Sony SLT Alfa 77 v testu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

27. června 2012, 10.53 | Už při krátkém prvním otestování bylo zřejmé, že Sony SLT α 77 je velmi dobře koncipovaný poloprofesionální fotoaparát, který uspokojí svou ergonomií, spolehlivými základními systémy, šířkou vybavenosti režimy, programy a funkcemi a zaujme především velmi rychlým sériovým snímáním a kvalitními videoklipy spolu s možností používat režim trvalého autofokusu. V uživatelském testu jsme se zaměřili na kvalitu obrazu a vybrané detaily.

Podrobné informace o tomto fotoaparátu a první sady zkušebních snímků jsme uveřejnili v článku Sony SLT Alfa 77 – poprvé v ruce, kterému předcházelo úplně první představení v srpnu 2011 v článku Sony – bohatá úroda novinek Alfa SLT i NEX. V tomto případě se jedná o představení spolu s dalšími novými produkty, přičemž z fotoaparátů to byly SLT α 77 a 65 a kompaktní α NEX-5N plus špičkový model NEX-7 s kvalitním elektronickým hledáčkem a výklopným bleskem.

 

Sony SLT α77 je fotoaparát určený především pro náročné amatérské fotografy, lépe řečeno foto-videoamatéry, poněvadž je výborně uzpůsoben i pro natáčení kvalitního videa ve vysokém rozlišení. Je sice poměrně kompaktní a lehký, ale současně i robustní a odolný. Je zpevněn segmenty z hořčíkové slitiny a je výborně utěsněn proti vnikání prachu a vlhkosti. 

 

 

A stejně řešeny jsou i základní prvky, které jsou nabízeny spolu s α77 či připraveny pro použití v kombinaci s tímto přístrojem, a to základní zoom DT 16–50 mm 1:2,8 SSM, vertikální grip VG-C77AM a také externí blesk HVL-F43AM. Fotoaparát má velmi dobrou ergonomii i koncepci ovládání, která využívá množství tlačítek a dalších ovládacích prvků s přímým, rychlým přístupem ke konkrétním funkcím.

 

 

Detailnímu pohledu na pravou horní část těla dominuje stavový LCD panel. Pokud se podíváme na provedení a uspořádání ovládacích prvků, je řešeno víceméně standardně, podle zaběhlých principů, což je jen dobře. Platí to i pro dvojici otočných voličů, předního a zadního, které přispívají k tomu, že ovládání je příjemné, rychlé, intuitivní. Na zadní stěně napravo od displeje je hlavní panel s tlačítky a joystickem, který ještě doplňuje otočné voliče. Je tu kupříkladu tlačítko Fn, jehož stiskem aktivujeme rychlou nabídku nejdůležitějších a nejvíce používaných funkcí a nastavení, a tlačítko Smart Teleconverter – pro zapnutí inteligentního telekonvertoru, digitálního zoomu 1,4× a 2×, který lze nastavit tak, aby fungoval jako "lupa" a zvětšoval náhled určité oblasti obrazu pro přesnější zaostření, ale nelze ho využít v režimu natáčení videoklipů. A tlačítku AF/MF lze přiřadit různé funkce; na výběr jich je 28, přičemž jednou je aktivace AF v režimu MF.

 

 

Detailní pohled na otočný volič režimů expozice. Obsahuje tyto položky: AUTO, AUTO+ (pokročilá automatika řízená umělou inteligencí), Scénické programy (Portrét, Krajina, Makro, Sportovní akce, Západ Slunce, Noční portrét, Noční záběr a populární Stmívání z ruky – Hand-held Twilight), Sweep Panorama, 3D Sweep Panorama, pokročilý režim rychlého souvislého snímání – Continuous Advance Priority AE, Video, P – pružná programová automatika, A – program s prioritou clonového čísla, S – program s prioritou času osvitu (1/8000–30 s + „B“) a M – manuální režim. A poslední položkou je MR – Memory Recall, vyvolání paměti. Tato funkce umožňuje uložit až tři kombinace často používaných režimů expozice a jemného nastavení parametrů, které můžeme vždy, když potřebujeme, rychle a pohotově použít.

 

 

Displej typu TFT Xtra Fine LCD s technologií TruBlack má délku úhlopříčky 7,5 cm (3 palce), je široký a má rozlišení 921 tisíc obrazových bodů. Umístěn je na výklopném a otočném panelu, konstrukční řešení je z připojené fotografie dobře patrné. Umožňuje panel vyklopit a následně i otočit. Kloub je umístěn ve spodní části, displej tudíž stále zůstává v ose fotoaparátu. Jen při snímání s fotoaparátem na stativu je dobré předem displej vyklopit, ale samozřejmě – záleží i na použité hlavici stativu, respektive přípojné destičce. Displej je také dobře „usazen“, takže neztěžuje použití hledáčku, jehož měkká očnice přesahuje plochu panelu o necelý centimetr.

 

 

Virtuální elektronickou vodováhu jsme chválili od prvního seznámení s A77. Je to sice „drobný detail“ ve funkčním vybavení, je však velmi praktická a výborně se osvědčila. Je velmi dobře vyřešena, a to včetně jejího propojení se zobrazením bodů autofokusu. Virtuální umělý horizont lze zobrazit jak na zadním displeji, tak na displeji digitálního hledáčku. Elektronický hledáček je vybaven panelem OLED o velikosti 1,3 cm (0,5 palce) s rozlišením XGA/2 359 296 obrazových bodů efektivní rozlišení. Poskytuje 100% pokrytí obrazového pole a zvětšení obrazu 1,09× s 50mm objektivem zaostřeným na nekonečno, nabízí pět režimů zobrazení a k dispozici je i pomocná mřížka. Samozřejmostí je možnost dioptrické korekce, a to v rozsahu -4 až + 3 dioptrie.

 

 

Dva čelní pohledy, jeden s nasazeným objektivem, druhý odhaluje přípojný systém s bajonetem Sony A, umožňující připojit všechny kompatibilní objektivy, mezi které patří i AF objektivy Minolta a Konica Minolta. Za nesklopným zrcadlem technologie „Translucent“ je skryta nová závěrka testovaná na 150 000 pracovních cyklů, která zaručuje minimální zpoždění (kolem 0,05 s), podporuje velmi vysoké časy expozice až po mezní hodnotu 1/8000 s a umožňuje i synchronizační čas blesku 1/250 s. Vidět je také jeden ovládací prvek, který nasazený objektiv zakrývá, a to tlačítko na pravé straně na středu těla směrem k objímce s bajonetem. To má dvě možné funkce: poslouží pro běžnou kontrolu hloubky ostrosti, anebo pro pořízení zkušebního náhledu pro kontrolu aktuálního nastavení parametrů expozice. A na rukojeti je vidět „okénko“ infračerveného přijímače, který umožňuje používat bezdrátový dálkový ovladač.

 

 

Použitý obrazový snímač Exmor APS HD CMOS s primárními barevnými filtry je formátu APS-C, má velikost 23,5 × 15,6 mm, je opatřen protiprachovým systémem, který zahrnuje ochrannou vrstvu na filtru a mechanismus posuvu senzoru obrazu a je zároveň součástí systému stabilizace obrazu SteadyShot INSIDE. Jak ukazuje nabídka, uživatel může stabilizaci buďto zapnout, nebo vypnout, jinou volbu nemá.

 

 

Vestavěný výklopný blesk nabízí režim plně automatický, vždy vypnutý, vždy zapnutý – Fill-Flash, synchronizaci s pomalými časy závěrky, synchronizaci na druhou lamelu závěrky, nechybí funkce redukce červených očí. Směrné číslo blesku je 12 (m/ISO 100) a zábleskem pokryje záběr pořízený objektivem s ohniskem 16 mm.

 

 

Jak je vidět z vybraných nabídek na displeji, u regulace blesku lze vybírat ze tří možností, Blesk ADI, TTL předblesk a Ruční blesk, plus je možno upravovat výkon od plného po poměr 1/16. Mnohem více možností nabízejí dedikované externí zábleskové jednotky HVL-F58AM, HVL-F56AM, HVL-F43AM, HVL-F42AM a HVL-F36AM, které umožňují i bezdrátové řízení skupin blesků a vysokorychlostní synchronizaci.

 

 

Systém měření expozice má celkem 1200 zón měření s hodnocením a režimy měření vícesegmentové, středově vyvážené a bodové. Systém automatického zaostřování TTL má 19 bodů AF s 11 křížovými body a fázovou detekcí. Pro základní výběr režimů zaostření slouží otočný volič v levé dolní části přední stěny přístroje, kde jsou volby MF/C/A/S, tedy ruční ostření plus tři režimy automatického zaostřování: Souvislý AF, Automatický AF a „po jednom snímku“ – Single-shot AF. K dispozici je také funkce Prediktivní AF-A & AF-C. A nechybí ani osvědčená funkce Eye-Start AF, senzor indikující přiblížení oka k hledáčku je tradičně umístěn mezi okulárem hledáčku a displejem. Další potřebná nastavení autofokusu, zejména pak výběr ostřicích bodů, lze realizovat pomocí displeje v uživatelských nabídkách.

 

 

Fotoaparát má zabudované pomocné světlo autofokusu. Faktem ovšem je, že poslouží jen v rozsahu vzdálenosti přibližně od 1 do 7 m. S tím je nutno počítat. Použitá svítivá LED současně s touto funkcí také zajišťuje indikaci aktivované funkce samospoušti. Pomocná lampa autofokusu se nám hodí třeba tehdy, chceme-li bez použití elektronického blesku nenápadně fotografovat na nějaké akci v interiéru se slabým osvětlením. Pro automatické zaostření je v takových situacích jistě nevhodný sled předblesků výklopného blesku a ideální není ani použití systémového externího blesku bez následné expozice s bleskem.

 

 

S ohledem na maximální kompaktnost je u A77 řešen výběr kompatibilních paměťových karet. Použit je datový systém FAT 12/16/32. Samozřejmostí je podpora formátu z vlastní dílny Sony, konkrétně Memory Stick Pro Duo a Pro-HG Duo, používat ale samozřejmě můžeme i karty Secure Digital, a to SD, SDHC i SDXC, ale s adaptérem je možno použít i miniaturní karty, primárně určené pro mobilní telefony – miniSD, SDHC, SDXC i microSD, SDHC, SDXC. Zajištěna je také kompatibilita s kartami Eye-Fi, které umožňují pro přenos dat využít technologii Wi-Fi. Chceme-li používat program vysoce rychlého souvislého snímání rychlostí až 12 obr./s a vysoké rozlišení obrazu (maximem je 24 Mpx), je nejvhodnější používat kvalitní paměťové karty SDXC UHS-I s vysokou rychlostí zápisu dat a s velkou kapacitou paměti.

 

 

Pokud nepoužijeme přípojné držadlo s bateriemi a ovládacími prvky pro snímání na výšku – vertikální grip VG-C77AM, slouží jako zdroj energie dobíjecí baterie NP-FM500H, která disponuje energií 11,8 Wh a při použití elektronického hledáčku umožňuje pořídit přibližně 470 snímků, až 530 snímků při použití LCD a natočit asi 185 minut videozáznamu (podle standardů CIPA).

 

 

Větší část plochy na levém boku zabírají čtyři krytky chránící konektory. Vlevo nahoře je zdířka pro synchronizační kabel externí zábleskové jednotky a pod ním zásuvka pro kabelový dálkový ovladač. Použít je ale možno i bezkabelové dálkové ovládání. Uprostřed je zabudovaný modul GPS jednotky a pod ním je umístěna zásuvka pro kabel adaptéru síťového napájení. Vpravo nahoře je umístěna zdířka pro externí mikrofon. A pod posledním krytem je umístěn konektor USB 2.0 a výstup mini HDMI typu C, který je kompatibilní s BRAVIA Sync (link menu), PhotoTV HD a DVDirect.

 

Sony SLT-A77 – GPS a geotagging

 

Fotoaparát od prvního představení zaujal také integrovaným modulem GPS, který umožňuje i časovou synchronizaci. GPS – Global Positioning System zjišťuje polohu vybraných míst na naší planetě podle signálu z družic na oběžné dráze kolem Země. Polohu míst na Zemi určují zeměpisné souřadnice, tedy údaje o zeměpisné délce a šířce. Zeměpisná délka se měří od základního (Greenwichského) poledníku a na západ jsou hodnoty kladné, na východ záporné (od 0 do 180 ˚), šířka se měří od rovníku a na sever jsou hodnoty kladné, na jih záporné (v rozsahu od 0 do 90 ˚).

 

 

Digitální fotoaparáty ukládají s pořízenými snímky EXIF metadata, která obsahují náhledy, histogram a mnoho informací o datu pořízení, parametrech expozice, použití blesku, nastavení citlivosti a režimu vyvážení bílé, ale i o fotoaparátu a o autorských právech. A jsou-li vybaveny zabudovanou GPS jednotkou, jako A77, pak také metadata se zeměpisnou pozicí. Proces přidávání geografických metadat k různým médiím (snímky, videa, webové stránky, ...) je označován jako Geotagging (nebo Geocoding). GPS metadata mohou obsahovat kromě zeměpisné délky a šířky i údaje o nadmořské výšce, azimutu, času, ale také zeměpisné názvy. Na sejmuté obrazovce jsou tyto údaje vpravo dole a označena červeným rámečkem. Jak vidíte, je tam i nadmořská výška místa, kde byl snímek pořízen. Obdobné využití je možné i u videosekvencí.

 

 

S EXIF metadaty lze pracovat pomocí různých programů a to platí i pro údaje o zeměpisné poloze. U těchto ukázek jsem použil Zoner Photo Studio, využívat ale lze i přibalený program nebo různé editační programy, třeba Adobe Photoshop Elements nebo Adobe Bridge CSx. Zoner má položku „GPS“ v nabídce Informace. Jak ukazuje sejmutá obrazovka, můžeme přiřadit GPS data z aplikace Google Earth a zobrazit je v Google Earth, ale také můžeme použít jiné mapy a aplikace na internetu.

 

 

Zde jsou ukázky vyznačení místa pořízení snímku na některých mapách na internetu. Jako příklad jsem použil Mapy.cz na Seznamu.cz a MapyGoogle.cz. Kromě základního zobrazení je třeba u mapy na Google možno přepnout na satelitní zobrazení a obdobně i v případě Mapy.cz existuje třeba fotografická, turistická nebo i historická verze Mapy.cz. Možností je přirozeně mnohem více. V případě použitého příkladu GPS údajů je s dostatečnou přesností označeno místo na pobřeží Attiky jižně od Atén poblíž olympijského atletického centra hned vedle starého letiště.

 

Kvalita obrazu – zkušební snímky

 

Pro základní test fotoaparátu a většinu snímků ve druhém setu jsem použil objektiv DT 16–50 mm 1:2,8 SSM, jehož rozsah ohniskové vzdálenosti po přepočtu na 35mm formát odpovídá 24–75 mm. Zařadil jsem ale i několik snímků pořízených telezoomem 70–400 mm 1:4–5,6 G SSM, jehož rozsah po přepočtu na 35mm formát odpovídal 105–600 mm.

 

 

Obrazová kvalita je celkově výborná, zejména v exteriéru za dobrého osvětlení a i když nebudeme používat a sofistikovaně zpracovávat data RAW. Při použití firemního nastavení nemají hrany zvýšený kontrast, aby byl posílen dojem vyšší ostrosti, dokonce lze konstatovat, že celý testovací obrazec má kontrast snížený. Určitou roli hraje i sice mírný, ale viditelný barevný šum. Přitom je nutno uvést, že nastavena byla nízká citlivost, konkrétně 125 ISO. Ostrost struktur je relativně dobrá, třepení hran je minimalizované. Parametry obrazu je možno dobře individuálně upravit.

 

 

Ostrost a prokreslení detailů na snímku hřbetů knih s různou texturou a barvou. Vlevo při hodnotě citlivosti 200 ISO (čas 1/6 s), vpravo 1600 ISO (1/50 s). Clonové číslo jsem v obou případech nastavil na 8 a ohniskovou vzdálenost na 30 mm (ekv. u 35mm formátu 45 mm).

 

 

Podání barev je v základním nastavení za běžného denního osvětlení realistické. Žluté žárovkové světlo vyvážil plně automatický režim s posunem k teplejšímu podání, režim Žárovka byl přesnější, ale měl zase naopak mírně chladný nádech.

 

 

Pro vyvážení bílé barvy, respektive celkového barevného podání, máme kromě plně automatického režimu k dispozici devět přednastavených režimů [Slunce, Stín, Oblačno, Žárovka, 4× Zářivka (-1/0/+1/+2), Blesk], vždy s možností jemného doladění v rámci barevné tabulky s hraničními barvami v liniích od azurové po jantarovou a od purpurové po zelenou.

 

 

Samozřejmě je možno realizovat vyvážení také uživatelsky (a uložit lze tři různá nastavení) a lze také určovat přímo teplotu chromatičnosti v Kelvinech, a to v rozsahu od 2500 do 9900 K v krocích po 100 K. Nechybí ani bracketing WB, automatická řada – posouvání vyvážení bílé.

 

 

Digitální šum, zejména barevný, vzrůstá spolu se zvyšující se citlivostí, avšak i u vyšších hodnot, kde je výraznější, má celkem přirozený charakter. Více je patrný v tmavších oblastech obrazu. Ekvivalent obecné citlivosti ISO má standardní rozsah 100 až 12 800, v rozšířeném režimu od ISO 50 až do 25 600 s využitím funkce vícesnímkového snížení šumu – Multi Frame NR.

 

 

Vliv šumu u snímku z reálného prostředí. Vlevo citlivost 200 ISO (1/5 s), vpravo 1600 ISO (1/40 s). V obou případech bylo nastaveno clonové číslo 8 a ohnisko 50 mm (ekv. 75 mm).

 

 

 

Přístroj uživateli umožňuje použít funkce pro snížení šumu, a to v případě dlouhých časů a při použití vysokých hodnot citlivosti. V případě dlouhých časů lze ovšem funkci jen zapnout, nebo vypnout. U vysoké citlivosti jsou tři stupně redukce šumu, nízký, normální a vysoký, funkci ovšem není možno vypnout. A faktem je, že v některých případech by to bylo vhodné – někteří uživatelé mohou tuto možnost postrádat. A to tím spíše, když je zřejmý zásah funkce snížení šumu do obrazové kvality – zhoršením podání jemných detailů.

 

 

Ukázka, jak pracuje funkce snižující míru obrazového šumu při použití vysoké citlivosti, a to v případě vysoké a normální redukce. Nastavil jsem hodnotu ISO 16 000 a použil program s prioritou clony (6,3), čas byl 1/2500 s a ohnisko 45 mm (ekv. 67 mm).

 

 

A zde obdobná ukázka, ale v případě snímku z reálného prostředí. Nahoře nízká míra snížení šumu, uprostřed normální a dole vysoká. Nastavil jsem opět nejvyšší hodnotu citlivosti ISO 16 000, použil jsem program s prioritou clonového čísla, tentokrát jsem zvolil „klasiku“ – 8, čas byl 1/500 s a ohnisko 30 mm (ekv. 45 mm).

 

Výběr dalších zkušebních snímků

 

 

Parametry obrazu včetně zcela základních můžeme podle potřeby uživatelsky nastavit a upravit. Využít můžeme přednastavené programy, jako živé, nebo neutrální barevné podání, anebo portrétní s důrazem na lidskou pleť, uplatnit ale můžeme i vlastní nastavení, a to i v případě, kdy jsme zvolili některý z přednastavených programů. U snímků můžeme upravit sytost barev, ostrost a kontrast.

 

 

Zde následují sejmuté obrazovky s dalšími volbami: „Podzimní listy“, „Hloubka“ a „Černobílá fotografie“, u níž chybí možnost upravit barevnost, ostrost a kontrast přirozeně upravit lze.

 

 

Ukázky s úpravou ostrosti a kontrastu u čb snímků a úpravy sépiově hnědých snímků plus vpravo nahoře obrazovka se „stavovými informacemi“ včetně právě aktivních bodů autofokusu (při bodovém a vícebodovém ostření).

 

   

 

Následuje možnost použít funkce pro optimalizaci dynamického rozsahu a zobrazení s vysokým dynamickým rozsahem s tím, že se můžeme buďto spolehnout na automatiku, anebo sami zvolit úroveň této dnes velmi oblíbené úpravy digitálního obrazu.

 

 

A tím naše možnosti zdaleka nekončí. Využít můžeme také nabídku obrazových efektů, jako pestré pop-artové barvy, černobílá a barevná posterizace, dětský fotoaparát s normálním, teplejším nebo chladnějším podáním, anebo částečná barva modrá, žlutá, červená a zelená.

 

 

Několik ukázek snímků s upraveným barevným podáním. V prvním setu se jedná o výraznou úpravu barevnosti, vlevo s využitím režimu zobrazení s vysokým dynamickým rozsahem, HDRI – High Dynamic Range Imaging. Zoom byl na ohnisku 50 mm, rychlost závěrky 1/10 s, 1/50 s a 1/80 s, clonové číslo 2,8 a 8 a citlivost 320 ISO.

 

 

Druhý set je ukázkou toho, jak si fotoaparát poradí s převodem barevných tónů do šedé škály. Plus jak vychází sépiově hnědé zbarvení. Zoom byl na ohnisku 50 mm a citlivost 320 ISO. První snímek je základní černobílé podání, rychlost závěrky 1/13 s a clonové číslo 8. Druhý je s vysokým kontrastem a třetí se zvýšenou ostrostí, v obou případech byl čas expozice 1/10 s a clona 8. A sépiově hnědý snímek: čas 1/60 s a clona 2,8.

 

 

A třetí set, to jsou ukázky černobílé a barevné posterizace plus oblíbená volba částečná barva – v tomto případě jsem zvolil žlutou, tudíž u žlutých segmentů obrazu zůstala barva zachována, zatímco všechny ostatní části obrazu systém fotoaparátu převedl do šedé škály.

 

 

Drobný objekt přisvětlený elektronickým bleskem a zcela vpravo pro srovnání snímek bez použití blesku; čas 1/15 s, clona 4,5 a citlivost 250 ISO. Vlevo čas 1/200 s, clona 10 a citlivost 250 ISO. A uprostřed se sníženým výkonem čas 1/200 s, clona 5 a citlivost 250 ISO. Ohnisková vzdálenost byla vždy 50 mm (ekv. 75 mm). Ruční expozice.

 

 

Městská krajina I – celek. Zoom na základním ohnisku 16 mm (ekv. 24 mm), rychlost závěrky 1/250 s, clonové číslo 11 a citlivost 200 ISO. Program s prioritou clony.

 

 

Městská krajina II – výběr z předchozího záběru pomocí zoomu na hraničním ohnisku 50 mm (ekv. 75 mm). Čas 1/125 s, clona 9 a citlivost 100 ISO. Scénický program Krajina.

 

 

Městská krajina III, vlevo ještě jednou stejný celek jako v prvním případě, ale na výšku, vpravo rotunda. Základní širokoúhlé ohnisko, čas 1/320 s, clona 11 a citlivost 200 ISO.

 

 
Noc I. Ohnisková vzdálenost 16 mm (ekv. 24 mm), čas 15 s, clona 11 a citlivost 200 ISO. Ruční nastavení všech parametrů expozice.

 

 

Noc II. Ohnisková vzdálenost 50 mm (ekv. 75 mm), čas 4 s, clona 22 a citlivost 1600 ISO. Ruční expozice.

 

 

Noc II. Ohnisková vzdálenost 50 mm (ekv. 75 mm), čas 20 s, clona 22 a citlivost 250 ISO. Ruční expozice.

 

 

Panorama I. Základní ohnisko (16/24 mm), čas 1/320 s, clona 13 a citlivost 100 ISO.

 

 

Panorama II. Základní ohnisko (16/24 mm), čas 1/250 s, clona 16 a citlivost 100 ISO.

 

 

Panorama III. Základní ohnisko (16/24 mm), čas 1/320 s, clona 13 a citlivost 100 ISO.

 

 

Panorama IV. Základní ohnisko (16/24 mm), čas 1/250 s, clona 11 a citlivost 100 ISO.

 

 

Vodní skútr. Ohnisková vzdálenost 35 mm (ekv. 52 mm), čas 1/250 s, clona 13 a citlivost 100 ISO. Automatika.

 

 

Automobil. Ohnisková vzdálenost 230 mm (ekv. 345 mm), čas 1/1000 s, clona 8 a citlivost 125 ISO. Priorita času.

 

 

Motocykl. Ohnisková vzdálenost 70 mm (ekv. 105 mm), čas 1/640 s, clona 9 a citlivost 200 ISO. Priorita času.

 

 

Motorka a čtyřkolka. Vlevo: Ohnisková vzdálenost 70 mm (ekv. 105 mm), čas 1/2500 s, clona 4 a citlivost 200 ISO. Rychlé souvislé snímání. Vpravo: Ohnisková vzdálenost 85 mm (ekv. 127 mm), čas 1/640 s, clona 7,1 a citlivost 200 ISO. Priorita času.

 

 

Krátce na závěr

 

Sony SLT α 77 je výborně koncipovaný poloprofesionální digitální fotoaparát pro nadšené foto-videoamatéry, který patří k tomu nejlepšímu, co je na trhu v této kategorii k dostání. Je ideální pro uživatele, kteří nepreferují optický TTL hledáček, a naopak využijí hledáček digitální, zejména při natáčení videoklipů nebo při pořizování akčních a reportážních záběrů, ale také pro zobrazení nejrůznějších údajů a pomůcek, jako je virtuální vodováha, důmyslně integrovaná do zobrazení ostřicích bodů systému autofokusu.

 

Systém automatického ostření je rychlý a nabízí i díky základní koncepci fotoaparátu se speciálním, napevno umístěným transparentním zrcadlem, také režim se stálým ostřením, který je možno s velmi dobrými výsledky použít pro fotografování objektů v pohybu, a to i pomocí režimu rychlého souvislého snímání, tak i při pořizování videozáznamů.

 

Pochvalu ale zaslouží celý režim Full-time Live View a také samotný displej na výklopném a otočném panelu i digitální hledáček s OLED panelem, který poskytuje kvalitní, jasný obraz a zobrazuje mnoho informací a různé praktické funkce. Stručně řečeno, Alfa 77 je fotoaparát velmi výkonný, s výbornými provozními časy, velice dobře vybavený spolehlivými systémy, programy a režimy a také praktickými funkcemi, včetně těch, které podporují tvořivost, a s příjemným, pružným ovládáním.

 

Velmi dobrá je také kvalita obrazu. Jen je třeba počítat zejména s barevným šumem, a to u snímků formátu JPEG i u souborů RAW. A hlavně při použití vysokých hodnot citlivosti ISO, přičemž je třeba zvážit použití funkce pro snížení míry šumu. Ta je navíc stále aktivní, uživatel může pouze vybírat ze tří stupňů redukce šumu. Na druhou stranu, i když uživatel snímá za horších světelných podmínek nebo s využitím objektivů s dlouhou nebo i mimořádně dlouhou ohniskovou vzdáleností, nemusí nutně sáhnout po extrémně vysoké hodnotě citlivosti, stačí nastavit třeba 3200 ISO a využít zabudovaný systém stabilizace obrazu SteadyShot INSIDE. A vyšší až extrémně vysoké hodnoty citlivosti si ponechá jen pro opravdu speciální případy. Výhodou řešení stabilizátoru s pohyblivým obrazovým snímačem je, že jej má uživatel k dispozici pro všechny objektivy, které použije.

 

Škoda, že přístroj nemá dva sloty pro paměťové karty, aby uživatel mohl na jednu ukládat soubory RAW a na druhou JPEG, anebo zvlášť ukládat videoklipy a zvlášť fotografie. To, že výrobce upřednostňuje místo paměťových karet typu CompactFlash svůj formát Memory Stick plus velmi rozšířené karty SD (plus SDHC a SDXC), je pochopitelné a důraz na větší míru kompaktnosti a snížení hmotnosti jistě řada uživatelů vítá a preferuje.

 

_______________________________________________________________________________________ 

Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou videoprezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z důmyslně řešeného a velmi výkonného DSLT fotoaparátu Sony α77?