Posedlost perverzí - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

30. dubna 2002, 00.00 | Nevoďte tam děti, nefotografujte a nemyslete si, že si některý z atraktivních exponátů odnesete domů. Ostře sledované prostory Pražského domu fotografie právě nyní hostí kolekci excentrických fotografií Alvina Bootha s všeříkajícím názvem "Exhibicionista".

„Výstava je nevhodná pro děti a mládež do 18 let.“ „Vystavené exponáty jsou neprodejné.“ Předešlá upozornění spolu se striktním verbálním zákazem fotografování a lehce zvýšeným vstupným dávají tušit, že se v Pražském domě fotografie odehrává cosi neobyčejného, tajemného, s lehce skandálním přídechem. A skutečně. Exhibicionistu nevidíte každý den, ve výstavních síních se pak nevyskytují už vůbec.

Nejedná-li se ovšem o fotografa, jemuž učarovalo lidské tělo a jeho nejintimnější projev, jímž je erotika a sexualita. „Exhibicionista“ („The Exhibicionist“) je ostatně pouze název jedné ze sérií Alvina Boothe, který svou tvorbu orientoval právě tímto směrem. Původem Angličan, odešel roku 1989 do New Yorku, kde žije a tvoří dodnes. Mezitím se stačil vyučit kadeřníkem, a v této profesi také řadu let pracoval. Jako fotograf je samouk, dlužno říci, že nadaný samouk.

Alvin Booth vytváří obrazy, na nichž se prolíná romantizující minulost s obsedancí přítomnosti. Výlučným objektem jeho snímků je totiž nahé tělo, ženské či mužské, odkazující na moderní posedlost erotikou, elegancí a módou. Artefakty však vznikají zdlouhavou cestou tisku, tónování a ruční úpravy, takže ve finále připomínají fotografie z druhé poloviny 19. století. Také způsob, jakým Booth své modely aranžuje, není běžný. Miluje zlatou barvu, barvu králů, hochštaplerů a cikánů, kterou nahá torza natírá, aby jí zdůraznil ladné či dramatické křivky, hru odlesků a stínů. Dalším krokem už je pouze stylizovat své modely do podoby soch, situací ze starých obrazů, apod. Booth netvoří krásné akty, nýbrž své ženy a muže představuje často jako pasivní oběti až poněkud perverzních erotických hrátek či je nechává vzpínat v orgiastických křečích. Se zevními pohlavními znaky ať mužů či žen nezachází příliš jemně: častým motivem je jejich podvazování, pásy cudnosti, konstrukce, udržující penisy a prsy ve vztyčené podobě a kontrast mezi drsným uchopením mužských pohlavních orgánů a jemnou ženskou rukou, evokující v divákovi až pocit bolesti.. Ovlivnění aspekty moderní erotiky a větší tolerancí sexuálních úchylek je možné vysledovat i na tom, že Booth těla svých modelů rád ovinuje latexem a sešněrovává je do kožených korzetů.

Výstava představuje ukázky z několika sérií, vytvořených v posledních osmi letech. V kolekci „Corpus“ jsou nahé modely pojímány jako sochy, najdeme tu i (po skandálu s plakátem k filmu „Lid versus Larry Flynt“ lehce otřelou) reminiscenci na Ukřižovaného, jejímž objektem je nahá žena se sehnutou holou hlavou a rozpaženýma rukama. Zmíněná série „Exhibicionista“ obsahuje 30 menších fotografií, umělcem vlastnoručně pozoruhodně zarámovaných. Tady Booth vytvořil jakási „zátiší“ z detailů zejména mužských pohlaví, která pomocí zajímavě zvolených úhlů pohledu vyvolávají pocit dráždivého tajemství. Totéž – v kulatém a ještě menším provedení zopakoval v „Kukátkách“.

Zajímavým ozvláštněním je Variace na fontainebleauskou školu, tajemný obraz dvou nahých žen v lázni z 15. století, jenž Alvin Booth realizoval pomocí skutečných osob, jejichž pozlacená těla a prázdný pohled jako by stíraly rozdíl mezi realitou a snem. „Osmosis“ jsou dvě další fotografie, operující s „neskutečností“, vytvořenou oddělením mužského těla zpředu a zezadu od pohledu diváka mléčným sklem. K nejoriginálnějším exponátům bych řadila kompozici, na níž ruka, sevřená v pěst s vytrčeným ukazováčkem a „prostrčená“ mezi nohama supluje penis.

Zajímavým aspektem Boothovy tvorby je jeho postupné směřování od umění plošného k vícerozměrnému. Například série „Stereoworks“ představuje vždy dvě téměř totožné fotografie, uzavřené ve skříňce se zrcadlem, vyvolávajícím iluzi dokonce trojrozměrného obrazu. Svým nápadem zaujmou i „Clockworks“, kde se „trojrozměrný“ obraz realizuje otáčením objektu, na jehož každé straně je jiný dvojrozměrný obraz. K expozici patří i „tajemná jeskyně“ s projekcí „FilmBooth“, krátkých erotických klipů z 19. století s doprovodem charakteristické hudby.

Na podzim roku 1999 vydal Alvin Booth svou první knihu aktů „Corpus“, která téhož roku získala i cenu Kodak Photo Book. Jeho další kniha „Osmosis“ by měla vyjít letos. Boothova díla jsou součástí sbírek mnoha muzeí zejména v USA. Nacházejí se i v soukromém vlastnictví Eltona Johna.

Alvin Booth nám svou expozicí v Pražském domě fotografie představuje svůj fantastický, snový, elegantní, někdy až humorný, někdy značně perverzní svět. Jedná se o snímky dobré řemeslné úrovně, které však po počátečním ohromení námětem a formou jeho zpracování prozradí, že autor přes své perfekcionalistické estétství svou invenci spíše rozmělňuje, než aby ji rozvíjel, jak by se čekalo. A tak snímky splynou do časem až monotónní přehlídky dámských a pánských pohlaví. Nic nového pod sluncem …

(Alvin Booth: EXHIBICIONISTA, Pražský dům fotografie, Haštalská 1, Praha 1, po-ne 11-18, vstup 30/15, do 12. 5.)