Uříznuté hlavy v parafínu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

27. května 2003, 00.00 | Devět hlav bez těl, levitujících ve vodě. Devět hlav, zalitých v parafínu. Devět parafínových kvádříků, v nichž možná také jsou (nebo byly) zakonzervovány hlavy … Řeč není o filmovém thrilleru či sbírce sadistického vraha, nýbrž o výstavě koncepčního triptychu Ondřeje Přibyla v galerii Velryba.

Má název „Izolace“, což rovněž nesouvisí s elektrickým proudem, ale s duševním stavem. Alespoň podle jistého „dra Hirsche“, který je zástupcem nadace kunstWerk, jež je společně s katedrou fotografie FAMU pořadatelem této akce. Již čtení úvodního slova zmíněného zástupce je nezapomenutelným zážitkem. Autor podává svůj výklad v jakési happeningové rovině, používá velmi netradičních příměrů a slovních spojení (neznámý překladateli, všechna čest!) a vůbec se opájí divokostí vlastních výroků. Posuďte sami: „Kam se však poděl vycizelovaný monument existence, kde je nám nyní možno spatřit míchu života v její kalné čistotě?“ Věru, nelze se skoro divit jistému jedinci, který do návštěvní knihy s odzbrojující upřímností vepsal, že úvodní slovo je o h…ě.

Další zvláštností je, že expozici tvoří celkem 36 objektů, z nichž devět neexistuje. Pokud vás to zaskočilo, pak vězte, že exponáty nikdo, jak je v kraji zvykem, neukradl, nýbrž že jejich neexistence je záměrem umělcovým. Chabě pokulhávajíc za vybroušeným stylem páně Hirschovým, nacházím vysvětlení v tom, že izolace se stala totální a vyústila v absenci. Než se však objekty izolace dostaly do tohoto bodu, prošly několika stádii.

Prvním je devět černobílých fotografií formátu cca 95 x 60 cm, zachycujících osm mužských a jednu dívčí hlavu na světlém, naprosto neutrálním pozadí. Důležitý je přitom fakt, že modely byly fotografovány pod vodou. V tomto okamžiku nelze znovu necitovat z úvodního slova: „Pečlivou hrou se symbolikou vody, kterou (autor) metamorfuje z technologického prostředku v plodovou lázeň a ještě má dost času používat ji jako vodu vzkříšení života v životě, se totiž dopracovává do míst, kde se v izolaci lůna lidský život rodí.“ Ačkoli nápad portrétu pod vodou není k zahození, hlavy na snímcích, izolované od těl, a s výrazem, jaký člověk získá, když na okamžik zadrží dech, ze všeho nejvíc připomínají obličeje nebožtíků na patologii.

Devět dalších fotografií má již menší rozměr (cca 23 x 16 cm) a na rozdíl od předchozích jsou zality do parafínu. Obličeje se takto stávají méně zřetelnými, jejich izolace postupuje. Ta je dotažena k dokonalosti pomocí devíti parafinových bločků stejných rozměrů, které už pravděpodobně žádné snímky neskrývají, neboť je při vší snaze není vidět. Od nich se dostáváme do zmíněné poslední fáze izolace - absence, kde už jsou místo artefaktů toliko zmíněné skoby na stěně.

Co říci. Myšlence se nedá upřít originalita a jistá působivost. Zejména tváře beznadějně mizející v tichu parafínu – jejich výrazy tolik připomínají výstižný rumunský termín „nosferatu“. Pokud měl autor v úmyslu personifikovat odosobněnost, chlad, nezařaditelnost, atomizaci, pak se mu jeho záměr zdařil. Bylo by jen zajímavé vědět, k čemu se tímto dramaticky existenciálním způsobem vyjadřuje. Je to hra? Vzpoura proti „zlovolné izolaci“ (viz dr. Hirsch)? Vidí takto Ondřej Přibyl sám život? Je člověk vlastním zrozením odsouzen k věčnému „vydělení se“?

Z hlediska fotografického se ovšem nekoná o nic převratného. Největší úsilí autora pravděpodobně stálo přemluvit oněch devět osob k pózování pod vodou. Snímky jsou čisté, ostré, ale nic víc. Nanejvýš se můžeme dohadovat, jaký záměr skrývá umístění: některé hlavy jsou situovány do stran, jiné přesně do středu. Podobné snímky by však zvládl zručnější amatér. Koncepční triptych Ondřeje Přibyla lze označit za lehce výstřední projekt, který se snaží vyjádřit existenciální nejistotu - pocit, který zřejmě zná každá myslící bytost. Škoda jen, že autor nepředstavil divákovi trochu víc ze svého tvůrčího potenciálu.

(Ondřej Přibyl: IZOLACE, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, po - pá 12 - 21, so - ne 17 - 22, vstup volný, do 1. 6.)