Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
Recenze
Duel dvou dlouhých skel - Sigma 70-200/2.8 a Canon 70-200/2.8L IS
10. května 2007, 00.00 | Tentokrát jsme podrobili srovnávacímu redakčnímu testu dva vlastnostmi si velmi podobné objektivy a sice Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM a Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM.
Teleobjektivy s rozsahem ohnisek 70-200 mm jsou mezi fotografy velmi oblíbené. Umožňují diskrétně snímat z rozumné vzdálenosti, jsou vynikající na portréty, zvířata chovaná v zajetí atp. Hodí se i na fotografování celé řady sportovních aktivit, detaily architektury atd.
Dnes se utkají dva podobně vybavené telezoomy - Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM (vlevo) a Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM (vpravo).
Dlouhá ohniska mají dvě nebezpečí a jedním z nich je časté rozhýbání snímku. Se stoupajícím ohniskem totiž stoupá citlivost na chvění fotoaparátu a podle všeobecně známé pomůcky, že bezpečný čas na snímání z ruky je dán převrácenou hodnotou ohniska a případně kratší, vyžadují časy 1/90 sec až 1/200 sec a kratší. Pokud jsou nasazeny na DSLR s přepočtem, tak úměrně k tomu časy ještě dokonce kratší.
Krátké časy řádu 1/200 sec ale vyžadují dostatek světla. Proto jsou v reálné praxi kladeny vysoké nároky na světelnost teleobjektivů, se světelností f/6.3 na 200 mm toho totiž příliš mnoho vyfotografovat nelze. Naneštěstí se světelnost u teleobjektivů obtížně dosahuje, a tak je to vždy kompromis váha - rozměr - cena - světelnost.
Druhým nebezpečím u teleobjektivů je nutnost velmi přesného ostření daná malou hloubkou ostrosti. To klade vysoké nároky na jemnost kroku ostření, a tak ostřící systémy teleobjektivů mají vysoký počet kroků – jsou tedy jemnější. To je ale bohužel silně zpomaluje. Proto je u teleobjektivů kladen důraz na rychlost a přesnost ostření, zatímco u širokoúhlých objektivů je rychlé ostření mnohem snadněji a levněji dosažitelné.
Oba testované objektivy patří do té třídy teleobjektivů, které výše uvedené nebezpečí omezují jednak dobrou světelností f/2.8 a také použitím rychlých ultrazvukových ostřících motorů – Canon USM (Ultrasonic motor) a Sigma HSM (Hypersonic motor). Ultrazvukový systém ostření představuje dnes asi nejlepší, nejrychlejší a nejtišší variantu, je však mírně dražší.
Podobná velikost, podobné vlastnosti. Nahoře Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM, dole Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM.
Důležité upozornění!
Oba objektivy byly testovány na fotoaparátu Canon EOS 5D, který má velikost
senzoru shodnou s velikostí políčka kinofilmu. Snímky jsou tedy "full frame", a
pokud by testované objektivy byly nasazeny na DSLR s menším senzorem (Canon EOS
20D, 30D, 350D, 400D atd.), tak by nebylo využito celé obrazové pole, ale jen
výřez střední části obrazu.
Menší senzory typické u většiny DSLR využijí z obrazového pole objektivu určeného pro filmové SLR jen střední část. Tím zcela vyloučí všechny vady obrazu v rozích. Objektivy se však z hlediska zorného úhlu zdají 1,6x delší.
První porovnání
Oba objektivy jsou si nápadně podobné tvarem, velikostí, příslušenstvím i
uspořádáním ovládacích prvků. Mají i stejný průměr předního závitu 77 mm. Mají i stejnou
světelnost f/2.8, stejný zoom rozsah 70-200 mm, oba používají ultrazvukové
ostřící motory, objektiv Canon je navíc vybaven stabilizátorem obrazu (IS -
Image Stabilizer), který umožňuje při snímání z ruky prodloužit až 8x expoziční
čas.
Nejvýznamnějším rozdílem tak je cena – Sigmu lze pořídit za cca 27.000,- Kč, Canon bez stabilizátoru za 37.000,- Kč (není předmětem testu) a se stabilizátorem za 57.000,- Kč. Ostatní rozdíly přehledně shrnuje tabulka:
Parametr | Canon 70-200/2.8 IS | Canon 70-200/2.8 * | Sigma 70-200/2.8 |
Ohnisko | 70-200 mm | 70-200 mm | 70-200 mm |
Stabilizátor | ano | ne | ne |
Světelnost | 2.8 | 2.8 | 2.8 |
Maximální clonové číslo | 32 | 32 | 32 |
Počet lamel clony | 8 | 8 | 9 |
Konstrukce | 23 členů v 18 skupinách |
18 členů v 15 skupinách |
17 členů v 14 skupinách |
Ostření | USM | USM | HSM |
Otáčí se přední člen? | ne | ne | ne |
Minimální zaostřovací vzdálenost | 1,4 m | 1,5 m | 1,8 m |
Maximální makro zvětšení | 0,16 | 0,21 | 0,13 m |
Průměr závitu na filtr | 77 mm | 77 mm | 77 mm |
Poskytuje informaci o vzdálenosti pro E-TTL II |
ano | ano | |
Rozměry (délka x průměr) | 197 x 86 mm | 194 x 85 mm | 183 x 86 mm |
Hmotnost | 1470 g | 1310 g | 1220 g |
Orientační cena s DPH (5/2007) | 57.000,- Kč | 37.000,- Kč | 27.000,- Kč |
Porovnání technických parametrů
objektivů Canon a Sigma 70-200/2.8 mm.
* Tento objektiv není předmětem testu. Je zde uveden jen pro srovnání.
Konstrukce
Oba testované objektivy patří do nejvyšší třídy jednotlivých výrobců. Canon tuto
skutečnost značí písmenem "L" v názvu (Luxury), Sigma zkratkou EX. Lze tedy
čekat a v praxi i potvrdit perfektní mechanickou konstrukci obou objektivů. Ostřící i zoom kroužky jdou u obou objektivů měkce a přitom
ne příliš lehce a ani jeden objektiv při ostření, ani při zoomu nijak nemění
svoji délku.
Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM v plné výbavě.
Konstrukce působí bytelně a stabilně a lze očekávat i vysokou stálost parametrů a odolnost na běžné otřesy. Canon přímo deklaruje vysokou odolnost na prach i vlhkost a zmiňuje se o možnosti použití v "drsných" (harsh) podmínkách. Oba objektivy jsou také standardně vybaveny vším potřebným – tedy přední i zadní krytkou, sluneční clonou, odnímatelným držákem na stativ a měkkým vakem (brašnou) na přenášení objektivu.
Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM s plnou výbavou.
Ostření
Oba objektivy používají v současnosti nejrychlejší a nejdokonalejší systém
ostření na bázi ultrazvukových vln, který v různých modifikacích používá řada
výrobců. Canon tuto skutečnost značí zkratkou USM a Sigma HSM. Oba objektivy shodně umožňují tzv. Full Time Manual (FTM), který
dovoluje točit ostřícím kroužkem zcela nezávisle na AF, a tím
kombinovat ruční i automatické ostření. Oba pohyby se sčítají a současně
proces automatického ostření netočí ostřícím kroužkem, a tím nekroutí ruku.
Loga společností Sigma a Canon označující ultrazvukové ostření použité v objektivu.
Oba objektivy mají samozřejmě přepínač automatického či ručního ostření (AF/MF), Canon má navíc přepínač na omezení ostřícího rozsahu. V poloze 2,5 m - ∞ je ostřící rozsah směrem ke krátkým vzdálenostem omezen výměnou za rychlejší ostření, v poloze 1,4 m - ∞ je plný. Ostření na krátké vzdálenosti je totiž nejnáročnější, a tak omezením rozsahu nemusí automatika tento prostor prohledávat, což vede ke zvýšení rychlosti. Sigma tento přepínač nemá a vždy hledá správné zaostření v celém rozsahu.
Možnost omezit ostřící rozsah nadále přispívá k rychlosti ostření. Není totiž třeba prohledávat blízké vzdálenosti, které nejvíce "zdržují".
Oba objektivy mají podobnou minimální zaostřovací vzdálenost kolem 1,5 metru, při které dosahují zvětšení jen cca 0,15x. To může limitovat práci při pokusu o malé makro, těsný portrét atp. Sigma nabízí i variantu svého objektivu označenou MACRO se zkrácenou minimální zaostřovací vzdáleností na 1 m, při které dosáhne měřítka 0,29x.
Ostrost obrazu a MTF
Tradičně nejvíce sledovaným parametrem je ostrost obrazu obou objektivů,
i když paradoxně u takto dobrých objektivů není dle našeho názoru
nejdůležitější. Nicméně vypovídá o kvalitě optické soustavy, pečlivosti při
jejím návrhu, míře odstranění optických vad a o vlastnostech použitých skel.
Kdo očekává, že kvalita kresby bude u profesionálních objektivů zcela bez kompromisů, a to v celé obrazové ploše a zoom rozsahu, bude nutně zklamán. Vše je jako obvykle kompromis, a tak v plné ploše snímku a při rozlišení testovacího fotoaparátu 13 MPix (Canon EOS 5D) lze u obou objektivů obrazové vady najít.
U většiny snímků je ostrost objektivu Sigma o něco horší, což se vzhledem k cenovému rozdílu dalo čekat. Největší rozdíl je u krajové ostrosti, kde je ale třeba podotknout, že v levém dolním rohu je rozdíl mnohem menší (viz celý snímek). Námi vybraný levý horní roh měl prostě u Sigmy smůlu. Nicméně v praxi se teleobjektivy používají zejména u snímků s rozostřeným pozadím, takže mírná krajová neostrost není žádné drama. A u středové ostrosti jsou rozdíly mnohem menší. Opět je ale nutné zdůraznit, že všechna tato slova platí jen pro full frame DSLR, přístroje s APS-C velikostí senzoru a s přepočtem ohnisek 1,6x vady v rozích obrazu nikdy neuvidí.
O poklesu ostrosti směrem do krajů velmi názorně vypovídají i MTF charakteristiky obou objektivů, což není nic jiného než graf ostrosti po úhlopříčce od středu směrem do rohu snímku, a to pro různé clony a různé druhy testovacích čar.
MTF charakteristiky objektivu Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM tak, jak je uvádí výrobce. Jsou to grafy ostrosti obrazu ze středu snímku po úhlopříčce do rohu. Modré čáry jsou při cloně f/8, černé při cloně f/2.8. Různé čáry jsou potom pro různé testovací obrazce.
Totéž pro objektiv Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM. Sigma uvádí MTF jen pro
clonu f/2.8 a červené, zelené a čárkované čáry jsou pro různé druhy
testovacích obrazců.
Barevná vada
Opět platí, že barevnou vadu lze u obou objektivů nalézt. Je totiž produktem
fyzikálních zákonů a 100% ji vykompenzovat je velmi obtížné. V praxi ale
nepředstavuje ani u jednoho objektivu problém. V nejhorší situaci, tedy na 200
mm a f/2.8, je stěží viditelná.
Canon 200mm f/2.8 |
Sigma 200mm f/2.8 |
Barevná vada není nijak dramatická a lze ji nalézt jen při téměř detektivním zkoumání. |
Sférické zkreslení
U obou objektivů lze nalézt opravdu mírné sférické zkreslení typu
soudek na 70 mm, které se mění na podušku na 200 mm. Zkreslení není ale nijak dramatické a v reálném obraze
nijak nevadí. Sférické zkreslení typu poduška na 200 mm můžete snadno prozkoumat
na testovacích terčích výše.
Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM - 70mm, f/2.8 |
Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM - 70mm, f/2.8 |
Vzájemné porovnání sférické vady obou objektivů. |
Vinětace
Oba objektivy mají mírnou vinětaci téměř nezávislou na ohnisku, zato
závislou na cloně. S uzavíráním clony (zvyšováním clonových čísel) vinětace
mizí, na f/8 je již téměř nepozorovatelná.
Canon 70mm f/2.8 |
Sigma 70mm f/2.8 |
Vinětace je u obou objektivů zhruba stejná a rychle mizí se vzrůstajícím clonovým číslem. |
Hloubka ostrosti
Světelné teleobjektivy mají z principu své činnosti velmi malou hloubku ostrosti,
a to zejména s otevřenou clonou. Nároky na přesné ostření tím dramaticky
stoupají, a tak rychlé a přesné ostření je opravdu devizou. Pro představu uveďme
příklad hloubky ostrosti na full frame DSLR, ohnisku 200 mm a zaostření na
2 metry:
- při cloně f/2.8 je od 1,99 do 2,01 metrů, čili hloubka
ostrosti je 17 mm!
- při cloně f/8.0 je od 1,98 do 2,03 metrů, čili hloubka
ostrosti je 50 mm!
Hloubka ostrosti je u teleobjektivů přirozeně malá, a tak nároky na přesné a rychlé ostření silně stoupají. U podobných obrázků je také zcela nezajímavá ostrost obrazu v rozích a nevadí ani vinětace. Snímek pořízen objektivem Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM na ohnisku 200 mm a při cloně f/2.8.
Stabilizátor
Objektiv Canon je vybaven stabilizátorem obrazu vestavěným v objektivu. Ten
dokáže umožnit fotografování z ruky až 8x delším časem než bez stabilizace
(zisk stabilizátoru je 3 EV). Prakticky to znamená, že pokud na ohnisku 200
mm udržíte z ruky perfektně ostrý obraz při čase 1/200 sec, se stabilizátorem
dosáhnete stejného výsledku při čase 1/25 sec. Canon současně uvádí, že účinek
stabilizace je plně funkční po 0,5 sec od namáčknutí spouště.
Stabilizátor je samozřejmě možné i vypnout, případně zapnout režim (mode) stabilizace 2, který je vhodný pro panning (švenkování). V takovém případě se vypne stabilizace v horizontálním směru. Stabilizátor má detektor stativu - respektive se stabilizace automaticky vypne při poklesu vibrací pod určitou limitní mez. Je tak možné nechat stabilizátor bez obav zapnut i při práci na stativu, naopak může pomoci redukovat zbytkové otřesy stativu či vibrace způsobené zrcátkem. Jedinou daní je slabě vyšší spotřeba baterií během stabilizace.
Stabilizátor je možné zapnout či vypnout a stabilizovat lze vertikálně i horizontálně (mode 1), či jen vertikálně (mode 2). Mode 2 se používá při panningu.
Telekonvertor
Jak Sigma, tak Canon nabízejí ke svým objektivům telekonvertor 1,4x, 2x a
Canon i 3x. Ty prodlouží o uvedenou hodnotu ohniskovou vzdálenost. Daní za tento
"luxus" je snížení světelnosti o 1, 2, respektive 3 clonová čísla a přirozeně
mírně horší kvalita obrazu.
Teleobjektiv Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM a telekonvertor Canon 2x.
V praxi s Canonem
O praktické zkušenosti s oběma uvedenými objektivy jsme požádali pana Ing.
Hanuše Brychtu, fotoreportéra, který se dlouhá léta zabývá zejména
fotodokumentací psů. Pan Brychta napsal:
"Pan Roman Pihan mě požádal o pár praktických zkušeností s objektivem Canon 70-200/2.8L IS. Vzhledem k tomu, že jsem několik let používal i Sigmu, tak mohu srovnávat.
V běžných podmínkách jsou oba objektivy srovnatelné. Nicméně Canon je ve všem o kousek lepší. Za zvážení stojí, jestli ten kousek má cenu 10.000,- Kč, v případě verze s IS dokonce 30.000,- Kč.
Bez použití IS je u Canonu výhodou rychlost a přesnost ostření, zvlášť při použití kontinuálního režimu. Názor na optickou kvalitu si jistě uděláte z článku sami. Diskuzi lze vést o výhodách či nevýhodách IS.
Častým dotazem je, jak IS vyčerpává baterku. Výdrž akumulátorů na Canonu EOS 5D je přibližně stejná jako při použití Sigmy. A po pravdě to moc neřeším – v zásobě mám vždy další 2 akumulátory (ještě z dob Canonu EOS 10D, kdy jsem poctivě na den potřeboval tak čtyři). Většinou ale vystačím s dvěma na den.
Často fotografuji na výstavách psů. Tedy celodenní reportážní práce, jejíž výsledkem je několik stovek snímků. Požadavky na kvalitu jsou dány publikováním v časopisech – tedy maximálně do formátu A4. Většinou se jedná o práci v halách, kde není moc světla, mnohdy je použití blesku nevhodné nebo přímo zakázané.
V takových světelných podmínkách je třeba jít až na doraz toho, co technika umožní. Časy kolem 1/100 sec, ISO od 800, clona co hloubka ostrosti dovolí. A právě zde nachází IS největší užití. Nemusím uvažovat, jaké ohnisko používám. Při 70 mm je normální setinu udržet, ale při ohnisku 200 mm je to již problém. S IS mám situaci mnohem jednodušší.
I když použití clony f/2.8 je z důvodů malé hloubky ostrosti ne vždy možné, světelnost objektivu napomáhá k příjemnému pohledu do hledáčku a i ke spolehlivosti autofocusu v nízkých hladinách osvětlení.
Použití telekonvertoru považuji vždy za lepší než digitální zvětšení. Samozřejmě dojde k změkčení kresby, zvláště při cloně f/2.8, a také se zhorší vinětace objektivu (které je u f/2.8 viditelná i bez telekonvertoru). Ale mít v brašně 70-200 a zároveň 140-400 je velmi lákavé a i příjemné.
Jasnou nevýhodou této sestavy je její váha. Myslím si, že vhodnou alternativou je Canon 70-200/4. Ale po pravdě, kdo si zvykne na rychlé a světelné objektivy, jen těžko se s jinými spokojí."
Další fotografie pana Hanuše Brychty můžete najít na stránce www.nahaci.cz.
V praxi se Sigmou
Uvedená Sigma (a její odrůdy) je mezi fotografy považována za jeden z
nejlepších teleobjektivů od alternativních výrobců. Její mechanická i funkční
podobnost s originálem naznačuje i velmi podobné užitné vlastnosti za nižší
cenu. V čem je tedy ten kompromis?
Jeden je jasný i z ukázek v tomto článku – nižší kvalita obrazu. I když je optická kvalita na internetu diskutována nejvíce, pravdou zůstává, že reálně v praxi a zejména na okrajích snímku nedělá žádné potíže. Skutečně jen výjimečně vám klient vrátí snímky s tím, že pozoruje rozostření v levém horním rohu. Navíc při cloně f/2.8, kde je v rozích obraz nejhorší, je tak malá hloubka ostrosti, že vše mimo hlavní objekt bude rozostřené. A hlavní objekt bývá málokdy v rohu. Při zaclonění stoupá hloubka ostrosti, ale také klesají vady obrazu.
Další kompromis je ostření. I když Sigma má ultrazvukové motory (HSM), Canon je v praxi rychlejší a přesnější. Pokud bychom měli seřadit odchylky Sigmy od Canonu, tak tato bude největší. Řada reportážních snímků je zaostřena mírně před či za a je nutné je "zachraňovat", nebo rovnou vyhodit. Příčinou není front/back focus, ale pomalost a v měnící se scéně nedostatečná přesnost ostření Sigmy. Ani Canon ale nedělá zázraky, jen je o kus lepší.
Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX HSM - 200mm, f/2.8. Pro objektiv velmi těžká situace jak na ostření, tak na kresbu. Ostré protisvětlo, bez blesku.
Poslední odchylka je konstrukce a s ní spojená odolnost. Canon objektivy typu "L" jsou mechanicky velmi odolné, prachotěsné a odolné i proti vlhkosti. Sigma tyto vlastnosti neuvádí a její dlouhodobé používání spojené s otřesy, nárazy, vlhkostí, prachem, střídáním teplot (žádný profi fotograf se nedokáže podobných vlivů vyvarovat) snáší hůře. Není to ale žádné drama.
Sigma také nevyrábí variantu s optickým stabilizátorem a tak ti, kteří IS chtějí či potřebují, musí sáhnout po Canonu.
-
14. května 2014
Jak vkládat snímky do galerií a soutěží? Stručný obrazový průvodce
-
2. února 2012
-
23. dubna 2014
Konica Minolta přenesla výhody velkých zařízení do kompaktních modelů
-
12. června 2012
-
9. dubna 2014
-
30. listopadu 2014
Nový fotoaparát α7 II: první plnoformát s pětiosou optickou stabilizací obrazu na světě
-
15. prosince 2014
Konica Minolta pomůže živnostenským úřadům s digitalizací dokumentů
-
11. května 2014
-
26. listopadu 2014
Canon Junior Awards již posedmé ocení mladé fotografy v rámci Czech Press Photo
-
21. srpna 2014