Za fotografiemi do Paláce Flóra - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Flora foto

Flora foto

13. května 2005, 00.00 | Výstavní síň už dávno není jen místo, které k tomuto účelu bylo architektem přímo určeno. Dnes se vystavuje, performuje a předvádí ledaskde. Nejnověji například v nákupním středisku Palác Flóra na Vinohradech, které si pro expozice vybraných autorů vybrali pořadatelé projektu PAN HORAMA, sdružujícího tvůrce panoramatické fotografie.

Palác Flora je nejen významným chrámem konzumu, ale rovněž místem divů. Zatímco recepční na recepci A a B (dívky) mi na dotaz, zda se v prostorách, které střeží, smí fotografovat, po předchozí bleskurychlé konzultaci po telefonu s neviditelným nadřízeným božstvem sdělily, že nikoliv, mladý muž na recepci C žádné pokyny shůry nepotřeboval. Rovnou z hlavy mi udělil blahosklonné svolení. To jen na vysvětlenou, proč jsou doprovodné snímky k tomuto článku vybrány poněkud jednostranně. Záběr interiéru recepce A a snímek Jiřího Tillera laskavě poskytl pořadatel akce.

Prostory výše zmíněných recepcí budou do konce května sloužit jako výstavní sály pro expozice tří fotografů – Jiřího Tillera, Miroslava Podhrázského a Miroslava Hozy. Jedná se o první vlaštovku programu PAN PHOTO, pořádaného agenturou HOZA Q v rámci projektu PAN HORAMA. Připomeňme si, že ten sdružuje autory, kteří se zabývají panoramatickou fotografií (o reprezentativní výstavě ve Špálově galerii jsme pod názvem „Panoramatický akt? Paráda!“ referovali loni v listopadu). Zmíněný program PAN PHOTO hodlá podle zástupců agentury v Paláci Flóra během celého roku představovat vybrané fotografy mnoha žánrů.

Co tedy nyní v Paláci Flora uvidíme? Dobře osvětlená recepce A je věnována barevným, převážně krajinným panoramatickým fotografiím Jiřího Tillera. Pocházejí z pozoruhodné kolekce „Euregio Silva Nortica“, kterou autor předloni představil ve stejnojmenné fotografické publikaci. Jak název napovídá, byly snímky pořízeny v nedávno vzniklém euroregionu, zahrnujícím sousední pohraniční oblasti Čech a Rakouska. Stejně jako většina Tillerových snímků, byly i záběry v expozici velkou měrou snímány za „nefotogenického“ počasí, kdy fotograf nemůže počítat s pomocí výrazného světla. Tím větší nároky jsou pak kladeny na jeho vlastní schopnosti, ale pokud autor těmto nárokům dostojí (Jiří Tiller ano), dočkáme se obrazů krajiny s podmanivou náladou, někdy tajemnou, jindy melancholickou. Autor nicméně tíhne ke klasické krajinné fotografii, která dokáže zapůsobit na široký okruh diváků.

Z ní vybočuje několik vystavených snímků. Prvním je jakési zátiší, záběr předmětů všeho druhu, nakupených pod letitou střechou. Banalita námětu pozoruhodně kontrastuje s výjimečností použitého formátu, a přitom ho dokonale využívá. Barevná snůška je malebná, ale působí autenticky a nevyumělkovaně. Další trojice snímků je jakýmsi drobným celkem: v zámeckém parku v Rakousku Jiří Tiller vyfotografoval tři figury vojáků v uniformách z doby Josefa II. Tento malý „útvar“, jehož každý člen je jinak poznamenán zubem času, hlídá na ztracené vartě uprostřed zažloutlého podzimního listí jako symbol pomíjivosti času. Za zmínku stojí i krásný detail historické tzv. sklípkové klenby, kde autor dokonale využívá světla k podtržení jejích linií. Tento záběr si můžeme představit i v černobílém provedení, důvod pro barvu mu však dal autor kontrastem s barevně zdobeným stropem.

Prostory recepce B už pro expozici fotografií nejsou zdaleka tak příznivé. Jsou stísněnější, víc členité a hůře osvětlené. Také vystavené artefakty nejsou právě divácky vděčné. Ačkoli jsou označeny jako fotografické obrazy, jsou černobílé práce Miroslava Podhrázského spíše montážemi, využívajícími i jiné výtvarné a reprodukční techniky (kresba, barevné fólie, tisk na plátně apod.). Jejich nejčastějším formátem je čtverec. Jedná se o natolik subjektivní výpověď, že by nebylo od věci umístit k nim alespoň popisky s názvy a označením použité techniky.

V recepci C si můžete prohlédnout kolekci s převahou černobílých snímků, na nichž autor Miroslav Hoza zachytil architekturu amerického Houstonu. Panoramatický formát je pro tento námět jako stvořený, neboť nic necharakterizuje zámořská velkoměsta víc než mrakodrapy. Jejich strohou krásu umělec dokáže podtrhnout různými způsoby: například s oblibou zabírá jejich hladké stěny s odrazem dalších budov, které deformací získávají bizarní tvary, nebo hypermoderní architekturu ostře konfrontuje třeba se starším dřevěným kostelíkem či hladinou rybníčku plného lotosů. Zdá se, že fotograf je přitahován kontrasty, liniemi, tvary, plochami a strukturami, což dává kolekci Houston vyznění atraktivní a nápadité výtvarné fotografie.

Výstava tří autorů v recepcích nákupního komplexu je dalším zajímavým pokusem přivést kumšt „mezi lidi“, tedy do míst, pro tyto účely netradičních. Otázkou je, zda sem při téměř nulové propagaci akce najdou cestu i jiní lidé, než ti, kteří tudy denně procházejí do svých kanceláří. Ti totiž, dle informace jedné z recepčních, výstavu zřejmě pojímají jako běžnou výzdobu, aniž by jí věnovali více pozornosti. Nezbývá než doufat, že akce trpělivým pokračováním a prezentací kvalitních děl pronikne do povědomí širší veřejnosti.

(Jiří Tiller, Miroslav Podhrázský, Miroslav Hoza: FOTOGRAFIE, Palác Flóra – recepce A (vedle hlavního vchodu z Vinohradské ulice), recepce B a C (vchod z Jičínské ulice), Praha 2, vstup volný, do 31.5.)