Těla, těla, těla - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Pobříslo-vystava-kavarna

Pobříslo-vystava-kavarna

11. března 2005, 00.00 | I tento týden informujeme o výstavě fotografických aktů, které stojí za shlédnutí. Snímky Severočecha Karla Pobřísla v Galerii Café na Vinohradech sjednocuje výrazně výtvarné pojetí, osobitý pohled na lidské tělo, decentně odvážná erotika a technická dokonalost. Právě citlivé zobrazení erotických doteků patří k autorovým silným stránkám.

Fotografa Karla Pobřísla mnozí z vás znají jako lektora IDIFu. Není divu; při pohledu na jeho snímky je jasné, že tento člověk má co naučit. Ať už jsou to různé účinky světla, dokonalá klasická i experimentální kompozice, vynalézavý pohled na objekt už tisíckrát viděný, jakým je lidské tělo, souznění s modelem, a v neposlední řadě i znalost fotografického řemesla. A proč si ze všech žánrů umělec nejvíce oblíbil akt? „Znám spoustu skvělých krajinářských fotografií, jejichž kvalitě se nedokážu ani přiblížit, a vidím kolem sebe spoustu fotografií, kde je ústředním motivem nahé lidské tělo, a nemůžu se zbavit dojmu, že by se to dalo, a hlavně mělo dělat líp,“ vysvětluje, a zdá se, že se v tomto výroku obráží i jeho druhé, pedagogické já.

Ale pozor, Pobříslovy akty rozhodně nejsou tvorbou nějakého nudného kantora. Oscilují mezi ryzím výtvarnem, kde mnohdy připomínají postupy mistrů české avantgardy 30. let, a odvážnou, ale vytříbenou erotikou. „Předně ta druhá polovina zmiňovaného spektra mi často připadá, že svého konzumenta podceňuje, tedy uráží, a že je tady co dohánět,“ říká autor. Můžeme se sice pozastavit nad výrazem „konzument“ v souvislosti s fotografickým uměním, ale v podstatě jde o pravdivý výrok. Na výstavě v Galerie Café na Vinohradech Karel Pobříslo dokazuje, že jde svou vlastní, působivou cestou.

Expozice obsahuje třicítku fotografií, z nichž jsou v převaze černobílé. Autor zaznamenává nejen krásu lidského těla jako celku, ale objevuje i krásu linií, kreslených měkkým světlem, pozoruje detail a dává mu nový význam. Tady poznáváme, proč si Karel Pobříslo porozuměl s dnes již klasikem českého aktu Robertem Vanem, kterého vedle svého pedagoga na katedře tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě Vladimíra Birguse považuje za druhou osobu, jež od počátku ovlivnila jeho fotografickou tvorbu. Stejně jako Vano nevytváří chladné, zaměnitelné akty, ale souzní se svým modelem, takže výsledkem je obraz, prozářený umělcovým respektováním jeho individuality. Tu samozřejmě nejen respektuje, ale i využívá ke svým kumštýřským záměrům.

Erotika, kterou tyto fotografie vyzařují, je někdy náznaková, někdy odvážná, ale vždy dává prostor fantazii diváka. Nikdy nejde až na samou hranici. Velmi intimní gesto (třeba detail mužské dlaně, svírající ženské pohlaví) totiž umělec převádí do výtvarné roviny, která udrží takovou míru rovnováhy mezi smyslností a estetikou, aby fotografie nevyzněla vulgárně. Mezi nejpůsobivější Pobříslovy snímky patří proto také ty, u nichž se vše odvíjí na bázi náznaku. Ženské torzo, kde z tmavého oblečení vystupuje pěstěná ruka, ledabyle zastrčená do kapsy u kalhot, a pod rozepnutým sakem se rýsuje ňadro, je vskutku velice elegantním a rafinovaně jednoduchým způsobem, jak natočit fantazii na plné obrátky.

Černobílá fotografie sice není nic jednoduchého, ale často bývá i méně zručnými fotografy využívána k navození efektu „uměleckosti“ snímku. Karel Pobříslo naopak představuje, jak by měl vypadat kvalitní barevný akt. Střízlivé odstíny, nápaditá a citlivá práce se světlem, prostá a přitom překvapivá kompozice, to vše dodává například detailu ženské ruky, mnoucí si bradavku, výsledný dojem perfektně odvedené práce, ale přitom i hlubokého výtvarného prožitku. Barevné jsou však i další tři záběry, které jako by do expozice nepatřily. Mají shodné téma: ženy, tu jedna, tu dvě, laškující ve starodávných kovových neckách. Jako by umělec náhle vybočil ze své cesty estetické vytříbenosti, a snažil se někoho napodobit. Gesta modelek a oprýskaná zeď s kuchyňskými hodinami za nimi trochu připomínají Jana Saudka v několika kopiích. Chce se věřit, že je to jen výsledek uměleckého hledání, a že se Karel Pobříslo touto cestou prázdnoty nikdy nevydá.

Autor se kromě volné tvorby věnuje i reklamní a užité fotografii. Některé z prvků tohoto žánru lze objevit i na jeho aktech, kde slouží celkovému vyznění obrazu. Ať už jsou to půvabné záběry modelek na zcela světlém pozadí, nebo třeba jedna z nejkrásnějších a zároveň nejméně stylových fotografií expozice: detail cukřenky na prostřeném stolku, za nímž tušíme nahou ženu s pozdvihnutým šálkem. Malá hloubka ostrosti, neobvyklý úhel, podivuhodná kompozice a přirozenost pohybu zakládají stejně tak na kvalitní reklamní snímek, jako na záběr umělecký. Což je kombinace snů.

K výstavě patří i zdařilá instalace snímků s dobrým osvětlením, zalaminovaný krátký text o autorovi, půvabná pozvánka s nádechem retrostylu a vizitka, která je zároveň malým leporelem s Pobříslovými snímky. Na to, že se jedná o expozici přímo v prostorách restaurace, a nikoli ve výstavní síni, je to víc než dost. Podle majitele podniku se další fotografická výstava chystá na květen. Nechme se překvapit.

(Karel Pobříslo: FOTOGRAFIE, Galerie Café, Jagellonská 20, Praha 3, po – pá, 9 – 22, ne 17 – 22, do 31.3.)