Z hospody do hospody - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

11. července 2003, 00.00 | Malostranské hospůdky, kvelby a kavárničky jsou fenoménem již od dob Jana Nerudy. Dnes však už mnoho z nich ztratilo svůj někdejší vlídný kolorit a stalo se předraženým lákadlem na cizince. Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, kterým není osud jejich čtvrti lhostejný, oslovilo osm známých fotografů a z jejich prací v Malostranské besedě (kde jinde) sestavilo výstavu s všeříkajícím názvem: Malostranské hospody a kafírny.

Malostranské lokály včera a dnes – i tak by mohl znít název expozice. Zahrnuje totiž práce osmi fotografů počínaje léty sedmdesátými, až po aktuální díla, takříkajíc čerstvě vyvolaná. Mezi několika desítkami převážně černobílých záběrů (na nichž se mi podařilo napočítat zhruba čtyřicet podniků všeho druhu) najdeme samozřejmě exponáty brilantní i průměrné, jedno však výstavnímu souboru nelze upřít: velmi věrně zprostředkovává proměnu atmosféry Malé Strany, která zároveň odráží atmosféru společenskou, a to i přes skutečnost, že fotografie nejsou řazeny chronologicky.

A na co se ctitelé malostranských restauračních pokušení mohou těšit? Hana Hamplová představila kolekci svých fotografií ze sedmdesátých let, nazvanou lakonicky „U Bonaparta“. Tyto pohotové momentky, zachycující akce většinou již značně rozjařených mladých štamgastů, se vyznačují přehlednou kompozicí a jsou dobře vypointované. Atmosféru let, kdy se ubíjející každodennost v ovzduší společenského dusna kompenzovala uvolňujícím posezením v uzavřené, stejně smýšlející partě v neutrálním restauračním zařízení, nemůže nic charakterizovat lépe.Podobným stylem pojal své záběry i Stanislav Tůma. Jeho pohledy do malostranských lokálů, pořízené v letech osmdesátých, jsou však více tradiční a výtvarně propracovanější. Nevyjadřují onu překypělou bujarost jako fotografie Hamplové. Roli důležitější, než je u momentek obvyklé, přisuzuje světlu; ostré světelné přechody na snímku čtyř mužů sedících u stolu proti starobylému oknu s erby vyvolávají téměř dojem, jako bychom se dívali na obraz starého mistra. Ve druhé části fotografií, kterými je v expozici zastoupen, Tůma zaplul do osvědčených vod: překládá divákovi záběry tváří a někdy i aranžované portréty „obyvatel“ malostranských lokálů, v nichž dokonce poznáme i některé známé osobnosti.

Vysloveně na portréty se soustředil i Ota Pajer, jenž jako jeden ze dvou zastoupených autorů (druhým je Zdeněk Merta) předkládá divákům fotografie barevné. Tentokrát se jedná o aranžované portréty, u nichž je právě jejich stylizace někdy kamenem úrazu. I rodilý Malostraňák, zvyklý na ledajaká turistická lákadla, totiž sotva uvěří, že člověk, sedící v kavárně U zavěšeného kafe v kostýmu šaška, je něco zcela všedního a tím i typického pro jeho čtvrť. Tyto výtvarně nikoli nezajímavé obrazy, pořízené v červnu letošního roku, nesou právě ve srovnání s fotografiemi o třicet let staršími neklamný punc současnosti: reklamní přehánění, jistou povrchnost, snahu o líbivost. Výjimku tvoří Pajerův působivý portrét Emila, charakteristický a s neběžnou kompozicí. Zdeněk Merta šel cestou zcela jinou: malostranské lokály fotografoval zvenčí. Romantická atmosféra snímků je však poněkud okoukaná a tvůrcův pohled nenabízí nic překvapivého.

Fotografie Zdeňka Lhotáka jsou tématicky ucelenou sérií většinou momentních záběrů z oslavy čtyřicátin známého výtvarníka, která proběhla ve formě jakési estrády roku 1986. Dějištěm byly klasicistní prostory Klubu architektů v Letenské ulici, který sice není hospodou v pravém slova smyslu, ale do katastru Malé Strany ještě patří. Snímky nejen velmi barvitě (byť černobíle) zachycují skotačení na jevišti, ale i půvabně bezprostřední reakce evidentně dobře se bavícího obecenstva. Zdeněk Taichman nabídl rovněž tématicky ucelenou sérii záběrů. Je věnována lidem, jejichž druhým domovem se stal hostinec U černého vola. Tyto momentky jsou zajímavé nejen poměrně velkým časovým rozpětím, v němž byly pořízeny (1986-1992), ale okouzlují i typickou taichmanovskou poetikou. Autor se neomezuje na pouhé mačkání spouště, nýbrž do děje svých obrazů aktivně zasahuje: vyhledává nevšedně vypointované situace a dává jim svým pohledem překvapivé souvislosti.

Bohdan Holomíček se vedle typických žánrových obrázků zaměřil i na celebrity, pobývající v malostranských restauračních zařízeních. Asi nejzajímavější z této kolekce je snímek z roku 1987 , na němž v lehce rozostřené postavě zcela vlevo tušíme Václava Havla, labužnicky pokuřujícího v lokále U Schnellů. Posledním ze zastoupených fotografů je Antonín Malý, který se prezentuje svými montážemi. Konfrontace precizně vyvedeného realistického pozadí s neskutečným osazenstvem vyvolává dojem grotesky až dadaistického šprýmu.

Hana Hamplová, Stanislav Tůma, Bohdan Holomíček, Zdeněk Lhoták, Antonín Malý, Zdeněk Merta, Ota Pajer a Zdeněk Taichman – ti všichni v letně laděné expozici představili svůj vztah k lokálům Malé Strany. Je to samozřejmě vztah různorodý: někde vidíme žánrové záběry z malebných diskusí hospodských štamgastů, jiný autor přispěl fotografiemi evidentně soukromými, najdou se obrazy ze společenských událostí i snímky malostranských zákoutí. Celek však zdůrazňuje svéráz a neopakovatelnou atmosféru života této legendami opředené pražské čtvrti.

(MALOSTRANSKÉ HOSPODY A KAFÍRNY, Obecní galerie Beseda, Malostranské náměstí 21, Praha 1, út – ne 13 – 18, vstupné dobrovolné, do 7. 9.)