GIMP - 5. Klonování a záplaty - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

11. února 2008, 00.00 | Najít scénu, která je dokonale zbavena všech rušivých prvků, bývá nesnadným úkolem. Často nepomůže nic než mírná pomoc počítače a vašeho oblíbeného programu – GIMPu.

::GIMP - 1. Začínáme s úpravami fotografií
::GIMP - 2. Instalace, změna rozlišení, doostření
::GIMP - 3. Úrovně, převod barevné fotografie na černobílou
::GIMP - 4. Co přinesla verze 2.4
::GIMP - 5. Klonování a záplaty
::GIMP - 6. Simulace menší hloubky ostrosti
::GIMP - 7. Rámečky

Najít scénu, která je dokonale zbavena všech rušivých prvků, bývá nesnadným úkolem. Často nepomůže nic než mírná pomoc počítače a vašeho oblíbeného programu – GIMPu.

Retušování fotografií je velice stará záležitost. Opominu-li zmanipulovaný autoportrét Hippolyte Bayarda z roku 1840, pak lze za jednu z prvních známých fotografických manipulací považovat snímek amerického prezidenta Abrahama Lincolna z roku 1860. Ale nemusíte chodit tak daleko do minulosti a do ciziny. Máte-li doma ateliérové fotografie pořízené před 2. světovou válkou, prohlédněte si je pomocí silné lupy. Na mnoha z nich najdete velice jemné tahy retušovacího štětce.

Dnešní digitální doba vše jen zjednodušila. Už slyším pokřik fotografických puristů: „Takto upravované fotografie nejsou pravdivé!“ Dle známého úsloví je ale v umění a v lásce vše dovoleno. Snad s jedinou výjimkou, kterou je zpravodajství. Každopádně, pokud se rozhodnete pro retušovací zásahy, musí být vaše práce provedena s maximální pečlivostí. Nepořádně provedená a snadno odhalitelná manipulace s obrazem dokáže spolehlivě znehodnotit jinak působivý snímek.

Klonovací razítko
Pro příklad editace si „vypůjčíme“ obrázek z druhého dílu seriálu. Ovšem bez předchozí retuše rušivé přídě projíždějící lodi. Právě o ni jde v našem prvním příkladu.

Funkci "Klonování" najdeme v panelu nástrojů pod symbolem razítka nebo ji vybereme z roletového menu "Nástroje – Kreslicí nástroje – Klonovat". Jelikož plocha přídě lodi, kterou budeme nahrazovat okolní vodou je poměrně rozsáhlá, zvolíme největší stopu s neostrým okrajem "Circle Fuzzy 19". Stiskneme tlačítko "Ctrl" a myší vybereme první bod zdrojové plochy. Pustíme tlačítko "Ctrl" a kreslením (vlečením myši) po cílové ploše na ni přenášíme obsah zdrojové plochy.

Pozor na pravidelně se opakující uměle vypadající vzory tzv. "klonovací artefakty". Abychom se jim vyhnuli, je nezbytné uvážlivě měnit zdrojové body pomocí klávesy "Ctrl". Především u černobílých snímků a u snímků, v nichž budete klonovat jemné tonální přechody, se neobejdeme bez změny hodnoty "Krytí" na kartě nástroje (např. na 50%). Nižší hodnota krytí zeslabí "sytost" přenášené plochy stejně, jako když při malování vodovkami zředíte barvu. Její postupné nanášení vám umožní snáze dosáhnout potřebného tónu. Také doporučuji zmenšení průměru nástroje, jakmile se z volné plochy dostanete blíž objektům, které nechcete překrýt naklonovanou plochou.

Pro klonování jsou nejvhodnější stopy kruhového tvaru s ostrým nebo neostrým (Fuzzy) okrajem. Neostrý rozmazává přechod mezi naklonovanou a původní plochou, ostrý umožňuje klonování mnohem přesněji "dotáhnout" k ploše, kterou nechceme překrýt (v naší ukázce okraj sloupu).

Další užitečné volby klonovacího razítka:

• Škála – mění měřítko stopy v rozsahu zmenšení na jednu setinu průměru stopy až po jeho desetinásobné zvětšení.
• Ostré hrany – bez ohledu na typ stopy přepíná ostrý / neostrý okraj stopy.
• Aplikovat chvění – vnáší do přesného přenesení zdrojové plochy náhodnou odchylku.
• Zarovnání – nastavuje způsob, jakým je cílová oblast svázaná se zdrojovou.

Před započetím klonování se vyplatí záloha předchozí práce do jiného souboru nebo alespoň do nové vrstvy. Může se stát, že to, co jste pracně naklonovali v jednom zvětšení, vypadá v jiném odporně. Pečlivější z nás si pro kontrolu vytvoří několik pohledů s různými hodnotami "zoomu", my ostatní alespoň občas "zazoomujeme" a zhodnotíme, jak se nám práce daří. Především zpočátku se vám často podaří dosáhnout naprosto nepoužitelného výsledku. U klonování platí dvojnásob úsloví o "učeném a parašutismu".

Dráty elektrického vedení přidají na kráse málokteré fotografii. Naše druhá ukázka je zaměřena na postup, jak se jich zbavit bez použití kleští. Omezíme se na horní z obou drátů.

Nastavíme si takovou velikost stopy, aby s malou rezervou překryla drát včetně kontur po softwarovém doostření. Stiskneme klávestu „Ctrl“ a vybereme si zdrojový bod kousek nad drátem. Poté klikneme levým tlačítkem myši na počátek budoucího překrytí drátu zdrojovou plochou. Stiskneme a držíme stisknutou klávesu „Shift“ a myší vybereme koncový bod překryté části drátu.

Odstranění zbytku drátu zasahujícího do další kresby provedeme opatrným klonováním kus po kusu tak, aby editace nebyla rozpoznatelná. V případě rovných hran přenášíme body vždy v jejich směru. Také můžete s výhodou použít nastavení roletky "Zarovnání" (viz. výše) na "Sledující" a zvolit cílový a zdrojový bod tak, aby pomyslná spojnice mezi nimi byla přesně rovnoběžná s hranou objektu.

Klonování je ideální technikou pro retuš menších objektů. V případě naskenovaných podkladů jím snadno odstraníte škrábance, vkopírované chloupky, přehnutí předlohy apod. Je též ideální pro opravu rozměrově malých vad pleti u portrétů. Úprava rozměrných ploch pomocí klonování je ale zdlouhavá a ne vždy vede k optimálnímu výsledku. Tam, kde je to možné, se vyplatí kombinovat klonování se záplatou, tedy s kusem obrazu zkopírovaným z jiného místa snímku.

Záplata
Na snímku zámku Lednice ruší červeně a modře pruhovaný stožár. Jistě má svoji praktickou funkci, ale nám poslouží pro ukázku použití záplaty.

Pro její výběr použijeme funkci "Volný výběr". Najdeme ji pod ikonou s lasem v panelu nástrojů nebo v roletovém menu "Nástroje – Nástroje pro výběr – Volný výběr". Vlečením myši vybereme kus oblohy těsně přiléhající ke stožáru. Volný výběr je pro tvorbu záplat výhodný z toho důvodu, že nevytváří nápadné pravidelně vypadající hranice. Ovšem nemusíte se omezovat pouze na něj – lze použít jakýkoli způsob výběru.

Blikající čárkovaná čára, která bývá často přezdívána "běhající mravenci", označuje hranici oblasti výběru. Vybranou budoucí záplatu zkopírujeme pomocí klávesové zkratky "Ctrl + C" nebo pomocí příkazu z roletového menu "Upravit – Kopírovat", vzápětí ji vložíme do obrázku a posuneme tak, aby co nejlépe zakrývala nežádoucí část obrazu a aby současně co nejvíce navazovala na ostatní části obrazu.

Viditelné hranice záplaty a zbylou část stožáru odstraníme pomocí klonování. V naší ukázce máme vše ulehčeno jednoduchostí záplatované plochy. Namítnete, že je možné totéž vyřešit bez pomoci záplat. V našem příkladu jistě, ale práce by šla o hodně pomaleji. Záplaty samozřejmě není možné používat vždy, ale je-li to trochu možné, jejich použití se vyplatí.

Z uvedených ukázek je jasně vidět, že jednoduché retuše snímků jsou díky výkonnému editoru poměrně snadnou záležitostí. Stačí trocha trpělivosti, pečlivosti a cviku.