Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
![OBLIBENE_TITLE2](/templates/104/gr/print-logo.gif)
Výstavy
Rösslerovy horečnaté vize
8. července 2003, 00.00 | Byl žákem Drtikolovým a oženil se s fotografkou o osm let starší, které stál modelem pro akty. Domovem umělecké dvojice se nadlouho stala Paříž. Roku 1935 byl omylem zatčen při demonstraci státních zaměstnanců, vězněn a vypovězen z Francie. Utrpěl při tom psychický šok, že uvažoval o sebevraždě … Jaroslav Rössler patří k nejdůležitějším postavám vizuálního umění všech dob. Ateliér Josefa Sudka nám připravil lahůdku: dlouhodobě koncipovaný triptych výstav Rösslerových prací, který byl 13. 6. otevřen vstupní expozicí „Rané abstrakce“.
![tecka](/old-idif/fotografovani/images/roessler3.jpg)
Za průkopníka abstraktního umění bývá uznáván zejména Man Ray, který používal rayogram, techniku, jejíž podstatou bylo zachycení stínohry předmětů, položených přímo na světlocitlivý materiál - film, ještě dříve papír. Jaroslav Rössler (1902 – 1990) byl však mezi prvními umělci, kteří abstraktní snímky tvořili pomocí fotoaparátu. Pro ně si dokonce vytvářel papírové konstrukce a jiné pomůcky, které mu umožňovaly dosáhnout žádaného estetického výsledku a zdůraznit vlastní, silně vyvinutý smysl pro nedokončenost a vizuální disorientaci. K tomu přistupovaly i další prvky ve službách abstrakce: využití pigmentů, měkce kreslícího objektivu a dramatického nasvícení.
Při pohledu na Rösslerovu tvorbu divák objeví ještě jednu zajímavost. Zjistí, že abstrakce a okouzlení technickými prvky nové krásy moderní civilizace, tolik oslavované generací avantgardy, nikdy neopustily umělcův styl, naopak staly se jeho součástí. Po válce odmítl výrazové prostředky socialistického realismu a v padesátých letech opět navázal na své tři desetiletí staré objevy. Na rozdíl od většiny jiných tvůrců není tedy u Rösslera vývoj stylu nijak významně patrný.
![bulva](/old-idif/fotografovani/images/roessler5.jpg)
Výstavní soubor první části triptychu tvoří šestnáct prací převážně ze dvacátých let, s jedinou výjimkou z roku 1947 (která je opět jakýmsi důkazem výše řečeného). Tyto ryze světelné kompozice byly péčí umělcovy dcery Sylvy Vítové-Rösslerové a pořadatele retrospektivní výstavy vyhotoveny z dochovaných negativů. Podle kurátora Josefa Mouchy se jedná o průmět celých ploch negativů na formáty blízké těm, které Rössler používal, avšak jejich smyslem není simulovat originály. Nemají názvy, každý snímek je pouze označen datem vzniku, převzatým z odborné literatury. Původní exponáty nevznikly ani jako jedinečné unikáty, nýbrž v souladu s požadavkem avantgardy, aby fotografie byla multiplikovatelná – aby byla „předmětem služebným“ a nikoli raritou.
![had](/old-idif/fotografovani/images/roessler7.jpg)
Rösslerův systém koncepce těchto záběrů byl originální: při expozici byly do pohybu uvedeny a soustavami čoček transformovány různé světelné zdroje. Umělcovo technické hledačství hraničilo až s posedlostí – ve dvacátých letech například vyvinul hranolovou předsádku objektivu, dovolující exponovat prolínání odlesků zvoleného záběru. Tady se v drtivé většině jedná o variace na konstruktivistickou proměnu klasického žánru, jakým je zátiší. Umělec však i zde vyznává teorii, podle níž se za tvarovou mnohostí světa skrývají jen elementární geometrické tvary, a tak předkládá svému divákovi emotivně mimořádné působivé snímky neostrých kruhů, čočkovitých těles, křivek a světelných kuželů, které sugerují představy, blížící se horečnatým či snovým vizím. Přes tuto imaginaci na nás z Rösslerových fotografických obrazů vane chlad všudypřítomného světa strojů a techniky, jehož demonstrativním přijetím mezi kumštýřské ideály generace druhé desítky let minulého století ostře vystoupila proti „starému“, emotivnímu umění.
![cocky](/old-idif/fotografovani/images/roessler8.jpg)
K těmto raným pracem neodmyslitelně patří častá diagonální kompozice a záměrně neostré zobrazení, jímž má být demonstrováno odhmotnění reality a zvýraznění autonomnosti fotoobrazu. Toho podle odborné literatury Jaroslav Rössler dosahoval například nasazením úmyslně rozostřeného objektivu (zn. Tessar) na kameru a zachycováním světla z pohybujících se reflektorů na černém pozadí pomocí dlouhé expozice. Tvůrce se rovněž zřekl klasického pozadí a zaměřil se na objekty s vlastním významem. Na autoportrétu jednadvacetiletého umělce lze také demonstrovat jeden z typických znaků jeho tvorby, jímž je konkretizace odhmotněné plochy nepatrným detailem (v tomto případě bílým šálkem se lžičkou), který bývá umístěn na nějakém zcela nenápadném místě.
![autoportret](/old-idif/fotografovani/images/roessler_autoportret.jpg)
Vnímání raných fotografických abstrakcí Jaroslava Rösslera po divákovi vyžaduje orientaci v uměleckých stylech první poloviny minulého století a rovněž jistou estetickou vytříbenost. Za ně se však odmění nevšedním zážitkem z kultivované krásy uměleckého díla, jež stále vydechuje atmosféru kumštýřsky požehnaných dvacátých let …
(Jaroslav Rössler: RANÉ ABSTRAKCE, Atelier Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1, út – ne, 12 – 18, vstup 10/20, do 27. 7.)
-
14. května 2014
Jak vkládat snímky do galerií a soutěží? Stručný obrazový průvodce
-
2. února 2012
-
23. dubna 2014
Konica Minolta přenesla výhody velkých zařízení do kompaktních modelů
-
12. června 2012
-
9. dubna 2014
-
30. listopadu 2014
Nový fotoaparát α7 II: první plnoformát s pětiosou optickou stabilizací obrazu na světě
-
15. prosince 2014
Konica Minolta pomůže živnostenským úřadům s digitalizací dokumentů
-
11. května 2014
-
26. listopadu 2014
Canon Junior Awards již posedmé ocení mladé fotografy v rámci Czech Press Photo
-
21. srpna 2014