Petr Josek: Od Michaela Jacksona k bílému nosorožci - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

6. listopadu 2002, 00.00 | Patří k nejvýraznějším osobnostem současného českého fotožurnalismu. Od roku 1990 pracuje pro zpravodajskou agenturu Reuters a jeho objektivu neunikne nic, co stojí světovému i českému tisku za informaci: koncert Michaela Jacksona, fotbalové zápasy, válka v Bosně i třeba narození vzácného bílého nosorožce. Výběr toho nejlepšího z tvorby Petra Joska uspořádala k jeho letošním padesátinám Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka.

„Díky své práci se dostávám hodně blízko k dění doby, nejen k válkám a jiným katastrofám, ale i k politice, sportu vědeckému pokroku, prostě ke všemu,“ říká jedna z nejvýraznějších osobností českého fotožurnalismu, Petr Josek (*1952). Z připojeného data narození je zřejmé, že letos slaví abrahámoviny, což bylo pojato jako příležitost k určité retrospektivě. Ohlédnutí za tvorbou Petra Joska, nazvané s humornou neurčitostí „Od tehdy po teď“, je vlastně připomínkou nedávné minulosti nás všech; většina vystavených snímků představuje události posledních zhruba deseti let, které se nás více či méně dotkly – povodně, zatmění Slunce, zasedání MMF v Praze, předvolební mítinky, fotbalová utkání i koncert Michaela Jacksona. Nechybí však ani záběry neklidného vření okolního světa.

Sluší se připomenout, že brněnský rodák Petr Josek fotografuje od svých dvaceti let, avšak jeho cesta k profesi fotoreportéra měla několik zastávek: pracoval jako asistent kamery a filmové a televizní produkce i jako laborant v ČTK, kde později „povýšil“ na novináře, ozbrojeného fotoaparátem. Léta, která tady strávil, považuje za své fotografické zrání. Od roku 1990 pracuje pro zpravodajskou agenturu Reuters, jejímž prostřednictvím jsou Joskovy fotografie šířeny do celého světa. Expozice v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka zahrnuje i ukázky ze světového tisku, kde fotograf publikoval. Za všechny uvedu například fotografii tenistky Martiny Hingisové v Blicku, záběr davu fanoušků Michaela Jacksona z Timesů či Pavla Tigrida a Václava Havla na ročním zasedání PEN-klubu, jak se roku 1994 objevili v International Herald Tribune. Je tu však i snímek psa, plovoucího ulicí zatopeného Uherského Hradiště, který roku 1997 získal v soutěži Czech Press Photo hlavní cenu, titul Fotografie roku. A turisté, pozorující na Karlově mostě zatmění Slunce, ověnčení první cenou – Zlatým okem kategorie Příroda a životní prostředí ve stejném klání roku 2000.

Tématický záběr tvorby Petra Joska je skutečně impozantní. I přes opravdu komorní rozměry Komorní galerie se zde podařilo shromáždit reprezentativní vzorek oslavencových prací. Velkou část expozice tvoří barevné zvětšeniny, mezi nimi však najdeme i ostrůvky fotografií černobílých. Zdá se, že vytváření snímků na objednávku autora přímo motivuje k co nejvyšší kvalitě. Projevuje se jako pozorovatel s originálním přístupem i k objektům a situacím zdánlivě „obehraným“, dokáže se zaměřit na to podstatné, co dává fotografované scéně smysl, byť by šlo o zdánlivou marginálii, neexistuje pro něj nezajímavý děj. Nikdy není nezúčastněně chladným pozorovatelem, vždy dává do svých záběrů vlastní osobnostní a často i neobvykle citový vklad, přesto si však dokáže zachovat nadhled, který mu dovoluje vidět situaci v celé její komplexnosti. Vedle toho má dar svérázného humoru, důvtipné vynalézavosti a není mu cizí ani občasná lehce absurdní kombinace jako metafora, kterou nabízí divákovi k rozklíčování.

Na Joskových fotografiích však především zaujme skutečnost, že autor přikládá vedle dokumentární hodnoty velkou důležitost i stránce estetické. Zjednodušeně, avšak zcela popravdě se dá říci, že Josek ani jako fotožurnalista nepřestává být umělcem. Pohotovost při stisknutí spouště mu nikdy není zástěrkou pro průměrný záběr a dramatičnost situací nikdy prvoplánově „nepřikrašluje“ brutalitou. Je jakýmsi dokumentaristou-gentlemanem, což však neznamená, že by tím jakkoli utrpěla výpovědní hodnota jeho snímků.

Snaha obsáhnout co nejširší tématický okruh Joskových prací však byla v jistém ohledu přece jen poněkud kontraproduktivní, zejména proto, že se v expozici sic ojediněle, ale přece jen objevily fotografie, jejichž atraktivita spočívá převážně v námětu či snímaném objektu. Příkladem je záběr Michaela Jacksona při jeho pražském vystoupení, který je sice technicky dobrý, avšak po stránce obsahové poměrně nevýrazný. Opačných případů ale v expozici najdeme rozhodně více. Mám jmenovat? Půvabně bezprostřední záběr skupinky malých holandských holčiček, o fotografovi ničeho netušících, jejichž existenci s úsměvem do objektivu komentuje český fotbalový fanoušek. Prezident Havel v detailu, držící se významně za čichový orgán před skládkou toxického odpadu v Chabařovicích (psal se rok 1991). Emotivní záběr posledních okamžiků vánočního kapra pod zákmitem sekáčku, kde autor dosáhl maximálního efektu osvětlením a promyšlenou kompozicí. „Černobílé“ stařenky v širokých sukních a se šátky na hlavě, jejichž živá gesta a rozmístění při jakémsi rokování pod širým nebem vyvolává vzpomínku na fresku zobrazující poslední večeři Páně.

Skutečnou pastvou pro oči jsou však právě snímky černobílé povětšinou s přírodními náměty, jejichž zklidněnost a akcent na estetickou stránku způsobují, že jejich zařazení do expozice působí až poněkud neorganicky. Především v nich se Josek představuje jako umělecký fotograf až meditativně lyrického založení, jímž si zřejmě kompenzuje jistou přirozenou hektičnost a stres svého povolání. Zde se autor zaměřuje na atmosféru snímané krajiny, na hru světla a stínu, na rafinovaně prostý půvab přírodních tvarů, jakými jsou kupříkladu oblé kameny či „plástve“ rozpukané půdy, opájí se i čistotou jednoduchých linií a ostrých předělů (led plovoucí na vodě), v jednom případě je námětem i magická pospolitost staré sakrální stavby a mohutných holých korun stromů, zvýrazněná protisvětlem a absencí perspektivy.

Výstava k padesátinám Petra Joska je zajímavým dokladem faktu, že česká fotodokumentární tvorba se, také díky jemu, před světem rozhodně nemusí krčit v koutě. Spojení akčnosti s výtvarnou krásou, které v tomto žánru nebývá tak obvyklé, potěší i oko velmi náročného milovníka fotografického umění.

(Petr Josek: OD TEHDY PO TEĎ, Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, Maiselova 2, Praha 1, út – ne 10 – 19, vstup 20/10, do 1. 12.)