Jan Lauschmann: Praha – Brno - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

18. ledna 2008, 00.00 | 16.1. byla slavnostně zahájena nová výstava fotografií v Galerii Josefa Sudka. Výstava Jana Lauschmanna je již 40. výstavou, kterou připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze v této galerii.

Galerie Josefa Sudka
Úvoz 24, Praha 1

Otevřeno pro veřejnost)
17. 1. - 20. 4. 2008

leden - březen: středa - neděle 11-17 hodin
duben: středa - neděle 11-19 hodin

Když roku 1974 zařadila Anna Fárová fotografa Jana Lauschmanna do výstavy Osobnosti české fotografie, nebyla to náhodná volba. Ukázky reprezentativních prací jedenácti autorů tvořily hlavní vývojovou linii moderní české fotografie první poloviny 20. století, v níž měl jeho medailon nezastupitelé místo.

Jan Lauschmann (1901 Roudnice nad Labem - 1991 Brno) v letech 1918-22 studoval na Vysoké škole chemicko-technologické, následně pak u profesora Jaroslava Milbauera v jejím Ústavu praktické fotografie, který se vedle vědy věnoval i autorské fotografii. Na jaře roku 1925 nastoupil do brněnské továrny Neobrom, kde působil ve funkcích technologa, vedoucího provozu a nakonec i technického ředitele. Po roce 1948 se stal technologem pro fotografickou chemii na generálním ředitelství Československých chemických závodů v Praze.

Začátkem 20. let navázal v Praze kontakty s Českým klubem fotografů amatérů. Vedle zasloužilých kolegů "staré školy" se tam setkal i s nejmladší generací (Josefem Sudkem, Adolfem Schneebergerem ad.), kteří byli fascinováni názory i dílem "Amerikána" Drahomíra Josefa Růžičky. Ten do českého prostředí importoval ideje "čisté fotografie", odmítající jakékoliv manuální zásahy do fotografického obrazu. Růžičkovo heslo dokonalý negativ = dokonalá zvětšenina, volba civilních motivů z každodenního života s přitakáním sociálnímu žánru a tématice lidské práce - to byl program nejmladší generace. Delší dobu zrající generační rozkol v amatérském prostředí vyvrcholil roku 1927 článkem Rudolfa Paďouka, na který reagoval v následujícím ročníku Fotografického obzoru Jan Lauschmann článkem Po proudu, propagujícím nové tvůrčí i technologické postupy. Byl také jedním z prvních českých fotografů, kteří měli v letech 1926-27 samostatné autorské výstavy v pražských klubových místnostech a roku 1934 dokonce v Londýně. Současně obesílal domácí a zahraniční skupinové výstavy, kde získal řadu ocenění. Některé práce známe pod několika autorskými názvy a někdy i s odlišným vročením. Kolem roku 1930 už Lauschmann pracoval v duchu konstruktivismu a nové věcnosti, charakteristickými diagonálami, podhledy a nadhledy i velkými detaily.

Závěrem 30. let už ale autorova fotografická činnost nebyla tak intenzivní. Praha a Brno byly v nově vzniklém samostatném Československu středisky veřejného života, kultury, obchodu i průmyslu. Pro klasika české moderní fotografie Jana Lauschmanna znamenala tato města nejen místa kde studoval, profesionálně působil a přednášel, ale i častý námět umělecké tvorby.

Návrat Jana Lauschmanna do české fotografie se odehrál roku 1971, kdy měl samostatnou kolekci v rámci pražské Interkamery, současně byly jeho práce zařazovány do předních tuzemských i zahraničních sbírek. Zásadní význam pro poznání autorů české meziválečné fotografie měl jeho seriál článků Jak jsem je znal, publikovaných v letech 1976-78 v Revue fotografie. Nakladatelství Odeon vydalo roku 1986 v edici Umělecká fotografie autorovu monografii, kterou připravila Daniela Mrázková.

Autor výstavy:

Jan Mlčoch
kurátor sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového musea v Praze


Kontakt pro novináře:
Markéta Pravdová
PR manager
T) 251 093 265
F) 251 093 296
E)