Sex, drogy a Bulhaři - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

15. července 2003, 00.00 | Starší čtenáři těchto řádků si možná ještě vzpomenou na svůj pubertální věk, kdy s neukojitelnou žádostivostí nahlíželi přes bariéru železné opony a přáli si jediné: mít se tak, jako jejich vrstevníci na Západě. Přešlo pár let a je to tady. Nejen u nás, ale třeba i v Bulharsku. Zapomeňme na směšnou svazáckou generaci, dnešní mladí Bulhaři už jsou docela jiní. Dokazuje to společná výstava bulharských fotografů Borise Missirkova a Georgi Bogdanova (oba *1971), která je sondou identity vybraných skupin obyvatelstva dvou postkomunistických zemí.

Situace je ale složitější, než by se zdálo, upozorňuje autorská dvojice. Zánikem starého špatného světa nevznikl mávnutím kouzelného proutku nový dokonalý, nýbrž pouze nový s jinými problémy. Mladí Bulhaři jsou k nerozeznání od svých vrstevníků kdekoli po světě. Jejich hledání vlastní identity provázejí tytéž problémy: ač se usilovně snaží odlišit, tvoří v podstatě uniformní armádu lidí se stejným stylem oblékání, chování, velmi podobnými zálibami a dokonce i s totožným osudem – neschopností vstoupit do dospělosti. Právě tento fenomén globální společnosti, dlouhodobou, možná celoživotní nezralost, spojenou s absencí hlubších zájmů a vidění delšího časového horizontu vlastního života, jehož výsledkem je existence ze dne na den, sebestřednost, obtížnost komunikace s jiným než vlastním světem, a rovněž obdiv pro líbivé či kontroverzní objekty – to všechno fotografie Borise Missirkova a Georgi Bogdanova reflektují.

Zajímavé je, že tak činí překvapivě nekomplikovaným způsobem, jako by potvrzovaly, že největší efekt bývá v jednoduchosti. Výstavní soubor ID 2000 tvoří čtrnáct neadjustovaných velkoformátových barevných fotografií, které jsou scénami z různých sofijských večírků. Ty se podle autorů odehrávají nejen na klasických diskotékách, nýbrž i na střechách domů. Tvůrci evidentně neměli v úmyslu vyjadřovat vlastní postoj k dění na snímcích, a proto je doprovodili jednoduchými názvy, tvořenými většinou jmény jejich protagonistů. Svou neutralitou, která je znát i z úhlu pohledu, který Missirkov s Bogdanovem zaujímají, tak umožňují divákovi, aby o zobrazených výjevech přemýšlel a úsudek si – dle svého založení – udělal sám. Právě tuto absenci zdviženého prstu či jakéhokoli jiného mentorování považuji za velmi důležitou; skutečná svoboda názoru je totiž to, co právě v této, napohled tak nonkonformní kultuře překvapivě a někdy dost citelně chybí.

Výstavní kolekci tvoří z převažující části portréty, a to pořízené velmi zajímavým způsobem. Mladí lidé jsou na nich zpodobněni většinou bez úsměvu a s přímým pohledem do objektivu. Tento pohled je na fotografii dominantní a přitahuje divákovu pozornost. Pozadím pro tento statický výjev bývá kontrastně živá scenérie večírku nebo naopak noční město, které vyvolává asociaci s obrazy hollywoodských exteriérů. Důležitou roli hraje kostým a styling portrétovaných. Celek svým nasvícením, kontrasty, kompozicí a akcentem detailů připomíná spíše renesanční portréty než záběry z diskoték. Podle tiskové zprávy jsou takto zpodobněné osoby protagonisty sofijské umělecké scény a jsou denně k nalezení na akcích, pro které se používá lapidárního označení „in“. Příznačný je mezi nimi záběr muže, který je ve srovnání s ostatními modely již poněkud pokročilejšího věku. O jeho sociálním zařazení a „úspěšnosti“ svědčí nejen typický ordinérní image, nýbrž i pes módní rasy, kterého muž drží v náručí. Kolekci tvoří i několik více či méně aranžovaných scén z dějiště i zákulisí večírků, jež svými náměty působí přímo symbolicky. Fotografie „Výkřik“ zpodobňuje například mladíka v kšiltovce, který teatrálním gestem předstírá volání – nikdo mu však nevěnuje pozornost.

Výstavní soubor ID 2000, který je pojímán jako hlavní, doplňuje šestídílný výběr rovněž barevné fotografické série „Portréty z Jalta Beach“, v němž Missirkov s Bogdanovem obrátili svůj zkoumavý pohled k sousedům. Autoři, kteří při jeho pořizování strávili tři dny na pláži, jež byla vždy symbolem Rusů pro nejlepší přímořskou dovolenou, zde ponechali fotografovaným modelům, tentokrát vesměs starším lidem, možnost vlastního vyjádření ve výrazu, gestu i figuře. To, co všechny záběry spojuje, je použití přímého zábleskového světla, téměř totožné pozadí a zejména růžový nafukovací plavecký kruh. Záměrem zredukování vizuální informace na minimum mělo podle autorů být zjištění skupinové identity. Tvrzení, obsažené v tiskové zprávě, že „fotografované modely jsou nezpochybnitelně Rusové s jejich kolektivní historií a zkušeností a zároveň s vlastním/individuálním společenským postavením, což ilustrují/charakterizují jejich gesta, pózy, naturel a výraz“, osobně považuji za přehnané.

Boris Missirkov a Georgi Bogdanov pracují jako kameramani, fotografové a výtvarníci. Jsou zakladateli Bulharské fotografické asociace a kurátory fotografické galerie. Pro bulharskou televizi zkoncipovali pořad o fotografii a video artu Photomaton, publikují rovněž v domácích i zahraničních periodikách. Koncept svého projektu ID 2000, který byl realizován ve spolupráci s Bulharskou fotografickou asociací a za podpory švýcarské umělecké rady nadace Pro Helvetia, původně nabídli sofijské cestovní kanceláři pro mládež jako podklad pro kalendář. Práce tohoto autorského tandemu jsou zařazeny ve sbírkách Museum of Fine Arts v Houstonu, dánském Museum of Photographic Art a rovněž v mnoha soukromých sbírkách.

(Boris Missirkov a Georgi Bogdanov: ID 2000, PORTRÉTY Z JALTA BEACH, Pražský dům fotografie, Václavské náměstí 31 (přízemí ve dvoře), Praha 1, po-pá 11-18, vstupné 20/10, do 27. 7.)