Sultána jsem nepotkal, říká Roman Garba - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Gamba

Gamba

25. června 2004, 00.00 | Obyvatelé této země jsou sympatičtí a k cizincům přátelští, všude uspějete s angličtinou. Dálnice lemují uměle zavlažované zahrady, na bezvadně uklizených ulicích měst je zcela bezpečno. Ománský sultanát je podle Romana Garby, který jej procestoval s fotoaparátem na krku, skutečný ráj na zemi.

Při pohledu na mapu zjistíme, že Omán leží na jihovýchodě Arabského poloostrova mezi Spojenými arabskými emiráty, Saúdskou Arábií a Jemenem. Tedy velmi blízko jedné z nejneklidnějších částí planety, kde se střetávají zájmy západního a islámského světa, i nesmiřitelných frakcí vyznavačů Alláha mezi sebou. Roman Garba (*1966), který zde loni v listopadu pobýval (a hlavně fotografoval), však tvrdí, že nic z toho v Ománu nepocítíte. Jediným nedostatkem byl prý pouze značně omezený čas, jenž měl na prozkoumání této podivuhodné země. „Navštívili jsme asi ta nejzajímavější místa,“ svěřil se, „ale zdaleka ne vše, co bychom si přáli vidět.“

Jméno Romana Garby není ve fotografickém světě dosud příliš známé. Do povědomí obyvatel Dobřichovic, kde žije, se dostal po výstavě fotografií „stoleté vody“, kterou z velké části tvořily jeho práce. Přesně rok od pohromy, která ničivě postihla i tuto podbrdskou obec, byla expozice prezentována na zdejším zámku. Letos v Dobřichovicích představil kolekci 23 barevných snímků (z toho tři panoramatické) z Ománu, která však byla přístupná pouze čtyři červnová odpoledne. Je to dost škoda. Autor totiž celou výstavu velmi kvalitně a zasvěceně připravil sám, a to včetně adjustace, průvodních textů a grafického návrhu pozvánky.

Kdo je Roman Garba? V současné době pracuje v oboru telekomunikace, předtím však pět let brázdil oceány jako radiodůstojník českých námořních lodí. Hlavně je však cestovatel tělem i duší a nejraději objevuje nepříliš známé krajiny: Prozradil, že už navštívil přes sedmdesát zemí světa, zejména takových, kam našinec běžně na dovolenou nejezdí: třeba Írán, Etiopii, Alžírsko, Súdán či Tibet. A loni i Omán. S sebou měl digitální fotoaparát Canon 300D s rozlišením 6 megapixelů a objektivy 18-55mm/3,5-5,6; 50mm/1.8 II a 70-200mm/4 L.

„Krásné písčité pláže, divoké, až tři tisíce metrů vysoké hory, úzká údolí s palmovými háji a tůněmi na koupání, pravá písečná poušť s dunami, ale také desítky obrovských pevností a hradů, které vypadají jako z pohádky,“ vypočítává Roman Garba, co jej na Ománu zaujalo. Vše také najdete na jeho fotografiích. Zachycuje převážně krajinu, nevyhýbá se však ani detailním záběrům flóry a fauny, zátiší, interiérům a portrétu. Mohlo by se zdát, že atraktivita snímaných objektů je leckdy schopna milosrdně překrýt nedostatky ve znalostech řemesla, opak je však pravdou. Bez objevného úhlu pohledu, dobré kompozice a kvalitní barevnosti by namísto fotoobrazů vznikla jakási změť exotických reálií – jak to často známe z nepříliš solidní amatérské (leckdy bohužel ale i profesionální) tvorby.

Zmíněnými nedostatky Garbovy fotografie naštěstí netrpí. Autor se nepodbízí líbivostí, ani suchopárně nepoučuje, nýbrž předkládá divákovi pohledy tak, jak zaujaly jeho: tedy poutavě, s atmosférou, šťavnatě. Impozantní raně středověký hrad v záplavě palem, pohádkovou modrozlatou kopuli mešity na pozadí vyprahlých hor, stejně jako muže v pestrých galábiích na rybím trhu na pláži nebo obyčejnou kotvu, pohozenou v blízkosti rybářských kutrů. To, že Garba není žádným začátečníkem, je zřejmé z dobře zvládnutého řemesla. To, že je dobrý fotograf, prozrazuje způsob, jakým umí zprostředkovat náladu, genia loci. Stačí se například podívat na snímek s názvem Opuštěné město a cítíme, že těmito bohatě zdobenými, ale dnes již sluncem vybledlými, tiše se rozpadajícími dřevěnými dveřmi, už skutečně dávno nikdo nevešel.

Je znát, že autora značně fascinovaly zejména již zmíněné hrady, obrovité pevnosti, svítící mezi divokými skalami nebo uprostřed palmových hájů. Celkové záběry těchto impozantních staveb, jež jsou svým vzhledem evropských středověkých hradů v tomto prostředí až lehce cizorodým prvkem, si uchovávají značnou dramatičnost. V jejich interiérech pak Garba volí zajímavé záběry (průhled zamřížovaným oknem, zdůraznění arabeskové formy otvoru dveří, zátiší z keramických nádob).

Malá exkurze Romana Garby do „země hradů a kadidla“, jak sám Omán nazývá, stojí za shlédnutí. Pokud jste nestihli dobřichovickou výstavu, můžete navštívit autorovy stránky www.garba.cz, anebo si počkat na některý z podzimních měsíců letošního roku, kdy je plánováno přenesení fotografické expozice do prostor Národního domu na Vinohradech.

(Roman Garba: OMÁN, ZEMĚ HRADŮ A KADIDLA, sál Dr. Fürsta, ul. 5. května 3, Dobřichovice, vernisáž proběhla 12. 6., dále bylo otevřeno 13., 19. a 20. 6.)