Sony Cybershot DSC H3: Zajímavý hybrid v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

15. února 2008, 00.00 | V dnešní recenzi se podíváme na jednu z posledních novinek od společnosti Sony - model Cybershot DSC H3, který má být odpovědí na konkurenční kompaktní ultrazoomy. Sony H3 nabídne 10x optický stabilizovaný zoom, rozlišení 8 MPix a kompaktní rozměry. A jaká je kvalita výstupů a praktické zkušenosti?

{Základní popis}

:: Technická specifikace Sony H3

:: Alternativní přístroje

V dnešní recenzi se podíváme na jednu z posledních novinek od společnosti Sony - model Cybershot DSC H3. Tuto vcelku povedenou a dobře vybavenou ultrazoomovou řadu odstartovala před třemi lety "Há-jednička", která představovala ve své době nadstandardně nadupaný EVF přístroj s rozlišením 5 MPix, 12x optickým zoomem, moderním designem a optickou stabilizací. Za tu dobu však uplynulo mnoho vody a původní model mezitím vystřídali nástupci H2, H5, H7 a H9. Tento kompaktní ultrazoom nejede v zajetých kolejích (svých EVF předchůdců), ale pouští se zcela novou cestou. Šasí a vybavení sice zůstává víceméně shodné (jako v případě ostatních "háček"), nicméně radikálních změn doznalo konstrukční provedení! Sony H3 svými rozměry a vzezřením spadá do kategorie klasických kompaktů, nicméně funkčně si v ničem nezadá s ostatními ultrazoomy (popř. EVF modely, i když to hlavní - a sice elektronický průhledový hledáček, zde chybí). Můžeme se těšit na 10x optický stabilizovaný zoom, efektivní rozlišení 8 MPix a samozřejmostí zde jsou tedy též kompaktní rozměry. Výrobce tímto nejspíše reaguje na současnou nabídku kompaktů (resp. ultrazoomů), na které jsme si zvykli například u Panasonicu - a jeho řadě TZ (2 a 3), resp. Canonu - a jeho řadě SX (100). A jaká je "há-trojka" od Sony v praxi?

Konstrukce a design

Jak již bylo řečeno v úvodu, hlavní změnou oproti předešlým aparátům dané řady je konstrukční řešení, které je v případě H3 zcela nové. Přístroj je jednak o dost menší než předchůdci - disponuje rozměry 106 x 69 x 48 mm a hmotností 264 g, ale především ovládáním i provedením se jedná mnohem více o klasický kompakt než standardní ultrazoom nebo "vyšší" typ - EVF přístroj (na nějž odkazuje již samotné typové označení). Přední části dominuje standardně mohutný tubus, z něhož se vysunuje Carl Zeiss Vario Tessar objektiv. Na levé straně (z čelního pohledu) leží relativně velký pogumovaný úchopový grip, který zároveň ukrývá akumulátor. Výrobce zde použil lithium-iontový akumulátor (typ NP-BG1). Na čelní straně dále naleznete ještě asistenční světlo autofocusu a otvor s mikrofonem. Přímo nad objektivem leží vyskakovací (tzv. pop-up) interní blesk. Ve spodní části leží kovový závit pro umístění aparátu do stativu (stativový závit je mimo osu objektivu) a dále plastová dvířka pro baterii a paměťovou kartu (ta je zde použita standardně - MemoryStick Duo Pro). Na stranách přístroje nalezneme ještě konektory DC IN a USB a také dvojici kovových oček pro uchycení zápěstního řemínku.

Na vrchu aparátu je pouze tlačítko pro zapnutí/vypnutí přístroje, spoušť a kruhový volič režimů (Auto, Program, Manual, Kamera, Scénické režimy a 5 asistenčních programů). Na zadní straně nalezneme 2,5" displej a několik nezbytných ovládacích prvků. Výčet ovládacích kláves byl minimalizován a k dispozici zde máte pouze multifunkční křížový ovladač (sloužící jak k prohlížení snímků, tak ke změnám běžně používaných funkcí: funkce displeje-nahoru, samospoušť-dolů, režim ostření-normal/makro-vlevo a blesk-vpravo) s potvrzovací klávesou uprostřed, dále dvojici tlačítek Menu, Home a kolébkový ovladač zoomu. Nad displejem (na zadní straně výstupku pro blesk) ještě najdete tlačítko pro přepínání režimu - fotografování/prohlížení. Plášť fotoaparátu je kombinovaný (plast/kov), barevné provedení - černé nebo stříbrné. Celý povrch fotoaparátu je zdrsnělý, což jednak napomáhá k lepšímu držení a zároveň vzbuzuje lehký retro dojem.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace

Přístroj disponuje CCD snímačem s efektivním rozlišením 8,1 MPix (fyzické rozlišení je zde 8,3 MPix) a úhlopříčkou 1/2,5". Zobrazovací poměr můžeme nastavit jak standardních 4:3, tak i 3:2 nebo širokoúhlý formát 16:9. Vzhledem k rozlišení snímače můžeme fotografovat do velikostí 3264 x 2176, 2592 x 1944, 1920 x 1080, 2048 x 1536 a VGA - tedy 640 x 480 bodů. Co se týče citlivosti, můžeme pracovat s hodnotami ISO 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200. Výsledné snímky se ukládají do formátu JPEG, video je ukládáno ve formátu MPEG VX a to v rozlišení VGA - 640 x 480 bodů, při rychlosti snímkování 8, 16 nebo 30 sn./sek. Zvuk je zde ve formátu AVI. Aparát umožňuje záznam videa v HD kvalitě. Sekvenční snímání pracuje rychlostí cca 2 snímky/sekundu (v plném rozlišení).

Objektiv zde výrobce použil Carl Zeiss Vario-Tessar s rozsahem ohniska 38-380 mm (ekvivalent 35 mm kinofilmu), což nám dává celkový 10ti násobný rozsah zoomu. Na druhou stranu počáteční ohnisko 38mm zde zas žádným velkým zázrakem není a trochu "širší" počáteční ohnisko by nebylo vůbec na škodu (byť za cenu kratšího nejdelšího ohniska). Výhodu naopak představuje použití předsádek (širokoúhlé, tele, makro). Světelnost objektivu je F3,5-4,4, nejvyšší clonové číslo je F8. Autofocus funguje systémem TTL a využívá 9 bodů měření. Minimální zaostřitelná vzdálenost je 50 cm v klasickém režimu a nebo 2 cm v režimu makro. Nechybí ani možnost manuálního zaostřování a benefitem je zde i přítomnost optické stabilizace obrazu Super Steady Shot. Automatické zaostřování nepostrádá stále populárnější funkci Face Detection (neboli automatické rozpoznání obličejů ve fotografované scéně).

Měření expozice pracuje poměrově-celoplošně, se zdůrazněným středem nebo bodově. Expozici zde lze řídit jak plně automaticky, tak též manuálně. K dispozici je jednak funkce Auto (která se postará o veškerá nastavení a vy můžete jen mačkat spoušť), ale v případě potřeby nabízí H3 také volby manuálního nastavení expozice (Manual - plně manuální mód) či "polomanuálního" režimu (Program - čas a clona se nastaví automaticky, ostatní volí uživatel). Kromě toho je zde také možnost výběru některého z asistenčních programů (Krajina, Portrét za soumraku, Sport, Zamlžení, Vysoká citlivost) nebo scénických režimů (SCN volba). Kompenzaci expozice lze provádět v rozsahu +/- 2EV po 1/3EV krocích), časy závěrky se pohybují od 1/2000 do 30 sekund.

V případě vyvážení bílé barvy můžete pracovat opět jak s automatikou, tak i s přednastavenými funkcemi (Den, Zamračeno, Žárovka, Zářivky nebo Blesk) nebo s manuální kalibrací WB. Interní blesk pracuje v režimech: automatický, zapnuto, vypnuto, pomalá synchronizace, s redukcí červených očí a má dosah cca 7 metrů. Redukci červených očí lze aktivovat přímo v menu fotoaparátu. O konektivitu s ostatními zařízeními se stará USB rozhraní 2.0.

Sony H3 nemá hledáček (elektronický nebo průhledový), což je škoda. Fotografovat proto můžete pouze prostřednictvím displeje s úhlopříčkou 2,5" a rozlišením 115 000 bodů (což není nic moc). Jako paměťové médium slouží vestavěná paměť s kapacitou 31 MB, nebo paměťové karty Memory Stick Duo (i ve verzi Pro). O napájení se stará Li-Ion akumulátor. Zajímavostí je video výstup v HD kvalitě (1 080 řádků). Po vzoru svých předchůdců i současných požadavků trhu je Sony H3 vybaven funkcí rozpoznávání obličejů ve scéně (Face Detection) a dále například technologií DRO (pro automatickou opravu kontrastu a expozice) a je možná také prezentace fotografií s hudbou ve vysokém rozlišení pro přehrávání na displeji LCD ve fotoaparátu nebo na televizoru HD (16:9).

[-more-]{Menu a ovládání}

Ovládání a práce v menu

Ovládání aparátu je typicky "kompaktní" - výrobce zde zredukoval počet ovládacích prvků na minimum. Naproti tomu samotná struktura menu a její vizuální stránka (ačkoli typicky "soňácká") má blízko k menu, na které jsme si zvykli spíše u EVF přístrojů (tohoto výrobce). Aparát se zapíná/vypíná klávesou "power" - kterou známe s EVF řady "H", umístěné na vrchní straně přístroje. Hned vedle je klávesa spouště a kruhový volič režimů, jímž nastavujeme expoziční módy: Auto, Program, Manual, Kamera, SCN (scénické režimy) a pět asistenčních programů (Krajina, Portrét za soumraku, Sport, Zamlžení, Vysoká citlivost).

Zbylé ovládací prvky umístil výrobce na zadní panel. Nalezneme zde jednak kolébkový ovladač zoomu, dále tlačítko pro přepínání režimů fotografování/prohlížení (nad displejem), dvojici kláves Menu a Home a multifunkční křížový ovladač s potvrzovací klávesou OK uprostřed. Multifunkční ovladač slouží pro listování v menu/režimu prohlížení a dále s ním měníme některé parametry aparátu - zobrazení údajů na displeji (včetně živého histogramu), režim ostření (makro, normal), samospoušť a funkce blesku.

Klávesou Menu vstoupíme do hlavní struktury, která se skládá ze dvou částí (základního menu a menu nastavení - setup). V základním menu lze provádět tyto změny: Velikost snímků, Režim snímání (normal, sériové, bracketing +/-0,3EV, +/-0,7EV, +/-1EV), Barevné filtry (normální, živý, přírodní, sépie, monochromatický), Citlivost, Kompenzace expozice, Režim měření (vícebodový, se zdůrazněným středem, bodový), Ostření (vícebodové, jednobodové, středové a manuální - 0,5m, 1m, 3m, 7m a nekonečno), Vyvážení bílé barvy, Kompenzace blesku (+/-2EV), Redukce červených očí, Kontrast, Ostrost, Stabilizace (Super SteadyShot - optická stabilizace obrazu, pracující ve dvou režimech - při namáčknutí nebo průběžná stabilizace) a Setup.

Poslední volbou zpřístupníme menu Nastavení, kde máme dvě záložky (Nastavení pro fotografování 1 a 2), pomocí nichž regulujeme: Pomocné světlo AF, Mřížku, Režim AF, Digitální přenos, Předsádku (Blízko, Tele, Široko a Vypnuto), Automatickou rotaci a Automatické prohlížení.

Další nastavení naleznete pod klávesou Home (opět položka "Nastavení"), kde lze nastavovat funkce fotografování, prohlížení, tisk, správu paměti a setup. Pod poslední položkou "Nastavení" máme na výběr volby: Hlavní nastavení, Nastavení pro záběr, Nastavení hodin a Nastavení jazyka. Do klasického setupu se dostaneme potvrzením položky "Hlavní nastavení", která nabídne volby: Zvuky, Průvodce funkcemi, Resetování, Spojení přes USB, HD video, Nastavení video výstupu. Ostatní položky jsou shodné s nabídkou "Nastavení" v režimu fotografování/prohlížení (při stisku klávesy "Menu" v pohotovostním režimu). V režimu prohlížení můžeme provádět mimo jiné také základní úpravy snímků jako: Mazání, Prezentace, Retuše (Měkké ostření, Částečná barva, Rybí oko, Paprskový filtr, Ořez a Korekce červených očí), Ochrana snímků, Tisk, Rotace, Výběr složky.

[-more-]{Hodnocení kvality snímků}

Kvalita snímků

Sony CyberShot DSC-H3 fotografuje na šest citlivostí: ISO 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200. A vzhledem k vysokému rozlišení, malému rozměru snímače i poměrně silným softwarovým úpravám se dal čekat relativně silný výskyt digitálního šumu. Ten je patrný již na nejnižší citlivost ISO 100, ačkoli zde není nijak rušivý. Při dalších dvou citlivostech ISO 200 a 400 je na tom Sony H3 podobně - šum zde je o něco silnější, nicméně pořízené snímky jsou stále použitelné. Otočení o 180° však nastává s další citlivostí - ISO 800, kde je již patrné velice silné "žehlení", které spolu s přidruženými softwarovými úpravami (zejména silným doostřováním) vede k silnému šumovému zrnu s ostrými konturami a negativně se promítá do celkové ztráty kresby a likvidaci detailů. Další (a poslední dvě) citlivosti ISO 1600 a 3200 jsou již v praxi zcela nepoužitelné. V případě boje s digitálním šumem nás H3 příliš nepřesvědčil a jeho výsledky v tomto ohledu sahají spíše pod průměr v dané kategorii.

Fotografování na všechny citlivosti (zleva doprava, shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800, 1 600 a 3 200.

Vyvážení bílé pracuje na denním světle spolehlivě. V umělém osvětlení se však nevyhneme teplejším odstínům barev (nažloutlý nádech), v takových případech proto musíme volit některý z předdefinovaných režimů: Den, Zamračeno, Žárovka, 3 Zářivky nebo Blesk. Nechybí zde ani možnost manuálního nastavení vyvážení bílé barvy.

Vyvážení bílé (White balance) – vlevo: automatické, vpravo: manuální.

Barevná vyváženost a kontrast jsou na dobré úrovni, ovšem v případě ostrosti a kresby nás Sony H3 trochu zklamal. Vzhledem k rozlišení a použité optice (která vždycky poskytovala uspokojující výsledky) je kresba nižší, než tomu bylo u předchozích aparátů, svislé i vodorovné linie jsou slity dohromady, navíc tam kde jsou jednotlivé barevné přechody patrné, tam je zas poznamenalo silnější moiré. Vady optiky se zde projevují spíše standardně - můžeme pozorovat běžnou chromatickou aberaci, stejně jako ztrátu světla v rozích (vinětaci). Běžným jevem je také pokles ostrosti směrem do krajů snímku. Pozorovatelné je i soudkovité zkreslení, které s rostoucím ohniskem mizí. Ovšem se zvětšujícím se ohniskem však klesá také silně ostrost. Pro běžné amatérské fotografování jsou výsledky H3 naprosto dostačující, na druhou stranu musíme upozornit, že námi testovaný aparát byl zatím jen testovacím (beta) vzorkem, tudíž u "ostrých" verzí (které již jsou na trhu) mohou být výsledky o něco lepší.

Fotografování s minimálním zacloněním na nejkratším ohnisku a na nejdelším ohnisku.

Fotografování na nejkratším ohnisku (vlevo) a na nejdelším ohnisku (vpravo).

Fotografování na všechny citlivosti přístroje (od shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800, 1 600 a 3 200.

V režimu makro...

Fotografování v noci na všechny citlivosti přístroje (od shora dolů): ISO 100, 200, 400, 800, 1 600 a 3 200.

Video sekvence: 640 x 480 bodů…

[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Sony CyberShot DSC H3 v praxi

Od zapnutí fotoaparátu až k vyexponování prvního snímku uběhnou rovné 3 sekundy. To je sice na třídu kompaktů spíše průměrný (a tedy nijak výjimečný) čas, ovšem vezmeme-li v úvahu, že musí dojít k vysunutí ještě robustního objektivu, jedná se z celkového hlediska o běžný start. K vyfotografování bez namáčknutí spouště dojde přesně za 0,5 sekundy. Prodleva závěrky od stisknutí namáčknuté spouště (tedy při zaostření) je neznatelná - v našich podmínkách tedy neměřitelná (menší než 0,1 s). Změna ohniska z nejkratšího na nejdelší a naopak trvá 2,1 sekundy. Ovládání zoomu je rozděleno do cca 30 kroků. Automatické měření expozice pracuje dobře, mile překvapil autofocus, který funguje rychle a přesně, a neměli jsme s ním žádné větší problémy ani během ostření za snížených světelných podmínek (i když pochopitelně v těchto případech bylo zřejmé jeho znatelné zpomalení - což je klasický neduh kompaktů). Nicméně právě pro tyto a podobné případy zde máme k dispozici silné asistenční světlo AF. Kromě makra a normálního režimu autofocusu můžete též volit mezi vícebodovým ostřením nebo středovým. Kromě toho zde máme také funkci manuálního zaostřování, které se rozděluje celkem do pěti fází (0,5m, 1m, 3m, 7m a nekonečno). Sony Cybershot DSC H3 disponuje též praktickou hudební pomůckou - audio přehrávačem, díky němuž lze stahovat a přehrávat hudebních soubory (ve formátu MP3). Během natáčení videosekvencí bohužel nelze zoomovat, nicméně optická stabilizace (Super SteadyShot) fungovat bude.

Oproti předešlým modelům řady "H" je v tomto případě velkým krokem zpět absence elektronického hledáčku - ale vzhledem k zaměření přístroje se to dalo čekat. Je to určitě škoda a hledáček by zde rozhodně uplatnění našel, i když na druhou stranu, právě jeho absence je nutnou daní za kompaktnější provedení. Displej fotoaparátu má sice zpoždění, to je však tolerovatelné a nevybočuje z běžného průměru, které má většina přístrojů dané kategorie. Zajímavé je ovládání H3 (jak jsem již naťukl v kapitole "Ovládání"). Ačkoli samotnými ovládacími prvky spadá přístroj do kategorie kompaktů, svou strukturou a samotným uspořádáním menu evokuje i EVF zrcadlovky řady "H" (odtud také označení).

Práce s přístrojem je snadná a intuitivní - malou výhradu si však zaslouží samotné menu "Nastavení", kdy je třeba v některých případech složitě "lovit" dané změny přes položku "Home" (nikoli jen pod klávesou "Menu"). Mile potěší možnost manuálního ovládání expozice (na kruhovém voliči položka "M" - manual), samotné expoziční parametry pak ovládáte pomocí multifunkční klávesy (šipkami nahoru/dolů, vlevo/vpravo). Při fotografování potěší živý histogram (který funguje též v režimu prohlížení). Trochu nepraktická je až přílišná citlivost kolébkového ovladače zoomu, který reaguje okamžitě (i při letmém doteku), díky čemuž si můžete snadno nechtěně změnit kompozici snímku. K účelům recenze jsme měli zapůjčen testovací vzorek H3, avšak kromě občasného chvilkového "zamrznutí" (během práce v menu), jsme nezpozorovali žádné nestandardní chování. V balení spolu s kompaktem naleznete kromě přístroje dále ještě kryt objektivu, nabíječku, akumulátor, USB kabel, videokabel, manuál, řemen na krk a CD s ovladači.

Závěr

Sony Cyber-shot DSC H3 představuje zajímavý a originální digitální fotoaparát, představující nenásilný hybrid mezi EVF přístrojem a klasickým kompaktem. Osobně mě tento koncept celkem bavil a zdá se mi jako rozhodně zajímavý a praktický. Kompaktní rozměry, jednoduché ovládání v kombinaci s ultra-zoomem (10x) a bohatou funkční výbavou má jak uživatelský potenciál, tak i onu lákavou "chuť" něčeho nového a (zatím) ne zcela běžného. Alternativou k tomuto řešení kompaktu jsou například modely od Panasonicu řady TZ. Sony Cybershot DSC H3 si dovedu dost dobře představit jako univerzální přístroj pro pokročilé amatéry, ale stejně tak by mohl posloužit coby vhodný doplněk k digitální SLR. Na trhu již je tento přístroj k dostání, a to za koncovou cenu pohybující se kolem 7 000 Kč (včetně DPH).

:: Technická specifikace

:: Srovnání fotoaparátů: Sony Cybershot DSC-H3 vs. Panasonic Lumix TZ3 vs. Canon PowerShot SX100 IS

[-more-]{Živé fotografie}