Průzkum názorů na úpravy digitálních fotografií - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

anketa_09_2011_100px

anketa_09_2011_100px

26. října 2011, 00.00 | Zářijová anketa vám umožnila vyjádřit názory na úpravy (editaci) digitálních fotografií. Věříme, že tento náš malý průzkum vašich názorů byl pro vás stejně zajímavý jako pro nás. Mimo jiné potvrdil jednoznačnou převahu vyváženého, rozumného přístupu, pro který nic není tabu a volba postupu je podřízena tvůrčímu záměru.

Především vám ale chceme sdělit, že nás velmi těší váš zájem o naše pravidelné miniprůzkumy a děkujeme všem, kteří se zapojili do hlasování v zářijové anketě. Svůj názor na úpravy – editaci digitálních fotografií tentokrát vyjádřilo celkem 750 respondentů. Pět možností, jež jsme pro vás připravili, se podle zaslaného počtu hlasů seřadilo v tomto pořadí:

1. místo je jednoznačnou záležitostí: „Používám velmi uvážlivě – podle potřeby a účelu“ — tento postoj upřednostnilo 37 % z vás;

2. místo: 19 % hlasů zrcadlí vaše velké nadšení, neboť patří volbě „velmi fandím různým úpravám v počítači“;

a 3. místo se 17% podílem patří variantě „velmi fandím kreativním filtrům ve fotoaparátech“;

až 4. místo, byť s minimálním odstupem od třetího, patří velmi opatrnému přístupu „všeho s mírou – podporuji jen nutné retuše“ (15 %);

a 5. místo a nezanedbatelný 10% podíl hlasů od vás obdržel přísný, strohý názor „jsem proti editaci snímků, i retuš je příliš“.

První místo zaujal vyvážený názor, který na jednu stranu brání fotografii jako takovou, ale současně je i svobodomyslný a tolerantní. Představujeme si, že většině respondentů nevadí srovnání obrazu podle horizontály a ořez obrazu, nebo i další úpravy obrazu vůči jeho rámu, nutné retuše typu odstranění skvrnek způsobených nečistotou na snímači, ale případně i třeba vhodné úpravy jasu a kontrastu, barevného podání či retuš červených očí, pokud tento efekt není žádoucí.

Je to názor, který zdůrazňuje nutnost používat hlavu, myslet, „dvakrát měřit a jednou řezat“, ale současně je dostatečně svobodomyslný či tolerantní, poněvadž fantazii a tvorbě přece není dobré klást nějaké meze. A tak budeme-li chtít vytvořit kupříkladu „digitální fotografiku“, anebo bude-li to komerčním zadáním, máme volné ruce. A o to jde. Stejně jako „zvláštní fotografické postupy“ u „klasické fotografie“, také editační postupy fotografie digitální mají své uplatnění v různých oblastech fotografické tvorby. Jmenovat lze souhrnně fotografii výtvarnou a užitou, kupříkladu reklamní tvorbu nebo přípravu podkladů pro obaly na různé zboží, tvorbu plakátů či ilustrací a podobně.

Je proto velmi sympatické, že poměrně velký počet respondentů vyjádřil své zaujetí pro současné nesmírně široké možnosti, které se nám nabízejí pro úpravy digitálních fotografií, ať už „v počítači“, anebo ve zjednodušené podobě přímo ve fotoaparátu, což koresponduje se současným zrychleným životním stylem. A přirozeně – pro mnoho uživatelů fotografické techniky je fotografování a následné využití a použití snímků především zábava. A je v takovém případě vůbec možné uvažovat o nějakých limitech?

Pokud 15 % hlasů patří přísné, striktní a úzce vymezené variantě vítězného liberálního názoru, lze předpokládat, že jedním z důvodů pro příklon k tomuto názoru je obava z degradace fotografie a z bezmyšlenkovitého zneužívání editačních nástrojů. A jistě má své opodstatnění. Což ostatně má i velice přísný názor „jsem proti editaci snímků, i retuš je příliš“, odmítající veškeré zásahy, které byť pranepatrně změní fotograficky zachycenou „skutečnost“. Tento menšinový postoj, ať už je reakcí na zneužívání či jakési „nadužívání“ nástrojů pro úpravy digitálních fotografií, anebo má jiné důvody, prostě má své místo ve spektru možných přístupů k fotografii jako takové. Koneckonců i v minulosti existovaly obdobné velmi vyhraněné názory. A nebyla to jen snaha fotografie, často kontaktní kopie, vůbec neupravovat. Můžeme třeba připomenout americkou „Group F64“, skupinu fotografů, kteří používali jen velkoformátové přístroje s clonovým číslem 64.

Na druhou stranu ale vzpomeňme, že i v pozitivním procesu výroby „klasických fotografií“ jsme určitá místa upravovali „nadržováním“ a používali jsme různé masky. O retuši negativů i výsledných zvětšenin ani nemluvě. A už vůbec ne o nejrůznějších zvláštních fotografických postupech. Zkrátka a dobře – „nic nového pod Sluncem“, „vše tu už bylo“, jen třeba v trochu jiné formě. Jen si to ne vždy chceme připustit. Zejména když bereme do ruky svůj nový fotoaparát s inovovaným snímačem a ještě výkonnějšími procesory, anebo když spouštíme novou, zásadně vylepšenou verzi editačního programu.