Profesor Brambora si zoufá - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

9. května 2002, 00.00 | Kdyby spisovatel Jaroslav Žák znal osazenstvo reálného gymnázia ve Slovenské ulici, mohla se tato věta stát součástí slavného filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Profesor Brambora totiž skutečně existoval. Jeho, ale i další členy ctihodného sboru, ale také spolužáky napovídající, čtoucí pod lavicí, kouřící na záchodku i pilně studující, nám na fotografiích z let 1933-38, které mají lehkou nostalgii i osobitý humor, představuje Ladislav Sitenský. Výstava Študáci a kantoři v Obecním domě vás určitě potěší.

Študáci a kantoři. Škola – základ života. Cesta do hlubin študákovy duše. Také cítíte atmosféru, která z názvů těchto dílek vane? Atmosféru školy plné profesorů, kteří se domnívali, že biflováním plusquamperfekt, matematických vzorců a dějinných dat připravují do praktického života smečku naprosto nevděčných žáků, nezbedů, „plesových rváčů a jejich vděčného publika“, čutálistů, muzikantů a spol.? Atmosféry, jež byla i přes častou napjatost vztahů vlastně idylkou v porovnání s naším světem. Mám ji ráda. Často a marně toužím dostat se proti proudu času do „klády“ některé takové septimy či oktávy, potkat „šerifa“ či suplentku, sledovat vynalézavou nápovědu oběti, potící se u tabule … Jistou možnost všem, kteří mají podobné touhy, nabízí výstava fotografií Ladislava Sitenského v Jídelnách Obecního domu.

Sitenského snímky znají nejen milovníci fotografického umění, ale i spousta nezainteresovaných lidí. Proslulé jsou jeho zimní krajiny s ostrým sluncem – „hvězdou“, v devadesátých letech byly hojně publikovány záběry a momentky z jeho působení u 311. stíhací perutě v Anglii za II. světové války, a nelze se nezmínit ani o Sitenského fotografickém „mapování“ pražských zákoutí. Vystavené snímky však patří mezi ty úplně první, které pořídil, byv ještě studentem Reálného gymnasia ve Slovenské ulici ve Vršovicích.

Že to s fotografováním ve škole v letech 1933-1938 nebylo tak jednoduché, doznává autor sám: „Nikdy jsem se nesetkal s někým, kdo by soustavně fotografoval ve škole pod lavicí tak jako já. Dělal jsem to samozřejmě tajně.“ Nastal průšvih: „Až v sextě jsem uveřejnil třístránkovou reportáž na téma škola v Ozvěnách. Pan ředitel Kulhánek okamžitě poslal školníka pro několik výtisků a o velké přestávce v deset hodin nastalo ve sborovně pozdvižení, když si profesoři prohlíželi svoje fotografie.“ Ale trest byl – vzhledem k jisté protekci - poměrně mírný: „Nakonec jsem z toho vybruslil jen s důtkou asi hlavně proto, že jsem řediteli občas fotografoval ochotnické divadlo a profesorovi dějepisu zase gymnazijní orchestr.“ Problémy byly ovšem i technického rázu: Sitenského rolleiflex měl clonu jen 3,5, filmy nebyly dost citlivé a interiér starší školní budovy postrádal dostatek světla. A samozřejmě nebyl klid, neboť se muselo dávat bacha.

Přesto a také přes poměrně nízký věk fotografův (první vystavené fotografie pořídil Sitenský jako čtrnáctiletý) se jedná o snímky kvalitní, ať už jsou to momentky, či záběry aranžované, použité posléze pro třídní tablo (součást výstavy). Již portrét latináře, zamyšleně hledícího do knihy, zarámovaný rukou, kterou si student v popředí podpírá hlavu, a jenž si autor výstavy vybral na plakát, ukazuje, že sedmnáctiletý Sitenský měl již velice vyvinutý cit pro kompozici snímku. A také pro charakteristiku člověka, což se projevuje i v celé řadě dalších záběrů členů profesorského sboru. V titulku zmíněný profesor Brambora se ostatně skutečně drží za hlavu, takže Sitenského popisek je trefný.

Nejvíce fotografií je však věnováno spolužákům. Zvláštní půvab má fakt, že si Sitenský většinou pamatuje i jejich jména a přezdívky. Snímky je zachycují nejen ve třídě v okamžiku soustředění při hodině nebo skopičin o přestávce, ale také jinde: na maturitním večírku, maškarním bále, za školou, na školním výletě. Určitě zaujme záběr nazvaný „Cestou z gymplu“, pořízený patnáctiletým Sitenským: skupinka mladíků v zimnících a kloboucích před starobylou lucernou, elegantně (a samozřejmě) tajně pokuřujících. Nejvíc však cigareta zřejmě chutnala ve škole, kde fotograf zachytil tři spolužáky, mondénně se opírající o dveře kójí chlapeckých (ehm, pánských) záchodků. Někde poznáme i „následky“ dlouhé expozice: student Dráb má na snímku dvě hlavy a na fotografii „Profesor Kácha vstupuje do třídy“ je ostrý pouze klíč, zavěšený na dveřích.

Kromě podobných žánrových obrázků však výstava také mapuje, jak si začínající fotograf uvědomoval estetický parametr fotografie. O tom svědčí například snímek , na němž klučičí ruce hrají ťukanou s mincemi na odřené lavici. Právě důraz na kompozici, detail a účinek světla a stínu hrají podstatnou roli i v pohledu na běžné vybavení školního interiéru: řadu prázdných věšáků či na zbrázděnou lavici, která pamatuje nespočet studentských generací. Snímek „Na školním výletě“ z roku 1937 napovídá už hodně o způsobu fotografování, který jednou autora proslaví: je to náladová scenérie podvečerní krajiny proťaté až k zamlženému obzoru silnicí, po níž od nás kamsi do daleka odcházejí čtyři kamarádi v zimnících a kloboucích.

Výstava fotografií Ladislava Sitenského ze školního prostředí před pětašedesáti lety potěší nejen kvalitou, pod níž se podepsal budoucí proslulý tvůrce, ale i svérazným humorem, jenž je mu vlastní, a s jehož podporou mohl zvládnout také nelehké situace svého bohatého života.

(Ladislav Sitenský: ŠTUDÁCI A KANTOŘI – fotografie z let 1933-38, Jídelny Obecního domu, nám. Republiky 5, Praha 1, vstup 60/30/rodinné 90, denně 10-18, do 19. 5.)