Pro Playboye, ale i pod vodou - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Libor Spacek

Libor Spacek

18. června 2004, 00.00 | Jeho první pokusy s fotoaparátem údajně dopadly neslavně, takže ho od fotografování nadlouho odradily. Cestu zpět našel díky potápění, které mu otevřelo nový vizuální svět s vlastními zákonitostmi pohybu i optiky. Libor Špaček propojuje techniku ateliérové a podvodní fotografie a pod hladinou tvoří akty, které vyzařují grácii, tajemství i smyslnost.

Když se řekne „fotografování pod vodou“, představí si většina z nás nejspíš přírodní snímky podmořské fauny odkudsi z exotických krajin. S fotografováním pod vodou si zakoketovala třeba i Dorothea Bylica, která nikterak nezastírala, že nedělá „krásné“ záběry, ale spíše ji zajímá, co se děje pod hladinou veřejně přístupných bazénů. Záběry Libora Špačka jsou v tomto směru zcela unikátní, neboť se jedná o umělecké fotografie, při jejichž vzniku jsou účastny tytéž prvky jako u aktu „na suchu“, jen je nutno počítat s jinými fyzikálními zákonitostmi než v ateliéru. Výsledkem však jsou unikátní fotoobrazy, jejichž čistota, křehkost a světelné akcentování linií a křivek odkazuje naši představivost až kamsi do dvacátých let minulého století.

Jenže „dělat“ krásné fotky pod vodou není žádná legrace, nýbrž i regulérní sportovní výkon. O tom nejvýstižněji svědčí sám fakt, že Libor Špaček je rovněž instruktorem potápění, a tomuto druhu sportu se věnuje podstatně déle než vlastnímu fotografování. A jaká úskalí čekají na fotografa, který by se rozhodl jít v jeho stopách? Nejprve třeba to, že si pro typ aparátu, který vlastní, bude muset nechat zhotovit vodotěsné pouzdro na zakázku, což ho může přijít i na několik desítek tisíc korun. A dále? „Když si přinesete vyvolané negativy či diapozitivy z laboratoře, je většinou již pozdě něco napravovat a vracet se ještě jednou na to samé místo s dalším pokusem o zdařilý záběr,“ říká autor ve své stati S digitálním fotoaparátem pod vodou (IDIF, 2003).

Přiznám se, že jsem Libora Špačka pro sebe skutečně „objevila“ až výstavou Akt pod vodou, kterou si do 3. července můžete prohlédnout ve virtuální World Webphoto Gallery. Kdesi jsem sice viděla nějaké jeho reklamní snímky, ale ty mi časem splynuly s podobnými, které unáší příliš široký a někdy i dost kalný proud tohoto žánru. U podvodních aktů tomu bylo zcela jinak: upoutala mě autorova vynalézavost, kázeň a profesionalita, s jakou uvádí v život své fantastické představy, zaujetí klasickým pojetím krásy i její spojení s moderním výrazem. Ale i poezie, tajemství, něha a smyslnost, které se přes namáhavý zrod nikam nevytrácejí, nýbrž jsou přítomny jako vonná silice v každém obrazu.

Výstavní soubor čítá 27 převážně černobílých snímků s poetickými názvy: Za noci, Půlnoční tanec, Políbená. Přesněji, barevných obrazů je šest, z nichž některé mají své černobílé protějšky, což je velmi zajímavé pro srovnání. Ale i tyto fotografie jsou záměrně barevně velmi decentní; autor totiž používá jen výraznou červeň na rtech či oděvech modelek, která ještě podtrhuje jejich tajemnost a osudovost. Jinak pracuje se třemi stavebními prvky: vodou a jejími vlivy, ženským tělem a světlem, jež je onou pomyslnou kouzelnou hůlkou. Toto světlo jednou připomíná rozlité stříbro měsíčního svitu, podruhé jen chvějivý paprsek, jindy vystupuje odkudsi ze dna, jako by éterická ženská postava plula ve vzduchu.

Často vstupují do hry za pomoci světla i vlny či bubliny, aby vytvořily zajímavé efekty. Libor Špaček, stejně jako umělci, okouzlení ve dvacátých letech minulého století novými estetickými ideály, oproštěnými od staletí vládnoucí zdobnosti, hledá krásu v úspornosti a jednoduchosti. A dokáže ji zhmotnit právě svou kouzelnou hůlkou – nasvícením, které dá vyniknout křivce, detailu, ploše. To pak efektním způsobem spojí s fyzikální výhodou, kterou mu poskytuje voda: s nehmotností, vznášením se, ladnými pohyby těla i tkaniny. Díky ní může umělec zachytit ženské tělo zcela jinou optikou než na souši, kde vládnou neúprosné zákony zemské gravitace.

Již jsem naznačila, že cesta Libora Špačka k fotografii nebyla právě přímočará, jeho start mezi profi fotografy byl však raketový. Za pobytu v USA na přelomu tisíciletí absolvoval dvouletou praxi u profesionálního uměleckého fotografa v New Yorku a po návratu do Prahy si zde zřídil fotostudio (a potápěčskou školu). Jeho snímky se objevily v několika časopisech (Photo Life, Playboy, apod.), knihách, na obalech CD, v kalendářích. Od roku 2002 devětkrát vystavoval, mimo jiné i na mezinárodních festivalech podvodní fotografie v Chorvatsku a Španělsku, a v současnosti připravuje další putovní expozici s názvem Underwater Fine Art Nudes.

(Libor Špaček: AKT POD VODOU, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, do 3. 7.)