Tamron AF 18–270 mm 1:3,5–6,3 Di-II VC PZD - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  

29. srpna 2011, 00.00 | Nový kompaktní zoomobjektiv pro digitální zrcadlovky se snímači formátu APS nabízí efektivní optickou stabilizaci obrazu, rychlý a tichý piezoelektrický motorek autofokusu a především mimořádně velký rozsah ohniskové vzdálenosti. Díky 15násobnému zoomu je pružně a univerzálně použitelný, a to hlavně na cestách nebo různých sportovních a jiných akcích, zejména nechcete-li si brát více výměnných objektivů. Pro testy jsem použil osvědčené fotoaparáty Canon EOS 7D a 40D.

Tamron je tradiční výrobce tohoto typu objektivů s velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti. Mnozí z vás si možná také vzpomenou na objektiv AF 28–300 mm 1:3,5–6,3 LD As Ma z roku 2000, anebo AF 18–200 mm 1:3,5–6,3 XR Di-II Aspherical [IF] Macro, který byl představen na výstavě Photokina 2004 a který už byl přímo určen pro digitální zrcadlovky se snímačem menším než políčko kinofilmu 135. A přímo navazuje na objektiv AF 18–270 mm 1:3,5–6,3 Di-II VC LD Aspherical [IF] Macro se stejným rozsahem a typem systému optické stabilizace obrazu.

Podrobnější představení

Při zjišťování, jaký nový objektiv je a co nám může nabídnout, můžeme zcela přirozeně začít rozborem toho, co vyčteme, a naopak nevyčteme přímo z jeho označení. Jak je zavedeno, základní a nejdůležitější údaje o objektivu – včetně výrobce – se dozvíme už ze samotného označení. V případě objektivu Tamron AF 18–270 mm 1:3,5–6,3 Di-II VC PZD je na začátku AF, Automatic Focusing, anebo krátce Auto Focus – umožňuje tedy automatické zaostřování. Hezky česky samočinné. Spojíme-li tuto informaci se zkratkou PZD na konci označení, víme, že je vybaven novým pohonem automatického zaostřovacího systému, pracujícím na principu piezoelektrického jevu: PZD = Piezo Drive.

Hlavní výhodou této inovace je možnost vytvořit ještě menší a lehčí objektiv. Nový model 18–270 je oproti starší verzi, která nepoužívá piezoelektrický pohon autofokusu, o 24 % kratší a o 18 % lehčí. Faktem je, že používá i jinou optickou konstrukci s osmnácti, nikoli šestnácti členy. Nicméně zůstaneme-li u pohonu autofokusu, lze říci, že oproti kruhovému ultrazvukovému elektromotorku, jehož rotor je roztáčen vlnou a jenž Tamron použil kupříkladu u zoomu SP AF 70–300 mm 1:4–5,6 Di VC USD (USD – Ultrasonic Silent Drive), používá piezoelektrický pohon tzv. stojaté vlny. Na připojeném ilustračním schématu je naznačen princip jeho činnosti. Kovový hrot na konci piezoelektrického keramického členu vytváří vysokofrekvenční elektrické vlnění, které roztáčí rotor pohonné jednotky.

Ze zobrazení je zřejmá hlavní výhoda tohoto řešení: Kompaktnost. Malé rozměry. Současně lze říci, že použitá piezoelektrická pohonná jednotka poskytuje systému automatického zaostřování vysokou rychlost, ale také přesnost, mimo jiné i díky malému momentu setrvačnosti rotoru, a její chod je velmi tichý. Použitý systém zaostřování má ale také své záporné stránky. Především není tak univerzální, nebo pružně použitelný, chcete-li, jako systém využívající pohon typu USD – Ultrasonic Silent Drive. Při zvoleném základním režimu ostření AF, tedy automaticky, neumožňuje jemné ruční doostření/přeostření. Ruční ostření je možné pouze je-li nastaven režim ručního (manuálního) ostření – přepínač AF/MF musí být v poloze MF. Navíc chod zaostřovacího prstence je velmi volný a pro přeostření z 0,49 m na nekonečno stačí pootočit prstenec asi o 3 cm, což není pro jemné, přesné ruční ostření ideální. Ale to je u objektivů, koncipovaných hlavně pro fotografování s využitím plně automatického ostření, běžné. Lze říci standardní. V tom není tento zoom žádnou výjimkou.

Za AF následuje rozsah nastavitelných ohniskových vzdáleností. Objektiv je patnáctinásobný zoom, jeho rozsah je opravdu velký. Navíc zvolené základní ohnisko nabízí zajímavě široký úhel záběru. Pravda, po přepočtu ohniskové vzdálenosti na 35mm formát se dostaneme k hodnotám 29–432 mm (u zrcadlovek Canon, které mají velikost aktivní části čipu se součinitelem 1,6×; jde-li někomu o naprostou přesnost, pak u nejkratšího ohniska je výsledek 28,8 mm, hodnota 29 je zaokrouhlená), při použití zrcadlovek Nikon uvádí Tamron přepočtený rozsah 28–419 mm. Pravda, 29 a 28 mm, to není 18 mm, nicméně i přepočtené hodnoty ohniskové vzdálenosti jsou velmi zajímavé a výhodou je především možnost přiblížit vzdálené, jinak nedostupné objekty, případně výrazně měnit perspektivní dojem. Ale hlavně – v praxi musíme počítat právě s nimi, poněvadž jak říká další část označení, objektiv patří do řady Di-II, které jsou konstruovány pro použití s digitálními zrcadlovkami s obrazovými snímači (do) formátu APS-C.

Následují základní clonová čísla. Vlevo je „absolutní“, ovšem nastavitelné jen u nejkratších ohniskových vzdáleností (od 18 do cca 20 mm), druhé je platné pro oblast dlouhých ohniskových vzdáleností (přibližně od 180 mm).

A zkratka VC označuje systém optické stabilizace obrazu – Vibration Compensation. Faktem je, že tento stabilizátor nemají všechny vyráběné objektivy: je součástí těch, které jsou určeny pro zrcadlovky Canon a Nikon, zatímco model s bajonetem pro zrcadlovky Sony Alfa VC člen neobsahuje, neboť tyto fotoaparáty mají systém stabilizace spojený s obrazovým snímačem, a tak je k dispozici pro všechny připojitelné objektivy. A samozřejmě – nejen „zrcadlovky“, tedy fotoaparáty typu SLR – Single Lens Reflex, „jednooké zrcadlovky“ se sklopným zrcadlem a optickým TTL hledáčkem, ale také nového typu SLT – Single Lens Translucent, „jednooké zrcadlovky“ s pevným propustným zrcadlem a digitálním hledáčkem.

I když součástí označení není zkratka pro vnitřní systém ostření IF, použit je, a tak se během ostření přední část objektivu nevysouvá ani neotáčí. To je příznivé pro používání snímacích filtrů, připojených k objektivu pomocí závitu, zejména polarizačních a přechodových.

V označení není také žádná informace o použití speciálních členů v samotné optické konstrukci objektivu. Přitom samozřejmě použity jsou. Jedná se o dva členy z optického skla s nízkým rozptylem (LD – Low Dispersion), jeden s anomálním rozptylem (člen AD – Anomal Dispersion) a tři různě tvarované a různě veliké členy asférické. Optické členy ze skel s nízkým a výjimečným rozptylem světla jsou použity hlavně pro snížení barevné vady, lepší rozlišení a úpravu geometrického zkreslení obrazu, sklo s výjimečným rozptylem hlavně pro eliminaci barevné vady především u nejdelších ohnisek, asférické členy mimo jiné zajišťují ostrost zobrazení v celé ploše záběru, ale podílejí se také na kompaktnosti objektivu. Optickou konstrukci tvoří celkem 16 členů uspořádaných do 13 skupin.

Nové širokopásmové antireflexní vrstvy BBAR (Broad-Band Anti-Reflection coatings) efektivně potlačují nežádoucí odrazy a rozptyl paprsků, které způsobují tvorbu stínů a reflexů. Povrchová úprava zvyšuje průchod světla u krátkých a dlouhých vlnových rozsahů. Kvalitní jsou také použité tmelené povrchy všech prvků. Tyto úpravy se podílejí na kvalitě obrazu, který je čistý, ostrý, vysoce kontrastní, bez závoje a stínů a s přirozenou reprodukcí barev.

Přehled základních údajů:

Optická konstrukce: 16 členů/13 skupin

Úhly záběru (diagonálně): 75° 33’ — 5° 55’

Počet lamel clony: 7

Nejnižší clonová čísla: 3,5–6,3

Nejvyšší clonová čísla: 22–40

Nejkratší zaostřovací vzdálenost: 49 cm

Maximální poměr zvětšení obrazu: 1:3,8

Průměr závitu pro filtry: 62 mm

Rozměry (průměr × délka): 74,4 × 96,4 mm

Hmotnost: 450 g

Nabízené bajonety: Canon, Nikon a Sony

Sluneční clona: tvarovaná, DA18, v balení

Prodejní cena: 13 490 Kč s DPH (pro všechny bajonety)

Objektiv má na objímce dva přepínače. Jeden slouží pro aktivaci a vypnutí systému optické stabilizace obrazu, druhý slouží k volbě základních režimů zaostřování – AF/MF, automatického, nebo manuálního. K dispozici je také zámek zoomu, který lze použít, je-li nastavena nejkratší ohnisková vzdálenost, tedy pokud je objektiv v základní poloze. Nosíme-li fotoaparát zavěšený „na krku“ a v poloze, kdy zoomobjektiv směřuje dolů, máme při použití tohoto zámku jistotu, že se tubus zoomu nechtěně nevysune a nemůže tedy dojít k poškození objektivu, případně jen „méně překáží“ – fotoaparát se lépe nese.

Diagramy MTF – Modulation Transfer Function

Křivky znázorňují, do jaké míry objektiv dokáže reprodukovat realistický kontrast předmětu (scény) na pořízených snímcích. Osa „x“ značí vzdálenost od středu obrazu směrem k okrajům a na ose „y“ je vynesen rozdíl od 0 do 1 (0–100 %). Silnější čáry představují kontrast 10 řádků na mm, tenčí 30 řádků na mm. U 10 lp/mm (čar na milimetr): čím blíže jsou silněji vyznačené křivky pro nízké frekvence v grafu u hodnoty "1" na svislé ose, tím vyšší má objektiv kontrast a tedy i reprodukční výkonnost. A obdobně u 30 lp/mm: čím blíže jsou tence vyznačené křivky pro vysoké frekvence u hodnoty "1", tím vyšší je rozlišovací schopnost objektivu. Kromě toho se kontrast také mění v závislosti na směru, což se projevuje u různě barevných linií. Červená čára představuje sagitální (rovnoběžný, radiální) směr a modrá linka ukazuje výkon ve směru meridiálním, kolmém. Křivky MTF pro testovaný objektiv ukazují, že je dobře vyvážený, má slušnou rozlišovací schopnost a umožňuje pořizovat snímky s vysokým kontrastem.

Výběr ze zkušebních snímků

Kombinace objektivu a obou zrcadlovek Canon EOS 7D s 18Mpx snímačem a 40D s 10Mpx rozlišením funguje bezchybně. Obrazová kvalita je celkově výborná, v plenéru za dobrého osvětlení vynikající. Převládající zaměření obou fotoaparátů na „rychlou“ akční a reportážní fotografii je sice zřejmé, třepení na hranách je mírnější u svislých a vodorovných linií, výraznější u šikmých, systémy obou fotoaparátů viditelně nezvyšují kontrast. Ze zkušebních snímků je vidět, že obrazová kvalita je ve všech posuzovaných oblastech včetně prokreslení jemných detailů obrazu na velmi dobré úrovni.

Testovací tabulka fotografovaná v kombinaci s tělem EOS 40D. Čas expozice 0,5 s, clonové číslo 6,3 a citlivost 200 ISO.

Testovací tabulka fotografovaná v kombinaci s tělem EOS 7D. Čas expozice 1/8 s, clonové číslo 8 a citlivost 125 ISO.

Soudečkové zkreslení obrazu u nejkratší ohniskové vzdálenosti je velmi výrazné, polštářkové u ohniska nejdelšího mírné. Optické zkreslení obrazu celkově odpovídá typu objektivu a rozsahu ohniskové vzdálenosti. Snímky také odhalují míru barevné odchylky, která se zřetelně projevuje u obou mezních hodnot ohniska. Testovací tabulka byla fotografovaná v kombinaci s tělem EOS 40D. Čas expozice 1/6 s, clonové číslo 6,3 a citlivost 200 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 18 mm (ekv. u 35mm formátu: 29 mm), čas expozice 1/6 s, clonové číslo 3,5 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 18 mm, čas 1/6 s, clona 8 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 18 mm, čas 1/6 s, clona 11 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 18 mm, čas 3,2 s, clona 16 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 270 mm (ekv. u 35mm formátu: 432 mm), čas expozice 0,5 s, clona 6,3 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 270 mm (ekv. 432 mm), čas 0,8 s, clona 8 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 270 mm (ekv. 432 mm), čas 1,6 s, clona 11 a citlivost 250 ISO.

Tělo EOS 7D, ohnisková vzdálenost 270 mm (ekv. 432 mm), čas 3,2 s, clona 16 a citlivost 250 ISO.

Městská krajina I. Ohnisková vzdálenost 18 mm (ekv. 35mm formátu: 29 mm), rychlost závěrky 1/200 s, clonové číslo 9 a citlivost ISO 100.

Městská krajina II – výřez z celkového záběru pomocí zoomu na maximu, tedy na ohnisku 270 mm (ekv. 432 mm), čas expozice 1/250 s, clonové číslo 6,3 a citlivost ISO 100.

Městská krajina III – celek na výšku se zoomem v základní poloze a 2× detail domu z popředí pomocí ohniska 270 mm (ekv. 432 mm). Vlevo: EOS 40D, čas 1/250 s, clona 10 a citlivost ISO 100. Vpravo nahoře tělo EOS 7D, čas 1/500 s, clona 8 a citlivost ISO 500. Vpravo dole při ostrém slunečním svitu, tělo EOS 40D, čas 1/2 500 s, clona 8 a citlivost ISO 250.

Městská krajina III – duha na výšku, EOS 40D. Vlevo: ohnisko 76 mm (ekv. 122 mm), čas 1/2 500 s, clona 5,6 a citlivost ISO 400. Vpravo: ohnisko 155 mm (ekv. 248 mm), čas 1/640 s, clona 8 a citlivost ISO 500.

Jičín I, EOS 40D, ohnisková vzdálenost 18 mm (ekv. 29 mm). Vlevo: čas 1/1 600 s, clona 6,3 a citlivost ISO 320. Vpravo: čas 1/200 s, clona 9 a citlivost ISO 100.

Jičín II, EOS 40D, detaily věže. Vlevo: ohnisková vzdálenost 130 mm (ekv. 208 mm), čas 1/2 000 s, clona 6,3 a citlivost ISO 320. Vpravo: ohnisko 119 mm (ekv. 190 mm), čas 1/2 000 s, clona 6,3 a citlivost ISO 320.

Pecka I, EOS 40D, ohnisková vzdálenost 155 mm (ekv. 248 mm), čas 1/250 s, clona 7,1 a citlivost ISO 100.

Pecka II, EOS 40D, ohnisková vzdálenost 270 mm (ekv. 432 mm), čas 1/250 s, clona 7,1 a citlivost ISO 100.

Portrét I, EOS 40D. Vlevo: ohnisko 119 mm (ekv. 190 mm), bez blesku, čas 1/100 s, clona 5,6 a citlivost ISO 400. Vpravo: ohnisko 92 mm (ekv. 147 mm), s bleskem, čas 1/125 s, clona 5,6 a citlivost ISO 500.

Portrét II, EOS 40D, ohnisko 18 mm (ekv. 29 mm), clona 9, citlivost ISO 400, vlevo čas 1/640 s a vpravo 1/800 s.

Portrét III v muzeu, EOS 40D, ohnisko 59 mm (ekv. 94 mm), čas 1/8 s, clona 5 a citlivost ISO 640.

V muzeu jsem pořídil i toto „okénko do historie fotografie“. EOS 40D, ohnisko 23 mm (ekv. 37 mm), čas 1/15 s, clona 4,5 a citlivost ISO 800.

A do třetice snímek z muzea, tentokrát drobný artefakt. EOS 40D, ohnisko 184 mm (ekv. 294 mm), čas 1/15 s, clona 6,3 a citlivost ISO 500. Všechny snímky v muzeu jsem pořídil „turistickým způsobem“, tedy z ruky, bez stativu, s využitím systému optické stabilizace obrazu.

Rostlina I. Ohnisko 270 mm (ekv. 432 mm), čas 1/250 s, clona 6,3 a citlivost ISO 320.

Rostlina II. Ohnisko 270 mm (ekv. 432 mm), čas 1/100 s, clona 6,3 a citlivost ISO 320.

Rostlina III. Ohnisko 155 mm (ekv. 248 mm), čas 1/250 s, clona 7,1 a citlivost ISO 100.

Kočka I. Ohnisková vzdálenost 59 mm (ekv. 94 mm), čas 1/60 s, clona 5, citlivost ISO 320, použit blesk.

Kočka II. Ohnisková vzdálenost 70 mm (ekv. 112 mm), čas 1/800 s, clona 6,3, citlivost ISO 320, blesk nepoužit.

Vlak I, EOS 7D. Ohnisková vzdálenost 270 mm (ekv. 432 mm), čas 1/800 s, clona 6,3 a citlivost ISO 250.

Vlak II, EOS 7D. Ohnisková vzdálenost 18 mm (ekv. 29 mm), čas 1/800 s, clona 6,3 a citlivost ISO 250.

Vlak III, EOS 7D. Ohnisková vzdálenost 85 mm (ekv. 136 mm), čas 1/800 s, clona 7,1 a citlivost ISO 250.

Vlak IV, EOS 7D. Ohnisková vzdálenost 76 mm (ekv. 122 mm), čas 1/500 s, clona 10 a citlivost ISO 250.

Vlak V, EOS 7D, na výšku. Vlevo bylo ohnisko 119 mm (ekv. 190 mm), vpravo 30 mm (48 mm), jinak byly parametry shodné: čas 1/500 s, clona 9 a citlivost ISO 320.

Vlak VI, EOS 40D. Ohnisko 65 mm (ekv. 104 mm), čas 1/640 s, clona 8 a citlivost ISO 250.

Vlak VII, EOS 40D. Ohnisko 18 mm (ekv. 29 mm), čas 1/800 s, clona 10 a citlivost ISO 400.

Vlak VIII, EOS 40D, na výšku. Vlevo bylo ohnisko 70 mm (ekv. 112 mm) a čas expozice 1/640 s, vpravo 23 mm (37 mm) a čas 1/500 s, clonové číslo bylo v obou případech 8 a citlivost ISO 250.

Stručně na závěr

Začínali jsme rozborem samotného označení objektivu. Závěrem můžeme uvést, že pokud bychom chtěli být přesní, pak by celé označení mohlo mít tuto podobu: Tamron AF 18–270 mm 1:3,5–6,3 Di-II VC LD Aspherical [IF] Macro PZD. Je dlouhé na celý řádek. Zkrácené je mnohem praktičtější. Ale to jen na okraj a pro ty, kdo se dotazují, zda je vybaven tím či oním a podobně.

Hlavní přednost objektivu je zřejmá: je to univerzálně a pružně použitelný, velmi kompaktní, poměrně lehký a malý zoomobjektiv s patnáctinásobným rozsahem ohniskové vzdálenosti. Tyto vlastnosti oceníme hlavně na cestách, chceme-li si „odpočinout“ od výměny objektivů, anebo jejich výměny nemáme v oblibě, případně víme, že budeme fotografovat v prašném prostředí nebo v přírodě v období, kdy je v ovzduší silná koncentrace pylu nebo jiných miniaturních polétavých rostlinných elementů.

Faktem je, a výběrem ze zkušebních fotografií jsem to alespoň do určité míry demonstroval, že tento objektiv poslouží pro široký výběr fotografických žánrů a témat, od krajinářské a cestovatelské fotografie, přes zachycení života v přírodě, fotografie různých akcí, ať už sportovních, kulturních, společenských či školních, až po různé portréty, ale také detailní záběry zblízka. Uživatel nebo uživatelka se může spolehnout na účinný systém optické stabilizace obrazu a na velmi tiché, slušně rychlé a přesné automatické zaostřování.

Objektiv je nejen kompaktní, ale také pohodlně a snadno použitelný – v režimu s automatickým zaostřováním. Díky systému vnitřního ostření se při zaostřování nemění délka a přední část objektivu se neotáčí, tudíž můžeme použít mohutnou tvarovanou sluneční slonu, která je ostatně součástí prodejního balení, a snáze lze používat polarizační a přechodové snímací filtry. Náročným u clony může chybět segment, po jehož vysunutí vznikne okénko usnadňující manipulaci s těmito filtry.

U obrazové kvality je zřejmé, že ji univerzálnost a flexibilita objektivu, stejně jako použité systémy pohonu autofokusu a stabilizace obrazu předčí. Objektiv je zkrátka a dobře určen uživatelům, kteří ocení více tyto aspekty a nezaměřují se jen a pouze na optickou kvalitu. Nicméně v rámci kategorie objektivů s proměnnou ohniskovou vzdáleností extrémně velkého rozsahu je obrazová kvalita celkově dobrá. Optické vady jsou slušně eliminované, výrazná optická distorze u krátkého ohniska nepřekračuje míru běžnou u objektivů daného typu, stejně tak ostrost a podání jemných detailů obrazu směrem od středu obrazu ke krajům a tmavnutí obrazu směrem do rohů bylo bez problémů. Nezaznamenal jsem ani negativní ovlivnění tonální reprodukce.