Otto Jirka: Doteky Patagonie - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

otto_jirka_patagonia_100px

otto_jirka_patagonia_100px

11. ledna 2012, 17.00 | Tuto autorskou výstavu můžete navštívit od 10. ledna do 6. března 2012 v Mariánských Lázních, v Galerii Atrium hotelu Hvězda, Goethovo náměstí 7. Na přípravě výstavy spolupracovaly Léčebné Lázně Mariánské Lázně, a.s., a Hotel Hvězda. Kurátory výstavy jsou předseda Svazu slovenských fotografů Lubomír Schmida a MgA. David Kurc.

Fotografie pro výstavu byly vyrobeny klasickou chemickou mokrou cestou, proces RA4, na fotografický papír Kodak Professional Enduro Metal. Ke své tvorbě autor mimo jiné uvedl: „Fotografuji pro svou radost a radost ostatních. Fotografie mi dává možnost dívat se na svět jinak a zároveň se o to podělit s ostatními. V Patagonii jsem navštívil několik oblastí, ale zde však představuji pouze malý dotek ze všech mých niterních zážitků.“ A některá fotografovaná místa následně popsal:

První zajímavá lokace byla EL CHaltén s pěším trekem k hoře Fitz Roy a k laguně Torre pod Cerro Torre. Výstup započal na Patagonii neskutečně slunečným počasím, při výstupu na vyhlídky se otvírala zajímavá panoramata do dáli, spatřil jsem v plné kráse plachtící vládce hor, vzácné kondory. Jak je zvykem v Patagonii, tak excelentní počasí nevydrželo dlouho, obloha se zatáhla do dramatických mraků, které přiletěly od západu, v mžiku zbělely a začalo pršet. Bohužel přes několik dní strávených v této lokalitě se hora hor Fitz Roy neukázala v plné kráse a zůstala zahalena v mlze a oblacích. Její původní název kouřící hora je opravdu oprávněný, neustále jsou kolem něj mraky, které vychází přímo z něj. Hora Torre Cerro i přes výšku jen 3133 m.n.m patří mezi jedny z nejnáročnějších na výstup a horolezci čekají i měsíce, než jim počasí dovolí pokoření vrcholu. Démonickou skalní stěnu s brutálně strmým dvoukilometrovým žulovým masivem zdolalo pro technickou náročnost od prvovýstupu v roce 1974 jen pár jedinců. Je to opravdová hora hor.

V Argentinském národním parku Los Glacires se nachází celkem 47 ledovců, kde najdeme pravděpodobně nejznámější ledovec na světě Perito Moreno, který navštívil i český prezident Václav Klaus. Je to v současné době nejživější ledovec, neustále dorůstá a zvětšuje se do monumentální velikosti, šířky kolem 6 km, výšky asi 60 m a délky přes 33 km. Modře zbarvený ledovec je neustále dokrmován častými dešti a sněhovými přeháňkami. Obrovská masa ledu vlastní tíhou sjíždí dolů do největšího argentinského ledovcového jezera Lago Argentino, za jediný rok se posune až o 1000 m. To způsobuje obrovské bizarní zvrásněné trhliny a zajímavé jehlancovité útvary neskutečných tvarů na povrchu modrého ledu a v nejužším místě Canal de los Témpanos ledovec často uzavírá průtok vody do vedlejšího údolí a jednou za několik let je brána působením tlaku vody protržena. Při prolomení této ledovcové přehrady je slyšet ohlušující praskot a dunění až 16 kilometrů daleko. Rozdíl hladin bývá až 40 metrů. Po protržení ledovcové hráze v roce 1972 pak voda obrovským burácejícím proudem odtékala několik týdnů, než se obě modré hladiny jezer vyrovnaly. Protržení této hráze a odlamování velkých kusů ledu, které jsou vysoké několik desítek metrů, je velmi nebezpečné. Při pozorování tohoto obrovského ledovce dochází zejména v odpoledních hodinách k odlamování menších, či větších částí ledu, které s ohlušujícím rachotem padají do modré hladiny jezera a jen v letech 1968–1988 zde zahynulo 32 přihlížejících turistů.

Další navštívenou lokalitou byl Patagonský národní park v Chille Torres del Paine, který byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. Nachází se v nejjižnějším chilském kraji XII Región de Magallanes y de la Antártica Chilena, asi 130 km severně od města Puerto Natales. Na východě hraničí s argentinským národním parkem Los Glacieros. Park je otevřený celoročně, jedná se o jeden z největších národních parků Chile a jeho 105 kilometrový trek patří mezi sedm nejznámějších treků na světě. Tento park nechvalně proslavil 17. února 2005 český turista Jiří Šmiták, který svou neopatrností a souhrou nešťastných náhod způsobil rozsáhlý požár. Požárem bylo zasaženo téměř 6% území a nyní se na obnově požárem zasažené části podílí Česká republika. Díky silný poryvům větru jsou však požáry v národním parku zcela normální, v listopadu v roce 2011 bylo zničeno asi 300 ha národního parku a po rozsáhlém požáru 450 kilometrů čtverečních z ledna tohoto roku bude na delší dobu celý park uzavřen. V tomto národním parku můžeme spatřit pštrosy nandu, lamy guanako, sokoly, kondory a dále spatříme úchvatný pohled na nejslavnější věže Torre del Paine, které jsou vysoké cca 1000 m a při velkém štěstí pozorovatelů za jasného počasí umožní sledovat východ slunce, který rozehraje fascinující hru barev a světel na skalních stěnách věží. Dále jsou vidět skutečně úchvatné panoramatické výhledy na ledovec Grey a neskutečné duhy nad zářivou hladinou Lago Pehoe.

Poslední vybranou lokací je ohňová země, Tierra del Fuego, město Ushuaia, které se hrdě nazývá konec světa – fin del mundo. Je to nejjižněji položené město s námořním přístavem v průlivu Beagle, odtud vyplouvají rybářské lodě a expedice k Antarktidě. Tento název nese po výzkumné plachetnici HMS Beagle, která jako první našla tuto námořní cestu mezi Atlantským a Tichým oceánem. Objevitelské lodi velel kapitán, známý hydrograf a mořeplavec Robert FitzRoy a na palubě pracoval na svých výzkumech světoznámý britský přírodovědec Charles Darwin, který na své cestě kolem světa v letech 1831–1836 shromažďoval podklady pro svou evoluční teorii. Přímo nad městem se zdvihají Ohňové Andy s dominantní horou Montes Nevados de la Cadena Sampaio. Pro svou nedostupnost a nehostinnou krajinu s celoroční teplotou kolem 5 °C, město po svém založení dlouho sloužilo jako přirozené vězení pro argentinské vězně, protože se odsud nedalo uniknout. Dnes se sem jezdí k Majáku na konci světa (Faro del fin del mundo) a pozorovat Kaap Hoorn, kde se za mohutného vlnobití a častých silných bouří setkávají vody mezi Atlantským a Tichým oceánem.