Sebastiao Salgado - Exodus - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

8. října 2001, 00.00 | Ještě než shlédnete výstavu skvělých Salgadových černobílých fotografií v pražské výstavní galerii Mánes, můžete se o samotném autorovi a jeho výstavách putujících po celém světě něco dozvědět na našem serveru.

Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží. 250, Praha 1 (7. 9. - 28. 10. 2001)

Sebastiao Salgado patří mezi nejvýznamnější fotografy současné humanistické fotografie. Narodil se v roce 1944 v Brazílii a emigroval do Paříže v roce 1969. Začal zde pracovat jako volný fotograf a stal se členem agentury Sygma a Gamma. Působil také 15 let v agentuře Magnum. Roku 1994 založil svoji agenturu Amazonas Images. Salgado se věnuje dlouhodobým sociálním projektům. Poslední jeho projekt Exodus zachycuje celosvětovou migraci národů moderní doby ve více než 40 zemích. Jak již bylo naznačeno, je Salgado výrazným představitelem proudu humanistické fotografie a přehlídka jeho fotografií v Mánesu je jeho první prezentace v Čechách. Salgadovo poslední téma s problémy migrace a pohybem populací ve světě navazuje na téma započaté už v roce 1979. Pracoval 6 let ve více než 40 zemích světa a vytvořil tak mohutné dílo ve stylu dnes již legendární „Family of Man“ (Lidská rodina).

Obaly Salgadových monografií dokáží člověka upoutat
nejen fotografií na titulní straně, ale také grafickým zpracováním

Od roku 2000 tyto výstava putuje po světě, jako dokument o lidské vůli po životě a zobrazuje snahy po nové integraci v odlišných podmínkách. Fotografickým způsobem se mohutně zapojuje do tradice angažované humanistické fotografie. Projekt zobrazuje složité dobrodružství, které vyplývá z pohybu mas na celém světě. Lidé se stěhují z místa na místo, v touze po lepším a novém životě. Snímky zachycují úlomky z času putování těchto lidí, cesty ve vlaku, pěšky, místa odpočinku, vypjaté snímky na hranici lidské existence a touhy absolvovat cokoliv, jen se dostat do vytouženého cíle. Snímky uchvacují kompoziční dokonalostí a výtvarným projevem. Vzbuzují dojem naléhavosti, zamyslet se nad způsobem existence života na zemi. Snímky mají velmi jemně promyšlenou stavbu a vzbuzují velmi emotivní pocity v každém z nás. Spousta snímků nám může být z hlediska geografického blízká, (dramata uprchlíků v bývalé Jugoslávii, Kosovští vyhnanci, Srbští vyhnanci...), jiná naopak udiví svoji krutostí a pravdou obrazu, i když na nich není vidět smrt (např. tzv. Ocelová hranice na pomezí Mexika a USA, kdy dostat se z Mexika do USA je téměř nemožné.

Lidé putující do exilu - Serra Pelada

Nové exody obyvatel, jakoby v současné době připomínaly exody z období druhé světové války. Místní konflikty mezi kmeny ve Rwandě, Mosambiku a dalších afrických státech. Ničení a vyhánění indiánů v Ekvádoru a Jižní Americe, devastace jejich původních domovů, muži odcházejí za prací do měst a ženy zůstávají sami s dětmi doma. Smrt v přímém přenosu, kdy muže umírajícího na choleru pozorují šokovaní lidé. Není možné zapomenout na výraz a pohledy dětských očí v Kibumbě. To vše spojuje obrovský emocionální náboj a šokuje svoji pravdivostí a upřímností. Poslední část výstavy tvoří série obrazů fotografovaných dětí. Nebyly nuceny se fotografovat, chtěly sami, postavily se před aparát a to je vše. Vznikl tak rozsáhlý soubor dětských portrétů různých ras a národů. To nejlepší a nejkrásnější, co může být, spojnice dětských nevinných duší, i když poznamenaných dnešním světem a jeho krutostí. Zde však měly krátkou příležitost vzbudit něčí pozornost a být sami sebou