Nikon D80 - propracovaná 10 MPix DSLR v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

4. října 2006, 00.00 | Po dvou letech a půl se dočkala digitální zrcadlovka Nikon D70 svého skutečného nástupce. Verze D70s byla pouhým face-liftem a v rozlišení ztrácela na svou konkurenci Canon 350D. Nyní se Nikonu podařilo přijít s novou levnou DSLR s rozlišením 10 MPix ve stejnou dobu, jako Canonu. Nikon D80 se pyšní mnoha dobrými parametry, kvalitním provedením, ale jak doopravdy fotí? To zjistíme v dnešní recenzi.

{Popis a konstrukce}

Po dvou letech a půl se dočkala digitální zrcadlovka Nikon D70 svého skutečného nástupce. Verze D70s byla pouhým face-liftem a v rozlišení ztrácela na svou konkurenci Canon 350D. Nyní se Nikonu podařilo přijít s novou levnou DSLR s rozlišením 10 MPix ve stejnou dobu, jako Canonu. Nikon D80 se pyšní mnoha dobrými parametry, kvalitním provedením, ale jak doopravdy fotí? To zjistíme v dnešní recenzi.

Konstrukce a design
Nikon D80 zcela jasně vychází ze svého předchůdce D70s, resp D70. Na rozdíl od svého soupeřem Canonu 400D má příjemně tvarovaný vysoký grip s kvalitním povrchovým zpracováním. Nepůsobí tolik "plastově". Ve skutečnosti samozřejmě je povrch převážně plastový, ale kvalita provedení je velmi dobrá. Celkově je D80 menší než D70, ale změna není příliš radikální. Velikostí se tak blíží spíše D50.

I když se na první pohled příliš věcí nezměnilo, jsou to právě ty objevené detaily, které potěší uživatele D70. Na přední straně přibylo programovatelné tlačítko, umístěné mezi gripem a bajonetem těla nad tlačítkem pro kontrolu hloubky ostrosti. U tlačítka, kterým se aktivuje vestavěný blesk, přibylo tlačítko pro nastavení bracketingu, které zde sem bylo přesunuto ze zadní strany (u D70).

Na horní straně došlo také k několika změnám. V levé části umístěný otočný volič expozičních režimů je o něco menší a nepoužívá se tak dobře jako u D70, což nelze považovat za velkou chybu, ale jedná se zřejmě o jediné minus v konstrukci D80ky. Patice externího blesku je chráněna záslepkou. Napravo od blesku je velký stavový displej s podsvícením, které se aktivuje pomocí otočného prstence okolo spouště. Na místo, kde u D70 bylo tlačítko podsvícení se nyní přesunulo tlačítka pro sériové snímání a nastavíme zde režim AF.

Na zadní straně došlo také k přesunům. Tlačítko mazání snímků je nyní v levém horním rohu, na jeho původním místě je nyní potvrzovací tlačítko OK. Řada tlačítek nalevo od displeje zůstala stejná, pouze se prohodilo pořadí dvou tlačítek. Kolegové v Japonsku zřejmě došli k názoru, že je to tak lepší. Odstraněním slotu CF karty a nahrazením mnohem menším pro SD kartu zlepšilo držení fotoaparátu a celková odolnost těla. Nová je také gumová očnice hledáčku, která je nyní výsuvná, stejně jako u D200.

Levý bok fotoaparátu nabízí gumovou krytkou chráněné konektory USB, napájení, AV výstup a kabelovou spoušť. Spodní strana zůstala beze změn. Kovový závit stativu je umístěn v ose objektivu a prostor baterie je řešen stejně jako u D70. Nově můžeme k D80 přikoupit také bateriový grip.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace
Ve fotoaparátu byl použit snímač s efektivním rozlišením 10,2 MPix a rozměry 23,6 x 15,8 mm (APS-C). Snímky můžeme ukládat v rozlišení 3 872 x 2 592, 2 896 x 1 944 a 1 936 x 1 296 bodů ve formátech JPEG a RAW (samostatně, nebo do obou zároveň, přičemž u JPEG můžeme nastavit různé stupně komprese). Citlivost snímače můžeme nastavit na ISO 100, 125, 160, 200, 250, 320, 400, 500, 640, 800, 1000, 1250 a 1600. Dále můžeme použít zvýšení citlivosti na ISO 2000, 2500 a 3200 (označení jako HI 0.3, HI 0.7 a HI 1). Funkce automatické volby citlivosti můžeme aktivovat s nastavením hranice maximální citlivosti a nejdelšího času expozice. Snímkům můžeme nastavit stupeň ostrosti, kontrastu, saturace, odstínu, barevný prostor (sRGB, Adobe RGB a optimalizovaný sRGB pro záběry krajin). K dispozici je také černobílý režim s nastavitelným žlutým, oranžovým, červeným a zeleným filtrem. Pro vysoká ISO je fotoaparát vybaven redukcí šumu, kterou lze nastavit na tři různé stupně, nebo ji zcela vypnout. Je zde také samostatná redukce šumu pro expozice delší než 8 s. Celková doba pořízení snímku se tak prodlouží cca 1,5x až 2x. Nutno dodat, že tato funkce zpomaluje sériové snímání, i když časy jsou pod 8 s.

Bajonet Nikon F Mount podporuje i objektivy DX, které jsou určené pro digitální DSLR zrcadlovky se snímačem o velikosti APS-C. Díky této velikosti snímače také musíme počítat s ořezovým (prodlužovacím) faktorem 1,5x. To znamená, že fyzické ohnisko nasazeného objektivu musíme násobit 1,5x abychom získali ohnisko, se kterým bychom měli stejný úhel záběru na kinofilmovém přístroji (nebo na DSLR se snímačem o velikosti kinofilmového políčka). Optický průhledový SLR hledáček je oproti D70 větší, odpovídá tomu, co byl použit u D200. Nalezneme zde dioptrickou korekci, výměnnou očnice a lze si v hledáčku zobrazit i pomocnou mřížku. Stejně jako u D200 je přímo v zorném poli hledáčku upozornění na fotografování bez paměťové karty, aktivaci černobílého režimu a docházení energie v baterii. Zvětšení hledáčku je 0,94x a pokrývá cca 95% scény. 11bodové automatické TTL zaostřování Multi-CAM1000 umí pracovat v režimu jednorázového ostření, kontinuálního zaostřování, nebo ho můžeme přepnout na manuální režim. Nechybí ani prediktivní zaostřování, které se v případě potřeby v kontinuálním režimu automaticky aktivuje. Oblast zaostření můžeme nastavit na jeden bod (libovolný ze všech 11) nebo skupinu bodů. Automatika umí i sledovat pohyb objektu a přepínat jednotlivé body (Dynamic Area). K dispozici je také celoplošné měření s prioritou ostření na nejbližší objekt.

O měření expozice se stará 3D Color matrix metering II, které měří celoplošně, celoplošně s důrazem na střed nebo bodově. K tomu využívá speciální 420 bodový RGB senzor. Měření s důrazem na střed dává 75% váhy na 6, 8, nebo 10 mm kruh v hledáčku. Bodové měření pracuje pouze na 3,5 mm kruhu v hledáčku (cca 2,5% plochy). Expozici nastavuje automatika nebo uživatel pomocí režimů s prioritou času a clony, nebo pomocí manuálního režimu. Automatiku lze regulovat pomocí kompenzace expozice v rozsahu +-5 EV po 1/3, nebo ? EV krocích. Závěrka pracuje v rozsahu od 1/4 000 s do 30 s. Využít můžeme i režim Bulb. Nově je zde také vícenásobná expozice (multiexpozice) pro 2, nebo 3 snímky nebo funkci Overlay, kdy můžeme překrýt dva RAW snímky, nastavit míru prolnutí a výsledek uložit. Sériové snímání pracuje maximální rychlostí 3 sn./s a buffer by měl tuto rychlost udržet pro až 100 snímků ve formátu JPEG a 6 ve formátu RAW.

Vyvážení bílé barvy nabízí kromě automatického měření také možnost volby přednastavených hodnot s možností korekcí, nastavení číselné hodnoty teploty barev (od 2 500 K do 9 900 K) a samozřejmě také manuální měřen. Vestavěný blesk má směrné číslo 13. Nabízí klasické režimy, včetně odpalování externích blesků, simulaci osvětlení (modelační světlo) a stroboskopického režimu. Synchronizace blesku pracuje až do 1/200 s. Pro TTL měření záblesku je nutno použít blesky podporující systém i-TTL.

Pro ukládání dat se používá paměťová karta Secure Digital (SD s podporou SDHC). TFT LCD displej na zadní straně má úhlopříčku 2.5" a rozlišení 230 000 bodů. Videovýstup podporuje formáty PAL i NTSC. Pro přenos dat má přístroj zabudované vysokorychlostní USB 2.0. Pro napájení se používá Li-ion akumulátor EN-EL3e, přičemž je možné dokoupit i battery pack MB-D80 (vertikální bateriový grip), dálkové ovládání ML-L3, nebo externí adaptér pro napájení ze sítě. Akumulátory EN-EL3e se dají použít zpětně v D70 i D100, ale naopak to nefunguje. Zbývající kapacita baterie se velmi lehce zjistí v menu fotoaparátu, kde se zobrazí s přesností na jednotky procent. Fotoaparát také doporučí výměnu baterie, pokud se blíží konec její životnosti.

[-more-]{Ovládání fotoaparátu}

Ovládání
Ovládání je u Nikonu již tradičně poměrně dobře zvládnuté. Intuitivní ovládání lze rychle pochopit a oproti D70 se uživatelé dočkají několika vylepšení. Jak již bylo řečeno u konstrukce, fotoaparát se příjemně drží, i když je grip menší než u D70. Zapínání je chytře umístěno u spouště, stačí tedy pootočit prstencem a díky rychlému náběhu ihned fotografovat. Spoušť má poměrně krátký chod, ale namáčknutí je dobře čitelné. Stejně tak ostatní tlačítka se velmi dobře používají. Z většiny byla zachována koncepce stisknutí tlačítka a otáčení multifunkčního kolečka, pro nastavení požadovaného parametru. Pouze sériové snímání (resp samospouště) a režim AF lze nastavit pouhým stisknutím, kdy se různé nastavení střídá po každém stisku, stejně jako u kompaktů (je však možné používat i kolečko pro nastavení těchto parametrů). Ostatní parametry jako je oblast měření expozice, kompenzace expozice, vyvážení bílé, citlivost a rozlišení snímků nastavím "dvojhmatem".

V menu nalezneme spoustu užitečných funkcí, díky kterým si můžeme fotoaparát přizpůsobit. Menu Custom Settings nabízí nastavení zvuků, režim výběru bodu AF (Single, Dynamic, Auto-area), velikost středového bodu AF (Normal, Wide), přisvícení AF, fotografování bez paměťové karty, automatické zobrazení pořízeného snímku, automatické ISO (s nastavitelným max ISO, nebo nejdelší čas expozice), zobrazení pomocní mřížky ve hledáčku, zobrazení upozornění v hledáčku (docházející baterie, absence pam. karty, černobílý režim), kroky EV (1/3, nebo 1/2), nastavení kompenzace expozice pouze otáčením kolečka, velikost středu měření expozice s důrazem na střed (6, 8 a 10 mm), bracketingu (AE+blesk, AE, blesk, WB), prohození funkcí multifunkčních koleček, nastavení funkce programovatelného tlačítka (zobrazení ISO v hledáčku, zobrazení mřížky, volba typu AF bodu, volba typu středového bodu, zablokování nastavení blesku s iTTL, vypnutí blesku, celoplošné měření, měření s důrazem na střed, bodové měření), trvalé podsvícení stavového displeje v době kdy je zapnuto měření expozice, funkce tlačítka AE-L/AF-L (blokace měření expozice, blokace zaostření, blokace nastavení blesku, jednorázové zaostření, případně jejich kombinace), blokování expozice při namáčknuté spoušti, zvýraznění bodů AF, režim vestavěného blesku (M, TTL, strobo, Commander mode), rychlost závěrky při použití blesku (od 1/60 s do 30 s), automatické použití rychlých časů s bleskem Speedlite, modelovací světlo (stisknutím tlačítka náhledu hloubky ostrosti se spustí všechny připojené Speedlight blesky), doba pro zhasnutí displeje, doba pro vypnutí měření expozice, prodleva samospouště a nastavit zde musíme použitý typ baterií v přídavném battery gripu MB-D80 (alkalické, Ni-MH, lithium, Ni-Mn). K většině položek také existuje krátká nápověda, která se zobrazí při držení příslušného tlačítka.

Nabídka je to poměrně vyčerpávající a v této cenové kategorii nepříliš častá. Samozřejmě dále v menu nalezneme položky pro zvednutí zrcátka, aby se dal vyčistit senzor, zobrazení stavu baterií, jako u D200 (v jednotkách procent) a verzi firmware. Zcela poslední menu je u D80 "Retouch Menu", kde můžeme pořízené snímky upravovat. Lze aplikovat vždy jen jednu úpravu a originál zůstane zachován. K uživatelům DSLR se tak dostane funkce D-lighting, kterou znají majitelé novějších kompaktů Nikon (funkce prosvětluje tmavé oblasti snímku), korekce červených očí, ořezávání, převádění do BW, barevné efekty (skylight, oteplující filtr a color balance), zmenšení snímku na 640 x 480, 320 x 240, nebo 160 x 120 a funkce Image overlay, kde můžeme překrývat dva RAWy s nastavitelnou průhledností.

[-more-]{Kvalita snímků a hodnocení}

Kvalita snímků
Digitální šum je na lepší úrovni než jsme čekali. D80 převzal podobný vzhled šumu jako D200. Více se tedy podobá zrnu na kinofilmu a vyvaruje se typickému střídání barevných pixelů. Je však poměrně znát, že svou roli zde hraje silnější softwarová redukce šumu, kterou lze samozřejmě také vypnout. Celkově nás D80 poměrně překvapila, i když nepodává lepší výsledky než Canon 400D. V oblasti šumu je na vysokých citlivostech Canon 400D o něco málo lepší. Rozdíl zde ale není nijak obrovský.

Automatické vyvážení bílé barvy pracuje velmi dobře. Kromě předvoleb, automatiky a manuálního měření je u D80 nově také nastavení teploty v Kelvinech.

Ostrost a kvalita výsledného snímku je radikálně ovlivněna kvalitou použitého objektivu. Setový objektiv Nikkor 18-135 mm F3,5-5,6 G ED poskytuje slušný rozsah ohniska od širokoúhlého ekvivalentu 27 mm do oblasti slabšího teleobjektivu 203 mm (ekvivalenty při nasazení na kinofilm). Vysoké rozlišení 10 MPix lze využít pro tisk velkých reprodukcí, radikálnější ořezy apod. Pro amatérské použití při fotografování dovolené a podobných situací nemá rozlišení 10 MPix větší smysl. Pro tisk na max A4 a nepříliš náročné úpravy stačí i 6 MPix, která nabízí D70s, nebo D50.

[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Praktické zkušenosti
Jak je již u Nikonu zvykem, D80 startuje takřka okamžitě. Ihned po otočení prstence můžeme začít fotografovat. Rychlou odezvu má fotoaparát i při prohlížení snímků. Při testování jsme se nesetkali se stavem, kdy by se muselo na fotoaparát čekat, nebo by zdržoval při svižném fotografování. Pokud držíme stisknutý křížový ovladač při prohlížení snímků, fotografie se na displeji velmi rychle střídají v plné kvalitě, bez čekání na "ostrý náhled". Velmi slušný je buffer pro až 100 JPEG snímků v sérii, škoda, že RAWů se vejde jen 6. Zde pak záleží na rychlosti použité karty, p překročení výše uvedených limitů se série zpomalí z 3 sn./s tak, aby se data stíhala ukládat na kartu.

Hledáček
- větší než u D70, nabízí již pohodlné fotografování na úrovni D200
- zobrazení ISO v hledáčku po stisknutí programovatelného tlačítka
- zobrazení ikon v zorném poli při vybití baterie, absenci pam. karty, nebo aktivaci BW režimu
- 11 bodů AF vs 5 bodů u D70

Rozlišení
Zvýšení rozlišení ze 6 MPix na 10 MPix je již citelnější, než přechod na 8 MPix. Uživatelé D70-tek a D70s se tak mohou přesunout na vyšší rozlišení bez nutnosti vyšších investic. Pro koho je D200 příliš drahá, je D80 rozumnou variantou. Nelze pochybovat, že i když v Japonsku je D80 určena spíše jako konzumní přístroj, v ČR bude hojně využívána i v poloprofesionální a profesionální sféře. Z 3008 x 2000 bodů zde máme k dispozici 3872 x 2592 bodů, což je již smysluplný nárůst šířky snímku.

Ovládání
- programovatelné tlačítko
- při zvětšování zobrazených snímků nemusíme držet tlačítko a točit kolečkem jako u D70, stačí pouze používat tlačítka
- větší displej s úhlopříčkou 2,5" je citelnou změnou z 1,8"

Funkce
- multiexpozice
- řízení iTTL blesků pomocí vestavěného blesku, který může pracovat v Commander mode (a ovládat tak až dvě skupiny)
- redukce šumu má více možností nastavení (stále je potřeba dávat pozor na nastavení redukce šumu při delších expozicích, zpomaluje sériové snímání)
- funkce Exposure Delay umí zpozdit expozici o 0.4 s po zvednutí zrcátka, což redukuje vibrace způsobené pohybem zrcátka

Setový objektiv 18-135 mm
Objektiv nabízí velmi slušný rozsah ohniska, ale nelze se spoléhat na jeho kvalitu. Díky velkému rozsahu trpí zejména poduškovitým zkreslením, které přichází nepříjemně brzy a dočkat se můžeme i menší aberace. Stále se ale jedná o použitelný objektiv, který svou kvalitou zastińuje setové objektivy nabízené ke Canonu 400D. Pro serioóznější práci je ale poohlédnout se po kvalitnějším skle. Na dovolenou, jako univerzální objektiv je ale plně dostačující.

Závěr
Co říci závěrem? Nikon D80 mne příjemně překvapil a potěšil. Nabízí velmi silné zbraně proti Canonu 400D. Pro uživatele starších D70-tek z prvních sérií to zřejmě bude znamenat vážné rozmýšlení o výměně přístroje. Stejně tak zcela nový zákazníci mají na výběr kvalitní tělo Nikon pod 30 tisíc. Výsledné snímky jsou velmi kvalitní. Tam, kde ztrácí Nikon v oblasti šumu na vyšších citlivostech, naopak oproti Canonu získává ve velkém hledáčku a celkově příjemné ergonomii.

::Technická specifikace Nikon D80

[-more-]{Živé fotografie}

Živé fotografie