních prací výstavy, pořádané redakcí vnitropodnikového časopisu Strip, vestibul hlavní budovy ŘLP, letiště Praha-Ruzyně

Miroslav Macháček: POSTŘEHY Z CEST – výstava člena Fotoklubu ČSA, vestibul budovy ČSA, letiště Praha-Ruzyně)