Promarněná šance rakouského fotografického projektu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Austria

Austria

28. ledna 2005, 00.00 | Necelou dvacítku artefaktů obsahuje výstava projektu Camera Austria v Galerii Rakouského kulturního fóra v Praze. Je jen škoda, že popisky (tužkou na zdi) o nich kromě jména autora, často jen symbolického názvu a roku vzniku, neprozrazují nic jiného. Určitě bychom se o světě, v němž žijeme, dozvěděli více.

Projekt Camera Austria vznikl před třemi desítkami let jako výstavní program v rámci kulturního centra Forum Stadtpark v rakouském Grazu (Štýrském Hradci). Od roku 1979 byl doplněn o každoroční fotografické sympózium. Rok nato začal vydávat vlastní stejnojmenný (dnes mezinárodní) časopis a knižní program Edition Camera Austria, a o devět let později došlo k založení Ceny Camera Austria města Grazu pro současnou fotografii, která je od té doby udělována v dvouletých intervalech na návrh mezinárodní jury. Jedná se o významnou cenu, navíc s výraznou dotací. Dosud ji obdrželo šest umělců, z nichž pro nás je pravděpodobně nejznámější americká fotografka Nan Goldin, jejíž reprezentativní výstavu jsme mohli před několika lety shlédnout v pražském Rudolfinu.

Programem projektu Camera Austria, jenž mezitím našel své trvalé stanoviště v Kunsthausu města Grazu, je prezentace fotografického umění v souvislosti se současným uměním, novými médii a společenským vývojem. Snaží se využít všech způsobů, jak přiblížit současnou fotografii divákovi: formou uměleckou, teoreticko-vědeckou, kurátorskou i publicistickou. Bez zajímavosti není ani fakt, že provozuje veřejně přístupnou studijní knihovnu, obsahující bohatou sbírku výstavních katalogů, uměleckých monografií, publikací o teorii a historii fotografie, a také rozsáhlý archiv mezinárodních uměleckých a fotografických časopisů. Projekt je financován vlastními členy a předplatiteli, dále z městských a zemských peněz, a rovněž z podpory úřadu rakouského kancléře.

Rakouské kulturní fórum vybavilo nevelkou výstavu ve svých osvědčených prostorách dvojjazyčným úvodním textem (bez uvedení autora či překladatele), který je značně obšírný (3 strany textu). Tato obšírnost je však bohužel z velké části výsledkem nabubřelosti šroubovaných vět. Posuďte sami: „(Umělecký projekt) si klade otázku estetické přesvědčivosti mediálních obrazů, institucionálně definovaných mediálně-politicky řízených forem oběhu a jejich definiční moci.“ O jednotlivých vystavujících umělcích se nedozvíme vůbec nic. Dobrá polovina textu by mohla být vypuštěna, druhá polovina přeložena do lidštiny a doplněna právě o tyto informace.

Vystavujících autorů je jedenáct, exponátů necelých dvacet. „Exponátů“ proto, že ne vše jsou fotografie: běží zde video Hawaii od Masafumiho Sanaie, snímky Milese Collidgea jsou prezentovány na stránkách publikací, Hans-Peter Feldmann se zde představuje knihou fotografických variací na jediné téma, a Lois a Franziska Weinbergerovi jsou zastoupeni obří tabulí s bludištěm rukou psaných slov, v němž bych se značnou odvahou a bez záruky identifikovala názvy psychóz a jejich příčin. Skutečně není jednoduché se v expozici (ke škodě návštěvníka i jí samé) orientovat. Ledacos zřejmě osvětlila doprovodná přednáška kurátorek, jenže kdo si 13. prosince od čtvrt na čtyři odpoledne neudělal čas, má smůlu.

Popisky exponátů jsou provedeny tužkou přímo na zdi. Budiž, je to originální, ale kromě obligátního jména vystavujícího, názvu díla, a případně ještě roku vzniku či pojmenování kolekce, z níž snímek pochází, už tu není nic. Fotografie jsou zajímavé a svými náměty i zpracováním dávají tušit, že mají ještě nějakou jinou pointu, než být přelétnuty očima, ta však zůstává divákovi skryta. Namátkou: dva barevné snímky čtvercového formátu se společným názvem Země, autor Manfred Willmann. Oba se zaměřují na přírodní detail, v prvém případě se jedná o nízké rostlinné patro s motýlem, druhá fotografie detailně zobrazuje sypkou půdu na poli. První záběr vznikl v roce 1981, druhý o dvanáct let později. Chtěl snad autor naznačit, jaká se s tímto místem udála změna?

Podobné vysvětlení mě napadlo i před další minisérií, označenou jako „Burned“. Název trochu pomáhá v identifikaci: na prvním snímku je vyprahlá a rozpraskaná krajina s holými stromy (za zmínku stojí působivé osvětlení), na druhém je (pravděpodobně) totéž místo v příznivější roční době, kdy zde asi vlivem dočasného přístupu vláhy vyrazila pestrá vegetace. Zajímavá je rovněž kolekce Michaela Schustera. Její název „Drombeg“ odkazuje na místo v Irsku, kde je jakási časomíra ve stylu Stonehenge (blíže osvětluje doprovodný text v angličtině). To je zachyceno jednak na malém panoramatickém snímku, a dále na zvětšenině filmu, spojeného do kruhu. Totéž se opakuje na dalším obraze, kde je však tato scenérie ve formě tapety na stěnách místnosti, včetně parketové podlahy.

Nejvíce mě však zaujala dvojice fotografií Hanse Schabuse s originálním námětem. Autor nasnímal různé typy zdevastovaných autobusových zastávek ve venkovské krajině. Pohled, důvěrně známý obyvatelům téměř všech východních zemí, byl podle textu pod fotografiemi pořízen pravděpodobně v Polsku. Schabus názorně předvedl absurdnost existence takovýchto monster v přírodě, žalostný výsledek škodících lidských rukou.

Výstava Země – krajina není klasickou fotografickou expozicí, spíše jakousi sociologickou studií. Škoda jen, že divákovi nebyl poskytnut dostatečný přísun informací o jednotlivých dílech i o smyslu výstavy jako celku. Takto poněkud vyznívá doztracena s následným pocitem ušití horkou jehlou.

(ZEMĚ – KRAJINA, výstava artefaktů projektu Camera Austria, Galerie Rakouského kulturního fóra, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1, po-pá 10-17, vstup volný, do 28.2.)