Z prezidentského alba - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

25. dubna 2002, 00.00 | Bohdan Holomíček fotografoval rodinu Václava Havla již dávno předtím, než se z disidentského dramatika stal prezident. Desítku snímků, z nichž některé poskytují naprosto netradiční pohled na prominentní rodinu, můžete právě nyní zhlédnout v salonku Koníček restaurace Černý kůň v Lucerně.

V souvislosti s odchodem nejoblíbenějšího člena anglické královské rodiny – královny matky -- média znovu rozvířila otázku „monarchie ano či ne“. Trochu zbytečnou arci; kde monarchie je, tam zůstane, a kde není, tam ji sotva kdo instaluje. Zaujal mne však jeden názor: podle něj pouze monarchie probouzí pravou úctu ke státu, standartě apod... Dávno se ví, že Češi, ač rovnostáři, stále tíhnou k ideálu „dobrotivého mocnáře“, jehož zástupným symbolem byl kdysi TGM, v současné době Václav Havel. A stejně jako měl první československý prezident svůj okruh umělců, s lehkou pejorativností odpůrci nazývaných „hradní“, mezi nimiž zaujímal čelné místo Karel Čapek, má jej – o něco méně viditelně – i prezident současný.

Jedním z nich je fotograf Bohdan Holomíček (*1943). Počátek jeho kontaktu s Václavem Havlem a jeho první manželkou Olgou se datuje do roku 1974. Uskutečnil se v severních Čechách, k nimž mají všichni aktéři blízký vztah: fotograf zde bydlí, Havlovi tu vlastní chalupu. Holomíček fotografoval dramatika a jeho rodinu ještě v dobách působení v disentu, jejich přátelství však pokračovalo i po Havlově zvolení prezidentem. V salonku Koníček restaurantu Černý kůň v Lucerně můžete právě nyní vidět výběr fotografií, týkajících se Václava Havla, jeho rodiny a příbuzných, které Bohdan Holomíček vytvořil v letech 1975 až 2002. Snímky z rodinného alba, zajímavé jen pro zúčastněné, můžete si říci. Vzpomínky, říkám já.

Anna Fárová o něm říká: "Bohdan Holomíček je vzácný fenomén české kultury. Fotograf přátelských setkání, zachycující pozitivní situace, okamžiky milosti, záblesky lásky za magického přispění světla." Takto by se daly charakterizovat i vystavené fotografie. Umělec přece nemusí burcovat drastickými sociologickými studiemi a zobrazovat zlo světa, aby v divákovi vzbudil nějaké emoce. Tady je v drtivé převaze pohled vlídný, často plný přátelské úcty, která však nikdy nezavání servilitou, jež by se mohla některého charakterově méně silného „dvorního“ umělce zmocnit.

Holomíček nic podobného nepotřebuje. Jeho umění je nesporné, záběry jsou nejen příjemnými rodinnými vzpomínkami, ale zároveň dokážou jejich rámec překročit. Jsou vzdáleny jakékoli chladné dokumentaristické fotografii nebo fotoreportáži; jde o portréty, zachycující charakter i životní styl zobrazovaných osob. Nemusíme o nich nic vědět, přesto nás snímky svou výpovědí zaujmou. Najdeme zde jak fotografie čistě soukromé, které jsou samozřejmě vždy přitažlivější, tak i několik záběrů z oficiálních příležitostí, bez zajímavosti však není například ani pohled do publika Divadla na tahu při závěrečném potlesku po představení Žebrácké opery Václava Havla roku 1975.

Expozici zahajuje civilně půvabný snímek Miloše, Ivana a Václava Havlových v interiéru chalupy na Hrádečku roku 1975, pozornost jistě přitáhne velmi osobně laděný záběr Miloše Havla v pracovně i momentka ze zastávky pochodu do Lipnice (z roku 1984), který manželé Ivan a Dáša Havlovi absolvovali v houfu ostatních zálesáků. Roku 1996 uviděl Bohdan Holomíček v kterémsi obchodě v Hradci Králové obálku časopisu s portrétem Ivana Havla, jenž se coby „znovuvyfocená fotka“ stal motivem dalšího snímku výstavy. Nejnovější záběr pochází z letošního roku ze setkání Ivana Havla s přáteli právě v salonku Koníček.

Soubor fotografií Bohdana Holomíčka nejen – řečeno slovy Ivana Havla - poodhalil i dosud neznámé pohledy význačného českého autora na rodinu Havlových, nýbrž nabídl návštěvníkům výstavy též netradiční spojení fotografie coby vzpomínky intimního rázu s artefaktem vysokých uměleckých kvalit.

(Bohdan Holomíček: FOTOGRAFIE, bar Koníček restaurace Černý kůň, Štěpánská ul., Praha 1, do 12. 5.)