Nikon D70 - amatérská digitální zrcadlovka mezi nebem a praxí - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Nikon D70

Nikon D70

15. dubna 2004, 00.00 | Digitální zrcadlovka s objektivem za cca 40 000 Kč, to je něco, čemu by ještě před nedávnem málokdo uvěřil. Že to je možné předvedli již dva světoví výrobci fotografické techniky. V dnešní recenzi se podíváme na čerstvý model Nikon D70 a ve stručnosti jej porovnáme s jeho dražší variantou Nikon D100.

Již v době, kdy Canon ohlašoval nástup své levné digitální zrcadlovky EOS 300D, se dalo předpokládat, že s něčím podobným přijde na trh i jeho největší rival - společnost Nikon. Otázkou bylo, kdy se tak stane a zda se i on vydá stejnou cestou omezující kreativitu amatérských fotografů ochuzením ovládacích prvků a řady voleb firmwaru fotoaparátu. Že byl v tomto ohledu Nikon citlivější asi již víte. Pokud ne nebo se chcete dozvědět bližší informace o této skvělé digitální zrcadlovce nesoucí typové označení D70, přijměte pozvání k následující recenzi.

Konstrukce, design
Design digitální zrcadlovky D70 si zachovává stejné rysy, jaké má jeho vyspělejší bratříček Nikon D100. Popišme si nyní, v čem se od sebe oba modely na pohled liší. Tělo D70ky o rozměrech 140x111x78 mm a hmotnosti 595 g je vyrobeno převážně z odolného plastu se zdařilou povrchovou úpravou. Bajonet objektivu je kovový.
Na přední straně fotoaparátu přibylo v pravém horním rohu nenápadné okénko infračerveného přijímače. Změněno bylo také umístění otočného páčkového přepínače režimu ostření, u kterého byla vynechána poloha C (průběžné doostřování, které se nyní nastavuje v menu). Tlačítko blesku již není mechanicky svázáno s interním bleskem, který tedy sám bez zapnutého přístroje nevyskakuje. V levé polovině přední části fotoaparátu se také přestěhovalo tlačítko kontroly hloubky ostrosti a byl mírně přepracován tvar gripu.

Při pohledu na fotoaparát shora si všimneme jiného barevného provedení okolo spouště (jako o Coolpixe 8700), která nemá možnost přišroubování drátěné spouště. Také význam tlačítek vedle ní byl změněn. Stavový displej byl také přepracován z důvodu nutnosti zobrazování některých nových ikon. Kruhový ovladač v levé části nyní nabízí řadu kreativních režimů a již není kombinován s prstencem pro přepínání režimů snímání. Podobně bylo zjednodušeno ovládání měření expozice, které se již neprovádí otočným prstencem okolo tlačítka uzamčení expozice.
Na zadní straně fotoaparátu byla malinko jinak umístěna tlačítka vedle displeje, který při stejné úhlopříčce 1,8" nabízí o trochu vyšší rozlišení - 130 000 obrazových bodů. Jiné mechanické provedení má i zámek multifunkčního voliče vpravo od něj.

Optický hledáček nabízí oproti D100ce malinko menší úhlopříčku (18 mm oproti 20 mm) a také disponuje menším rozsahem dioptrické korekce (-1,6 až 0,5).
Po levém boku fotoaparátu byla pro snazší manipulaci rozdělena gumová krytka konektorů na dvě části, čímž se s ní lépe manipuluje. Díky tomu je potenciálně používanější USB konektor pohodlně přístupný. Otočná kolečka (příkazové voliče) umístěná v horní části bateriového gripu z přední a zadní strany přístroje mají malinko drobnější mechanické provedení.

Zásadní rozdíl oproti D100ce na spodní straně je absence konektorů pro připojení přídavného bateriového vertikálního gripu.

Technická specifikace
Nikon D70 staví na novém CCD snímači o rozměrech 23,7x15,6 mm (označovaný jako DX formát) s efektivním rozlišením 6,1 miliónů bodů. Fotoaparát z něho získává obrazová data s 12ti bitovou barevnou hloubkou při volitelné citlivosti 200 až 1600ISO nastavitelné po krocích 1/3 EV. Snímky o maximální velikosti 3008x2000 obrazových bodů jsou ukládány na CF paměťovou kartu (typ I, II včetně podpory MicroDrive) ve formátu JPEG či bezeztrátovém surovém NEF (RAW) formátu. Kombinace obou těchto formátů současně je možná, fotoaparát ukládá zvlášť soubor ve formátu NEF a vedle něj náhledový JPEG. K dispozici jsou tři barevné prostory - sRGB, AdobeRGB a sRGB vytvářející živější barvy. Podporován je EXIF 2.21, DPOF a DCF 2.0.
Bajonet objektivu je plně kompatibilní s D, G a DX objektivy, u kterých je potřeba s 1,5násobným ořezovým faktorem. Ostření u nich probíhá buď ručně nebo automaticky pomocí zaostřovacího systému Multi-CAM900 - jednorázově či krokově. Na výběr je jeden z pěti ostřících bodů, mezi kterými může volit fotograf či automatika přístroje. Ta také dokáže zaostřit na nejbližší objekt. Za zhoršených světelných podmínek pomáhá ostření intenzivní bílé světlo s dosahem několika metrů. Samozřejmostí je průběžné doostřování včetně prediktivního režimu.
D70 je první digitální zrcadlovka společnosti Nikon, nabízející vedle klasickým P/A/S/M režimů také šest kreativních programů a plně automatický režim. Měření expozice je buď TTL průměrové, 3D maticové, s vyváženým středem (jeho průměr je nastavitelný) či bodové v aktivním bodě zaostření. Korekce expozice je možná v rozsahu +- 5 EV s krokem po 1/3 či 1/2 EV. Rozsah expozičních časů je od 30 s do 1/8000 s, dále je k dispozici režim BULB, exponující až do 30 minut, a pochopitelně expoziční bracketing.
Vyvážení barev pracuje buď automaticky na základě 1005 bodového TTL snímače, se šesti předdefinovanými hodnotami (u kterých je možno jemně doladit odstín) a pochopitelně s ruční kalibrací. Tu je možno provést dle neutrálně šedé předlohy či pomocí uloženého referenčního snímku. K dispozici je také bracketing vyvážení bílé.

U interního blesku je možno korigovat intenzitu záblesku v rozsahu -3 až + 1 EV. Intenzita záblesku může být určena klasickým či inteligentním TTL měřením (i-TTL). V manuálním režimu lze jeho výkon řídit přímo. S externím bleskem připojitelným pomocí hot-shoe patice je fotoaparát schopen synchronizace až do 1/500 s, což je lepší výsledek než u D100. i-TTL měření intenzity záblesku pracuje pouze s novou řadou systémových blesků (v současné době SB-800 a jednodušší SB-600), což je potřeba mít na paměti. U interního i externího blesku je možno volit jeden z pěti režimů (přední/zadní závěrka, pomalá synchronizace, s/bez korekce červených očí).
Pořízené snímky je možno přímo ve fotoaparátu během ukládání programově upravovat. Nabízí se několik předdefinovaných situací (měkčí, ostřejší obraz, přímý tisk apod.) či ruční ovlivnění parametru ostrosti, kontrastu, saturace a barevného prostoru. V kreativních režimech jsou tyto funkce omezeny - fotoaparát má zabudovány takové profily, které přináší živější obrazy odpovídající danému typu scény za cenu jistých nepřesností v podání barev.
Fotoaparát nabízí režim samospouště s prodlevou nastavitelnou mezi 2 až 20 s, expozici je možno spustit také pomocí infračerveného dálkového ovládání. V sekvenčním režimu dokáže fotoaparát D70 exponovat 3 snímky za sekundu až do zaplnění vyrovnávací paměti fotoaparátu. Dále pokračuje s větší prodlevou mezi expozicemi. Podrobněji si o tomto režimu povíme v kapitole Praktické zkušenosti.
V režimu prohlížení dokáže fotoaparát automaticky natáčet pořízené snímky. V jejich náhledu zobrazuje přepálená místa, histogram rozložení jasu či podrobné informace o expozici. Samozřejmostí je možnost indexového náhledu či digitálního zvětšení snímku.

K počítači se fotoaparát připojuje pomocí rychlého USB 2.0 rozhraní, napájen může být externím zdrojem či Li-Ion akumulátorem EN-EL3 (7,4 V / 1400 mAh). Ten je součástí balení, které dále obsahuje jeho rychlonabíječku, ramenní popruh, USB a videokabel, krytku LCD monitoru a krytka těla, držák baterií, očnici a CD-ROM se softwarem Nikon View.

Ovládání
Ovládání fotoaparátu Nikon D70 si zanechalo jistý styl profesionality, nicméně vzhledem k zaměření na jinou cílovou skupinu bylo přepracováno tak, aby odpovídalo zvyklostem amatérských přístrojů. O tom hovoří především přepracování hlavního kruhové voliče, kterým se nastavují pouze jednotlivé režimy fotoaparátu. Další parametry, které se na něm určovaly, se nyní nastavují pomocí příkazových otočných voličů za současného stisku odpovídajícího tlačítka vedle LCD, o čemž píšeme dále v praktických zkušenostech. Ovládání bylo dále zjednodušeno vynecháním otočných ovládacích prvků (prstenec režimu focení pod kruhovým voličem a režim měření expozice okolo tlačítka uzamčení expozice), které byly nahrazeny tlačítky. Tím se však liší způsob práce při focení s časovačem samospouště. Zatímco na fotoaparátu Nikon D100 jsme do tohoto režimu přepnuli otočením voliče, který zůstal stále na svém místě, D70 aktivuje režim stisknutím tlačítka a po expozici se z něj vrací zpět do normálního režimu.Což může být při opakované expozici se samospouští (například při focení v noci ze stativu) nepříjemné. Nabízí se však možnost dokoupení infračerveného dálkového ovládání.

Další tlačítko se symbolem blesku umístěné pod interním bleskem slouží pro určení jeho režimu i kompenzace intenzity záblesku, což se provádí obdobně jako další přímo volené parametry pomocí hlavního a vedlejšího příkazového voliče. Jejich význam lze v menu prohodit podle zvyklosti.Těmito voliči se samozřejmě kromě nastavování parametrů určuje primárně hodnota clony a času. Filozofie práce s nimi je taková, že při stisknutém tlačítku určitého parametru (například kvalita snímku) se jedním voličem určuje základní hodnota (například JPEG s plným rozlišením 3008x2000 obrazových bodů) a druhým voličem se pak daný parametr jemně doladí (zde například míra komprese pro dané rozlišení).
Veškeré nastavení fotoaparátu, včetně parametrů, které jsou rychle přístupné pod jednotlivými tlačítky, je možno určovat v menu přístroje, které je uspořádáno do čtyř záložek. Každá je pak tvořena řádkovým seznamem jednotlivých parametrů, jejichž hodnota se provádí v dalším zobrazeném okně. V menu se pohybuje pomocí multifunkčního křížového voliče, kterým se také parametr potvrzuje (stisknutím klávesy vpravo, o čemž menu informuje).

Menu je oproti D100ce přehlednější a čitelnější díky větším nápisům, které se daří na stejně velkém displeji zobrazovat díky tomu, že bylo vynecháno vykreslování jeho záhlaví a zápatí s nadpisem a směrovými šipkami informujícími o tom, že menu pokračuje na další obrazovce. Ještě se ve stručnosti podívejme na uspořádání jednotlivých záložek. První se věnuje režimu přehrávání a obsahuje takové položky, jako je mazání snímků (všech či hromadné jednotlivě vybraných), jejich tisk či automatická prezentace. Záložka Režimu focení umožňuje jednak nastavení parametrů dostupných i přímo pod tlačítky (citlivost, vyvážení barev apod.) a dále určuje ovlivnění snímků z hlediska ostrosti, kontrastu a barevného podání. Třetí záložka je vyhrazena jednotlivým uživatelským volbám, mezi které patří způsob ostření s výběrem zaostřovacího bodu, volba kroku korekce expozice (1/3 či 1/2 EV), význam tlačítka uzamčení expozice, způsob měření intenzity záblesku či zobrazení pomocných rovnoběžek v matnici hledáčku. Uživatelské volby se nastavují v poslední záložce SetUp, kde najdeme takové parametry, jako je nastavení data a času, intenzity podsvícení, aktivace automatického natáčení snímku či vytvoření referenčního snímku pro programové odstranění skvrn vzniklých od nečistot na snímači.

Kvalita snímků
Rozměr CCD snímače fotoaparátu Nikon D70 je výrazně větší, než je tomu u kompaktních přístrojů, což se pozitivně projevuje v menší úrovni digitálního šumu na snímcích pořízených s vyšší citlivostí, což dokumentuje následující obrázek.

Porovnání šumu bez redukce při citlivosti 200, 250, 320, 400, 500, 640, 800, 1000, 1250 a 1600 ISO (zleva doprava, shora dolů)

Dokonce i snímky pořízené při citlivosti 1600 ISO jsou ještě použitelné bez větší ztráty detailů.

Porovnání šumu a optického přiblížení setového objektivu Nikkor AF-S 18-70 mm, 1:3,5-4,5G ED na denních snímcích (zleva doprava a shora dolů:200 ISO - 27 mm, 200 ISO - 105 mm, dále 400, 800 a 1600 ISO)

Porovnání šumu a vyvážení barev na nočních snímcích (první snímek slunečno, ISO 200 - další snímky automatické vyvážení barev, ISO 800, 1600 - poslední snímek IS0 200, expozice 30 s, vypnutá redukce šumu)

Je potřeba si uvědomit, že zde publikované snímky jsou pořízeny s neutrálním doostřováním a bez zvyšovaného kontrastu, takže se mohou oproti snímkům pořízenými digitálními kompakty jevit jako neostré. Takové snímky dokáže D70 při hodném nastavení parametrů také produkovat a v kreativních režimech je i produkuje. Velká výhoda je však v tom, že pokud chceme, dokážeme získat věrné fotografie bez degradujících programových úprav, které můžeme následně zpracovat až v grafickém editoru.
Také je třeba mít na paměti, že výsledná kvalita snímků u digitální zrcadlovky závisí na použitém objektivu a jeho aktuálně nastaveném clonovém číslu a ohniskové vzdálenosti. Všechny naše ukázky byly pořízeny setovým objektivem Nikkor AF-S 18-70 mm, 1:3,5-4,5G ED.

Porovnání optického zkreslení a rozlišení (vlevo ohnisko 35 mm, vpravo 105 mm, vždy clona 22)

Automatické vyvážení barev vytvářelo mírně žlutavý nádech, což ve většině případů není na škodu, ruční vyvážení se nastavovalo hůře díky nemožnosti sledování scény na displeji. Nicméně pracovalo dobře.

Porovnání vyvážení barev (vlevo automatické a vpravo ruční vyvážení bílé)

Praktické zkušenosti
Vzhledem k tomu, že v redakci pracujeme denně s Nikonem D100, nebyl pro nás problém zorientovat se i v modelu D70. Jeho ovládání je prakticky stejné, akorát se provádí v mnoha ohledech jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že konstruktéři potřebovali získat místo na kruhovém ovladači, museli přesunout nastavování obrazových parametrů na samostatná tlačítka na zadním panelu, jak jsme ostatně již popsali v kapitole ovládání. Toto řešení přináší svoje výhody i nevýhody. Velkou výhodou je ten fakt, že není potřeba pro každou změnu citlivosti, vyvážení bílé či velikosti snímku otáčet kruhovým voličem. Na druhou stranu však nastavovaný parametr sledujeme na stavovém displeji, který je na horní straně přístroje, na kterém je i kruhový volič, který se používal pro nastavování u D100. Nový "tlačítkový" způsob je každopádně rychlejší. V tomto stylu promlouvají i další změny ovládání. Například mazání snímku se provádí pouze stisknutím tlačítka smazat - na jeho první stisknutí se zobrazí dotaz na smazání a druhý stisk dotaz potvrdí. U modelu D100 bylo potřeba pro smazání obou rukou a více stisknutí, protože se dotaz musel potvrdit klávesou OK.
Možnost výběru části zvětšeného náhledu v režimu prohlížení před jeho vlastním zobrazením je užitečná funkce, podobně jako automatické otáčení snímku pořízeného na výšku. V tomto okamžiku je využita pouze část plochy LCD. Tato plocha zůstává zachována i při prohlížení zvětšené části snímku, což vzhledem k malému výřezu zvětšeného snímku považujeme silně za nepraktické. Řešením je pouze vypnutí funkce automatického otáčení, kdy snímek zabírá celou plochu LCD a tudíž je vidět jeho větší část i v okamžiku zvětšení.
Porovnáme-li D70 s D100kou v ruce, ucítíme citelný rozdíl v hmotnosti i v provedení těla. Kovová robustnější D100 je také stabilnější během expozice, kdy mechanismus v D70 vydává mnohem hlasitější zvuk a také způsobuje větší otřesy. Což se může stát při delších expozičních časech a ohniscích objektivu nepříjemným vzhledem k tomu, že D70 neumožňuje minimalizaci rozechvění před sklopením zrcátka. To je jeden z mála nedostatků, které nám na tomto modelu opravdu vadily.
Na druhou stranu nás na D70 velice potěšila rychlost, s jakou dokáže zapisovat na paměťovou kartu, což se pozitivně projeví i v délce sekvenčního režimu, při kterém se hned nasnímaná data ukládají na kartu. Během našich testů jsme dokonce zjistili, že typicky dokáže Nikon D70 pořídit v jedné sérii více snímků, než kolik uvádí výrobce. Pro snímky ukládané ve formátu JPEG v plné kvalitě a rozlišení to je 11 snímků pořízených s rychlostí 3 sn./s oproti deklarovaným devíti. Přičemž navíc před každou expozicí fotoaparát doostřuje. Co se rychlosti zápisu týče, dokáže D70 sérii 6 JPEG snímků v plné kvalitě a rozlišení uložit za pouhé 4 s, což je citelný pokrok oproti D100, která potřebuje pro uložení stejného množství dat 10 s. Navíc D100 nedokáže zachytit tolik snímků najednou vhledem k menší velikosti vyrovnávací paměti. Ještě porovnejme ukládání surových dat - D70 potřebuje pro zapsání 3 NEF souborů 5 s oproti 17 s, které potřebuje D100 pro RAW souborů. Zde však navíc přichází ke slovu i rozdíl mezi bezeztrátově komprimovaným NEF formátu D70ky oproti objemově většímu nekomprimovanému RAW pocházejícímu z Nikonu D100.
Výhoda tohoto fotoaparátu je nejen v rychlosti zápisu dat na kartu, ale i koncepci práce s daty, která umožňuje řekněme "ukládání na pozadí" bez omezení ostatních funkcí přístroje. Což je velké plus například pro reportážní práci.

Závěr
Celkově lze D70ku charakterizovat jako velice pokročilý a dobře zpracovaný amatérský model, který nabízí vše potřebné pro náruživého amatérského fotografa. Z pohledu amatéra nenabízí D100 skoro nic zásadně potřebného navíc za výrazně vyšší pořizovací hodnoty fotoaparátu. Navíc mu fotoaparát nabídne možnost získání na pohled líbivých snímků jednoduše získaných díky kreativním režimům. Přesto však fotoaparát dokáže v ručním režimu při správném nastavení obrazových parametrů podávat přesné a věrné snímky.
Na druhou stranu jakmile začneme mluvit o profesionální práci, je rozdílů mezi D70 a D100 překvapivě hodně a D70 rozhodně nemůže plnohodnotně D100ku nahradit. Rozdíl mezi oběma fotoaparáty je tedy především v jejich provedení a nabídnuté doplňkové výbavě. Nemožnost připojení přídavného bateriového gripu, nutnost užití infračervené spouště namísto drátěné, několik programových omezení přístroje či nefunkčnost starších systémových blesků v (D-)TTL režimu D70ku přeci jen z pohledu profesionála může handicapovat.
Celkově Nikon D70 i s čerstvě zvýšenou doporučenou cenou 38 990,- Kč s DPH za samotné tělo je vynikající volba pokud hledáte maximální výkon a flexibilitu za přijatelnou cenu. Rozhodně si se svým největším konkurentem EOS 300D nezadá a navíc je dále prodáván ve třech kombinacích s různými objektivy, od nichž se odvíjí i výsledná atraktivní cena.