Vyholená hvězda u Langhanse - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

31. října 2003, 00.00 | Výstava portrétů umělců ze sbírky Švýcarské nadace pro fotografii v galerii Langhansova domu ve Vodičkově ulici soustřeďuje velmi cenné exponáty, ať z hlediska historického nebo uměleckého. Jedná se však i o akci, sestávající právě ze soustředění různorodých děl téhož žánru bez oživujícího nápadu. Majitelka galerie Zuzana Meisnerová-Wismerová udržuje chvályhodné kontakty se švýcarským kulturním prostředím, jímž se však teď bohužel neinspirovala, a českým ctitelům fotografie nabídla expozici, jež by byla jinde považována za značně nemoderní.

Švýcarská nadace pro fotografii (Fotostiftung Schweiz) je nejstarší národní institucí věnovanou výhradně fotografii. Byla založena roku 1971 s cílem soustřeďovat fotografie, vystavovat je a zabývat se správou archivů významných fotografů po jejich smrti. Sídlem nadace byl po pětadvacet let Dům umění v Curychu. Tady fond vybudoval archiv původních fotografií a veřejně přístupnou knihovnu, přebíral odkázané soubory a uspořádal celkem 85 výstav. S nejznámějším počinem nadace měli možnost se seznámit i milovníci fotografického umění v České republice; bylo to roku 1978, kdy do Prahy dorazila putovní výstava, nazvaná „Fotografie ve Švýcarsku – od roku 1840 dodnes“.

Ve sbírce historické a současné fotografie nadace dnes figuruje přes 30 odkazů vynikajících švýcarských fotografů, přibližně 30 tisíc původních snímků, stovky tisíc negativů, 6 a půl tisíce odborných knih, rozsáhlá sbírka předmětů, zapůjčených švýcarským státem k trvalému užívání a kolekce mistrovských děl z historie světové fotografie. V loňském roce získala nadace se značným finančním přispěním příležitost participovat na přestavbě několika hal průmyslového areálu ve Winterthuru na centrum současného fotografického umění. Svou činnost tady zahájí za několika dní. K dispozici bude mít např. kolem 1300 m² výstavních prostor, dalších 1200 m² pro klimatizované archivy černobílých i barevných snímků, odbornou knihovnu apod.

Výstava, jež nese prostý název Aura, zahrnuje 60 černobílých fotografií, z nichž nejstarší, kabinetní snímek německého skladatele Richarda Wagnera, se datuje léty 1860/61, a nejmladším je záběr z roku 1990, na němž odpočívá švýcarský spisovatel a dramatik Friedrich Dürrenmatt pod stromem na své zahradě. V suterénu si návštěvníci mohou prohlédnout i soubor 14 plakátů k výstavám, které se v curyšském Domě umění uskutečnily v 70. až 90. letech, mezi nimi i k výše zmíněné expozici „Fotografie ve Švýcarsku – od roku 1840 dodnes“. Výčet jmen celebrit, zastoupených v kolekci, je skutečně impozantní, ať již se jedná o portrétované osobnosti či fotografy. Posuďte sami: je tu Gioacchino Rossini, Victor Hugo, Vladimír Majakovskij, Marlene Dietrich, Louis Armstrong, Salvador Dalí, Frida Kahlo, Pablo Picasso, Boris Pasternak a další. Fotografovali například Man Ray, Henri Cartier-Bresson či Cornel Capa, současný ředitel Mezinárodního centra fotografie v New Yorku. Někteří umělci se dokonce ocitli v dvojroli fotografa i portrétovaného – zmíněný Man Ray, El Lisickij nebo Manon.

Snímky jsou opatřeny popisky s vyčerpávajícími informacemi, k dispozici je rovněž jednoduchý a „uživatelsky příjemný“ katalog, byť za poněkud vyšší cenu (50 Kč). Přestože jsou exponáty skutečně zajímavé, a to i pro širší kulturní veřejnost, není jejich pouhé soustředění nejšťastnějším nápadem. Jednotící červenou nití je zde pouze časová posloupnost. Kolekce šedesáti portrétů od zhruba padesáti různých autorů pak působí dojmem roztříštěnosti, obličeje a postavy se střídají jako v panoptiku, až se nakonec začnou unavenému oku slévat v šedivou beztvarou hmotu. K oživení nemá šanci přispět ani různorodost fotografických či reprodukčních technik, neboť z těch nestandardních jsou zde zastoupeny pouze dvě – solarizace neúnavného experimentátora Mana Raye a fotomontáž.

„V případě vystavovaných portrétů umělců se nejedná v prvé řadě o portréty v užším konvenčním smyslu, tedy o věrné zobrazení podoby portrétovaných nebo o jejich přesný zevnějšek,“ říká kurátor výstavy Walter Binder. Podle něj jde především o pokus zprostředkovat alespoň část z fascinující atmosféry umělecky tvořících osobností – odtud tedy i název celé expozice. To je rovněž důvodem, proč doporučuji Auru navštívit. Pokud se nenecháte negativně ovlivnit představou poměrně velkého množství snímků jednoho žánru, určitě vás některé exponáty doslova okouzlí. Například působivě provokativní záběr hvězdy, vyholené na temeni Marcela Duchampa, který roku 1921 pořídil obdivovatel dadaismu Man Ray, pohrdavý škleb Marka Chagalla jako odpověď na otázku „Jaký je váš názor na realistické malířství?“, jíž mu zhruba roku 1940 položil autor snímku Roman Vishniac, portrét nizozemského malíře Pieta Mondriana se zcela mondrianovskou kompozicí (Arnold Newman, 1942) nebo nádherná aranžovaná podobizna americké malířky Georgie O´Keefe, jejíž klidnou, intelektuální atmosféru roku 1956 zachytil Yousuf Karsh. Přiznám se, že se mne ona „aura“ mistrovských portrétů skutečně dotkla. Jistě se jí dočkáte i vy.

(AURA – portréty umělců ze sbírky Fotostiftung Schweiz, Langhans Galerie Praha, Vodičkova 37, Praha 1, út - pá 12-18, so 11-16, vstup 60/30/10, do 15. 11.)