Nikon D5100 v testu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

6. června 2011, 01.00 | Nástupce modelu D5000 vzbudil velký zájem už při prvním představení a ještě větší pozornost si získal po prvních krátkých zkušenostech. Test jsem realizoval s jedním z kitových objektivů, AF-S DX Nikkor 18–105 mm 1:3,5–5,6G ED VR. A k dispozici jsem měl i externí stereofonní mikrofon Nikon ME-1.

D5100 je v kombinaci s tímto kompaktním, téměř šestinásobným zoomem, všestranně použitelným fotoaparátem. Jestliže vezmeme v úvahu jeho technické parametry a bohatou vybavenost režimy, programy a funkcemi, je zřejmé, že představuje atraktivní volbu pro široký okruh potenciálních uživatelů. A pokud rádi a často natáčíme také video, anebo alespoň čas od času, třeba při slavnostních příležitostech, pro záznam her našeho dítěte či veselých kousků domácího mazlíčka, a použijeme externí mikrofon, jeho atraktivita se ještě zvýší.

 

 

 

Chcete-li si připomenout obsah dvou předchozích článků, tedy Nikon D5100 pro kreativní uživatele a Nikon D5100 „poprvé v ruce“, můžete si je otevřít na uvedených odkazech. Dnes se zaměříme na zkušenosti z testu. A hned v úvodu můžu konstatovat, že nový fotoaparát vhodně těží nejen z toho, co se osvědčilo u předchozího modelu, a upravuje to, co se naopak na 100 % neosvědčilo, tedy umístění kloubu pro vyklopení a otáčení displeje, ale také přejímá určité prvky z modelů, mezi které je svými tvůrci postaven, tedy z „vyššího“ D7000 i „nižšího“ D3100. To pak doplňuje bohatá nabídka kreativních funkcí, umožňující zábavnou tvorbu jen s použitím fotoaparátu, bez nutnosti následného zpracování editačním programem v počítači.

 

 

 

Pro upevnění objektivů slouží bajonet Nikon F s AF kontakty. Protože tělo D5100 nemá zabudovaný elektromotorek systému automatického zaostřování, je plně kompatibilní včetně automatického ostření jen s objektivy typu AF-S a AF-I. Jiné objektivy lze použít s omezením, například pokud se zřekneme automatického zaostřování, objektivy bez CPU se dají používat jen v manuálním režimu a bez expozimetru fotoaparátu. Použít není možné objektivy IX Nikkor a pro F3AF. Koeficient pro přepočet ohniskové vzdálenosti objektivů na 35mm formát je přibližně 1,5×.

 

 

 

Přesun kloubu pro vyklopení a otáčení displeje ze spodní hrany na levou stranu uvítají především uživatelé, kteří rádi používají tripod, monopod nebo různé druhy opěrek a podpůrných systémů, jejichž výběr se velmi rozšířil, a to i díky vývoji nabídky funkce natáčení videa pomocí zrcadlovek. Displej můžeme naklopit a otočit do téměř libovolné polohy, jediné, co může u tohoto řešení někomu chybět, je možnost mít displej vyklopený současně v podélné ose objektivu. Zkrátka a dobře – každé řešení má svá plus a minus a také záleží na osobě uživatele, jeho tvůrčím zaměření a samozřejmě také na zvyku.

 

 

 

Displej samotný je velmi kvalitní, má délku úhlopříčky 7,5 cm (3 palce), rozlišení cca 921 kpx a široký pozorovací úhel (170˚). To je důležité i s ohledem na to, že má vícefunkční použití – slouží pro zobrazení ovládacího menu a tedy pro výběr a nastavení různých funkcí, programů a režimů, slouží při fotografování v režimu s živým náhledem, pro natáčení videoklipů, ale také pro zobrazení virtuálního dálkoměru, pro přehrávání snímků a klipů, a také pro jejich případné úpravy.

 

 

 

Pro funkci snímání se živým náhledem na displeji nový fotoaparát nabízí praktický samostatný spínač – páčku vedle otočného voliče režimů expozice. A chceme-li poté natáčet video, stiskneme typicky označené samostatné tlačítko D-Movie umístěné vedle spoušti. Při testech mi vůbec nevadlo, že výrobce přistoupil k této změně ovladačů. Ale uvědomuji si, že pro některé uživatele to může být „zásah“ do něčeho, na co už si zvykli, v tomto případě na spřažený ovladač přepínače na živý náhled s „videotlačítkem“ uprostřed, který je umístěn v horní části zadní stěny. Na lepší řešení se ale snáze zvyká než na zhoršení stávajícího stavu, a tak předpokládám, že si uživatelé nové řešení brzy oblíbí. A zcela noví uživatelé, nezatížení žádným „zvykem“, ti se nad touto „drobností“ nejspíš ani nepozastaví.

 

 

 

Pro automatické zaostřování slouží modul Nikon Multi-CAM 1000 s TTL fázovou detekcí. Autofokus nenabízí sice ty možnosti jako u vyššího modelu D7000, nicméně nabídka je poměrně široká jak pro fotografování, tak pro natáčení videa. Jak vidíte z několika připojených obrazovek, můžeme se spolehnout na automatický výběr z 11 zaostřovacích polí včetně jednoho křížového snímače, anebo si můžeme sami tyto jednotlivé AF body vybírat. K dispozici je dynamická volba polí i režim 3D sledování objektu, možné je jednorázové zaostření a souvislé zaostřování, v režimu živého náhledu jsou k dispozici režimy zaostřování s detekcí tváří, velkoplošná zaostřovací pole, standardní zaostřovací pole a sledování objektu. Možné je automatické zaostřování s detekcí kontrastu v libovolném místě obrazového pole (při použití režimu Zaostřování s detekcí tváří nebo Sledování objektu volí fotoaparát místo zaostření automaticky). U videosekvencí je možno využít zaostřovací režim AF-F s trvalým zaostřením všech snímaných objektů.

 

 

 

Fotoaparát má vepředu lampu s pomocným světlem, která slouží systému automatického zaostřování za nízké hladiny osvětlení. Má pracovní rozsah přibližně od půl metru po tři metry. Lampa má i další funkci: indikuje aktivní samospoušť.

 

 

 

Při ručním zaostřování je k dispozici také funkce elektronického dálkoměru. Přístroj nabízí i řadu dalších funkcí. Jako příklad lze uvést intervalové snímání, samozřejmostí je také souvislé snímání a rovněž samospoušť s nastavitelným zpožděním a počtem exponovaných snímků (2/5/10/20 s a 1–9 snímků).

 

 

 

Vestavěný výklopný blesk má svou pracovní polohu něco málo přes 10 cm nad podélnou osou objektivu a umožňuje poměrně slušně snížit nebezpečí vzniku nechtěného efektu červených očí. Má směrné číslo cca 12, respektive 13 v manuálním zábleskovém režimu (m/ISO 100). Řízení záblesku je i-TTL buďto s vyvažovaným vyjasňovacím zábleskem, nebo se standardním zábleskem pro digitální jednooké zrcadlovky pomocí 420-pixelového RGB snímače (i-TTL vyvažovaný vyjasňovací záblesk je k dispozici v kombinaci s měřením Matrix a integrálním měřením se zdůrazněným středem).

 

 

 

Na několika obrazovkách je vidět, jak lze volit zábleskové režimy (Automatická aktivace blesku, automatická aktivace blesku s redukcí efektu červených očí, automatická aktivace blesku včetně synchronizace s dlouhými časy závěrky, automatická aktivace blesku včetně synchronizace s dlouhými časy a redukce efektu červených očí, doplňkový záblesk, redukce efektu červených očí, synchronizace blesku s dlouhými časy, synchronizace blesku s dlouhými časy včetně redukce efektu červených očí, synchronizace blesku na druhou lamelu včetně synchronizace s dlouhými časy, synchronizace na druhou lamelu, vypnuto) a jak nastavovat korekci zábleskové expozice.

 

 

 

Fotoaparát nabízí široký výběr expozičních režimů: automatický a automatický s vypnutým bleskem, přičemž se jedná o režimy s automatickou volbou scénických programů, scénické programy Portrét, Krajina, Děti, Sporty, Makro, Noční portrét, Noční krajina, Párty/interiér, Pláž/sníh, Západ slunce, Úsvit/soumrak, Portrét zvířat, Světlo svíčky, Kvetoucí příroda, Podzimní barvy a Jídlo, má pružnou programovou automatiku, program s prioritou rychlosti závěrky [1/4 000–30 s, časy Bulb (B), Time (T; jen s volitelným bezdrátovým dálkovým ovladačem ML-L3)], program s prioritou clonového čísla a režim s ručním nastavením parametrů expozice.

 

 

 

A na otočném voliči expozičních režimů je i samostatná položka s nabídkou speciálních efektů: Barevná skica, Selektivní barva, která umožňuje vybrat až tři barvy zobrazené na výsledném snímku a ostatní barvy reprodukovat jako monochromatické, Efekt miniatury, Noční portrét, Silueta, High-key a Low-key. A k dispozici je také systém Picture Control s volbami Standardní, Neutrální, Živé, Monochromatické, Portrét a Krajina. Pořízené záznamy se dají ve fotoaparátu i editovat.

 

 

 

Přístroj nabízí funkce Vysoký dynamický rozsah (HDR – High Dynamic Range) a Active D-Lighting, které zachovávají detaily ve světlech a stínech i při extrémních světelných kontrastech. Funkce HDR pořídí při jediném stisknutí spouště dva snímky s různou expozicí, které systém následně zkombinuje do jediného snímku se širším dynamickým rozsahem. V nabídce je i funkce automatických řad snímků – autobracketingu, a to pro expozici, vyvážení bílé a právě pro funkci Active D-Lighting.

 

 

 

Pro ukládání souborů fotografií a videoklipů je na pravém boku pod ochranným krytem slot pro paměťové karty Secure Digital, Secure Digital High Capacity a Secure Digital eXtended Capacity.

 

 

 

Jako zdroj energie slouží dobíjecí lithio-iontová baterie EN-EL14, stejná, jako u D3100. Má napětí 7,4 V a kapacitu 1 030 mAh, což představuje „energii“ 7,7 Wh, podle mé zkušenosti pro běžné použití vcelku dostatečnou. Při intenzivním fotografování a zejména nahrávání videa je ale určitě vhodné pořídit si druhou baterii do zálohy. Možné je také dokoupit síťový zdroj EH-5a plus konektor EP-5A pro jeho připojení a využívat pro napájení elektřinu ze síťové zásuvky.

 

 

 

Pod elastickým plastovým krytem na levém boku je rozhraní USB Hi-Speed v kombinaci s videovýstupem (PAL/NTSC), minikonektor HDMI typu C, konektor pro připojení příslušenství, jako je kabelová spoušť MC-DC2 nebo jednotka GPS GP-1 (volitelné příslušenství), a zvukový vstup – stereofonní minikonektor typu „mini-jack“ o průměru 3,5 mm.

 

 

 

Fotoaparát jsem vyzkoušel při natáčení videa s tím, že jsem zvuk nahrával pomocí zabudovaného monofonního mikrofonu bez možnosti „odfiltrovat“ zvuk autofokusu a další ruchy, které si člověk běžně ani snad neuvědomuje, a také s využitím nového externího stereofonního mikrofonu Nikon ME-1.

 

 

 

Mikrofon je směrový a lze jej vyklápět. Má frekvenční rozsah 70–16 000 Hz, citlivost -42 dB a poměr signálu a šumu 60 dB a více. Spínačem lze ovládat filtr pro potlačení nízkých frekvencí. Napájení je řešeno z fotoaparátu, mikrofon se připojuje do aktivních sáněk plus pomocí pozlaceného stereofonního konektoru typu minijack (ø 3,5 mm) s kabelem délky cca 30 cm. Dodáván je včetně měkkého pouzdra a násuvné „ochrany proti větru“, která potlačuje interference způsobené vnějším hlukem. Pomocí menu fotoaparátu lze upravovat citlivost mikrofonu a kontrolovat tak okolní hluk nebo zvuky.

 

 

 

Uživatel si může dokoupit nejen externí mikrofon, jednotku GP-1 pro záznam zeměpisných údajů do exif dat snímků nebo kabelovou dálkovou spoušť, ale také třeba bezdrátový infračervený dálkový ovladač ML-L3. Fotoaparát má dvojici IR přijímačů, jeden vpředu a druhý na zadní stěně, což umožňuje jeho efektivní použití u různých způsobů fotografování, typicky skupinové foto, na kterém musí být i majitel nebo majitelka fotoaparátu, versus tvorba aranžovaných snímků nebo fotografování nalezených zátiší.

 

Nikon D5100 – výběr ze zkušebních snímků

 

 

 

Fotoaparát jsem zkoušel s kitovým objektivem Nikon AF-S DX Nikkor 18–105 mm 1:3,5–5,6G ED VR. Kombinace těla a objektivu je dobře optimalizovaná, celková obrazová kvalita je výborná. Základní míra kontrastu a ostření je dobře nastavená, zvýraznění hran je poměrně mírné, stejně jako moaré, barevné i jasové.

 

 

 

Ostrost obrazu a prokreslení jemných detailů v celé ploše obrazu na snímku z reálného prostředí – na hřbetech knih s několika povrchy, jemnými detaily a barvami. Vlevo při citlivosti ISO 200 (čas expozice 0,5 s), vpravo ISO 1 600 (1/15 s). Clonové číslo bylo 8 a ohnisková vzdálenost 52 mm (ekv. 35mm formátu: 78 mm).

 

 

 

Obdoba, ale se třemi různými clonovými čísly: vlevo 22, uprostřed 8 a vpravo 5. Citlivost a ohnisková vzdálenost byly shodné, ISO 200 a 52 mm (ekv. 35mm formátu: 78 mm). Časy expozice byly 5 s, 0,5 s a 1/4 s.

 

 

 

Barevné podání v plenéru odpovídalo realitě, a to za jasného slunečního svitu i při zhoršené kvalitě osvětlení. Za umělého osvětlení doporučuji dobře volit vyvážení bílé barvy, tedy správné celkové barevné podání. Plná automatika vyvážila žárovkové světlo s posunem k teplému podání, režim Žárovka byl poměrně přesný.

 

 

 

Pro vyvážení bílé je kromě plné automatiky k dispozici velký výběr přednastavených režimů (Žárovkové světlo, Zářivkové světlo – 7 typů, Přímé sluneční světlo, Blesk, Zataženo, Stín) s tím, že tyto předvolby můžeme jemně doladit. K dispozici je i manuální nastavení a možnost využít funkci bracketingu vyvážení bílé barvy. Přístroj neumožňuje přímo nastavit barevnou teplotu v Kelvinech.

 

 

 

Míru obrazového šumu systém udržuje v přijatelných mezích i u vyšších hodnot citlivosti. Zejména v tmavších oblastech se projevuje barevný i jasový šum, má ale vcelku přirozený charakter a vzrůstá mírně a poměrně lineárně. Výraznější až omezující je až u rozšiřujících hodnot ekvivalentu citlivosti ISO.

 

 

 

Rozsah ekvivalentu citlivosti ISO je od 100 do 6 400 s tím, že následuje rozšířená možnost dalšího nastavení o 0,3/0,7/1/2 EV až po ekvivalent ISO 25 600. I když na displeji vidíme rozšiřující hodnoty citlivosti formou „Hixy“, exif metadata uvádějí přesné hodnoty podle mezinárodní normy ISO, což bezpochyby řada uživatelů uvítá.

 

 

 

Fotoaparát nabízí uživatelské funkce pro snížení šumu. V případě dlouhých časů expozice to je tradiční možnost zapnuto/vypnuto, u vysokých hodnot citlivosti máme na výběr čtyři možnosti: buďto funkci nevyužijeme, anebo volíme ze tří stupňů „míry působení“ – nízké, normální a vysoké.

 

 

 

Zde je ukázka, jak funkce snížení šumu u vysokých hodnot citlivosti působí. Nastavil jsem nejvyšší hodnotu obecné citlivosti ISO 25 600. Čas expozice byl 1/200 s, clonové číslo 8 a ohnisková vzdálenost 34 mm (ekv. 35mm formátu: 51 mm).

 

 

 

Digitální šum na snímku z reálného prostředí u dvou různých hodnot obecné citlivosti. Vlevo 200 ISO (0,5 s), vpravo 1 600 ISO (1/13 s). Clonové číslo bylo 8 a ohnisková vzdálenost 52 mm (ekv. 35mm formátu: 78 mm).

 

 

 

Ukázka některých možností pro změny barevnosti přímo ve fotoaparátu. Zde ukázka převodu barevných tónů do šedé škály plus využití digitálního červeného filtru. Ohnisko 58 mm (ekv. 87 mm), čas expozice 0,5 s, clonové číslo 8 a ekvivalent citlivosti ISO 320.

 

 

 

Zde tři snímky demonstrující možnost uživatelsky nastavit parametry u sépiově hnědého zbarvení obrazu. Ohnisko 58 mm (ekv. 87 mm), čas expozice 0,5 s, clonové číslo 8 a ekvivalent citlivosti ISO 320.

 

 

 

Na výběr je ovšem celá řada barevných digitálních filtrů. Zde červený plus ukázka, že je možno vždy upravit sytost zbarvení, modrý, mimo jiné jako simulace kyanotypie, a zelený. Ohnisko 58 mm (ekv. 87 mm), čas expozice 0,5/0,6 s, clona 8 a citlivost ISO 320.

 

 

 

Ukázky využití a účinku vybraných speciálních efektů. Zde to je Selektivní barva, umožňující zachovat na snímku pouze vybranou barvu s tím, že ostatní systém převede do škály šedých tónů. Podání vybrané barvy můžeme upravit. Ohnisko 92 mm (ekv. 138 mm), čas expozice 1/8 s, clona 5,6 a citlivost ISO 3 200.

 

 

 

Zde je barevné podání standardní, tuto ukázku jsem zařadil, aby bylo možné posoudit kvalitu rozostření pozadí a „vypíchnutí“ hlavního objektu. Ohnisko 105 mm (ekv. 157 mm), čas expozice 1/25 s, clona 8 a citlivost ISO 160.

 

 

 

A zde stejný záběr, ale s uplatněním efektového digitálního filtru Barevná skica. Ohnisková vzdálenost stejná, tedy maximální, čas expozice 1/60 s, clona 5,6 a citlivost ISO 450.

 

 

 

Městská krajina, celek. Nejkratší ohnisko (18 mm; ekv. 27 mm), čas 1/250 s, clonové číslo 13 a citlivost 100 ISO. Scénický program Krajina.

 

 

 

Výřez z předchozího záběru pomocí nejdelší ohniskové vzdálenosti (105 mm; ekv. 157 mm). Rychlost závěrky 1/125 s, clona 16 a ekvivalent citlivosti ISO 160. Program s prioritou clonového čísla.

 

 

 

Detail domu z popředí na celkovém záběru. Maximální ohnisková vzdálenost, čas expozice 1/200 s, clona 16 a citlivost ISO 160. Program s prioritou clony.

 

 

 

A ještě třikrát na výšku. Vlevo s použitím automatické „dvojexpozice“ programu s HDRI – High Dynamic Range Imaging, zobrazení s vysokým dynamickým rozsahem; čas 1/200 s, clona 13 a citlivost 100 ISO. Uprostřed s využitím kreativního programu Selektivní barva (čas 1/320 s, clona 9 a citlivost 100 ISO). A vpravo „efekt“ Barevná skica (čas 1/400 s, clona 10 a citlivost 100 ISO). Ohnisko bylo vždy to nejkratší, tedy 18 mm (ekv. 27 mm).

 

 

 

Noční město, celkový záběr. Nejkratší ohnisko (18 mm; ekv. 27 mm), čas expozice 3 s, clonové číslo 11 a citlivost 500 ISO. Program s prioritou clony.

 

 

 

Noční město, výřez z předchozího záběru pomocí zoomu na maximu (105 mm; ekv. 157 mm). Čas expozice 2 s, clonové číslo 16 a citlivost 2 500 ISO. Program s prioritou clony.

 

 

 

A ještě třikrát na výšku. Vlevo ohnisková vzdálenost 42 mm (ekv. 63 mm), čas 8 s, clona 16 a citlivost 500 ISO. Uprostřed a vpravo je použito nejdelší ohnisko, ale zatímco uprostřed jsem použil ekvivalent citlivosti ISO 500 (čas 13 s, clona 22), vpravo to bylo maximum, tedy 25 600 (čas 0,4 s a clona 22).

 

 

 

A na závěr alespoň dva snímky ze „setkání gondol na Vltavě“, kde jsem ale hlavně zkoušel natáčet video, a to s použitím externího mikrofonu Nikon ME-1 i bez něj. Nejkratší ohnisko (18 mm; ekv. 27 mm), čas expozice 1/250 s, clonové číslo 8 a citlivost ISO 125.

 

 

 

A zde ohnisková vzdálenost 90 mm (ekv. 135 mm), čas expozice 1/250 s, clona 8 a citlivost ISO 180.

 

Stručně na závěr

Kombinace těla Nikon D5100 a setového kompaktního objektivu Nikon AF-S DX Nikkor 18–105 mm 1:3,5–5,6G ED VR, to je velmi zajímavá volba. Objektiv nabízí 5,8× zoom, efektivní systém optické stabilizace obrazu – redukce vibrací (VR) a výkonný ultrazvukový zaostřovací motor (SWM). A protože kit pořídíte za dvacet tisíc korun, představuje cenově dostupný a poměrně všestranně použitelný fotografický systém.

 

Výborně poslouží třeba na cestách a jako rodinný fotoaparát. Atraktivní je podle mě ale hlavně pro ty potenciální uživatele, kteří by se rádi věnovali různě zaměřené digitální tvorbě a využijí nabízený kreativní potenciál. Tedy nejen vysoce citlivý snímač formátu APS-C s vysokým rozlišením, obvod s procesorem Expeed 2 a různé výměnné objektivy, ale také kvalitní displej na výklopném a otočném panelu a širokou nabídku režimů, programů a funkcí včetně „hravých“, které lze uplatnit pro pořizované fotografie i natáčené video. Anebo si ještě dokoupí některé nabízené příslušenství a zúročí jednu z hlavních předností – fakt, že D5100 je součástí nesmírně bohatého a stále se rozšiřujícího modulárního systému.

 

Kvalita snímků je výborná, včetně vykreslení jemných detailů obrazu, míry a charakteru digitálního šumu, ale i dynamického rozsahu – prostě celková reprodukční charakteristika. Samozřejmě je třeba dát si pozor na přeexpozici při snímání scén s vysokým kontrastem. Doporučit mohu využití funkcí jako HDRI a Active D-Lighting, případně i bracketing. Kvalitní je také video a líbí se mi možnosti a funkce, které nabízí.

 

Pochvalu zaslouží ergonomie, dobrá je i zvolená koncepce ovládání s využitím funkčního rozhraní na displeji, která ovšem možná přece jen trochu více "nahrává" těm uživatelům, kteří k D5100 přecházejí od kompaktů, anebo nepreferují určité jednoduché postupy. Jako příklad můžu uvést, že já třeba pro rychlou, pohotovou volbu zaostřovacích bodů raději používám jedno tlačítko a otočný kroužek. Ale to už se dostáváme k otázce našeho zaměření a na "tenký led" osobních preferencí. Každopádně celkově mohu říci, že D5100 je jedna z nejlepších kompaktních digitálních zrcadlovek pro amatérské tvůrce.