Vlčí med: zázraky s dvouokou zrcadlovkou - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

28. května 2004, 00.00 | Rodem Brňák, založením kosmopolita. Na jeho snímcích však žádnou exotiku neuvidíte. Fotograf Vojtěch V. Sláma se dobrovolně zřekl moderní techniky, a dvouokou zrcadlovkou formátu 6 x 6 cm loví z prostoru a času drobné útržky dějů a vzpomínek. Jsou poetické jako název jeho výstavy: Vlčí med.

To, že Vojtěch V. Sláma (*1974) nevyhledává sofistikovanou fotografickou techniku, není žádným výrazem askeze. Dobře totiž ví, že přístroj jednoduché konstrukce skýtá mnohem více prostoru pro vlastní vyjádření. „Hledá ve fotoaparátu prostředníka, ne konkurenta,“ říká výstižně Jiří Pátek, autor doprovodného textu k Slámově výstavě v Pražském domě fotografie. Tvůrce si chce nad výsledkem udržet kontrolu až do konce, a nikoli nechat se znásilnit technikou.

Přiznám se, že Slámovy černobílé imaginativní fotoobrazy pro mě byly překvapivým objevem. Jako bych narazila na duchovního blížence tvůrce zázraků Keitha Cartera, ale přesto obdařeného smyslem pro osobitou, zcela nezaměnitelnou výpověď. Zatímco Carter mystifikuje a čaruje téměř stále, Vojtěch Sláma objevuje magii drobných i větších skutečně existujících detailů. Věcí, které jsou půvabné už jen tím, že jsou, i když nám připadají všední, příliš užitkové a nezajímavé. Dokáže najít poezii i v situacích a dějích, navenek nijak mimořádných.

Na Slámových fotografiích jsou lidé v menšině. Dokonce i na snímku, nazvaném Aniččin skok, uvidíte rekvizity této situace, tj. skákací prkno a rozčeřenou vodu, Aničku však nezahlédnete ani koutkem oka. Hlavní roli tu hrají věci, prostředí, stíny, odrazy. Pokud se lidé přesto objeví, většinou slouží jako objekty nějakému záměru, a jen málokdy jsou na záběrech sami za sebe. Autor si často přivlastňuje jen jejich siluety či stíny, pracuje s torzy jejich těl, nebo je zabírá anonymně, bez tváře.

Vojtěch Sláma tvoří sledem svých záběrů jakousi kroniku křehkých pocitů či střípků situací, které by jinak upadly v zapomenutí. To, co z nich vyzařuje, je projasněnost, klid, harmonie. Věřím autorovi, když říká, že jejich prostřednictvím hledá a tvoří „dobrý svět“. A je zajímavé, jak člověku v době, kdy se kdekdo na sebe snaží upoutat pozornost výstřednostmi a rebeliemi bez příčiny, připadá tento noblesní, de facto „staromódní“ přístup ke světu důvěrně známý, a přesto nový a neotřelý.

Vojtěch V. Sláma je gentleman z časů avantgardy, přesazený do reálií počátku 21. století. Klasický způsob pořizování fotografií, čtvercový formát, dokonalé zvládnutí techniky, ale především výrazný smysl pro výtvarnou krásu záběru, to vše dává tušit, kde asi umělec vidí svůj vzor. Správným zaostřením, nasvětlením a bohatou škálou odstínů objevuje užaslým očím půvab tvarů a křivek. Pozorným okem sleduje souvislost mezi zdánlivě nesourodými předměty a dokáže ji vtipně a překvapivě vypointovat. Od diváka si žádá jen něco málo soustředěnosti a ochoty přistoupit na svou hru. A pak zjistíme, kolik vnitřní dynamiky v sobě tyto zdánlivě nenáročné náměty skrývají.

Autor se živí volnou fotografickou tvorbou a současně studuje 2. ročník Institutu tvůrčí fotografie Filosoficko-přírodovědecké fakulty Slezské university v Opavě, což je škola, která je pro českou fotografii stále významnější. Je to jeho druhý pokus o teoretické uchopení této umělecké disciplíny; kdysi se hodlal vyučit fotografem, ale při konfrontaci s koncepcí vzdělávacího ústavu neuspěl. Během studií na SŠUŘ v Brně, kde patřil do třídy Jiřího Víška, se roku 1995 stal spoluzakladatelem fotoskupiny Česká paralaxa. K jeho významným pracím patří cyklus, věnovaný krasobruslařkám (z roku 1997), a fotokolekce o baletu Národního divadla v Ostravě. Výstava v Pražském domě fotografie je zatím poslední z jeho devíti samostatných expozic, které většinou proběhly v moravských městech. Loni představil své fotografie v texaském Houstonu a dva roky po sobě (2002 a 2003) se podílel na akci Young Portfolio v Kiyosato Museum of Photographic Arts v Japonsku. Expozice fotografií Vojtěcha V. Slámy Vlčí med opět potvrdila, že vedení Pražského domu fotografie má při výběru vystavujících autorů nejen šťastnou ruku, ale především kvalitní kritéria, podle nichž dokáže ocenit i tvorbu umělce vynikajícího, i když zatím nepříliš známého.

(Vojtěch V. Sláma: VLČÍ MED, Pražský dům fotografie, Václavské nám. 31, Praha 1, po-ne 11-18, vstup 30/10, do 30.5.)