Fujifilm FinePix F11 - nadupaný kompakt bez šumu v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

27. ledna 2006, 00.00 | Společnost Fujifilm představila v září minulého roku nástupce svého povedeného kompaktu FinePix F10, který sklízel úspěchy díky nízkému šumu. Jeho výkony v této oblasti vyčnívaly nad konkurencí. Nahrazení novým modelem F11 bohužel nepřináší všechna vylepšení, která bychom si přáli, a tak jej nelze brát jako nástupce, ale spíše jako „faceliftovanou“ verzi. Jaké změny přináší a jak dopadl v testu?

{Popis a konstrukce}

Společnost Fujifilm představila v září minulého roku nástupce svého povedeného kompaktu FinePix F10, který sklízel úspěchy díky nízkému šumu. Jeho výkony v této oblasti vyčnívaly nad konkurencí. Nahrazení novým modelem F11 bohužel nepřináší všechna vylepšení, která bychom si přáli, a tak jej nelze brát jako nástupce, ale spíše jako "faceliftovanou" verzi. Jaké změny přináší a jak dopadl v testu?

Konstrukce a design
Konstrukcí se jedná o identický přístroj jako F10. Změněny byly pouze popisky u voliče režimů a u křížového ovladače. Příjemně tvarované kovové tělo s jemně zvlněným povrchem přední strany, což zpříjemňuje držení fotoaparátu. Podobné ergonomické vylepšení nalezneme i na zadní straně u ovladače zoomu, kde je mělké prohloubení pro palec. Rozměry fotoaparátu jsou: 92 x 58,2 x 27,3 mm a hmotnost je cca 156 g bez příslušenství. S baterií a paměťovou kartou je to cca 200 g.

Na přední straně je klasicky umístěný objektiv s kovovým tubusem, vedle kterého je pomocné světlo automatického zaostřování, kontrolka samospouště, mikrofon a vestavěný blesk. Matné zpracování stříbrného povrchu přední strany ozdobuje lesklé rámování po jejím obvodu. Horní stranu zdobí imitace broušeného povrchu a nalezneme zde malé tlačítko pro zapnutí a vypnutí fotoaparátu a velký ovladač expozičních režimů, uprostřed kterého je tlačítko spouště.

Prostor pro baterie a paměťovou karu xD je pod plastovými dvířky na spodní straně, kde je i závit pro stativ, bohužel i u této nové verze stále plastový. Pokud však nebudeme závit extrémně silně utahovat, nehrozí jeho zničení. Na spodní straně je také umístěn reproduktor. Na pravém boku je pouze otočný kovový držák pro řemínek a na levé straně je pod gumovou záslepkou sdružený konektor pro USB a A/V výstup.
Zadní straně dominuje velký displej, vedle kterého je umístěno poměrně jednoduché ovládání fotoaparátu. Kromě výše zmíněného kolébkového ovladače zoomu s prohloubením pro lepší držení, je zde také křížový ovladač s potvrzovacím tlačítkem a další tři funkční tlačítka pro nastavení parametrů.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace
Použitý Super CCD HR snímač má efektivní rozlišení 6,3 MPix a úhlopříčku 1/1,7". To znamená, že jde o stejný snímač, jaký byl použit i u modelu F10. Snímače Super CCD se vyznačují voštinovým uspořádáním se snímacími buňkami tvaru šestiúhelníku. Fotografovat můžeme snímky s rozlišením 3 024 x 2 016 (3:2), 2 848 x 2 136, 2 048 x 1 536, 1 600 x 1 200 a 640 x 480 bodů s citlivostí ISO 80, 100, 200, 400, 800 a 1600 do formátu JPEG. Ozvučené videosekvence lze natáčet v rozlišení 640 x 480 a 320 x 240 bodů s frekvencí 30 snímků za sekundu ve formátu AVI. Délka je omezena pouze kapacitou použité paměťové karty. Zoom během natáčení nelze používat (lze si ho nastavit předem).

Objektiv Fujinon s 3x optickým zoomem disponuje rozsahem ohniskové vzdálenosti od 8 mm do 24 mm (ekvivalent kinofilmu je 36-108mm) a světelností F2,8-5. Maximální clonové číslo je F8,0 na obou koncích rozsahu. Minimální ostřící vzdálenost v klasickém režimu je 60 cm. V makro režimu můžeme ostřit od 5 cm na nejkratším ohnisku a 30 cm na nejdelším. Zde došlo ke zlepšení oproti F10, která ostřila v makro režimu až od 7,5 cm. Zaostřování je pouze automatické (pasivní - měření kontrastu) s volitelným jednosnímkovým nebo kontinuálním režimem. Ostřit můžeme na střed, nebo celou plochou s automatickým výběrem bodu. V horších světelných podmínkách pomůže na kratší vzdálenosti pomocné světlo autofokusu.
Měření světla můžeme nastavit na 256zónové multi, průměrové a bodové. Oproti F10 si kromě automatického režimu nastavení expozice můžeme vybrat i poloautmatické režimy s prioritou času a clony (nastavíme čas a fotoaparát nastaví clonu, nebo naopak). manuální režim stále chybí, i když je jako M označen automatický režim. Označení je to značně zavádějící. Samozřejmě nechybí ani scénické režimy, mezi kterými je zajímavý jeden, nazvaný "Přirozené světlo". Ten slouží pro fotografování za zhoršených světelných podmínek, kdy nemůžeme použít blesk a musíme využít pouze okolního světla. K dispozici je také kompenzace automatické expozice +-2EV po 1/3EV krocích. Rychlost závěrky se nastavuje od 1/2 000 s do 3 s. Režim "Noční snímek" používá časy v rozmezí 1 s až 15 s. Sekvenční snímání podle výrobce zaznamená až 3 snímky rychlostí 2,2 sn./s. V našem testu jsme 3 snímky v plném rozlišení pořídili během cca 0,7s. Možné je také aktivovat režim, který uloží poslední tři snímky pořízené před uvolněním spouště, nebo intervalové snímání pro až 40 snímků s intervalem až 1,3s.

O vyvážení bílé barvy se může postarat automatické měření, nebo jej můžeme změřit manuálně pomocí bílé nebo středně šedé plochy. Nabízí se samozřejmě i několik přednastavených hodnot: slunečné počasí, stín zářivka 1, zářivka 2, zářivka 3 a žárovka. Vestavěný blesk má udávaný efektivní rozsah od 30 cm do 6,5 m na nejkratším ohnisku a 30 cm až 4 m na nejdelším. Zde došlo ke zkrácení počátku intervalu oproti F10. Nastavit můžeme automatický záblesk, režim s redukcí červených očí, vynucený záblesk, potlačený blesk, režim se synchronizací s dlouhým časem závěrky apod.
Jako paměťové médium můžeme použít xD kartu až do kapacity 1 GB. LCD TFT displej z polymorfního křemíku má úhlopříčku 2,5" a 153 000 bodů. Při připojení k počítači nebo tiskárně (pomocí PictBridge) je zde USB 1.1. Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor NP-120 (1950 mAh, 3,6 V), který se dodává s fotoaparátem.

[-more-]{Ovládání fotoaparátu}

Ovládání
I přes nadstandardní výkony patří tento fotoaparát spíše do kategorie jednoduchých kompaktů, zejména co se týče ovládání. To je velmi minimalizováno, a tak se drtivá většina funkcí, které fotoaparát nabízí musí ovládat z menu. Tlačítka jsou velmi dobře zpracována a dobře se používají. Spoušť nemá zcela ideální chod, ale stále je velmi dobře použitelná. Hranice mezi namáčknutím a domáčknutím spouště je poměrně tenká.

Po zapnutí přístroje tlačítkem na horní straně si vybereme velkým ovladačem režim, ve kterém budeme fotografovat, nebo natáčet videosekvence. První pozice slouží pro volbu scénických režimů, druhá nabízí plně automatický režim, třetí dva poloautomatické režimy a nešťastně označený automatický režim a poslední, čtvrtý umožňuje natáčet videa. Absence plně manuálního režimu si lze vysvětlovat nedostatkem ovládacích prvků, i když použitelný způsob ovládání by se jistě dal najít.
Křížovým ovladačem na zadní straně můžeme rychle nastavit makro režim, interní blesk, podsvícení displeje a čas (resp. clonu) v poloautomatických režimech. Tlačítko F, umístěné nad křížovým ovladačem slouží pro rychlé nastavení rozlišení ukládaných snímků, citlivosti a barevných filtrů (normal, chrome, černobílý). Tím je ovládání parametrů tlačítky vyčerpáno a pro zbývající nastavení se musíme odebrat do menu, které aktivujeme stejnojmenným tlačítkem umístěným uprostřed křížového ovladače.
V menu pak nastavíme režim nastavení expozice (nebo scénické režimy), samospoušť, kompenzaci expozice, oblast měření expozice, vyvážení bílé barvy, sériové snímání, režim automatického zaostřování a poslední položkou je možnost přechodu do Setupu. Zde si můžeme nastavit dobu zobrazování náhledu snímku po jeho pořízení, zvuky, číslování souborů, jas displeje, digitální zoom, přisvícení AF, prodloužení časů expozice pro režim "Noční snímek", automatické vypínání fotoaparátu, vypínání podsvícení displeje, naformátovat paměťovou kartu, nastavit datum a čas, jazyk (čeština není), barvu pozadí menu, režim USB (tisk snímků, nebo přenos dat do PC), formát videovýstupu a restovat veškerá nastavení.

[-more-]{Kvalita snímků a hodnocení}

Kvalita snímků
Jednou z opěvovaných vlastností SuperCCD snímačů nejnovější generace, je nízká úroveň digitálního šumu. Přesvědčily o tom již kompakty E550 a F10 a stydět se nemusí ani EVF zrcadlovka S9500, která díky většímu rozlišení má o něco větší šum, než výše zmíněné, ale stále vyčnívá nad konkurencí. Vzhledem k použití stejného snímače z F10 i u F11, můžeme očekávat stejné výsledky v této oblasti. Na fotografiích pořízených s citlivostí ISO 80 a 100 budeme šum jen velmi těžko hledat. ISO 200 vychází velmi podobně a větší ztrátu kvality obrazu můžeme pozorovat u citlivosti ISO 400, ale stále se nejedná o nárůst šumu. Snímek nemá tak ideální kresbu, ale ve srovnání s touto citlivostí u konkurenčních fotoaparátů je to nesrovnatelně lepší. Na citlivosti ISO 800 již je patrný silnější zásah softwarové redukce, která degraduje detaily, ale pokud bude fotografie vytištěna na malý formát, nebo zmenšena pro internet, bude stále vynikající. Ani na citlivosti ISO 1600 se nedočkáme nijak extrémního šumu, jaký potkáváme u konkurence, která se také snaží nabídnout v kompaktech tuto citlivost, ale na druhou stranu ztráta detailů je již velmi silná.

Automatické vyvážení bílé barvy pracuje spolehlivě. K dispozici je i manuální vyvážení pomocí bílé, nebo středně šedé plochy. Vyvážení barev je velmi dobré.

Dalším překvapením (stejně jako u F10) je neobyčejně vysoká kresba snímků a množství zachycených detailů. Ostrost snímků výrazně překonává konkurenci a nabízí míru detailů, kterou nalezneme u přístrojů s vyšším rozlišením (a také cenou). V rozích se ostrost ztrácí pouze nepatrně a zdá se, že chromatická aberace je oproti F10 o něco menší, ale stále mírně pozorovatelná. Soudkovité zkreslení je na nejkratším ohnisku prakticky zanedbatelné. S rostoucím ohniskem soudkovitost mizí, ale také se nepatrně ztrácí ostrost, což je běžný jev.

[-more-]{Praktické zkušenosti a hodnocení}

Praktické zkušenosti
Rychlost reakcí fotoaparátu je prakticky identická, jako u F10. Od stisknutí tlačítka Power a pořízení prvního snímku uplyne cca 1,7 s, což je poměrně dobrá hodnota. Tlačítko Poer nereaguje ihned, ale má určité zpoždění, které vylučuje nechtěné zapnutí fotoaparátu v kapse, brašně apod. Rychlost startu ale vylepšuje rychlé vysunování objektivu. Prodleva závěrky od stisknutí namáčknuté spouště je neznatelná a v našich podmínkách neměřitelná, tzn. pod 0,1 s. Bez namáčknutí je prodleva cca 0,5 s. Pokud aktivujeme režim tzv. rychlého snímání, pak je prodleva zkrácena na cca 0,3 s. Přezoomování z nejkratšího ohniska na nejdelší netrvá ani celou sekundu. Ovládání zoomu je rozděleno na 9 kroků. Během natáčení videosekvence nelze zoomovat.
Rychlost automatického zaostřování nepatří do nejrychlejší kategorie, ale pohybuje se v oblasti ostatních kompaktů. V běžných situacích je na automatické zaostřování spolehnutí a nezklamala ani v noci, kdy se ale přeci jen musíme zaměřit na kontrastnější objekty. Pomocné zelené světlo AF je poměrně silné, ale pomáhá pouze na krátké vzdálenosti. Automatické měření expozice je spolehlivé. Oproti modelu F10, který měl 64 zón měření, má F11 256 zón na kterých se expozice měří. Hmatatelně lepší výsledky jsme nepozorovali, ale krok zpět to určitě není. Odezva displeje zůstala velmi podobná jako u F10, tzn. pozorovatelná, ale tolerovatelná. Na fotografování formule 1 se zřejmě s tímto fotoaparátem stejně nikdo nevydá a na běžné fotografování to zcela stačí. Při namáčknutí spouště se displej zastaví pouze na okamžik.
Přidání režimů priority času a clony je zcela jistě pokrok, ale plně manuálního režimu, o který si tento fotoaparát přímo říká, jsme se nedočkali. Výkony i parametry může uspokojit mnoho náročných amatérů, ale absence úplné volnosti v nastavení času a clony může být překážkou. Stejně tak chybí k dokonalosti jen možnost nastavení zpracování obrazu, tzn. nastavení kontrastu, ostrosti, saturace apod. Pokud nabízí již možnost nastavení oblasti měření expozice, manuální vyvážení bílé a volbu zaostřovacího bodu, pak by tyto drobnosti jistě byly k užitku. Stejně tak i absence histogramu. Dalším detailem je fakt, že po manuálním měření vyvážení bílé se na displeji stále zobrazují jiné barvy, než jaké jsou na snímku po jeho vyfotografování. Zkrátka přístroj nebere při náhledu scény manuální vyvážení bílé v úvahu. Stejně tak i při nastavování času, nebo clony, se nedočkáme náhledu výsledku, ale fotoaparát nám stále zobrazuje scénu tak, abychom ji viděli co nejlépe.

Závěr
Fujifilm FinePix F11 přináší oproti svému předchůdci jen několik málo úprav, jako například větší rozlišení displeje, poloautomatické režimy priority clony a času, zkrácení minimální zaostřovací vzdálenosti pro makro apod. Bohužel stále chybí plně manuální režim a některé pokročilejší funkce (jako na příklad histogram, alespoň u prohlížených snímků), které by jej posunuly dále.
Nic však nemění fakt, že F11 nabízí uživateli nadprůměrně kvalitní snímky a možnost fotografování s vyšší citlivostí bez rizika znehodnocení snímků digitálním šumem. Svými výkony tak vyčnívá z řady běžných kompaktů. F11 nabízí jednoduché ovládání, takže je vhodné jak pro naprosté začátečníky. Maloobchodní doporučená cena se pohybuje lehce nad 10 000 Kč včetně DPH.

::Technické parametry Fujifilm FinePix F11
::Technické parametry Fujifilm F10 vs Fujifilm F11

[-more-]{Živé fotografie}

Živé fotografie