Tip na výstavu: Miroslav Tichý – Podoby pravdy - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

31. ledna 2011, 00.00 | Na pražské Staroměstské radnici má veřejnost do 6. března 2011 jedinečnou možnost shlédnout v Galerii hlavního města Prahy výstavu kontroverzního fotografa Miroslava Tichého, jež se jmenuje „Podoby pravdy“. Jaká tato výstava je a co divákovi nabízí?

Osobnost podivínského fotografa Miroslava Tichého (více informací o tomto svérázném autorovi, který fotografoval pouze s pomocí podomácku vyrobených fotoaparátů, naleznete například ZDE či ZDE) stále vyvolává mezi kunsthistoriky fotografie vášnivé debaty. Jeden „tábor“ kritiků fotografie bez zaváhání přijímá dílo tohoto tvůrce za vskutku originální umění hodné mezinárodní slávy. Oproti tomu jiná skupina zejména českých znalců fotografie považuje celý „humbuk“ okolo Tichého snímků (respektive dění okolo jeho osobnosti) za uměle vytvořenou „bublinu“, jež byla „nafouknuta“ okruhem lidí, kteří si z prodeje jeho fotografií udělali velmi slušný byznys.

Pokud Tichého fotografie ještě příliš neznáte, ale přitom jste se již v médiích seznámili se stanovisky obou výše uvedených stran, budete asi souhlasit s tím, že je těžké jít na Tichého výstavu s naprosto neutrálním názorem na jeho dílo. Jste zkrátka částečně „infikováni“ názorovými paradigmaty té či oné skupiny Tichého příznivců nebo odpůrců a můžete se cítit poněkud na vážkách, jak se vlastně k Tichému dílu máte postavit.

Možná právě proto je dobré si svůj názor na tuto osobnost dotvořit tím, že se vydáte na jeho výstavu, kde budete mít příležitost se s jeho fotografiemi osobně seznámit. Takovou možnost máte nyní kupříkladu v Praze, neboť v Galerii hlavního města Prahy na Staroměstské radnici je pro veřejnost do 6. března 2011 otevřena velká výstava fotografií Miroslava Tichého pod názvem „Podoby pravdy“.

Kurátorkou uvedené výstavy je Olga Malá, která ve speciálně upravených prostorách instalovala více než 200 fotografií Miroslava Tichého. Snímky byly pro výstavu zapůjčeny ze soukromých sbírek Gianfranca Sanguinettiho, Maxima Fedorowského, Georga Philippa von Pezolda a Juliho Susina. Naprostá většina Tichého snímků se nese v duchu voyeuristického sledování žen ve veřejných prostorách (například na ulici, na plovárně) a zachycování detailů jejich těl (například záběr na jejich nohy).

Kromě této tématiky zde nalezneme i světlé výjimky, jako jsou dvě „krajinářské“ fotografie zřejmě okolí Tichého bydliště (Kyjov), či trochu mystifikující fotografie aktu, které ovšem ve skutečnosti vznikly fotoreprodukcí obrazovky televize, na níž byl zřejmě puštěný nějaký erotický film. Všechny vystavené fotografie jsou originály a nesou známky výrazné „mechanické“ stylizace, jež je pro Tichého typická (např. záměrné poškození, nepravidelné okraje, ručně stříhané papírové rámečky či zvýrazňování linií na fotografiích pomocí tužky apod.).

Kvůli malým rozměrům Tichého děl (většina z nich není o moc větší než standardní pohlednice) musely být výstavní prostory galerie patřičně přizpůsobeny (např. instalace přepážek v horním patře), aby v nich bylo možné tak velké množství fotografií předvést veřejnosti v patřičně intimní atmosféře. Dodejme, že součástí expozice je i projekce cca 70-minutového dokumentu „World Star“ o Miroslavu Tichém a divák si zde může prohlédnout také několik jeho kreseb.

Na závěr zmiňme, že výstavu kyjovského fotografa Miroslava Tichého si můžete v prostorách GHMP (Staroměstské náměstí 1, Praha 1 – 2. patro) prohlédnout ve dnech út – ne od 10 do 18 h. Vstupné činí pro dospělé 100 Kč, senioři a studenti zaplatí vstup zlevněný na 50 Kč.

Kdo to je Miroslav Tichý
Miroslav Tichý se narodil v roce 1926 v moravských Nětčicích, které se později staly součástí města Kyjov, kde žije dodnes. V poválečných letech 1945–1948 studoval malířství v ateliéru Jana Žehlibského na Akademii výtvarných umění v Praze. Tichý tato studia zřejmě z osobních a politických důvodů nedokončil. V padesátých letech strávil údajně 8 let v psychiatrické léčebně, kde prý byl umístěn kvůli své nonkonformní povaze, která byla „trnem v oku“ tehdejšímu režimu. Malířství a kresbě se věnoval přibližně do konce 60. let. minulého století, kdy svou malířskou tvorbu ukončil. V této době se začíná intenzivně zajímat o fotografii. Sestavuje si svépomocí fotografické přístroje z vyřazeného vybavení, odpadků, plechovek, pivních zátek, brýlových skel a dalších materiálů a začíná skrytě na ústřižky filmu fotografovat ženy, kterými byl doslova posedlý. Přestal dbát na svůj zevnějšek a lidé v Kyjově jej dlouho měli za podivína, jenž pouze předstírá fotografování, aby mohl venku „šmírovat“ ženy. Tichý po celou dobu fotografoval intenzivně a systematicky (denně si stanovoval plán, co bude fotografovat a kolik fotografií pořídí; dokázal takto vytvořit i 200 snímků za jeden den) až do počátku 90. let, kdy nabyl dojmu, že již vyfotografoval vše, co zamýšlel. Svých fotografií si přestal vážit (kolují historky o tom, jak si Tichý doma se svými fotografiemi rozdělával oheň v kamnech) a měl je volně pohozené ve svém zanedbaném obydlí, kde mu řadu z nich sežraly či jinak poškodily myši. Přičiněním Romana Bauxmana a nadace „Tichý oceán“ byla po roce 2000 odborná veřejnost (proti vůli Miroslava Tichého) seznamována s jeho tvorbou a jeho fotografie začaly být vystavovány v zahraničí. Jeho první samostatná výstava se uskutečnila v roce 2004 na Bienále v Seville. Světovou proslulost mu přinesla cena „Objev roku“, kterou obdržel roku 2005 na fotografickém festivalu v Arles. Následovaly další fotografické expozice v prestižních galeriích po celém světe (například ve výstavní síni Kunsthaus v Curychu 2006 a dalších). V České republice Miroslav Tichý poprvé vystavoval až v roce 2006 v brněnském Domě umění. Sám Tichý se od své slávy plně distancoval a dál nerušeně žije v Kyjově poustevnickým životem, který je poznamenán jeho alkoholismem.

Názor autora na výstavu „Miroslav Tichý - Podoby pravdy“
Nebudu nijak zastírat fakt, že pro mě osobně byla uvedená výstava určitým zklamáním. Přináší totiž podle mého názoru výrazně jinou podívanou (myšleno po stránce umělecké kvality některých fotografií), než kterou máme možnost vidět při listování ve zdařilých monografiích (například od vydavatelství Torst), mapujících fotografické dílo tohoto autora.

Zatímco ve zmiňovaných publikacích na vás čeká skutečně vytříbený výběr umělecky nosných fotografií, evokujících jakousi poetickou zasněnost a emočně působivým a neotřelým způsobem vykreslujících život za minulého režimu, na výstavě „Podoby pravdy“ na Staroměstské radnici tomu tak úplně není. Je zde totiž vystavena řada fotografií, které dle mého mínění mají dosti spornou uměleckou (z hlediska posuzování výtvarných kvalit fotografie) hodnotu, neboť u těchto fotografií převažuje početné opakování zcela všedních motivů, vyvolávající silný pocit fádnosti, a naprosté hřešení na kompoziční pravidla rovněž vytváří rozporuplný dojem (nemálo fotografií má vzezření běžné „momentky“ pořízené bez rozmyslu od boku). Jmenovaný pocit nezvrátí ani výrazné postfotografická stylizace (v duchu napodobení vzhledu starých fotografií připomínajících období piktorialismu). Uvedené snímky, které lze s jistou dávkou nadsázky označit za fotografickou „hlušinu“, podle mého názoru na výstavě převládají (esteticky mne nějak oslovilo tak cca 20 % z celkového počtu vystavených snímků), což může zejména fotografy uvést do vážných rozpaků způsobených úvahami nad tím, proč jsou i tyto fotografie na trhu tak žádané (pozn.: cena fotografií Miroslava Tichého se v zahraničí pohybuje řádově v rozmezí od cca 3 500 do 12 500 EUR).

Za hlavní nedostatek této výstavy tedy považuji přístup jejích organizátorů, kteří podle mne dali jasně přednost potřebě vystavit co největší kvantitu Tichého fotografií, což bohužel vedlo k tomu, že byly ukázány i snímky, jež by měly být raději uschovány v archivu. A to je podle mého soudu škoda, protože ve světle této podívané pak dostává pověst Miroslava Tichého jakožto mezinárodní fotografické „hvězdy“ citelné trhliny.

Ilustrační fotografie z výstavy „Miroslav Tichý - Podoby pravdy“

Zdroje:
Wikipedie.org
Tichyfotograf.cz