S fotoaparátem na osmitisícovky - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

7. prosince 2001, 00.00 | Ladislav Kamarád dobře ví, že těžký batoh je handicapem při překonávání obtížné a často nebezpečné cesty k vytouženému cíli - velehorským vrcholům. Přesto by se svého věrného průvodce - fotoaparátu - nevzdal. A díky oběma se na fascinující svět z osmi tisíc metrů nadmořské výšky můžeme dívat i my u svých počítačů.

Samota, klid, blízkost slunci, pocit vítězství … Tak asi vypadá osnova romantických představ o lidech, kteří se vlastními silami dostanou až na vrcholky velehor, jež od výšky mořské hladiny dělí vzdálenost několika kilometrů. Horolezci sami však vědí, že kýženému okamžiku předcházejí chvíle, kdy jde doslova o život, a kdy jen morálně volní vlastnosti člověka rozhodují, zda bude pokračovat nebo svůj boj vzdá …

Takže romantika je věc hezká, uznejme však, že bezpečí a trocha toho pohodlíčka má také svůj půvab. To však neznamená, že bychom na pohled z několikatisícové výšky museli zapomenout - pokud se mezi horolezci vyskytne nadšenec, který se při balení zavazadla do prostředí kyslíkového dluhu, kdy je třeba uvážit každé deko navíc, za žádnou cenu nechce vzdát svého fotoaparátu, můžeme z toho profitovat i my v nížině, a dokonce nemusíme ani vstát od svého počítače.

Virtuální World Webphoto Gallery přichází na závěr prvního roku nového tisíciletí právě s takovouto lahůdkou. Svým návštěvníkům v prosinci nabízí kolekci sedmadvaceti fotografií Ladislava Kamaráda (*1963), z nichž většina je věnována právě velehorám. Osmnáct snímků barevných a devět černobílých autor pořídil fotoaparátem Hasselblad formátu 6 x 6 cm. Autor úvodního slova k výstavě Jiří Heller se domnívá, že Kamarádovy fotografie patří mezi nejlepší svého druhu na světě, a určitě není daleko od pravdy.

Jsou totiž nejen technicky perfektní, což je u profesionální fotografie nutným předpokladem. Při pohledu na jednotlivé záběry nemáte dojem monotónně se odvíjející řady horských štítů, hřebenů a sedel, snímaných ze všech možných i nemožných pozic, kdy jen dobrý Bůh a fotograf sám vědí, co bylo vlastně fotografováno, a kde jsou odlišnosti od snímku předchozího. Ladislav Kamarád se svými výkony neholedbá, nýbrž předkládá nám podobu krajiny, kterou miluje. Nikoli plakátově líbivou, nýbrž tu, která v něm samém zanechala hluboký dojem. Uchvacuje diváka majestátností a tajemstvím divokých scenérií, ale nikdy to není bezejmenná hora a neznámé údolí, za každým snímkem cítíme autorův prožitek z nabídnutého pohledu. Vybírá si působivé světelné podmínky, které podtrhují perspektivu nebo jen dají vyniknout bizarním tvarům horstev a ledovců, jindy propůjčují jejich povrchu neobvyklé zabarvení.

Totéž se dá říci i o dalších fotografiích krajiny nebo přírodních detailů. Z profesionálního výkonu se velmi často – a pochopitelně - stává rutina, kdy se vytrácí touha objevovat. Ne tak u vystavujícího autora. Překvapí nás nejen snímkem pouštního písečného přesypu, zajímavého svou rafinovanou jednoduchostí, nebo dramatickým záběrem vyběleného kmene obrovského stromu pod hrozivou oblohou, ale zavede nás i do úplně obyčejného lesa, jehož mlžnou pohádkovost dokáže zachytit jen mistrovský objektiv. Pokaždé způsobem, který se nepodbízí divákově pozornosti, a přesto ji vždy plně ovládne. Proudící voda není ve srovnání s předchozími tématy jistě nejatraktivnější, několik detailních záběrů bystřin, jejich dna a vegetace kolem však zaujme svou dokonalostí a čistotou.

Zcela samostatnou kapitolou je Kamarádova černobílá tvorba, jíž se ve skutečnosti věnuje nejvíce. V případě vystavovaných snímků autor bezezbytku využil všech možností černobílé fotografie, zejména kontrastů, mimořádné čitelnosti detailů a struktur, ale i prostoru, který poskytuje fantazii diváka, aby vytvořil obrazy prosté majestátní krásy. Až téměř mystický rozměr, jenž jim propůjčují zcela jiné proporce fascinujících světelných odstínů černobílé škály, dává tušit, proč se právě hory staly předmětem zbožštění u přírodních národů.

Výstavu fotografií Ladislava Kamaráda, jež má být vánočním dárkem World Webphoto Gallery svým návštěvníkům, si rozhodně nenechte ujít. Pokud jste jen trochu vnímaví, budete galerii opouštět s pocitem nevšedního zážitku, ale také jakéhosi vnitřního očištění, které vysokohorské vrcholy, tato místa mezi zemí a nebem, přinášejí nejen horolezcům.

(Ladislav Kamarád: MEZI ZEMÍ A NEBEM, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, do 4. 1. 2002)