Panasonic Lumic DMC-G3 v testu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

lumix_g3_test_100px

lumix_g3_test_100px

3. listopadu 2011, 23.00 | Třetí model v „první řadě“ kompaktních fotoaparátů modulárního systému Lumix G Micro, která je méně zaměřena na videoamatéry než řada GH, ale stejně jako ona má zabudovaný elektronický hledáček, na rozdíl od maximálně kompaktní řady GF, jejíž přístroje integrovaný hledáček nemají, ale umožňují připojit externí. Lumix G3 se snadno a příjemně ovládá a umožňuje pořizovat kvalitní snímky i videoklipy ve vysokém rozlišení.

Lumix G3 je zajímavou alternativou kompaktních zrcadlovek pro uživatele, kteří hledají malý a velmi lehký přístroj s výměnnými objektivy a nevyžadují optický TTL hledáček. Anebo ještě lépe – uvítají integrovaný elektronický hledáček, který mohou využít nejen při fotografování, ale i při natáčení videoklipů. Někteří uživatelé také ocení možnost ovládat přístroj buďto klasickými tlačítky a ovladači, anebo využít dotykovou obrazovku, a to včetně výběru objektu, na který chceme mít zaostřeno a ke kterému má být vztaženo nastavení expozičních parametrů, a možnosti exponovat dotykem. Obrazovka je velká, kvalitní a umístěná na výklopném a otočném panelu, což opět představuje pro mnoho uživatelů přednost, která jim usnadňuje použití fotoaparátu při fotografování a natáčení videa z různých úhlů a poloh.

V základním představení G3 jsme uvedli oznámení výrobce, že se zaměřil na snížení šumu, aby uživatelé mohli fotografovat a natáčet video i při vyšších hodnotách citlivosti bez obav ze ztráty detailů. Míra šumu měla klesnout v porovnání s předchozími modely o téměř 70 %, což je opravdu velmi výrazný posun. V našem uživatelském testu jsme se tudíž na tento aspekt obrazové kvality zaměřili. Ale také nás samozřejmě zajímalo, jak se projevily změny těla a ovládacích prvků oproti předchozímu modelu G2, neboť G3 je viditelně menší, drobnější. Zatímco G3 měří 115 × 84 × 47 mm a váží 336 g, G2 má rozměry 124 × 84 × 74 mm a hmotnost 371 g.

Nebudeme-li přístroje přeměřovat a vážit, pak viditelnou změnou je absence relativně velkého, typicky tvarovaného madla na pravé straně. G3 je v tomto směru mnohem blíže modelové řadě GF, a tedy menším kompaktním fotoaparátům. Tato změna si vyžádala přesun tlačítka pro aktivaci a ukončení videozáznamu na zadní stěnu a páčkový volič režimů snímání (po snímku, souvisle, samospoušť) byl zrušen bez náhrady – s volbou v menu. Spoušť je posunuta na plošku vedle otočného voliče a zcela vpravo zůstalo zachováno prosvětlené tlačítko „iA“ pro okamžitou aktivaci (nebo zrušení) pohodlného režimu snímání, u něhož vše řídí umělá systémová inteligence. Druhá páčka, pro zapnutí a vypnutí přístroje, stejně jako otočný volič režimů expozice zůstaly zachovány.

Na levé straně ovšem opět jako nutný ústupek zmenšení rozměrů zmizel otočný volič režimů autofokusu a páčka přepínače základních režimů zaostřování – ručně/po snímku/souvisle. Tlačítko vyhrazené pro natáčení videa nahradilo podélné tlačítko zámku zaostření a expozice AF/AE-Lock. A na zadní stěně chybí také tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti (u G2 bylo sdruženo s funkcí mazání snímků v režimu prohlížení). Na druhou stranu ale zase můžeme využít dvě uživatelsky nastavitelná funkční tlačítka, kde lze navolit třeba právě funkci AF/AE-Lock. A dotykové ovládání funguje lépe a pro dobrou komunikaci s přístrojem není třeba vyvíjet ani velký tlak na obrazovku a lepší je i funkčnost „virtuálních ovladačů“.

Velký dotykový displej na výklopném a otočném panelu zajímavě rozšiřuje možnosti ovládání a celkového použití přístroje. Dotykem se můžeme pohybovat v menu, ale také vybrat bod či objekt, na který má automatický zaostřovací systém ostřit. Dotyk na panel funguje také místo stisku spouště. A samozřejmě umožňuje i snadné a rychlé prohlížení pořízených snímků a případně i jejich jednoduché úpravy. Kvalitní elektronický hledáček má oproti zrcadlovkám výhodu v tom, že je použitelný i při natáčení videozáznamů. Příjemné je, že jeho okulár výrazně přesahuje rovinu zadní stěny s displejem. To je důležité pro příjemné používání, jak jsme konstatovali už při základním představení G3.

Je však škoda, že výrobce G3 nevybavil senzorem, který u G2 indikuje přiblížení k hledáčku a systém samočinně aktivuje buďto hledáček, nebo displej. U G3 musíme ručně přepínat stiskem tlačítka nalevo od hledáčku a označeného LVF/LCD (tedy elektronický LiveViewFinder/displej). Ideální by přitom bylo, kdybychom měli k dispozici obě možnosti a podle potřeby si mohli zvolit, zda chceme volbu realizovat sami, anebo ji svěříme automatice.

Uživatelé, kteří rádi tento typ fotoaparátů používají také pro natáčení videoklipů, budou bezpochyby jako mínus hodnotit odstranění zásuvky pro konektor externího mikrofonu (u G2 je v horní části levého boku z pohledu fotografa). Pod plastovým krytem na pravém boku je zdířka pro 2,5mm konektor typu minijack dálkového ovladače DMW-RSL1 (nutno dokoupit), výstup miniHDMI typu C s podporou VIERA Link a sdružený konektor USB 2.0 High Speed a AV výstupu. USB podporuje přímý tisk s využitím PictBridge. Kvalita je zaručena kódováním Dolby Digital Stereo Creator, kvalitní jsou i vestavěné stereofonní mikrofony s možností nastavení ve čtyřech úrovních, reproduktor je monofonní. K dispozici je i Filtr větru a uživatel může kromě vypnutí volit nízkou, standardní a vysokou úroveň.

Lumix G3 používá stejný akumulátor jako ještě kompaktnější model GF2, a to ID-Security Li-ion Battery Pack DMW-BLD10 (napětí 7,2 V, kapacita 1010 mAh, energie 7,3 Wh). Pokud G3 srovnáváme s předchozím modelem, pak G2 používá lithio-iontový akumulátor typu DMW-BLB13E s poněkud vyšší kapacitou 1 250 mAh. Akumulátor i nabíječka jsou samozřejmě v prodejním balení. Plně nabitý akumulátor umožňuje pořídit jen přibližně 250 až 270 snímků podle standardů CIPA. Skutečný počet ovlivňuje řada faktorů včetně použitého objektivu (nižší číslo platí pro použití telezoomu 45–200 mm, vyšší pro základní zoom 14–42 mm). Dokoupit je možno adaptér pro napájení přístroje z elektrické sítě. Červená šipka ukazuje průchod pro kabel v krytu prostoru pro baterii a paměťovou kartu.

Vestavěný výklopný TTL blesk má směrné číslo 10,5 (m/ISO 160) a standardní nabídku režimů (Auto, Auto/Redukce červených očí, Nuceně zapnuto, Nuceně zapnuto/redukce červených očí totéž s pomalou synchronizací, Pomalá synchronizace jako taková, Nuceně vypnuto). Rychlost synchronizace je méně než 1/160 s, můžeme použít synchronizaci blesku na první, nebo druhou lamelu závěrky a také nastavit intenzitu záblesku, a to v rozsahu ± 2 EV (po 1/3 EV). K dispozici máme sáňky TTL Auto pro externí zábleskové jednotky FL220, FL360 a FL500.

Systém automatického zaostřování pracuje metodou porovnání kontrastu a podle údajů výrobce pracuje přesněji, a to hlavně při použití nízkých clonových čísel. Během testu se mi toto nepodařilo ověřit, hlavně mi chyběla možnost okamžitého srovnání s modelem G2. Při posuzování funkce autofokusu mohu konstatovat, že pracoval rychle a spolehlivě, jen mi chyběla možnost ruční volby režimů, jak jsem konstatoval výše. Jinak přístroj nabízí základní režimy ostření AF-S/AFC i možnost zaostřovat ručně (MF), dokonce je možné i ručně doostřit/přeostřit po automatickém zaostření (funkce AF+MF), k dispozici je i dotykový MF asistent, funkce „obraz v obrazu“. Autofokus má režim Rozpoznání tváří v záběru, sledování objektu, možnost využít 23 oblastí, anebo vybrat jen jednu (bodové ostření) a také je k dispozici možnost používat pro autofokus dotykovou obrazovku (výběr jedné oblasti v režimu rozpoznávání tváří, AF sledování, vícebodové ostření, bodové ostření – střed, nebo výběr bodu). Nechybí pomocné světlo autofokusu. Souvislé automatické ostření je k dispozici i během nahrávání videa.

Exponometrický systém disponuje snímačem se 144 zónami, pro měření je možno využít režim vícebodový – inteligentní zonální, režim s preferencí středu záběru a měření bodové. Kompenzace expozice má rozsah ± 5 EV. K dispozici je funkce AE bracketing s možností nastavit rozsah automatické řady snímků na 3, 5 i 7, ale s rozsahem maximálně ± 3 EV. Pro fotografování je možno použít už výše uvedený uživatelsky pohodlný režim inteligentní automatiky. Jen si připomeňme, že je upraven, označen iA Plus a umožňuje nastavit různou míru rozostření pozadí. Na výběr máme také scénické programy, mezi nimiž jsou například volby jako Portrét a Tvář, nebo ve videorežimu Jemná pokožka, také Rozostření pozadí nebo Slabé osvětlení.

Na otočném voliči režimů je dále pružná programová automatická expozice, program s prioritou clony, nebo naopak času a také režim s ručním nastavením všech parametrů expozice. Rozsah rychlostí závěrky je pro fotografie 1/4 000–60 s a čas B, ovšem s maximem jen dvou minut, pro video pak 1/16 000–1/25 s (v režimu PAL; u NTSC je druhá limitní hodnota 1/30 s). K dispozici je i dobrý výběr obrazových stylů a barevných efektů, přičemž funkce Photo Style umožňuje navíc nastavit a uložit vlastní hodnoty barevného podání. Kreativní ovládání pro fotografie i videoklipy nabízí standardní volby, jako Expresivní, Retro, Sépie nebo Vysoká dynamika.

Lumix G3 – základní údaje v kostce:

Uživatelský test – výběr ze zkušebních snímků

Pro test jsem měl k dispozici standardní sadu těla se základním zoomobjektivem Lumix G Vario 14–42 mm 1:3,5–5,6 Aspherical Mega O.I.S., jehož rozsah po přepočtu na formát kinofilmu 135 odpovídá přibližně 28–84 mm (EXIF metadata někdy uvádějí jiná čísla, viz níže). Obrazová kvalita je výborná. Při vhodném nastavení si přístroj i přes strmější křivku dynamického rozsahu poradil i s poměrně kontrastními záběry. Vhodně vyváženou expozici si samozřejmě „musíme ohlídat“ a je-li třeba, je možné si pomoci zápornou kompenzací expozice (většinou mi stačilo -1/3 EV), k dispozici je standardní funkce iExpozice se třemi stupni účinnosti pro úpravu jasů – rozšíření dynamického rozsahu u kontrastních scén, případně můžeme využít i funkci automatické expoziční řady.

Ostrost šikmých struktur má oproti strukturám svislým a vodorovným jen lehce zvýšené třepení, hrany s vysokým kontrastem jsou zvýrazněny jen mírně.

Hřbety knih pro posouzení ostrosti a prokreslení jemných detailů obrazu při dvou hodnotách citlivosti. Vlevo ISO 320 (čas expozice 1/20 s), vpravo 1 600 ISO (1/100 s); clona byla 8 a ohnisková vzdálenost 26 mm (po přepočtu na 35mm formát 54 mm).

Ekvivalent citlivosti ISO má rozsah 160 až 6 400 s možností nastavit řadu mezihodnot (krok 1/3 EV). Do této ukázky jsem vybral jen některé hodnoty. Každopádně je zřejmé, že obrazový šum roste spolu s citlivostí, více patrný je u citlivosti 1 600 ISO, u 3 200 ISO vysoký a u 6 400 ISO omezující. Ovšem jeho charakter je lepší než u modelu G2, jemné detaily obrazu jsou méně narušeny a zlepšení se projevuje i u pleti fotografovaných osob. Přesto doporučuji pokud možno udržet citlivost do hodnoty 800 ISO.

Šum na snímku z reálného prostředí při dvou citlivostech. Vlevo ISO 200 (čas expozice 1/13 s), vpravo 1 600 ISO (1/100 s); clona byla 8 a ohnisková vzdálenost 31 mm (ekv. 35mm formátu podle EXIF metadat: 64 mm).

K dispozici je také funkce umožňující obrazový šum snížit. Je v režimu fotografických stylů, kde je možno nastavit uživatelsky kontrast, sytost barev, barevné podání a nastavit míru potlačení šumu, byť v rozsahu ± 2 kroky. U kladné hodnoty je třeba dát pozor na zhoršení kresby, vizuální ostrosti obrazu.

První ukázka, jak systém pracuje. Použil jsem citlivost 6 400 ISO. Nahoře je výsek testovací tabulky bez použití funkce Potlačení šumu, dole s maximální účinností. Čas expozice byl 1/200, resp. 1/160 s, clona 8 a ohnisko 26 mm (ekv. 54 mm).

A zde je ukázka obrazu z reálného prostředí. Citlivost je opět 6 400 ISO, vlevo je snímek bez použití funkce Potlačení šumu, vpravo s maximální účinností. Čas expozice byl 1/400 s, clona 8 a ohnisko 26 mm (ekv. 54 mm).

Pokud vyžadujeme nejlepší výsledky, mohu doporučit práci s obrazovými soubory RAW a jejich sofistikované zpracování přibaleným programem SILKYPIX Developer Studio 3.1.8.1 SE, případně jiným, který se uživateli osvědčil. Program umožňuje realizovat veškeré potřebné úpravy, a to s náležitou jemností nastavení. Je však třeba vzít v úvahu, že je to cesta zdlouhavější, a to včetně zpomalení činnosti při samotném pořizování dat RAW.

Výše zmíněné platí i pro jemnou optimalizaci tonální reprodukce. Na druhou stranu samotný fotoaparát poskytuje poměrně kvalitní barevné podání, což platí hlavně pro exteriér a dobré světelné podmínky. Vyvážení žlutého žárovkového světla se plně automatický systém zhostil poměrně přesně, odpovídající režim byl ještě přesnější – při srovnání s G2 zde vidím mírné zlepšení.

Kromě plné automatiky máme k dispozici 5 přednastavených režimů (Denní světlo, Zamračeno, Stín, Žárovka, Blesk) s možností jemného doladění v barevném čtverci s osami jantarová (žlutá)—modrá a zelená—purpurová). Možné je i ruční vyvážení (k dispozici jsou dvě paměti pro různá nastavení).

A nechybí ani možnost přímo nastavit barevnou teplotu v Kelvinech, a to v rozsahu 2 500–10 000 K v krocích po 100 K a také bracketing wb – odstupňovaná automatická řada tří snímků se změnou vyvážení v ose modrá—jantarová (žlutá) nebo purpurová—zelená. Nastavení barevné teploty je možné i dotykem na displej, na kterém je v reálném čase zobrazeno momentální barevné podání podle nastavených hodnot či voleb.

Alespoň pár ukázek upraveného barevného podání pomocí nabídky Moje barvy. U všech snímků byla ohnisková vzdálenost 31 mm (ekv. 35mm formátu: 64 mm), čas expozice v rozmezí 1/15–1/60 s, clonové číslo 8 (jen u u sépiově hnědého podání a dynamického stylu 5) a citlivost ISO 320, 500 nebo 600.

Ukázka využití výklopného elektronického blesku. Vlevo pro srovnání snímek bez zábleskového osvětlení, vpravo dva snímky s bleskem a s rozdílným zacloněním (použil jsem program s prioritou clonového čísla). Ohnisko bylo 42/87 mm a citlivost 200 ISO. U snímku bez blesku byla clona 5,6 a čas expozice 1/5 s, u snímku uprostřed clona 8 a čas 0,4 s a u snímku vpravo clona 11 a čas 0,8 s. Pro vyladění síly záblesku tak, aby byl korektně osvětlen snímaný objekt bez rušivého stínu na pozadí, jsem použil pouze nástroje, které nabízí samotný fotoaparát.

Dívka I. Ohnisko 39/78 mm, čas 1/500 s, clona 5,5, citlivost 640 ISO, korekce expozice -1/3 EV.

Dívka II. Vlevo: ohnisko 20/40 mm, čas 1/500 s, clona 4,2 a citlivost 250 ISO. Vpravo: ohnisko 21/42 mm, čas 1/500 s, clona 4,3 a citlivost 320 ISO. V obou případech jsem použil korekci expozice -1/3 EV.

Dívka III. Vlevo: ohnisko 14/28 mm, čas 1/500 s, clona 3,5 a citlivost 400 ISO. Uprostřed: ohnisko 18/36 mm, čas 1/320 s, clona 7,1 a citlivost 800 ISO. Vpravo: ohnisko 18/36 mm, čas 1/500 s, clona 4,1 a citlivost 400 ISO. A opět: korekce expozice -1/3 EV.

Exteriér – městská krajina, celkový záběr se zoomobjektivem v základní poloze (14 mm, ekv. u 35mm formátu: 29 mm). Čas 1/500 s, clona 8 a citlivost 160 ISO.

Výřez z předchozího celkového záběru pomocí zoomu na maximu: 42 mm (ekv. 91 mm). Čas 1/320 s, clona 8 a citlivost 160 ISO.

Městská krajina, jiný pohled; i zde zoom na maximu, čas 1/320 s, clona 8 a citlivost 160 ISO.

Dva záběry situované na výšku. Vlevo ohnisková vzdálenost 14/29 mm, čas expozice 1/500 s, clonové číslo 8 a citlivost 160 ISO, vpravo ohnisková vzdálenost 42/87 mm, čas 1/250 s, clona 8 a citlivost 200 ISO.

Řím I. Ohnisko 14/28 mm, čas 1/1 000 s, clona 4, citlivost 160 ISO, korekce expozice -1/3 EV.

Řím II. Ohnisko 42/84 mm, čas 1/500 s, clona 5,6, citlivost 160 ISO, korekce expozice -1/3 EV.

Řím III. Ohnisko 20/40 mm, čas 1/1 300 s, clona 5, citlivost 160 ISO, korekce expozice -1/3 EV.

Řím IV. Vlevo: ohnisko 14/28 mm, čas 1/60 s, clona 3,5 a citlivost 320 ISO. Vpravo: ohnisko 31/62 mm, čas 1/60 s, clona 5 a citlivost 500 ISO.

Vlak I. Ohnisko 15/31 mm, čas 1/1 300 s, clona 4,5 a citlivost 160 ISO.

Vlak II. Ohnisko 14/29 mm, čas 1/1 000 s, clona 4 a citlivost 160 ISO.

Vlak III. Ohnisko 24/49 mm, čas 1/1 000 s, clona 5 a citlivost 160 ISO.

Stručně na závěr

Zatímco model G2 přinesl ve srovnání s G1 zajímavá vylepšení včetně dotykového displeje a možnosti pořizovat nejen fotografie, ale i video, model G3 ve srovnání s G2 přináší vedle vylepšení také změny, které vedly k větší kompaktnosti, přičemž některé důsledky jsou nepříznivé pro uživatele, kteří preferují více přímých ovládacích prvků bez nutnosti vyhledávat volby v menu, a to i přes fakt, že nejčastější volby jsou pohotově dostupné v Rychlém menu. Na druhou stranu kvalitní dotykový displej zajímavě rozšiřuje pružnost ovládání, které je intuitivní a je zřejmé, že výrobce i tímto způsobem směřuje k okruhu uživatelů, kteří právě tento způsob preferují.

Potvrzuje to i tlačítko "iA", jímž Panasonic vychází vstříc těm, kdo tento přístroj budou používat na dovolených, výletech, rodinných oslavách, akcích s přáteli a podobně a ocení možnost pohotově aktivovat maximálně pohodlný plně automatický režim snímání řízený umělou inteligencí. Přitom možnosti, které ocení a využijí náročnější fotografové, zůstaly zachovány, anebo byly zlepšeny. A je třeba vzít v úvahu také fakt, že výrobce se soustředil na zlepšení obrazové kvality, což se mu do určité míry také podařilo. Konkrétně můžeme jmenovat výborné provozní rychlosti včetně systému automatického zaostřování, přesnější barevné podání a zlepšení u charakteru i míry obrazového šumu u vysokých hodnot citlivosti.

Lumix G3 je určitě zajímavý také pro uživatele, kteří nejen fotografují, ale také rádi natáčejí video. Oproti předešlému modelu je dostupné i plné vysoké rozlišení ve formátu AVCHD a k řadě kladných parametrů a možností lze přiřadit i fakt, že iA režim umožňuje během zaznamenávání videa nastavit clonu. Některým uživatelům ale může chybět vstup pro externí mikrofon. Obrazový i zvukový záznam je ovšem v rámci systémových kompaktních fotoaparátů s výměnnými objektivy kvalitní a to je pro naše celkové hodnocení podstatné.