První půjčovna velkoplošných fotografií v ČR zahájila provoz - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

24. června 2005, 00.00 | Milana Blšťáka netřeba představovat. Jeho fascinující snímky se zvětšením až 11:1 znají nejen příznivci makrofotografie, ale i mnozí z těch, kteří se o fotografii zajímají jen příležitostně, většinou jako diváci. Fantastický barevný svět, kolem kterého často nevšímavě chodíme, je Milanu Blšťákovi druhým domovem, a právě svým nadšením pro jeho krásy dokáže strhnout i nás ostatní. Nyní se věnuje také novému projektu – půjčovně svých makrofotografií.

Mnozí z vás, kteří teď čtete tyto řádky, byste mi na otázku, zda máte rádi přírodu, odpověděli jednoznačně ano. A třeba byste dodali: jak je to jen možné, sednu na kolo a jedu někam ven. V létě i o víkendech se po našich cestách a silnicích prohání spousta těch, pro něž příroda a cyklistika jedno jsou. Dříve se také „turistovalo“ či vandrovalo, ale to se už dnes moc nenosí. Je to totiž pomalé a lidé mají pocit, že toho tolik neuvidí.

Fotograf Milan Blšťák (*1957), laureát 3. ceny soutěže Czech Press Photo 2000 v kategorii Příroda a životní prostředí, to ale cítí úplně opačně. Ví totiž, že pokud chce v přírodě opravdu něco uvidět (a svými fotoaparáty Nikon F90X a Nikon F100 s objektivy NIKKOR MICRO 70-180mm, 60mm a NIKKOR 50 mm, 35-135mm vyfotografovat), pak musí vyrazit hodně brzy ráno a toulat se tak, jako by čas vůbec neutíkal. A v příhodnou chvíli se dokonce zastavit, ztichnout, nehýbat se – a dívat se a tisknout spoušť. Zajímavé je, že pohlíží zase jen na to, co vidí i většina z nás. Ale jak se doopravdy díváme? „Nevidomýma uspěchanýma očima, které se sice dívají, ale neregistrují,“ říká fotograf. A proto nám unikne spousta věcí, kterých si s úžasem povšimneme až ve chvíli, kdy se objeví na makrofotografii: detail květiny, kapka rosy, odrážející barvy duhy jako dobře vybroušený briliant, podivuhodný živočich, perlový náhrdelník utkaný na pavučině.

K přírodě tíhnul Milan Blšťák v životě i ve své tvorbě odjakživa, ale kouzlo přírodní makrofotografie objevil až roku 1997. První snímky, které si veřejnost mohla prohlédnout, okamžitě zaujaly. Málokdo si ale možná uvědomil, že základem jejich neobyčejně silného účinku je spojení fotografické profesionality se skutečnou láskou k přírodě, která se v důsledku projevuje tak, že si umělec život bez ní doslova nedokáže představit. „Každého, kdo objevil kouzlo makrofotografie, přirovnávám k dítěti, jemuž rodiče sundali šátek z očí v hale obrovského obchodního domu. A dítě nadšeně zjišťuje, že patro je plné úžasných a neuvěřitelných hraček. Stráví tam den, dva, týden, a když už má pocit, že našlo a objevilo úplně všechny, přijde ke svému úžasu na to, že obchoďák má nejen desítky podobných pater nahoru, ale také nedefinovatelné množství v suterénu. Úplně nový a hodně neprobádaný svět,“ vysvětluje Milan Blšťák. Sám se nyní této představě maximálně přiblížil, a to nikoli symbolicky, nýbrž skutečně. Od minulého čtvrtka totiž vystavuje své fotoobrazy o velikosti 50 x 75 cm ze zbrusu nové kolekce „Svět jako Makro IV“ v opravdovém obchodním domě s mnoha podlažími, v paláci Flóra.

Expozice ve mně vyvolala rozporné pocity. První dojem byl, že fotoobrazy jsou svými náměty příliš křehké a intimní pro obrovský komerční prostor. A skutečně, tartas, jímž je tento chrám konzumu až po střechu naplněn, se zdál dokonale přehlušovat ticho zvětšeného světa lesních mýtin, luk kolem potoků a polních cest. Lidé proudili sem a tam, jejich pozornost byla rozptylována podněty, které se dokázaly více prosadit, navíc skvostné fotografie na pozadí McDonaldova emblému či poutače, vyzývajícímu k výhodnému nákupu tam či onde, působily poněkud bizarně. Připadalo mi logické, že kdo bude chtít navštívit výstavu, půjde jistojistě jinam než do nákupního centra.

Chvíle pozorování dění kolem expozice však můj názor poněkud zkorigovala. Na faktu, že se zde sešly dva diametrálně odlišné světy, to nic nezměnilo, ale cožpak se působivost někdy nezakládá právě na tomto kontrastu? (Ovšemže opak, tedy přenést nákupní centrum na lesní mýtinu, by byla pěkná zrůdnost.) Nebude pro některé vnímavější návštěvníky Blšťákova expozice připomenutím, že existují i jiné světy? Nejsou půvaby přírody, které jsou odnepaměti zdrojem inspirace lidstva, tím správným pozadím, od něhož se odráží jepičí existence různých mód, jejichž hlavním smyslem je odebírat zlaťáčky z peněženek těch, kdo chtějí být „in“? A nakonec: nemají snad návštěvníci nákupních center právo vidět skutečnou krásu? Navíc je expozice celkem dobře umístěna i osvětlena, takže – proč ne? Ve srovnání s minulými lety je vidět, jak se autorovo vidění vyvíjí směrem k větší abstrakci a stále menší popisnosti. Postupem doby se odvrací od líbivosti objektů ve prospěch zajímavosti, leckdy i bizarnosti. Snímky jsou námětově oproštěnější, barevně „údernější“ a vyžadují větší spolupráci divákovy fantazie. Je znát, že autor právě poznává i další „patra“ neprobádaného světa.

Milan Blšťák v paláci Flóra navíc představil i svůj nejnovější projekt, jímž je první půjčovna velkoplošných fotografií v ČR. Podle svých slov tím chce vyjít vstříc všem, kterým se toto zkrášlení interiéru líbí, ale z různých důvodů si je nemohou nebo nechtějí pořídit. Anebo se chtějí stále dívat na něco nového. Pro zájemce jsou připraveny i bližší informace na letáčcích a v autorově úvodním slovu.

Výstava je jednou z akcí, kterými chce autor kolekci „Svět jako Makro IV“ prezentovat veřejnosti. Mírně utajenou premiéru měla již 24. května v prostorách fotoprodejny ČTK, počítá se rovněž s jejím vystavením v architektonicky cenné Trmalově vile ve Strašnicích.

(Milan Blšťák: SVĚT JAKO MAKRO, 3. a 4. patro Paláce Flóra, Vinohradská ul., Praha 2, vstup volný, do 31.7., další fotografie a informace na adrese www.blstak.cz a www.macroworld.cz)