S fotoaparátem do země protinožců - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

22. června 2010, 00.00 | Nechte se unést krásami Austrálie a přečtěte si náš článek, kde kromě působivých fotografiích naleznete také zajímavé postřehy z minulé fotografické expedice Austrálie 2009 spolu s pozvánkou na letošní.

Žhavý sluneční kotouč právě zapadá mezi neopakovatelně tvarované skalní útvary čnící nad zvlněnou mořskou hladinu a pomalu se začíná dotýkat horizontu. Na pláži v popředí si děti staví poslední hrad z písku toho dne, stativ už je na svém místě a na fotoaparátu jsou nastaveny patřičné hodnoty. Nezbývá než zakomponovat scénu a odnést si emotivní obrázek, který vám vždy připomene tento vlahý teplý večer, ale... Ostatní spolucestující, kteří nesdílejí stejně jako vy vášeň a posedlost fotografií, se již vidí u svíčkami osvětlené večeře a skleničky dobrého vína a svoji netrpělivost dávají už pěkně dlouho patřičně najevo. Toho dne již na vás přece museli čekat u té exotické rostliny, která svým bohatým květem přímo vybízela k makrosnímku. Doba, kterou věnovali pohledu na pasoucí se divoké koně na svěže zelených pastvinách s horami v pozadí, Vám sotva postačila na výměnu vhodného objektivu, nastavení správných expozičních hodnot a zakomponování obrazu v hledáčku vašeho fotoaparátu tak, jak si to úplně přesně představovalo vaše oko nadšeného fotografa. Už vůbec nechápou, proč s sebou vláčíte ten těžký batoh se všemi sklíčky, filtry, hadříky, kartami, náhradním tělem a pak je ještě nejednou ohrožujete vysunutými nohami stativu. Proč stále takto zdržujete? Také máte ze své dovolené při poznávání nových koutů naší planety tyto zkušennosti?

Několik posledních let jsem klasické zájezdy s cestovní kanceláří vyměnila za neméně pestrou nabídku foto-expedic neboli speciálně zaměřených poznávacích cest pro malé skupiny fotografů – amatérů, které několikrát do roka pořádá Institutu digitální fotografie. Toto unikátní spojení poznávání nových koutů světa s partou skvělých a hlavně stejně „praštěných“ lidí a nenásilnou individuální výukou fotografie si v poslední době našlo velkou spoustu příznivců. Oceňují zejména možnost nerušené práce s fotoaparátem, možnost srovnání snímků i jednotlivých úhlů pohledu s ostatními účastníky. Program je speciálně přizpůsobený potřebám nadšenců, jejichž společným cílem jsou kromě poznávání nových míst hlavně ty nejlepší možné snímky, které jim všechny tyto leckdy dobrodružné cesty budou stále připomínat.

Dobrodružství s fotoaparátem v ruce
Mluvit zde o dobrodružství je jistě na místě. Co udělá běžný turista, který se například v poušti poblíž větrné elektrárny v kalifornské části USA setká s dospělým chřestýšem? Nebo v deštném pralese narazí na elegantně stočeného prudce jedovatého stromového hada? Asi těžko můžeme očekávat, že bude sdílet naše nadšení a okamžitě tyto nádherné tvory začne atakovat tím nejdelším ohniskem, které má k dipozici. Asi nebude mít moc pochopení pro noční sraz u recepce s plnou polní, lehce ospalým výrazem a nadšeným odhodláním do úsvitu vyšplhat na kráter téměř tří tisíce metrů vysoké sopky a pak se jen modlit, aby sluníčko vykouklo i přes ten neprostupný mlžný opar. Běžný turista tou dobou totiž sladce spí po náročném večeru v plážovém baru a sbírá energii na další vysilující den na lehátku u bazénu.

Expedice Austrálie 2009 - Sydney
Stejně tak dobrodružná i okouzlující byla i naše loňská foto expedice do Austrálie. Jako každá naše cesta začala už srazem v odletové hale na Ruzyni. Minout skupinu fotografů a netrefit tak místo srazu je prakticky nemožné. Za ty roky jsem se již naučila zabalit do jednoho kufru a v pohodě se vejít do váhového limitu. K plné polní ovšem patří fotobatoh nebo fotobrašna a ta nezřídka váží pomalu to, co hlavní zavazadlo, takže jakýkoli track se potom mění v plnohodnotný trénink v posilovně. Ale výsledek pak stojí vždy zato.

Let přes Londýn do Sydney probíhal i přes svou délku velmi klidně a většina z nás jeho větší část prospala. Sydney nás přivítalo nad ránem jasnou oblohou, příjemnou teplotou, jakoby nám tím hned na letišti dávalo najevo svůj vstřícný postoj k životu a lidem. Právem je toto úchvatné a velmi příjemné město označováno za perlu Austrálie. Je to neuvěřitelně zelené, prostorné a přitom velmi živé místo, které si okamžitě získalo naši přízeň. Velice rozlehlý a opravdu vkusně a precizně upravený park obklopující dominantu Sydney – budovu australské Opery volně navazuje na královskou botanickou zahradu a nenásilně spojuje downtown plný moderních linií a materiálů a staré přístavní čtvrti. Malebné uličky, s domečky a útulnými kavárničkami tu stojí po boku moderních vysokých budov ze skla a oceli a i když každý symbolizuje jinou dobu, vypadají, jakoby od nepaměti patřili k sobě. Atmosféru jistě velmi příjemně dokreslují nejen pouliční umělci předvádějící tradiční kulturu, ale třeba i hojně nad hlavami přelétající papoušci Kakadu žlutohlaví a nádherně kvetoucí stromy doslova obsypané menšími druhy papoušků.

Blue Montains
Naše cesta dále pokračovala již do přírody nedalekého pohoří Blue Montains, jehož název „Modré hory“ se odvozuje od lehkého namodralého oparu, který vnímá lidské oko a který vzniká odpařování olejové esence z všudypřítomných eukalyptových stromů do ovzduší. Horská krajina nad malebnými údolími, s jezery a vodopády, pak opravdu působí jako zahalená do modrého závoje. Zajímavým fotografickým zpestřením byly krasové jeskyně Jenolan, které jsou krásně nasvícené. Velice obsáhlý výklad průvodkyně byl zajímavý, ale pro nás stěžejní bylo výborné nasvícené trasy jeskyněmi, které umožnilo bez problému fotografovat. Malé občerstvení na terase s výhledem na vstup do jeskyní nám pak opět zpestřovali všudypřítomní papoušci, kteří se nebáli přijít prakticky až na náš stůl a ti nejodvážnější zvědavě okusovali naše fotoaparáty.

Centrální Austrálie
Svěže zelené hory jsme vnitrostátním přeletem do centrální části Autrálie vyměnili za oblast pouští a vyprahlých stepí. Pro někoho nejméně pohostinné oblasti velice pestrého australského kontinentu. Být však u protinožců a nenavštívit Alice Springs, Glen Helen, Kings Canyon nebo dokonce další symbol Austrálie – Ayers rock neboli „Uluru“ jak tento nejobjemnější pískovcový monolit na světě (3,6km dlouhý a 2,4km široký) přezdívají místní domorodí obyvatelé? Pozorovat západ slunce zbarvující tuto sytě ohnivou „skálu“, která ční nad okolní rovinatou krajinu do výše 348 metrů a do země zasahuje až 5 km hluboko, patří k nejsilnější životním zážitkům.

Kromě krajiny nabízí střed Austrálie také nepřeberné množství volně žijících zvířat. Počínaje typickými klokany, přes menší rocky wolombies, velbloudy, hady, ještěrky až po několik druhů dravých ptáků.

Severovýchodní pobřeží
Poslední etapa našeho putování po Austrálii nás z vyprahlé centrální části přenesla do tropické oblasti deštných pralesů v severovýchodní části země. Okolí Cairns je nejen pro turisty velkým lákadlem. Kombinuje příjemný a přitom rušný život tropického přístavní města s vegetací deštných pralesů, obklopující tuto oblast ze severu, přírodní parky se spoustou fauny a flory, kam můžeme jistě zařadit i Kurandu – domorodý kulturní park v podobě menšího a velmi příjemného městečka uprostřed bujné vegetace. Nachází se zde například motýlí, koalí i krokodýlí farma, svou trasu tu začíná historická železnice projíždějící po břehu řeky deštným pralesem nebo Skyrail Rainforest Lanovka, která svou délkou 7,5 km a umístěním nad korunami stromů pralesa jistě patří mezi nejoblíbenější atrakce této oblasti Austrálie. Nemohli jsme samozřejmě opomenout další lákadlo a jeden ze symbolů Austrálie a tím je Velký bariérový útes, který je odtud dostupný již za 1 až 3 hodiny lodí podle konkrétního místa. Nejen šnorchlování nabízí poznávání pro člověka stále neprobádaných a tajemných mořských hlubin a jeden z nejzachovalejších podmořských korálových masivů v těchto místech doslova překypuje barvami a životem. Běžně tu potkáte velké mořské želvy, rejnoky manty majestátně plachtící pod hladinou a nouze není ani o žraloky. Pro odvážnější byl připravený i půlhodinový ponor s přístrojem.

Domů jsme se vraceli plni dojmů a zážitků, které jinak než tím, že se na daná míst podíváte, nelze získat. S plnými paměťovými kartami a tisíci více či méně zdařilých fotografií, které čekaly na svoje zpracování ale hlavně s novými přáteli, kteří na rozdíl od spolucestujících na běžných poznávacích zájezdech mají pochopení. Prostě parta nadšenců, pro někoho bláznů, kteří se opět někdy rádi uvidí, nebo s námi pojedou na nějakou z dalších jen pro vás připravených cest vstříc dalšímu dobrodružství. Pojedete také? Letos vyrážíme 9. srpna a máme ve skupině volná poslední 2 místa.

Bližší informace o expedici Australie 2010 najdete na webových stránkách Institutu digitální fotografie.