Polární krajina jako vzrušující inspirace - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

6. června 2003, 00.00 | Skandinávii máme spojenou s chladným podnebím, neporušenou přírodou, typickou zvířenou. Od fotografa ze Skandinávie očekáváme, že se nechá inspirovat krásou rodné krajiny. Norský fotograf Pål Hermansen, jehož vůbec první výstava v Čechách právě probíhá v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka, toto očekávání naplňuje. Vždyť se expozice také nazývá „Polární země“. Do klasických pohlednicových snímků zasmušilých fjordů, zářících ledovců a dalších přírodních atrakcí však mají jeho práce daleko.

Výstavní kolekce představuje pět fotografických souborů: ptáky, zvířata, rentgenové snímky, krajinná panoramata a záběry ze Špicberk (norsky Svalbard). Větší část fotografií je barevná, exponáty ze série Zvířata jsou zase převážně černobílé. Nejedná se však o žádné popisné umění. V osobě fotografa se totiž snoubí poeta s analytikem, šaman s vědcem, a tato zdánlivě si protiřečící spojení dodávají jeho záběrům překvapivou atmosféru, půvab, a dokonce i špetku humoru. Atmosféra dalekých polárních končin není nakašírovaná. Vypovídací síla těchto obrazů tkví z velké části v originálním způsobu, jakým Hermansen dokáže zpodobnit objekty většinou naprosto běžné. Mám obavu ze zprofanovaných příměrů, ale tady je jeden zcela namístě: Hermansen se díky svému zkoumavému pohledu dostává přírodě, a to nejen polární, až „na dřeň“.

Například ptáci jej zajímají nejen jako živočišný druh. Vnímá je velmi intenzivně rovněž jako výtvarné objekty, což je nejlépe vidět na mnoha studiích jejich pohybu, které jsou v expozici zastoupeny. Přitahuje jej zejména krása ptačího letu, který zachycuje v různých podobách: většinou ve variacích typicky rozostřených fází. Fotografovu pozornost však přitahují i části ptačích těl, proto se můžeme pokochat nádherným detailem žlutého sovího oka v závoji drobných pírek, ale i působivým záběrem nohy kachny, která právě vzlétá z vodní hladiny. Právě na těchto snímcích je patrné nejen Hermansenovo fotografické mistrovství, ale rovněž citlivost pohledu a trpělivost, jež mu umožňují, aby tyto jedinečné okamžiky zachytil.

Podobné znaky vykazují i fotografie ze souboru Zvířata. Opět můžeme obdivovat Hermansenův smysl pro výtvarnou krásu, kterou je snad schopen nalézt úplně všude: nádherný detail zebří hlavy, nenápadný a prostý půvab rybích těl pod hladinou, či vynalézavá kompozice záběru odpočívající psí smečky v krajině. Vedle toho umělec dává některým snímkům i nečekanou pointu. Majestátní losí hlava na stěně v sousedství hracího automatu je jakousi trpkou připomínkou negativ vztahu člověka s přírodou, obraz jezevce, jehož bíle pruhovaný kožich „ladí“ s dopravními pruhy na dálnici, kde dokonal, působí až ironicky krutě – podobnost objektů je čistě vnější. Tyto fotografie však nikdy nejsou prvoplánově drastické. Dokonce i detailní záběr tresčích hlav se zkrvavenými skřelemi má daleko do skutečné morbidity a vypadá spíš jako zátiší od vlámského mistra.

V případě Špicberků byl Hermansen znovu fascinován osvětlením a tvary: ledovců, sněhu, skal a hor. Ani tady nezobrazuje žádnou konkrétní scenérii, nýbrž věnuje se krajinným prvkům, které jej zaujaly. Postupuje až impresionisticky, neboť jejich obrysy jen nadechuje, jako by chtěl zachytit prchavou atmosféru těch míst. Při pohledu na snímky téměř nemáme jistotu, zda se nejedná pouze o přelud, vzniklý v autorově mysli. Některé obrazy jsou dokonce zredukovány na pouhé obrysy, připomínající kresbu tuší.

Zvláštností, zdánlivě vybočující z tohoto výčtu, jsou rentgenové snímky. Ale opravdu jen zdánlivě. Pål Hermansen byl v tomto případě zřejmě ovlivněn svým původním povoláním, použitá technika mu však nabídla vyjádření novými prostředky. Ze snímků lze vycítit, s jakou invencí a chutí autor experimentoval. Rentgenem prosvícení živočichové (včetně pána tvorstva), někdy doplnění drobnými přírodninami (mušličky, oříšky, dokonce i zuby), se v jeho pojetí stávají aktéry bizarních výjevů. Ať už se jedná o snímek humra, hada či kuřete z mrazničky, pokaždé se v něm spojuje výtvarná krása s pointou a fotografickým umem.

Pål Hermansen (* 1955), který je původním povoláním zubní lékař a homeopat, se fotografování přírody věnuje již téměř třicet let. Spolupracuje s redakcemi několika známých časopisů, jež se věnují přírodě a cestování, např, Geo či Travel Holiday. Stal se laureátem prestižních mezinárodních soutěží - Hasselblad Open, World Press Photo a Wildlife Photographer of the Year. Působí rovněž jako publicista. Své snímky opatřil vlastními texty v celkem dvanácti knihách („Panorama Norway“ z roku 1995, „Svalbard, Arctic Land“ z roku 2003 atd.), na více než desítce dalších se podílel buď textem nebo obrazem. Je rovněž autorem řady televizních a multivizních programů, které byly vysílány v Norsku, Švédsku a Německu.

(Pål Hermansen: POLÁRNÍ ZEMĚ, Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, Maiselova 2, Praha 1, út – ne 10 – 18, vstup 20/10, do 29. 6.)