Canon PowerShot G12 – test a recenze - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

17. února 2011, 00.30 | Robustní 10megapixelový kompakt s designem, který připomíná klasické fotoaparáty s dálkoměrným hledáčkem – v současné době nejvyšší vývojový stupeň úspěšné a populární řady G. Jako první model řady G umožnil natáčení videoklipů ve vysokém rozlišení – HD/720p. Díky příjemnému ovládání a široké nabídce režimů a funkcí poslouží širšímu okruhu uživatelů včetně méně zkušených fotografů i úplných začátečníků.

Fotoaparát je vybaven obrazovým snímačem CCD s délkou úhlopříčky 1/1,7 palce, rozměry 7,60 × 5,70 mm a s efektivním rozlišením cca 10 Mpx a procesorem Canon DIGIC 4 s technologií iSAPS. Umožňuje pořizovat snímky v grafickém formátu JPEG (s jemnou, nebo normální kompresí) i data RAW (CR2).

Použít je možno paměťové karty typu SD, SDHC, SDXC i MMC, MMCplus a také HC-MMCplus. Chcete-li přenášet obsah bezdrátově, s využitím technologie Wi-Fi, je vám k dispozici funkce Eye-Fi connected. Uživatelské rozhraní fotoaparátu obsahuje samostatnou oblast Eye-Fi s ikonami na obrazovce. Detekuje-li fotoaparát kartu Eye-Fi, deaktivuje funkci automatického vypnutí fotoaparátu, takže přenos obsahu je bezpečný – bez přerušení.

Objektiv s pětinásobným optickým zoomem 6,1–30,5 mm 1:2,8–4,5 u formátu kinofilmu odpovídá rozsahu 28–140 mm. Součástí jeho konstrukce je hybridní systém optické stabilizace obrazu. Umožňuje prodloužení expozice o 4 kroky nastavení, než by bylo třeba bez jeho použití, a nabízí čtyři možnosti: vypnutý stabilizátor, což využijeme typicky při snímání s fotoaparátem na stativu, režim s trvalou, souvislou stabilizací, režim, ve kterém je stabilizátor aktivní pouze při samotné expozici snímku a pak režim v menu označený slovem panorámování, který stabilizuje pouze ve směru kolmém k pohybu fotoaparátu a umožňuje kupříkladu sledovat a fotografovat objekty v pohybu tak, aby byly zachyceny ostře na rozostřeném pozadí, nebo natáčet široké panoramatické záběry krajiny a podobně.

Zachován je bajonet, umožňující připevnit adaptér pro předsádky a snímací filtry. Kryt na objímce objektivu uvolníme stiskem tlačítka ve spodní části přední stěny, pootočíme a sejmeme. Správná poloha pro připojení adaptéru a také vrácení krycího kroužku zpět je samozřejmě vyznačena.

Pro pružnost ovládání a využití fotoaparátu je příznivé, že displej není pevně integrovaný do zadní stěny, ale umístěný na výklopném a otočném panelu. To umožňuje snadno a pohodlně fotografovat ze všech možných úhlů včetně „žabí perspektivy", anebo naopak nadhledu. Jedná se o displej typu PureColor II VA TFT LCD s délkou úhlopříčky 7 cm (2,8 palce), rozlišením cca 461 kpx, s cca 100% pokrytím obrazu a s jasem nastavitelným v pěti úrovních (Quick-bright LCD).

Široký pozorovací úhel usnadňuje kompozici i prohlížení snímků. RGB histogram, který je k dispozici v režimu přehrávání, umožňuje okamžitou kontrolu expozice záběru. Obdobně zobrazení na displeji funguje i při fotografování na výšku. Přístroj má samozřejmě také optický průhledový hledáček s reálným zobrazením zoomu a s dioptrickou korekcí. Škoda jen, že okulár nemá měkkou, nejlépe pryžovou očnici a že není delší, více předsunutý nad úroveň panelu s displejem.

Na displeji si můžeme zobrazit i pomocné linie a elektronickou vodováhu – umělý horizont, umožňující správně polohovat fotoaparát. Podle polohy indikátoru na displeji, který používá informace z nového senzoru lineárního posunu, můžeme zkontrolovat vychýlení fotoaparátu a v případě potřeby před stiskem spouště upravit jeho polohu. Na stupnici je 15 dílků vpravo a vlevo od středové polohy, každý dílek odpovídá přibližně jednomu úhlovému stupni. Jak vidíte z připojených pohledů na displej, je-li dosaženo vodorovné polohy, v centrální části indikátoru se zobrazí výrazná zelená ploška. Elektronickou vodováhu je možno i kalibrovat.

Pro zaostřování slouží devítibodový systém automatického zaostřování AiAF s funkcí Detekce obličeje, s režimem bodového AF (libovolná pozice, svázaný se středem, nebo s rámečkem funkce výběru a sledování obličeje – Face Select & Track) a s možností ostřit po jednom snímku, nebo nepřetržitě (ovšem pouze v režimu Auto) a k dispozici je i Servo AF/AE, Tracking AF – autofokus se sledováním objektu. Výběr AF bodů je ruční (AE/AF s posuvnou zónou) a můžeme měnit velikost oblasti – na výběr jsou dvě velikosti. K dispozici je i bracketing zaostření. Použít je možno zámek AF, pomocný paprsek AF, funkci posouvání zaostření a možné je i ruční zaostřování. Minimální zaostřovací vzdálenost je 1 cm od předního skla objektivu v režimu makro a se zoomem v základní poloze.

Měření expozice je poměrové, svázané s rámečkem AF detekce obličeje, celoplošné se zdůrazněným středem a bodové (střed, nebo svázáno s rámečkem AF detekce obličeje, nebo AF s posuvnou zónou). K dispozici je funkce blokování AE, kompenzace expozice v rozsahu ± 2 EV, zdokonalená funkce i-Contrast pro automatickou korekci dynamického rozsahu, neutrální filtr (upravující expozici o 3 clonová čísla), funkce automatické expoziční řady AEB 1/3 – 2 EV s krokem nastavení 1/3.

PowerShot G12 umožňuje i snadné, pohodlné fotografování v režimu Smart Auto, tedy s využitím inteligentní automatiky a celé řady funkcí a technologií včetně detekce scény a výběru nejvhodnějšího z 28 připravených programů. Další možnosti: programová automatická expozice, program s prioritou času expozice (1/4000–15 s), program s prioritou clonového čísla (nejkratší ohniska: 2,8–8, teleobjektiv 4,5–8), režim s ručním nastavením a výběr scénických programů. Uživatel si také může do dvou pamětí uložit své vlastní, nejčastěji používané parametry expozice.

Na otočném ovladači je dále samostatný program Slabé osvětlení (piktogram svíčka) a režim Quick Shot se zobrazením ovládacího menu pro realizaci rychlých voleb a nastavení, jako u kompaktních zrcadlovek. V nabídce scénických programů je například Chytrá expozice (Úsměv, Samospoušť po mrknutí, Detekce obličeje se samospouští), ale také volby jako Super živé barvy, Plakátový efekt, Listí, Pod vodou, Zdůraznit barvu, Zaměnit barvu, Vysoký dynamický rozsah, Efekt rybího oka, Efekt miniatury a režim pořizování dílčích snímků pro sestavení do panoramatických obrazů – Stitch Assist.

PowerShot G12 versus G11 – stručné srovnání

Rozdílů je méně, než někteří čekali. A nejde ani tak o obrazový snímač – a už vůbec ne jeho rozlišení, když už, tak by bylo zajímavé použití senzoru typu CMOS namísto CCD. Mám na mysli objektiv. Z ohlasů je zřejmé, že by byl vítaný posun rozsahu zoomu směrem k ještě kratší ohniskové vzdálenosti se širším úhlem záběru a také ještě mírně nižší základní clonové číslo, respektive vyšší světelnost. Některé realizované změny jsou ale velmi zajímavé.

Nejvíc viditelné je nové přední ovládací kolečko, praktické a snadno dosažitelné. Podle mé zkušenosti z testu je jednoznačným přínosem. Kvůli tomuto ovladači má přístroj i mírně změněnu rukojeť. A na horní pravou část zadní stěny výrobce přidal malý tvarovaný pogumovaný segment pro příjemnější držení. Změněn je také povrch otočných ovladačů – viz připojený srovnávací obrázek. Jinak jsou oba fotoaparáty z vnějšího pohledu stejné, mají stejný displej na stejně výklopném a otočném panelu, stejný objektiv, ergonomii, ovládací prvky.

To, že výrobce zachoval všechny osvědčené ovládací prvky, je podle mě správné. Ovládání je díky nim velice příjemné, pružné, snadno také můžeme krátkým pohledem zkontrolovat momentální nastavení, které zůstává stejné, dokud je sami nezměníme, ne jako u řady kompaktů, kde po vypnutí a opětovné aktivaci musíme vše nastavovat znovu – a samospoušť dokonce po každé jednotlivé expozici.

Změny se odehrály „uvnitř“. I když oba přístroje mají základní technické parametry stejné, G12 kupříkladu umožňuje základní poměr stran obrazu 4:3 změnit na 16:9, 3:2, 1:1 a 4:5, kdežto G11 nabízí jen 4:3 a 16:9 a řadě uživatelů chyběl především poměr 3:2. G12 nabízí stereofonní video MOV/H.264 s maximem HD/1280 × 720 px á 24 obr./s (nebo 640 × 480 a 320 × 240 px á 30 obr./s) a k dispozici je kupříkladu digitální efekt miniatury – „diorámy“, zatímco model G11 měl maximum VGA/640 × 480 px á 30 obr./s a monofonní ozvučení.

Systém optické stabilizace využívá hybridní technologii, která eliminuje lineární i rotační chvění a je efektivní i u záběrů zblízka a vhodná i pro makrofotografii. Systém autofokusu nabízí režim Tracking AF pro sledování objektů v pohybu. Změna je také u nastavení ekvivalentu obecné citlivosti ISO. Postupovat můžeme v krocích po 1/3 EV a pokud nám nestačí maximální hodnota na otočném voliči, ISO 3200, můžeme použít program Nízké osvětlení a pomocí multifunkčního ovladače také sami v v menu vybírat vysoké hodnoty citlivosti: 4000, 5000, 6400, 8000, 10 000 a maximum 12 800. Jen musíme počítat s tím, že systém rozlišení obrazu automaticky sníží na pouhých 2,5 Mpx, stejně jako v režimu Nízké osvětlení u modelu G11.

Novinkou je režim HDRI – High Dynamic Range Imaging – zobrazování s vysokým dynamickým rozsahem. Jedná se o jeden ze scénických programů, takže je plně automatický, systém sám volí citlivost, čas expozice i clonové číslo a lze pořizovat jen snímky ve formátu JPEG. Na druhou stranu je to pohodlný způsob, jak si poradit s náročnými, především velmi kontrastními scénami. Systém přístroje vytvoří jeden optimalizovaný obraz ze tří, které v krátkém sledu pořídí. Výsledný obraz vyrovnává maximální stíny a jasy tak, aby se zobrazily detaily ve stínech i světlech.

Doporučuji pracovat s přístrojem umístěným na stativu, nebo alespoň s využitím improvizované podpěry, poněvadž jinak hrozí vznik kontur až „duchů“ kvůli chvění fotoaparátu. Jinou možností je použít režim i-Contrast, umožňující zvýšit dynamický rozsah na 200, nebo 400 % s tím, že další parametry expozice si můžete sami zvolit. A samozřejmě řadu možností nabízí samotný exponometrický systém.

Přirozeně nechybí tlačítko přímého přístupu s uživatelsky stanovenou funkcí. Ovšem jak vidíte na připojeném snímku, nabídka volitelných funkcí se rozšířila z deseti na osmnáct, tedy nepočítám-li také možnost, že tlačítku vůbec funkci nepřiřadíme. Přibyly kupříkladu volby barevných filtrů, bracketing, souvislé snímání, natáčení videa, korekce zábleskové expozice, nebo volba formátu a kvality snímků. Nejčastěji jsem tlačítko používal jako vyhrazený vstup k volbám režimů vyvážení bílé, případně pro pohotový přístup k funkcím i-Contrast nebo AF Servo, ale faktem je, že jsem fotoaparát měl k dispozici relativně krátkou dobu, tudíž jsem nemohl vyzkoušet všechno. Novinkou je také už výše zmíněná funkce „elektronické vodováhy“.

Na okraj lze uvést, že model G12 je při shodných rozměrech „o fous“ lehčí než G11, přesně o čtyři gramy, 355 versus 351 g. Jako zdroj energie slouží stejný 7,4V lithio-iontový akumulátor NB-7L jako u G11. Jeho kapacita je 1050 mAh, což představuje „energii“ 7,8 Wh, a na plné nabití umožňuje pořídit přibližně 370 snímků. Dokoupit je možno adaptér pro napájení z elektrické sítě.

Canon PowerShot G12 – uživatelský test a zkušební fotografie

Test potvrdil předpoklad, že obrazová kvalita bude víceméně stejná, jako u předchozího modelu. Při preferenci kvality je vhodné využít formát RAW, umožňující plnou kontrolu nad procesem úpravy obrazových souborů s tím, že v prodejním balení nechybí aplikace Digital Photo Professional. Systém fotoaparátu si vcelku dobře poradil i s expozicí u kontrastních scén. Barevná odchylka se u kontrastních scén a na hranách – přechodech jas/stín projevuje zejména v okrajových oblastech obrazu, třepení hran je ale dobře optimalizované a systém ani příliš nezvyšuje kontrast hran. Pokud nepoužijeme vysokou citlivost, je dobré i prokreslení jemných detailů obrazu.

Ostrost a podání jemných detailů obrazu na snímku hřbetů knih různých barev a struktur a vliv citlivosti. Vlevo ISO 200, čas expozice 0,3 s a clonové číslo pouze 3,5 a vpravo ISO 1600, čas 1/20 s a clonové číslo 8. Barevnost i další nastavení bylo standardní, ohnisková vzdálenost 12,07 mm, což u 35mm formátu odpovídá 55 mm.

Optické zkreslení obrazu je u nejkratší ohniskové vzdálenosti výrazné, u nejdelších ohnisek minimalizované. Dobře je optimalizované i tmavnutí obrazu směrem do rohů.

Barevné podání je při standardním nastavení a za běžného osvětlení v exteriéru výborně vyvážené, realistické. Žluté žárovkové světlo však automatika vyvážila s výrazným posunem k teplejšímu podání, režim Žárovka byl vcelku přesný. Příjemné je uživatelské řešení jemného doladění vyvážení, a to i u plně automatického režimu – včetně indikace použití předního otočného voliče. Tento zelený piktogram je také novinka u G12, v menu G11 nebyl.

Pro vyvážení bílé barvy a tedy i celkového barevného podání slouží plná automatika (včetně vyvážení bílé s detekcí obličeje), 7 přednastavených režimů (Denní světlo, Zataženo, Žárovka, Zářivka, Zářivka H, Blesk, Pod vodou), nechybí možnost korigovat vyvážení (a to vcelku jemně), možné je také vyvážit ručně a uložit dvě vlastní nastavení. Podání barev je samozřejmě možno upravovat také s využitím nabídky fotografických efektů Mé barvy.

Obrazový šum, barevný i jasový, roste spolu s citlivostí. Do hodnoty ISO 400 je vcelku minimální, poté je růst viditelnější a výrazně se projevuje u 3200 ISO, kdy je více viditelná i barevná složka. Je-li třeba, je ale i tato hodnota citlivosti použitelná. Potřebujeme-li použít vysoké hodnoty citlivosti, záleží nám na obrazové kvalitě a máme čas na sofistikované zpracování souborů RAW, lze tento postup jen doporučit.

Otočným voličem ekvivalentu citlivosti ISO lze nastavovat hodnoty v rozsahu 80–3200, menu ale nabízí rozšířený režim s mezní hodnotou citlivosti 12 800 ISO při rozlišení sníženém na 2,5 Mpx a stejný limit má i jednoduše použitelný scénický program Slabé osvětlení. Míru a charakter obrazového šumu můžete sami posoudit na připojené testovací tabulce.

Vyzkoušel jsem možnosti fotoaparátu i v téměř naprosté tmě. Citlivost má hodnotu 12 800 ISO, čas byl 0,3 s, clonové číslo 3,5 a ohnisko 15,67 mm (ekv. 71 mm). Vpravo drobná ukázka „zábavně-praktického“ využití.

A zde možnost posoudit míru a charakter šumu na snímku z reálného prostředí. Vlevo citlivost 200 ISO (čas 0,4 s), vpravo 1600 ISO (čas 1/20 s). Clona byla 8 (program s prioritou clonového čísla), barevnost i další nastavení standardní, ohnisko 12,07 mm/ekv. 55 mm.

Alespoň malá ukázka, jak lze upravit barevné podání obrazu. Vlevo se zdůrazněnou modrou barvou, uprostřed převod barev do sépiově hnědého podání a vpravo ukázka, jak si přístroj poradí s převodem barevných tónů do šedé škály. Čas expozice byl 1/13 s, resp. 1/15 s, clonové číslo 8, citlivost 1600 ISO a ohnisková vzdálenost 9,78 mm (ekv. 44 mm).

Pár ukázek použití blesku. V tomto případě kompaktního externího Canon Speedlite 270EX. Vlevo je pro porovnání snímek bez použití blesku (čas 1/30 s, clona 5, ISO 250)). Uprostřed s bleskem, jehož výkon jsem snížil, čas 1/60 s, clona 8 a citlivost ISO 800 – na blízkém pozadí je stále patrný lehký stín. Vpravo také s bleskem se sníženým výkonem, čas 1/60 s, clona 8 a citlivost zvýšena až na ISO 1250. Ohnisková vzdálenost byla stejná – 24,98 mm (ekv. 113 mm).

Kočka I – spící. Zoom na 21,46 mm/ekv. 97 mm, čas 1/60 s, clona 5 a citlivost 500 ISO.

Kočka II – číhající ve skříni. Zoom na 10,77 mm/ekv. 49 mm, čas 1/60 s, clona 4,5 a citlivost 320 ISO. Výhodou je možnost využít funkci kompenzace expozice s bleskem v rozsahu ± 2 EV v krocích po 1/3 EV a ruční nastavení ve třech úrovních s vestavěným bleskem, až 19 úrovních s blesky externími jako jsou modely Speedlite 270EX (a II), 330EX a 430EX II a v až 22 úrovních s bleskem Speedlite 580EX II.

Pražský hrad. Ohnisková vzdálenost 18,10 mm/ekv. 82 mm, rychlost závěrky 1/640 s, clona 8 a citlivost 640 ISO.

Noc I. Ohnisková vzdálenost 10,77 mm/ekv. 49 mm, čas expozice 1 s, clona 8 a citlivost 400 ISO.

Noc II. Ohnisková vzdálenost 30,50 mm/ekv. 138 mm, čas expozice 1 s, clona 8 a citlivost 400 ISO.

Noc III. Ohnisková vzdálenost 30,50 mm/ekv. 138 mm, čas expozice 1 s, clona 8 a citlivost 400 ISO.

Východ Slunce, vzdálený obzor. Pohled přímo do slunce způsobil poměrně bohatou halaci – snímek je plný různých reflexních a difúzních „kruhů“. Ohnisko 30,50 mm/ekv. 138 mm, čas 1/800 s, clona 8 a citlivost 400 ISO.

Mrazivé ráno. Zoom také na 30,50 mm/ekv. 138 mm, čas 1/50 s, clona 8 a citlivost 400 ISO.

Stručně na závěr

Canon PowerShot G12 je robustní, výborně ergonomicky řešený, důmyslně koncipovaný. Díky provedení a rozmístění ovládacích a kontrolních prvků včetně staronového předního voliče a otočného a výklopného displeje umožňuje pružné, příjemné a operativní ovládání. Kladem je také objektiv s poměrně širokými možnostmi využití a efektivním systémem optické stabilizace obrazu, nejnáročnější uživatelé jen zváží míru optické distorze u nejkratší ohniskové vzdálenosti a barevné odchylky při vysoce kontrastním osvětlení.

Skladbou nabídky režimů a funkcí oslovuje široký okruh potenciálních uživatelů. Spolehlivost, přesnost a možnosti základních systémů jako je automatické ostření a měření expozice uspokojí i náročné fotografy. Ti také ocení, jaké možnosti nabízí poměrně výkonný zabudovaný blesk, ale hlavně nejrůznější externí blesky připojené do aktivních sáněk, a samozřejmě také možnost záznamu dat RAW a jejich editaci a konverzi pomocí přiloženého programu Digital Photo Professional.

Je to kompaktní fotoaparát koncipovaný pro poměrně široké použití, od vytváření snímků „na památku“, fotografování na nejrůznějších akcích s přáteli či rodinou, na cestách a výletech, až po realizaci promyšlené digitální tvorby. Umožňuje tedy bavit se fotografováním, ale také zábavně experimentovat. U režimu natáčení videa mohou někteří uživatelé postrádat vyhrazené tlačítko, možnost používat optický zoom, automatické ostření a případně také vyšší snímkovou frekvenci 30 obr./s.

V eShopu Megapixel.cz v době uveřejnění této recenze PowerShot G12 zakoupíte za 11 990 Kč a dostanete navíc hned dva dárky: 8GB paměťovou kartu a editační program Adobe Photoshop Elements 8.