Rozhovor: Magické kameny Jana Pohribného - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

11. prosince 2007, 00.00 | Posledním letošním hostem 41. Večera s fotografem IDIFu se stane tuto středu 12. prosince 2007 pan Jan Pohribný. Fotograf s obrovským tvůrčím potenciálem, člen AF ČR, držitel prestižního titulu QEP, osobnost s fantazijní představivostí, která ze zdánlivě obyčejných krajin vytváří snové prostředí, ve kterém starověká božstva pravděpodobně formovala tento svět. Autorovy magické kameny a jiné mystické krajiny se pak objevují na stovkách výstav po celém světě.

Posledním letošním hostem 41. Večera s fotografem IDIFu se stane tuto středu 12. prosince 2007 pan Jan Pohribný. Fotograf s obrovským tvůrčím potenciálem, člen AF ČR, držitel prestižního titulu QEP, osobnost s fantazijní představivostí, která ze zdánlivě obyčejných krajin vytváří snové prostředí, ve kterém starověká božstva pravděpodobně vytvářela tento svět. Autorovy magické kameny a jiné mystické krajiny se pak objevují na stovkách výstav po celém světě, v knihách a kalendářích významných společností, workshopech a besedách konaných nedaleko rodných Únětic i v dalekém Japonsku...

Vážený pane Jane Pohribný, tuto středu budete hostem Večerů s fotografem. Prosím, můžete představit vlastními slovy svoji fotografickou tvorbu?
Moje tvorba je hledáním vlastních kořenů, prapůvodní esence lidského bytí a přirozeného soužití s Matkou Zemí. Jsem jeden z těch zbloudilých hledačů ztraceného ráje, který ani možná nikdy nebyl, ale stále se tam chceme, alespoň ve své fantazii, jednou vrátit.

Vraťme se, prosím, na začátek Vaší fotografické cesty. Co bylo příčinou, že jste se stal profesionálním fotografem?
Jsem z výtvarnické rodiny, takže jsem se celkem přirozeně začal také vyjadřovat jako dítě obrazem. Kreslit ani malovat příliš neumím, fotografie však vyžaduje především vizuální "zručnost", a ta mi naštěstí odepřena nebyla. Když jsem vystudoval grafickou průmyslovku a dostal se nakonec i na FAMU, zjistil jsem, že také nic jiného než fotografovat neumím. Ale již během studií jsem zkoušel příležitostně se "profesionálně" uplatnit, od fotografování vykopávek pro Archeologický ústav až po fotografie na gramofonové obaly pro fy Supraphon aj. jsem se ujistil, že se asi uživím...

Nyní na podzim Vám vyšla ve Velké Británii obrazová publikace Magické kameny, kterou noviny Independent označily jako nejlepší obrazovou publikaci. Kniha věnovaná megalitické kultuře a posvátným místům Evropy. Kde byly počátky tohoto souboru? Bylo to znamení shůry či promyšlený fotografický plán, kalkul budoucího ekonomického zisku?
Kniha zprvu začala vznikat jako vedlejší produkt mé fascinace megalitickou kulturou a hledáním již zmíněného vztahu člověka a přírody. Nejprve jsem si totiž tyto stavby stavěl v malém měřítku sám (a činím tak občas dodnes) a vytvářel jsem svoje interpretace skrytých energií a vize posvátnosti těchto míst. Od roku 1990 jsem pak za týmž účelem začal putovat po skutečných meaglitech Západní Evropy. Ale také jsem tato místa počal "jen" dokumentovat. Zachytávat jejich skutečný stav, jejich kongeniální umístění v krajině. Postupně jsem tomu zcela propadnul. Začal sbírat veškeré informace. Cestovat postupně po celé megalitické Evropě. Zhruba od poloviny devadesátých let bylo jasné, že to bude kniha, ale cesta k finálnímu nakladateli byla ještě velmi, velmi dlouhá....

K počátečním fotografiím přibývaly další snímky, jak jste nacházel místa pro své další fotografie? Na jaká místa naší zeměkoule jste se pro zhotovení souboru dostal?
Kdykoliv jsem někam přijel, sháněl jsem dostupné informace, nejlépe knihy, mapy. Ve Velké Británii nebo Francii toho bylo k dispozici spousty, tato tématika je zde jaksi "doma", ale když jsem přijel třeba do Portugalska, tak byl úspěch, když jsem objevil jen jedinou knihu dotýkající se jejich památek. Dnes je vše dostupné na specializovaných stránkách na internetu a najdete tam nejen přesné označení lokality, ale také jak vypadá, v jakém je stavu, včetně souřadnic GPS. Pak si však říkám, že to začíná ztrácet onen kousek poezie a hledačství, který jsem mnohokrát zažil a mnohokrát jsem také nenašel hledaný kámen nebo svatyni... Obří kameny se stavěly po celém světě a osobně jsem jich několik, velmi podobných těm evropským, viděl nedávno v Japonsku. Ve své knize jsem se soustředil však pouze na Evropu. To asi na jeden fotografův život zatím stačí...

Potřebuje autor k tvorbě fotografií podobných Vašemu rukopisu nějaké speciální fotografické vybavení?
Nepoužívám nic zvláštního -"dřevák" na velký formát, středoformátovou kameru, občas kinofilm, v současnosti digitál. Ke svým uměleckým interpretacím se světlokresbou využívám různé světelné zdroje od svíček přes různé baterky až po malý generátor, kdy mohu svítit halogeny nebo studiovým bleskem. Myslím si, že moje nejdůležitější výbava je důkladná příprava každého záběru: tedy co s tím minimem, co mám (hlavně svoje ruce) mohu udělat a jak.

Tématu se věnujete soustředěně sedmnáct let. Můžete fotografujícímu čtenáři poradit, jak financovat svůj osobní život, cesty a fotografování po tak dlouhou dobu? Neb teprve úspěšný prodej knihy přinese ekonomické ovoce?
Vím takřka bezpečně, že kniha mi nikdy asi nezaplatí cestovní náklady, které jsem za tu dobu měl. Ale to jsem asi nikdy neočekával. Jistě se mnohý ptá, proč to tedy dělám? Přiznám se, že já sám sebe někdy taky. Ale myslím, že odpověď je opět v tom, co jsem řekl na začátku našeho rozhovoru. Když něco hledáme, je největší odměnou, když to nalezneme, nebo se tomu alespoň přiblížíme. Vydělávám si na cesty i živobytí reklamou a tím, že učím v poslední době více v zahraničí. Občas prodám některé své dílo do galerií, sběratelům. Věřím však, že ač moje kniha možná nezaplatí to, co jsem do ní vložil, přinese nejen radost několika tisícům jejich čtenářů, ale také třeba nějakou další zajímavou práci, která by mne takto bavila. Je to zkrátka investice do budoucnosti.

Aha, fotografujete nejenom pro tento Váš volný soubor. Předpokládám, že i zákazníci Vašich reklamních fotografiích využívají Vaše "mystické" fotografické vidění? Nebo se mýlím?
Ano, jsem tak trochu "zaškatulkován" mezi mystiky. Ale v zásadě se nebráním používat některé postupy z volné tvorby v reklamě a obráceně. Dovolí-li mi to klient - tedy dostanu-li volnou ruku, pak se snažím vědomě či podvědomě svou "filozofii" implantovat i do reklamních zakázek. Myslím, že několikrát se mi to docela povedlo.

Kromě vlastního fotografování se věnujete i pedagogické činnosti, pořádáte worskhopy, vyučujete na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Nebojíte se, že některý z Vašich studentů využije Vaše znalosti a přístupy k tvorbě obrazu a Vy tak přijdete o své obchodní kontakty?
Bohužel, to je daň za to když chcete sdělovat a předávat zkušenosti. Já nemám tajemství, jak co dělám, a navíc si myslím, že vnímavější student na to stejně může přijít časem sám. Snažím se mu to usnadnit. Mnohokrát jsem si kladl tu otázku, proč si vlastně vyrábíme vlastní konkurenci? A je pravdou, že bývalí studenti nám šlapou velmi na paty nebo jsou už míle před námi, co se týká množství zakázek a výše honorářů. Dnes je role fotografa v mnohém zároveň rolí schopného manažera a producenta zároveň - tedy umět se prodat, stýkat se s "pravými" lidmi. A to naše generace moc neumí. Naše zkušenosti a schopnosti jsou v dnešním dravém prostředí asi málo. Navíc školy, včetně té naší, chrlí nesmyslné množství absolventů, pro které nemůže být v budoucnu plnohodnotné uplatnění. Každý má nárok na vzdělání, ale obávám se, že pět fotografických vysokých škol na tak malý stát, jako jsme my, je trochu moc.

Vraťme se, prosím, ještě k nové knize. Českým fotografům vydávají obrazové publikace většinou tuzemská nakladatelství. Jan Saudek a Vlastimil Kula vydali své knihy v německém nakladatelství Taschen... Jak jste se, prosím, dostal k anglickému vydavateli MERREL Publishers? Pokud samozřejmě není odpověď v oblasti Vašeho osobního tajemství...
Jak jsem naznačil, cesta k tomu byla dlouhá. Ke konci dokonce trochu zoufalá neb jsem přestával věřit, že knihu vydám. Obešel jsem za ty leta řadu předních českých nakladatelství, ale vždy to skončilo na penězích. Tedy nikoliv na mém honoráři, ale kolik bude příprava a vytištění stát, distribuce atd. Vždy jsem byl ubezpečen "to je skvělý projekt, ale sežeňte si sponzora". Rád bych se přihlásil do školy, kde by mne to naučili... Jednou jsem byl takřka před podpisem smlouvy s jednou velkou společností, vyměnili ředitele a vše šlo do háje.
Nicméně před pár lety jsem se seznámil s Anne W. Tucker, jednou z nejvýznamnějších amerických kurátorek fotografické sbírky v Museum of Fine Arts v Houstonu. Učili jsme společně frekventanty z Western Michigan University, kteří přijíždí každé léto do Prahy na měsíční Prague Summer Program. Spřátelili jsme se a další rok jsem jí předvedl také maketu své knihy. Jí se to líbilo a doporučila mi nakladatelství Merrell, že by mohlo mít o takovou knihu zájem. První verzi sice zamítli - míchal jsem tam svoje interpretace s dokumentárním pojetím, ale druhou verzi, již čistě dokumentárně-krajinářskou, vzali. Posléze jsem oslovil pana Hegera, ředitele Slovartu, kterému jsem svou knihu kdysi také představil, a byl jsem velmi potěšen, že pochopil, že nyní není důvod proč váhat a ujali se české verze. Celou dobu bylo totiž mojí největší snahou vydat takovou knihu doma, kde dosud žádná obrazová publikace na toto téma ještě nevyšla.

Kniha je velmi kvalitně vytištěna, v Číně, je distribuována celosvětově. V Čechách ji přejalo nakladatelství SLOVART, ve Francii TOUCAN. Je Vaše téma také "čitelné" pro jiné národy, mentality?
Jsem přesvědčen, že je to téma univerzální, tedy přesahující současné lokální zájmy a myšlení. Navíc je tato prastará kultura skutečně globální, byla rozšířena takřka po celé planetě. A je živá. Dodnes staví domorodci např. v Indonésii mohutné kamenné stély jako rituální pomníky duším svých mrtvých.

Jste prosím Vy vyčerpán, nebo je toto Vaše téma ukončeno, či pracujete soustředěně na tomto souboru dále? Či jste začal pracovat na něčem novém, zcela odlišném?
Obávám se, že s tím nelze přestat a Evropu ještě nemám kompletní - nemyslím tím vidět a fotografovat všechny prastaré kultovní kameny - těch jsou tisíce, ale nebyl jsem dosud třeba v Řecku nebo na jihu Španělska apod. Rozpracoval jsem však další projekt, kterému říkám Osvícené city a týká se více duše města, než-li krajiny. Zatím se však nejvíce věnuji svému poslednímu cyklu Andělé. Příroda mne asi přitahuje více než civilizace, ačkoliv i v mnohých městech, která jsem viděl je spoustu lidského umu, krásy a schopností, které člověk převzal od přírody - vždyť jsme její součást.

Na závěr dovolte, prosím, jistě otázku mnohých? Je možné knihu zakoupit v České republice? Třeba jako vánoční dárek?
Ano, všechna větší knihkupectví by jí měla mít a pokud ne, stačí v Googlu zadat Magické kameny Pohribný a najde vám to vhodného distributora.

Vážený pane, děkuji Vám za rozhovor.

Na Večeru s fotografem bude možné si knihu zakoupit a nechat podepsat od autora.
Doporučená cena publikace je 999 Kč, na Večeru s fotografem - 899 Kč
Další informace o autorovi najdete na osobních stránkách Jana Pohribného.