Minirecenze: Nezrcadlovka Olympus Pen E-P2 v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

• PŘIHLÁŠENÍ - MŮJ ÚČET

• IDIF
• Grafika
• MujMac
• Inzerce
• Redakce

Recenze - fotoaparáty

Minirecenze: Nezrcadlovka Olympus Pen E-P2 v praxi

.

Oproti staršímu modelu E-P1 se liší testovaný fotoaparát především v dispozici připojit k tělu přístroje externí elektronický hledáček VF-2 s rozlišením 1 440 000 pixelů. Dodejme, že tento hledáček je již součástí některých setových balení k fotoaparátu. K dalším odlišujícím faktorům fotoaparátu E-P2 můžeme například řadit nový režim AF-trackingu pro ostření pohybujících se objektů, rychlejší autofokus a dva nové „umělecké“ filtry pro stylizaci pořízených snímků (efekty „Diorama“ a „Cross Proces“) plus možnost manuálního nastavování expozičních parametrů před započetím nahrávání HD videa.

Nezdrcadlovka Olympus Pen E-P2 je určena pro seriózní fotografy, kteří se věnují tvůrčí fotografii a potřebují mít při své práci fotoaparát, který je rozměrově kompaktní a jenž jim dovolí mít proces expozice snímků plně pod kontrolou. K fotoaparátu E-P2 je možné v současné době sehnat tyto objektivy Olympus, které jsou speciálně určené pro Olympus nezrcadlovky: M.Zuiko 17mm f2,8 (ekv. kinofilmu cca 34mm); M.Zuiko 14 - 42 mm f3,5-f5,6 (ekv. kinofilmu cca 28 – 84 mm); M.Zuiko Digital ED 9-18mm f4,0 – f5,6 (ekv. kinofilmu 18-36 mm) a M.Zuiko Digital ED 14-150mm f4,0 – f5,6 (ekv. kinofilmu 28 – 300 mm).

Cena testovaného fotoaparátu a výčet jeho konkurentů
Fotoaparát Olympus Pen E-P2 je možné na trhu koupit v různých kitových variantách. Samotné tělo fotoaparátu E-P2 je dnes (červenec 2010) možné koupit za cenu cca 16 500 Kč. Setové balení aparátu s „palačinkovým“ objektivem M.Zuiko 17 mm f2,8 vyjde na cca 20 000 Kč. O něco „méně“ stojí kit se zoom objektivem M.Zuiko 14-42 mm f3,5-f5,6, jehož cena se pohybuje okolo 19 000 Kč. Setové balení fotoaparátu a elektronického hledáčku vyjde na cca 24 000 Kč (s objektivem 14-42mm), respektive 25 000 Kč (s objektivem 17mm). Vidíme, že cena testovaného fotoaparátu nepatří k nejnižším a v produktové řadě Olympus fotoaparátu převyšuje například DSLR E-620, jejíž tělo je možné pořídit již za cenu cca 13 000 Kč.

Mezi konkurenční aparáty můžeme řadit například nezrcadlovku Panasonic GF1 (stejný senzor a konektor pro připojení EVF hledáčku; cena samotného těla je cca 14 000 Kč). Dodejme, že fotoaparát GF1 disponuje interním bleskem, který u nezrcadlovky E-P2 chybí (na druhou stranu je E-P2 přístroj, jako dosud jediná nezrcadlovka, vybaven systémem mechanické stabilizace senzoru).

Do skupiny konkurentů můžeme zahrnout i nezrcadlový fotoaparát Samsung NX10 (rozlišení 14,6 Mpix; větší snímač o formátu APS-C; vestavěný blesk i EVF hledáček; cena samotného těla od cca 14 500 Kč) a nezrcadlovky Sony NEX 5 a NEX 3 (rozlišení 14,6 Mpix; větší senzor o formátu APS-C; cena kitu s objektivem Sony 16 mm od cca 16 000 Kč).

Praktické zkušenosti
Testovaný fotoaparát E-P2 je vybaven prakticky identickým designem, jako jeho starší „bráška“ E-P1, stejně je tomu i v případě ovládacích prvků (válečkový roller na zadní straně, zapuštěné kolečko expozičních režimů, čtyřcestný volič lemovaný otočným prstencem plus šestice tlačítek na zadní straně fotoaparátu). Proto vás v oblasti popisu fotoaparátu opět odkážeme na naši předchozí recenzi, kde jsme se popisu fotoaparátu Pen podrobně věnovali. Snad si jen zopakujme, že fotoaparát Pen E-P2 se zapíná malým tlačítkem na horní straně, které je obklopeno svítícím prstencem. Kovová spoušť fotoaparátu je řešena elegantně a dobře rozeznává případný poloviční stisk. Zapuštěné kolečko expozičních režimů se otáčí s tuhým chodem, což znemožňuje jeho nechtěný posun. Volba expozičních parametrů na LCD displeji fotoaparátu se děje skrze dva rollery na zadní straně fotoaparátu (stříbrný váleček a malý prstenec rotující okolo čtyřcestného voliče). Tyto rollery bohužel nemají tak tuhý a odstupňovaný chod jako výše zmiňované kolečko pro volbu expozičních režimů, což je škoda (několikrát jsme se během testování přistihli, že jsme si přes tyto roller nechtěně změnili nastavené parametry).

Jediným viditelným rozdílem fotoaparátu E-P2 je jeho černé provedení a konektor pro připojení EVF hledáčku (nachází se přímo pod paticí pro připojení externího blesku).

Elektronický hledáček VF-2 se dodává ve slušivém sametovém pouzdérku, přičemž hledáček sám je zhotoven z bytelného černého plastu. Kovový konektor hledáčku je zakrýván dobře držící gumovou krytkou. Po jejím odstranění lze hledáček zasunout do hot shoe patice fotoaparátu, přičemž zároveň dojde i k připojení zmiňovaného konektoru (přes tento konektor je i hledáček napájen). Elektronický hledáček se zapíná spínačem, který je lokalizován na jeho zadní straně. Při zapnutí EVF hledáčku dojde u fotoaparátu k automatickému vypnutí LCD displeje. Na obrazovce EVF hledáčku je zobrazen stejný obraz jako u standardního LCD displeje. Uvedený hledáček nás zaujal velmi kvalitním obrazem, který nesužuje žádné blikání ani zrnění, což byly dříve znaky některých nekvalitních EVF kompaktů. Obraz hledáčku je jasný a kontrastní a je plnohodnotnou náhradou LCD displeje fotoaparátu. Oceňujeme, že hledáček je možné vertikálně vyklopit, takže do něj může fotograf v případě potřeby hledět i shora (podobně jako u dvouokých zrcadlovek typu Flexaret). Pro osoby s očními vadami nabízí tento hledáček dispozici dioptrické korekce. Očnice hledáčku je vyvedena do kruhového tvaru. Uvedený hledáček tedy můžeme vřele doporučit každému fotografovi, který je zvyklý fotografovat skrze hledáček, jak tomu je v případě DSLR fotoaparátů.

Další oblast, která by mohla zajímat potencionální kupce fotoaparátu E-P2, jsou jeho rychlostní parametry. Fotoaparát je po zapnutí připraven k fotografování za cca 1,5 s, což není špatný čas, nicméně není to tak kvapné jako tomu je u standardních DSLR.

Jistě si pamatujete, že jedna z našich mála výtek, které jsme při recenzování modelu E-P1 publikovali, se týkala velmi pomalé práce autofokusu (prodleva při AF ostření byla často delší než 1s). Olympus naštěstí na tomto nešvaru s pomalým AF ostřením zapracoval, a tak se testovaný fotoaparát může pochlubit o něco rychlejším autofokusem. Bez namáčknutí zvládne fotoaparát zaostřit již za 0,75 s (při ostření s objektivem M.Zuiko 17 mm), což je oproti modelu E-P1 znatelné zlepšení. Nicméně i tak se nám práce autofokusu u fotoaparátu zdá o něco pomalejší, než je tomu například u konkurenční nezrcadlovky Panasonic GF1.

Když už jsme nakousli téma autofokusu, tak nemůžeme nezmínit novou funkci AF trackingu, která u E-P1 chyběla. S funkcí autofokusu na ostření pohybujících se objektů jsme byli v testu spokojeni, neboť fotoaparát dokázal spolehlivě sledovat pohybující se objekt a průběžně na něj zaostřovat. V kombinaci s detekcí tváří bude tento režim ostření prospěšný zejména fotografům, kteří se věnují například pořizováním pouličních momentek.

Rozhraní menu fotoaparátu je stejné jako u modelu E-P1. Jedná se tedy o dvě postranní lišty zobrazované na LCD displeji (či na ploše EVF hledáčku), kde uživatel upravuje nejčastěji používané expoziční parametry. Další atributy ovládání fotoaparátu (například formátování paměťové karty, či přiřazení úlohy funkčnímu tlačítku) pak může uživatel volit v hlavním menu, které je členěno do 5 záložek.

Nahrávání videa je ve standardním HD režimu plynulé a kvalitní. Pouze při používání některých stylizačních filtrů (například „Zrnitý film“) je obraz videa nevzhledně zasekaný. Je to stejný problém, s jakým se potýkal už první Pen E-P1. Doufejme, že se v daném ohledu Olympus poučí a další Penny vybaví výkonnější obrazovým procesorem, který bude zvládat plynulý real-time procesing při nahrávání videa.

Měření expozice zvládá testovaný fotoaparát kvalitně i při vyhodnocování světelně složitějších scén. V praxi se také velmi dobře uplatňuje funkce digitální vylepšování dynamického rozsahu (v českém překladu daná funkce nese označení „Působivý“). Nově přidané stylizační režimy „Diorama“ a „Crossprocesing“ (viz ukázky níže) jsou podle nás zajímavé „hračky“, po kterých asi sáhnou ti uživatelé, kteří rádi experimentují a přitom je nebaví tyto efekty vyrábět doma na počítači. Nicméně je třeba v souvislosti s používáním daných efektů mít na zřeteli fakt, že po pořízení fotografie trvá fotoaparátu zpracování snímku cca 1,3 s, což může být mnohdy otravně zdržující.

Hodnocení obrazové kvality snímků
Testovaný fotoaparát E-P2 produkuje v oblasti výskytu šumu srovnatelné výsledky, jako jeho předchůdce. Do hodnoty citlivosti ISO 40 můžeme šum prakticky ignorovat. Velmi dobře použitelné jsou snímky pořízené při citlivosti ISO 800, kde sice je šum při 100% zobrazení viditelný, ale zde si šum udržuje svoji monochromatickou podobu. Nárůstu barevného šumu si můžeme všimnout u citlivosti ISO 1 600. Nejedná se však o žádnou tragédii a při tisku na menší formát si fotografie pořízené při citlivosti ISO 1 600 uchovávají svou použitelnost. Snímky zhotovené při citlivosti ISO 3 200 jsou na tom už znatelně hůře, přesto za vysloveně nepoužitelné můžeme považovat až fotografie pořízené při maximální citlivosti ISO 6 400.

Překvapivě dobrých výsledků dosáhl zkoušený přístroj v oblasti automatického vyvažování bílé barvy. V podmínkách přirozeného osvětlení aparát kalibruje bílou velmi věrně. Při umělém osvětlení fotografované scény fotoaparát produkuje snímky s mírně teplejšími tóny barev, avšak dané zkreslení je rozhodně nižší, než tomu je u valné většiny digitálních aparátů. Pro přesné vyvážení bílé barvy může uživatel použít režim manuálního změření bílé barvy, který lze pohodlně a rychle spustit skrze stisk funkčního tlačítka na zadní straně aparátu (před tím je nutné toto tlačítko patřičně naprogramovat na zmiňovanou funkci).

Kvalitu dvou setových objektivů M.Zuiko 17 mm a M.Zuiko 14-42mm můžete posoudit při pohledu na níže umístěné výřezy z testovacích terčů. Uvedené objektivy sice disponují průměrnou kresebností, ale ke cti jim lze přičíst minimální výskyt chromatických vad a dobrou odolnost vůči protisvětlu.

Závěr:
Testovaný fotoaparát E-P2 sice nepřináší v oblasti designu žádnou změnu (ve srovnání se svým předchůdcem), přesto jej můžeme bezesporu považovat za kvalitní fotoaparát, který je určen pro seriózní fotografy. Tělo fotoaparátu je velmi bytelně zpracováno z kovových materiálů, což jednoznačně chválíme.

Největší plus nové verze fotoaparátu spočívá v možnosti k fotoaparátu připojit externí elektronický hledáček, který se Olympusu vskutku povedl. Daná verze fotoaparátu rovněž znatelně vylepšuje reputaci aparátů Pen v oblasti rychlosti autofokusového ostření, které se znatelně urychlilo (nicméně si myslíme, že v oblasti rychlosti AF jsou určité rezervy, které doufejme budou v budoucnu odstraněny). I když v této souvislosti musíme zmínit, že i u modelu fotoaparát E-P1 lze rychlost autofokusu významně vylepšit pomocí nové verze firmwaru. Mezi další „hmatatelné“ benefity přístroje E-P2 můžeme počítat efektivně fungující systém AF trackingu. Další přínosy E-P2 nezrcadlovky pouze kosmetického rázu (například nové stylizační filtry, či možnost manuálně nastavit expoziční parametry před započetím video záznamu apod.). Testovaný aparát pozitivně oceňujeme za značně solidní obrazovou kvalitu snímků i při vyšších citlivostech ISO. Oproti konkurenci nabízí jmenovaný fotoaparát nespornou výhodu v podobě interního systému stabilizace senzoru.

Mezi určité nevýhody zkoušeného fotoaparátu považujeme fakt, že nepatří zrovna k nejlevnějším (například při srovnání s Olympus entry-level zrcadlovkami). Od nového modelu „Pennu“ bychom také více očekávali, že dojde k použití výkonnějšího obrazového procesoru, protože ten současný některé procesy ve fotoaparátu zvládá ne úplně komfortně (viz například záznam trhaného videa při aplikaci Art filtrů či pomalé zpracování snímků pořízených v těchto filtrech).

Ukázky fotografií pořízených fotoaparátem Olympus Pen E-P2

Poznámka: Výše uvedené snímky byly pořízeny setovým objektivem M.Zuiko 14-42 mm, přičemž posledních 8 fotografií byly vyfotografovány skrze pancake objektiv M.Zuiko 17 mm. Noční fotografie se stejným motivem lampy byly pořízeny při rozdílých citlivostech ISO (800, 1 600, 3 200 a 6 400 ISO).

www.fotografovani.cz